3.1.1977

Josephine s Thomasem seděli mezi posledními na večeři a snažili si nevšímat pobavených úšklebků jejich spolužáků. Pokaždé, když se Josephine otočila na Thomase, málem se zadusila kouskem jídla, které měla v puse, protože se začala nekotrolovatelně smát.

,,Stálo to za to," zahuhlal Thomas, když se Josephine už málem doopravdy udusila. ,,Vím, že jsem vtipný, ale prosím, pokus se neudusit."

Josephine měla opět plnou pusu, takže radši jen souhlasně přikývla.

,,Docela by mě zajímalo, co budeme mít za trest," řekla a dala si pozor, aby před tím jídlo spolkla. Krátce si vzpomněla na nespočet hodin, které už s Filchem strávili a lehce se usmála. Filch nebyl jeji nejoblíbenější člověk na planetě, ale s Thomasem byl trest vždy spíše sranda.

,,Mě taky." přikývl. ,,Beztak budeme umývat Filchovi podlahu nebo půjdeme do Zapovězeného lesa," pokrčil v klidu rameny, ale najednou vypadal, jakoby ho osvítilo.

,,James určitě už něco chystá, Josephine! Musíme taky něco velkolepého provést!" vyjekl a omylem radostí shodil lžičku na zem. Pokud si někdo nevšiml, že jim McGonagallová dala trest, určitě si jich všimnou než na ten trest dojdou.

,,Když tak přemýšlím... není to až tak špatný nápad," přikývla vesele a hlavou se jí najednou honily stovky nápadů.

,,Už jsme dlouho nenavštívili Hagrida," napadlo ho najednou a Josephine se na něj vyděšeně podívala. ,,Máš ráda snad Hagrida, ne?" zeptal se podezřívavě Thomas, přestože věděl, že ano.

,,Jasně..." krátce zapřemýšlela, aby mu to mohla dobře vysvětlit. ,, Hagrid si určitě to dává za vinu! To on nás tam s Amy vzal." Josephine se na něj zkroušeně podívala a nevěděla, jestli se mu už nemá pokoušet vyhýbat navždy.

Thomas ji podpůrně poplácal po rameni. ,,A protože jsem tvoje největší podpora, tak za ním zítra zajdu."

Xxx

Oba stáli před dveřmi do Filchovi "kanceláře" a tiše se na sebe podívali. Thomas se otočil, natáhl ruku ke dveřím, zaklepal a zase rychle ruku ze dveří stáhnul, jakoby byly něčím nakažené.

Než Filch otevřel ještě tam chvilku stáli. Krátce se jim naskytl pohled do jeho bytu, jehož jedna polovina zabíraly čistící prostředky.

,,To je doba!" naštval se okamžitě a podrbal se na svém zarostlém obočí.

Josephine se znechuceně zašklebila a protočila oči nad jeho dalším blábolením, které obsahovalo fráze jako: ,,Pověsil bych vás za malíčky!" nebo ,,Vy jste snad horší než Potter!"

Ze stolu si vzal svoji lucernu a naštvaně prásknul s dveřmi. Svým pomalým krokem se šoural do chodby, kterou osvětlovala jen jeho malá lucernička. Josephine a Thomas šli v uctivé vzdálenosti za ním.

,,Docela by mě zajímalo, kam nás vede," špitla Josephine po chvíli, kdy je vedl jednou z nejméně používanějších chodeb.

,,Asi do sklepení, nás pověsit na malíčky," ušklíbl se Thomas a začal ho potichu imitovat.

,,Ale tudy se nejde do sklepení!" ušklíbla se Josephine. ,,To bys musel před pěti minutama zahnout do leva, ne do prava jako my!"

,,Ticho tam!" rozkřikl se naštvaně Filch, že mu málem naskakoval nový bolák na čele. Překročil pár dřevěných sudů a čekal na Josephine a Thomase, až se přes ně dostanou.

Josephine tato místnost něco připomínala, ale nemohla si na to promerlina vzpomenout. Snad to zjistím potom, povzdychla si.

Filch zasvítil na obraz, který visel na stěně. Vyobrazoval misku s ovocem, která byla na stole. Rukou šáhl na hrušku, která byla na pravé straně obrazu. Josephine se ušklíbla, protože ji pobavilo, že to vypadalo jakoby ji polechtal nebo podrbal. Když už se chytala něco říct Thomasovi, hruška se zachichotala a pak se proměnila v železnou kliku.

Filch za ni zatáhl a všem třem se naskytl pohled na osvětlenou místnost, na jejíž levé straně byly kulaté stoly a pohodlná křesla v zelené, žluté, modré, červené, bílé a černé barvě. Na druhé straně byly dřezy, sporáky a poličky. Nejvíce ale Thomase a Josephine překvapilo, že všude pobíhali skřítkové, kteří tu vařili pro celé Bradavice.

Josephine se už několik let pokoušela s Thomasem marně kuchyni najít, ale nikdy se jim to nepovedlo a James jim to nebyl ochotný říct. Mysela si, že ji to naštve, ale spíš ji to ohromilo... po těch všech letech hledání byla přímo tady!

Po chvilce, kdy stáli u dvěří s otáveným Filchem k nim přiběhla malá skřítka, která na sobě měla dětské tričko a fialové ponožky. ,,Co byste si přáli?" pípla a uklonila se.

,,Tito dva tady budou mít trest. Sami mi uvaří jídlo k večeři a umyjou neumyté nádobí, jasný?" ohnal se na skřítku. Josephine se na něj překvapeně podívala, ale zřejmě měl málo času na vymyšlení trestu – to se hold někdy stane.

Skřítka se usmála a chytla svou tenkou ručičkou Josephine za ruku, aby ji mohla odvést.

xxx

,,To je voprus," zamumlala při drhnutí jedné pánvičky, ze které nic nešlo dolů.

,,Nemůžu za to, že já umím na rozdíl od tebe vařit," ušklíbl se Thomas, který na sporáku smažil vajíčka Filchovi.

,,Dal jsi tam alespoň projímadlo?" Ušklíbla se. Thomas se na ni překvapěně podíval a zasmál se.

,,To mě nenapadlo," řekl a vytáhl ze zástěry svoji hůlku. ,,Accio projímadlo!"

xxx

,,Máš to už hotový, ne?" zeptala se pobaveně Thomase, když ho sledovala, jak kriticky zhodnocoval svůj jídelní výtvor.

,,Jo, ale chybí tomu projímadlo," klekl si, aby se na svůj výtvor mohl podívat více zblízka.

,,Já jsem ho jako poslední nepoužila!" ujistila ho a vzpomněla si, jak včera Thomas trochu nasypal jednomu Havraspárci za to, že mu nedal opsat úkol.

,,Ty se vyznáš v mudlovském světě! Měla jsi se svýma sešitama nakoupit i projímadla v lékárně!"

,,Víš jak by na mě koukali?" protočila oči a sedla si vysíleně na židli, kvůli vysílení z mytí té hrozné pánvičky.

,,Nemůžu už na tom co změnit," pokýval hlavou a taky si sedl na židli. ,,Lissy, můžeme už jít?" zeptal se zoufale Thomas jejich skřítky, která je měl kontrolovat v konání jejicg trestu.

Když skřítka kývla hlavou, oba ze sebe strhli zástěru, která dříve byla čístá, prodrali se davem skřítků a utíkali z trestu.