Čas. Čtvrtý rozměr, který našemu světu dodává život, umožňuje nám činit rozhodnutí, jimiž změníme svůj osud. Vždy tu byl, od samého počátku věků. Plyne stále týmž tempem, jeho rychlost nekolísá, je stejná všude a pro všechny. I přes tento ověřený fakt se ale někdy může zdát, že se okamžiky protahují v hodiny, hodiny v roky a roky ve věčnost.

Právě takovým způsobem se Petrovi jediný moment rozpínal napříč časem. Jeho oči se nehýbaly, zůstávaly upřené do jakéhosi blíže neurčeného bodu kdesi za hranicí reality. Kdyby však někdo dokázal pohlédnout za sítnice, spatřil by naprosto jiný obraz, jenž by mohl být nazván milionem slov, jen ne nehybným. Chlapec si byl dobře vědom skrytého podtextu v Trishiných slovech, musel si proto dát velmi záležet na odpovědi, již hodlá vypustit z pusy. Snažil se ignorovat ten dotěrný hlásek v hlavě, který stejně tak, jako jemu, i většině splátců našeptává, jak marné je veškeré jeho snažení, jelikož existuje pouze pramalá naděje, že to bude právě on, kdo opustí arénu živý. Během posledního dne se našly chvíle, kdy jeho slovům uvěřil. Pochyby ho donutily pohřbít víru v jakoukoliv, byť jen malinkou šanci na vítězství. Právě v takových okamžicích u něj převládala chuť nechat hry plynout vlastním životem, zatímco ten jeho nabere nenávratný směr zkázy. Jenže to si v přítomné chvíli nemohl dovolit. Bylo více než žádoucí dívat se na věc realisticky, neboť cokoliv jiného by mohlo přinést velmi neblahé následky. Nehodlal své síly podcenit a vypadat tak před ní jako slaboch, tím by se stal jedině snadnou kořistí v aréně. Nicméně musel hledět i na druhou stranu mince - ještě zásadnější chybou by bylo podcenit svou soupeřku.

„Možná," vyjádřil své úvahy za pomoci jediného slova. Založil si ruce na hrudi, čímž dal jasně najevo, že se jedná o konečné tvrzení a žádné smlouvání o něm nepřichází v úvahu.

„Možná," zopakovala. Výsměch patrný v jejím hlase ještě podtrhoval pobavený úsměv hrající na jejích rtech. „Nevíš jistě," nejednalo se o dotaz, neboť nebylo nutné na něj reagoval. Trisha svou odpověď měla a ani trochu ji netrápilo, zda je vůbec pravdivá. „A právě proto mě neporazíš," pravila mírně povýšeným tónem, z něhož přímo čišela neotřesitelná víra v nezpochybnitelnou pravdu vlastních slov.

Petrovi se její prohlášení však ani náznakem nezamlouvalo. „To nemůžeš vědět. Nikdy nemůžeš vědět výsledek dopředu," odvětil se stejnou jistotou jako před chvílí splátkyně z druhého kraje.

Ta jen naklonila hlavu na stranu a našpulila rty. Zjevně si ani ona nemínila připustit možnost, která by znamenala, že se zmýlila. „No, tak se o tom ujistíme, co myslíš?" Aniž by čekala na odpověď, natáhla se k nedalekému stojanu a jednou rukou uchopila dvě ostře vyhlížející mačety. Kratší z nich si bleskurychle přehodila do druhé ruky, obě rukojeti sevřela stiskem ocelové pevnosti a elegantně zahájila výpad.

Ne snad, že by si nedal dohromady, k jakému činu se dívka chystá. Jeho problém se nacházel úplně jinde. Vcelku naivně počítal s tím, že dostane prostor k reakci a možnost výběru vlastní zbraně. K jeho velkému zklamání se mu dostalo jedině ukázky dívčiných bojových schopností, před nimiž stačil na poslední chvíli uskočit dozadu. Byly to nanejvýš centimetry, co dělilo obě ostří od lemu jeho rukávu. Tím však nebezpečí nebylo ani zdaleka zažehnáno. Gravitace nemínila jen tak dopustit, aby se tak snadno dostal z dosahu své soupeřky, proto nezůstal ve vzduchu příliš dlouho. Jeho levá pata dopadla na to nejméně vhodné místo, vyvýšené oproti podlaze nejméně o deset centimetrů. Tato zdánlivě bezvýznamná nerovnost terénu značně otřásla s chlapcovou rovnováhou. Spíše reflexivně se nahnul dozadu, aby předešel pádu přímo proti Trishiným zbraním, jenže ani tak se nevyhnul následkům špatného dopadu. Setrvačnost, vzniklá díky rychlosti a urputnosti předešlého manévru, získala vládu nad jeho tělem a stáhla ho dolů, o sekundu později se již jeho záda zabořila do měkké žíněnky. Zůstal mu pouhý okamžik na to, aby se vzpamatoval a alespoň se pokusil obstarat si nějakou zbraň.

