Bylo tohle zapotřebí? Samopal a hlouček lidí. Budiž. Kdo je další na řadě?

Měl hlad. Zase. Nebo snad stále? V lese se zešeřilo a stromy vrhaly dlouhé, strašidelné stíny. Ustlal si na chladné zemi jako večer před tím, ale ani oka nezamhouřil. Jak by mohl? Měl hlad a žízeň. Byl sám a nevěděl, co bude dál.

Měsíc svítil vysoko na obloze skoro stejně jasně jako Slunce a ozařoval malou postavu kulhající lesem. Jeho stříbřitý svit se odrážel od vodní hladiny tůňky, ke které malý chlapec mířil. Pamatoval si, jak mu otec kladl na srdce, aby nepil nic, u čeho si není jistý původem, ovšem chlapcova žízeň zvítězila. Proč by se měl řídit radami svého otce? Toho, jehož práce je všechny zavedla na toto bohem zapomenuté místo. Jistě, jen tudy projížděli, ale kdyby nebylo tátovy práce a těch zlých lidí, mohl by teď sledovat se Suzi televizi. Kdyby nebylo těch zlých lidí, možná by s nimi na pohovce seděla i maminka.

Naštvaně se zamračil. Rozpřáhl se a kopl. Kamen před ním se ani nepohnul, ale jeho pochroumaný kotník zlověstně zakřupal. Neudržel najednou svou váhu a spadl na zem. Ani nevnímal, jak se mu noha zabořila do bahna v jezírku, protože ho znovu opustilo vědomí, a nechalo ho napospas měsíčnímu svitu.