Rozdováděné děti pod jeho oknem radostně křičely a pištěly, dupaly a dělaly snad všechen rámus, který byl v šest hodin ráno možný.

Adrian ani chvíli neváhal a okno si raději zavřel. Sice to bylo téměř stejné, jako předtím, ale když následně zatáhnul okno sametovými červenými závěsy, minimálně světlo v pokoji přestalo být tak intenzivní.

Chlapec si spokojeně odfrkl, než si lehl zpět do postele, zalezl pod přikrývku a byl by se vydal do říše snů, kdyby mu někdo nezaklepal na dveře.

„Proboha, vždyť tu máš naprosto vydýchaný vzduch, Adriane!" pronesla jeho matka překvapeně a otevřela okno, které před chvílí tak pracně zavřel. Adrian se neudržel a lehce zaúpěl.

„Bolí mě hlava, ty děti venku křičí, jak když je berou na vidličky," zašeptal a promnul si oči. Jeho máti několikrát pohoršeně zavrtěla hlavou a pomalu se otočila, aby odešla z místnosti.

„Otec tě volá ke snídani. Taurus tam už je a probírá s otcem trůn. Myslím, že by ses k nim měl připojit." Adrian nechápal, proč by se měl zapojit do debaty o něčem, v čem jakožto druhorozený syn nehraje vůbec žádnou roli. Celé království bude patřit Taurovi, kromě jedné malé části u řeky Milie. Tato část až k hranicím království Tauguronů, bude patřit Adrianovi. To místo byla ta nejhorší část království, kterou si mohl přát, ovšem neměl na výběr - jeho mladší sestra měla mít také část království a i přes to, že to byla dívka, ani nedosáhla patnácti let a byla z rodiny nejmladší, byla zkrátka roztomilejší, než Adrian a dokonce získala větší část země, než on.

„Dobré ráno," pozdravil Adrian, když už oblečen dorazil do velké jídelny. Otec i bratr ustali v jakékoliv konverzaci a pozorovali černovlasého mladíka, jak si na talíř dává vajíčka a opatrně se do nich pouští.

„Matka chtěla, abych s vámi sem šel probírat trůn, ale jak se zdá, vy už jste s konverzací skončili. Mohu tedy jít do své komnaty i se svým pokrmem?" pronesl sarkasticky a v tu chvíli, jako by si Taurus uvědomil, že celou dobu jen pozorují jeho bratra, a dal se do vyprávění všeho, co před tím naplánoval.

Adriana nic z toho nezajímalo. Jeho momentálně zajímala jen bílá liška, která se najednou objevila za dveřmi do jídelny, rozhlédla se po místnosti, pohledem chvíli setrvala na Adrianovi a než něco stačil říct, byla pryč.

Dámy a pánové, nečekala jsem to ani já, ani vy, pravděpodobně, ale opravdu se naše milá Lily rozhodla vydat něco jiného, než fanfikce :D

Ještě nevím, jestli kapitoly budou vycházet jen v pondělí, nebo bude i jiný den, ale zatím pondělí berte jako den, kdy tato kniha bude vycházet :D.

Za cover moc moc děkuji TnaKenov, nemůžu se na něj pořád vynadívat a hned, jak mi cover přišel na mail, řekla jsem si, že je správný čas knížku vydat :D takže ještě jednou moc děkuji ❤️

Za korekci chci moc poděkovat slečně, která mi tu bohužel nejde označit, proto má aspoň věnování kapitoly :D ❤

Tímto se s vámi asi loučím, mějte se krásně <3