Jako každou sobotu poslední dobou měla Josephine sraz s Amy. Protože tentokrát šly s Hagridem do Prasinek (samozřejmě tajně), vyšla k Hagridově hájence o půl hodiny dřív.

Hodila si přes rameno tašku a vyběhla z nebelvírské věže přes pozemky až k Hagridovi, který tam na ni měl čekat s Amaliou.

,,Ahoj, Amy, ahoj, Hagride," pozdravila je natěšeně.

,,Ahoj, Joseph!" usmála se Amalia a rychle ji objala.

,,Holky, doufám, že se těšíte!" řekl Hagrid a všichni tři se vydali zasněženou cestou k vesnici.

,,Co si koupíte?" zajímalo Hagrida.

,,To je tajné," ujistila ho se smíchem Amy.

xxx

Josephine a Amy stály před Třemi košťaty, kouzelnickou hospodou, kterou obě milovaly. Hlavně kvůli máslovému ležáku a alkoholu, kterým je Rosmerta odtud zásobovala.

,,Platím," řekla jí Amalia a otevřela dveře do hostince.

Josephine rovnou šla k pultu, aby jim objednala, zatím co jim Amy hledala místo v narvaném hostinci. Nebylo se čemu divit, byla sobota.

,,Ahoj, Rosmerto!" pozdravila Josephine mile dámu za pultem.

,,Ááá... Josephine! Co tu děláš? Dneska se snad do Prasinek nechodí, ne?" změřila si mě podezřívavě.

,,Hagrid." odpověděla jí jedno slovně. Rosmerta to nechala být a jednoduše se zeptala: ,,Co to bude?"

,,Dva máslové ležáky," usmála se.

,,Donesu ti to," mrkla na ni a otočila se k ní zády.

xxx

Josephine a Amy vyšly z přecpaných Třech košťat (ale až po dlouhém zkontrolování Rosmerty, jestli je Amalia vhodná kamrádka pro Josephine) a procházely se po vesničce.

Amy najednou něco napadlo a rychle chytla Josephine za rukáv od kabátu. ,,Pojď, musím ti něco ukázat!"

Přikývla a rychle utíkala za Amaliou, která běžela na okraj Prasinek.

Obě byly kousek za vesnicí a sedly si na zasněženou lavičku.

Vlastně jen Josephine, Amalia stála a v ruce držela hůlku obrácenou proti Josephine. Hůlku jí držela před obličejem. Josephine byla zmatená a měla strach. O co jí jde?

,,Ale, ale, úžasná Nebelvírka se bojí!" sykla jedovatě Amalia a Josephine nechápala, co to do ní vjelo.

Rychle si stoupla, protože viděla, že se schyluje k souboji.

Bohužel si tašku s hůlkou nechala na zasněžené lavičce, takže se neměla jak bránit. Zdvihla ruce pomalu nad hlavu a snažila se uklidnit jak ji, tak sebe.

Když se rozběhla k lavičce pro tašku s hůlkou, k její smůle, Amy lhostejně vykřikla: ,,Expluso!"

Síla výbuchu Josephine domrštil čtyři metry dozadu, kde zády narazila do tvrdého kmene stromu, který za ní byl.

Vyjekla. Jak už překvapením, tak i bolestí, protože okamžitě cítila, že má minimálně jedno žebro zlomené.

Pomalým šouravým krokem k ní Amalia došla, klekla si do úrovně, kde Josephine ležela.

,,Pr-prosím," říkala Josephine sípavě. Před očima měla mžitky a všechno se s ní motalo.

,,Icendio," mávla Amalia hůlkou a Josephiin bavlněný svetr rychle chytl.

Po chvíli cítila, jak se jí plameny otírají o kůži a vznikají spáleniny. Svetr se jí přilepoval ke kůži a způsoboval jí ještě větší bolest. Snažila se oheň alespoň trochu udusat rukou, ale tím si způsobila další spáleninu na ruce.

,,A naposledy," ušklíbla se a stoupla si. Bolestí se jí po tvářích koulely slzy, ale nezmohla se ani na bolestné zakvýlení.

Amalia si trochu odstoupila, napřáhla nohu a silně jí skočila na hlavu. Cítila jak jí tam něco křuplo a to jí konečně stačilo. Upadla do sladkého bezvědomí a poslední, co viděla byl Amyin potěšený výraz.  

😨Názory? Nápady a teorie? Jinak, moc děkuji za 500 přečtení, 78 sledování a skoro sto hvězdiček! 💞💗😻