Jsem v lese. Zase pro jednou změna, většinou to bývá ve městech, je tam víc lidí. Kdo to bude tentokrát? Jeden středního věku, mohl tam zůstat déle, ale celé je to jeho chyba, teď už půjde se mnou. A to druhé? Dívka, mladá. Snad až příliš mladá. Je mi to líto, ale nemůžu tě vrátit zpět.

S příliš hlasitým zavrzáním se otevřely dveře od auta ležícího na boku, kapotu a čelní sklo sešrotované o rozložitý strom pár metrů od silnice. Ozvalo se zapraskání, jak se vylomily z pantů a s tupou ránou dopadly do mechu. Z motoru stoupal k nebi úzký proužek dýmu a z díry zející místo zadních dveří vykoukla hlava chlapce. Dezorientovaně se rozhlédl kolem a s vypětím všech sil se vyhoupl ven. Zaúpěl, když se jeho hrudník po pádu setkal s tvrdou zemí, a dlouho jen ležel, než byl schopný se doplazit k nejbližšímu stromu, o který se znaveně opřel. Zatmělo se mu před očima, a tak je pro jistotu zavřel. Svezl se dolů po mohutném kmeni a hlavou se bouchl o kořen. Tvář se mu na okamžik zkřivila bolestí, než jeho svaly ochably, a on zůstal ležet na lesní půdě sám a opuštěný, jako odhozená hadrová panenka.

26. 3. 19