Kam mě vítr zavál tentokrát? Tolik lidí, tolik neštěstí. Není čas, abych zkoumala jejich tváře. Přívalová vlna mi je dopravila do chřtánu. Některé jsem nechala projít, jakoby museli proplavat rybářskou sítí. Ti, co uvízli, půjdou se mnou. Není na výběr.

Už se schylovalo k večeru, když chlapce vzbudilo hlasité zakručení v břiše. Z nedostatku jídla se mu nepříjemně stáhl žaludek a břicho se mu bolestivě svíralo. Odhodlaně pohlédl na svou zraněnou nohu a vděčně si uvědomil, že to nakonec není tak zlé, jak se na první pohled zdálo. Kotník měl sice ošklivě pochroumaný, avšak s nějakou větví na podepření se mu určitě podaří vstát a najít otce se sestrou. 

Věřil, že by to mohli přežít, přestože měl přímo před očima výhled na auto zmačkané jako použitý kapesník? 

Ano. Bylo to jen dítě a to je to, co děti dělají. Doufají.