Peter Pettigrew seděl ve spěšném vlaku do Londýna, stejně jako každé Vánoce. 

 Tentokrát, ale bohužel bez přátel, kteří se rozhodli zůstat v Bradavicích.

 James zůstával, protože jeho sestra Josephine ležela na ošetřovně a on ji tam nemohl nechat samotnou, Sirius bydlí u Potterových - a bylo by tudíž divné, kdyby přijel jen on bez Jamese a Josephine. A nakonec Remus. Ten koupil rodičům k Vánocům mudlovský pobyt v lázních pro dva. Sice stál velmi směšnou cenu, ale rodiče jej s radostí uvítali a odjeli.

 Vlak pomalu zastavoval a Peter se pomalu i s kufrem zvedl do uličky, aby se v ní nemusel cpát, než bude zaplněná. Pak už by se tam jednak kvůli počtu studentů a jednak kvůli své váze nemusel vejít.

  Vystoupil na nástupiště a v oblaku kouře se snažil najít svou tetičku, kterou sem dovedl její strýc. Ten byl stejný čaroděj jako Peter i když o několik let starší. Vystudoval kouzelnickou školu v Americe, kde zrovna jeho rodiče pracovali.

 „Ahoj, tetičko!" usmál se, upustil svůj kufr a obejmul svoji podobně obtloustlou tetičku Mary.

 „Ahoj, Petere! Jak bylo v Bradavicích?" Jeho tetička milovala celý kouzelnický svět a vždy si nechala vyprávět o tom, co zažil a co se naučil. Pomalu o jeho světě věděla více než Peter. Vždy když ji navštívili s rodiči, ptala se, co je tam nového. Teď když už rodiče neměl, bydlel právě u ní.

 Peter sebral kufr, který před tím pohodil na zem, pokynul tetičce Mary, že můžou jít a oba se vydali pryč z nástupiště plného dětí objímajících své rodiče. Když se na ně podíval, pocítil tíživý pocit v žaludku. Hlad to nebyl. Smutek. Chybí mu.

xxx

 Peter pomalu otevřel dveře tetiččiného domu a nadechl tu milou atmosféru, která tu přebývala kvůli tetičce Mary. Vyběhl po schodech do svého pokoje, kde si zadýchaně položil kufr a posadil se na postel.

 „Drahoušku, pojď mi vyprávět!" Ozval se Maryin milý hlas. Stála pod schody, jiskřily jí oči a držela obrovskou mísu s popcornem, jako kdyby se chystala dívat na zprávy nebo filmy na televizi. Ta byla mudlovským vynálezem, a i přes to, že to bylo drahé, si ho musela Mary ihned koupit.

 „Jistě!" usmál se Peter a zahnal myšlenku na své rodiče. Už se nemohou vrátit, věděl to. Krátce se rozhlédl po pokoji.

 Sešel pomalu schody, zabočil do místnosti za Mary a sedl si do křesla naproti jí.

 „Takže," nadechl se a krátce zapřemýšlel, co by jí mohl říct. ,,Sestře Jamese-"

 „Ach, Josephine! Co se stalo?" Usmála se tetička. Moc dobře si vzpomínala, jak Peter pozval celou jejich partu a Josephine k ní. Byla to moc hodná dívka.

 „Josephiina kamarádka Amy na ní poslala výbušné kouzlo Expluso a má hodně zranění. Tedy to alespoň říkala madame Pomfreyová, když jsme se šli za ní podívat." Usmál se chabě a Mary vytřeštila oči.

 „T-to je přece hrozné!" Vyhodila misku s popcornem do vzduchu a všechno vysypala.

 Bohužel toto nebyla jediná hrozná věc, která se tento večer měla přihodit.

xxx

Už se stmívalo. Peter i Mary seděli u televize a sledovali barevné zprávy.

 Nic moc se nestalo a nakonec jim moderátor popřál Veselé Vánoce! i přes ten fakt, že bylo teprve 22. prosince.

 „Ťuk, ťuk, ťuk!" ozval se od dveří pobavený, ironický a silný hlas, který Peter okamžitě poznal. Strachem se mu rozšířily zorničky. Vyděšeně se na tetičku podíval a objal ji, jakoby to bylo naposledy.

 „Děje se snad něco Petere? Půjdu těm milým lidem otevřít," energeticky se zvedla, usmála se a vyrazila k domovním dveřím. Dřív než na to stačil reagovat, se z jemu velmi známých, Bellatrixiiných, úst ozvalo: „Petrificus Totalus!" Peter rychle vystřelil rozhodnutý tetičku zachránit ze smrtijedských spárů i když neměl svou hůlku.

 „Co to děláte?" Rozkřikl se na ni a partu Smrtijedů naštvaně. Udivil se, že ho nepolapil strach.

 „Ale, nějaký odvážný!" Uchechtla se Bellatrix, začala se svojí hůlkou kroužit mezi prsty a pobaveně chodila po místnosti, hlavně okolo Mary.

 „Budeš se muset k nám přidat, je to rozkaz Pána zla." usmála se "mile" jestli to u ní jde. Pán zla vyslovila zvláštně.

 „Ne! Co si o mně myslíte?" rozkřikl se znovu a schytal varovný pohled od Luciuse Malfoye, který měl na sobě smrtijedskou masku, takže to Peter nezaznamenal.

 Podíval se na svoji tetičku, která bezmocně ležela na zemi a koulela očima.

 „Dobře," kývla Belatrix a Peter se divil, že mu to tak prošlo. Ovšem, mýlil se. „Tvojí hnusné mudlovské tetičce se něco stane," ušklíbla se, a kývla na zahaleného Smrtijeda. 

Na důkaz, že myslí vážně, že se stane něco jeho tetě, namířila svojí hůlkou na tetičku a dělala, že přemýšlí, jaké kouzlo by na ni mohla použít.

 Smrtijed sňal svou masku a Peter uviděl další známou tvář. Byl to Lucius Malfoy, také ze Zmijozelu.

Ušklíbl se a ledabyle mávnul hůlkou. „Cruciatus!" Nemohl nechat svoji tetičku jen tak mučit! 

 Protože byla zkamenělá, nebyl slyšet křik, jen praskání kostí. Šlo vidět řezné rány a bolest v očích, ze kterých se valily slzy.

 „Ne, ne, stop! Přestaňte!" zařval na ně Peter a začaly se mu kutálet slzy po tváři.

 Lucius jako na povel s mučením přestal a ušklíbl se.

 „Tedy, přijmeš Znamení zla?" zeptal se, ale samozřejmě to byl rozkaz. Nechtěl, aby se jemu a tetičce něco stalo tak naštvaně kývl, ve znamení slova ano.

 „Ano, ale nedělejte jí nic prosím!" Řekl zoufale a zvedl se, že si půjde vypálit Znamení zla. Pokud se jí nic nestane, je ochotný ji takto ochránit.

 Když se chystal k nim odejít, Belatrix se otočila a z její hůlky vybleskl zelený paprsek. „Avada Kedavra!"

 Peter se vyděšeně otočil, kleknul si k tělu tetičky a zjistil, že nedýchá.

 „Cos jí to udělala?"

 „Zasloužila si to!" prskla. ,,Nikdy neodmítej, to co řeknu, nebo se to stane tobě."