8.
Tohle nikdy nevidím ráda. Kdo ti dovolil vzít si do ruky ostrou žiletku a jít mi naproti? Nikdo by neměl mít právo brát si život. To dělám já.
Slunce se úspěšně skrylo za mraky, takže by ani znalec nepoznal, že už vyšlo nad obzor, natož pomatený malý chlapec. Myslel si, že je ještě noc, ale hned, jakmile si uvědomil, kdo je a kde je, vydal se znovu na cestu. Vydal se sice úplně jiným směrem, než jakým šel před pár hodinami, ale zamířil aspoň o trochu blíž ke svému cíli. K rozložitému stromu u silnice, kde se už ve značném stádiu rozkladu nacházela jeho rodina.
Měl strach, protože nevěděl, co se děje. Nemějte mu za zlé, že snědl krásně červené bobulky, které měl přímo před obličejem, když vysílením padl na zem. Nemějte mu za zlé, že proklínal všechno živé, když se mu na čele objevil studený pot a když se mu oči zavřely únavou.
Bylo to ještě dítě.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro