Byli jsme děti, pamatuješ? Vzpomínky sbírám.
Nebyl jsem přívětivý, spíš byl jsem tyran.
Stále jsem odháněl tě, chtěl, aby ze života ses mi ztratil.
Ale ty ne. Vždycky ses zase vrátil.
Rány jsem rozdával, myslel, že mě zatratíš, nebylo jich zrovna málo.
Ale ty ne. Vždy ti to se mnou za odpuštění stálo.
V nouzi jsem nepomohl a čekal, že nezvládneš to dál.
Ale ty ne. Pokaždé nějak ses s tím vypořádal.
Zlými jmény jsem tě nazýval, abys sebevíru ztratil, byly snad horší rok od roku.
Ale ty ne. Držel ses, vytrvával, vždy po mém boku.
Bral jsem ti svačiny, sešity, to muselo tě přimět k nenávisti ke mně přece!
Ale ty ne. Jen pokorně jsi vylovil, co skončilo v kašně či řece.
Jak roky plynuly, došel jsem prozření.
Šikana není, co někdo by ocenil.
A ten rok na střední, kdy odjels do zahraničí,
došlo mi, jak moc mi chybíš, jak mě to bez tebe ničí.
Nikdy jsi nedal najevo, jak moc se vším soužíš.
Já už však sám pochopil, že si to nezasloužíš.
Tak až se vrátíš, "Promiň" chtěl jsem ti říct...
Ale ty ne... Ty nevrátil ses víc...