Posílena upřímnou radostí z dobře využitého momentu překvapení nyní nezaváhala ani na moment, přikrčila pravé koleno jen proto, aby se v další chvíli odrazila k obloukovému letu vzduchem, který plánovala zakončit v místech, kam nedávno poslala svého dočasného soupeře. A ne, nejednalo se o místo, kam slunce nesvítí.

Stříbřité čepele se hrozivě zaleskly ve světle umělých zářivek právě tak, jako v Trishině představě úvodního masakru v aréně. Snad jen s tím rozdílem, že tam by zdrojem odráženého světla mělo být slunce. Na protivníka sice neměly tak děsivý efekt, v jaký prve doufala, i tak ho to ale přimělo okamžitě jednat.

Sotva znatelně se pootočil, aby získal potřebnou energii pro prudkou otočku na druhou stranu. A učinil tak právě včas, neboť hned záhy se ozvala tupá rána, ohlašující dívčin dopad na žíněnku. Jenže on se v určené oblasti již nenacházel. Překulil se dostatečně daleko od své předchozí pozice, vymrštil se do sedu a pohledem pátral po jakékoliv použitelné zbrani v dosahu. Zanedlouho zpozoroval trojzubec ledabyle opřený o stojan. Pravděpodobně nějakého splátce přemohla lenost či únava a ponechal zbraň svému osudu. Ať už to byl kdokoliv, Petr mu nyní vděčil za mnohé. Bez dalšího se natáhl po násadě a jakmile kolem ní obtočil své prsty, přitáhl si trojzubec k tělu. V té chvíli ani sám netušil, že velmi brzy dostane příležitost novou zbraň vyzkoušet.

Ani pád na prázdné místo ji nemohl odradit od dalšího útoku, ba ani snížit její bojový zápal. Přetočila se na bok a už z této pozice se bez větší námahy zvedla do sedu, v rukou svírala mačety již připravené k útoku. Jakmile zaměřila svůj cíl, vrhla se proti němu celou svou vahou. Její mysl, prahnoucí po dosažení svého cíle, téměř vyfiltrovala přítomnost trojzubce, a když onen prapodivný filtr vypověděl službu, bylo již pozdě.

Jeho doménou byly nože. Netušil, kde ani od koho se naučil s nimi zacházet. Ať se snažil jakkoliv, nebyl s to si vzpomenout. Nyní se však zabýval něčím diametrálně odlišným. Musel přijít na to, jak použít zbraň, kterou doposud nikdy nedržel v ruce. Zdálo se to být nadlidským úkolem, zvláště proto, že na jeho splnění neměl více než krátký okamžik. Netušil, jak se účinně bránit, a už vůbec ne, jak útočit. V té chvíli se rozhodl ignorovat ostré vidle sloužící právě ke zmiňovaným účelům a použil pouze násadu, která se, dle jeho názoru, ke sledovanému záměru hodila lépe. Jakýkoliv obranný výpad byl nad a mimo jeho schopnosti, tudíž se musel spokojit pouze s manévrem, jímž zdola narazil do Trishiných zápěstí a zvedl tím směr jejího útoku o pár desítek centimetrů výše.

Vztekle zavrčela, když její čepele prořízly jen tamní ovzduší. Nezbylo jí však dost času, aby mohla zabrzdit nahromaděnou kinetickou energii a předejít tak nevyhnutelné srážce.

Z radosti nad účinností svého nanejvýš amatérského obranného kousku Petra vytrhl silný náraz, který ho v mžiku povalil na zem. Vše se odehrálo v příliš rychlém sledu, než aby stačil postřehnout blížící se hrozbu. A nyní již nebylo cesty zpět.

Narozdíl od něj se Trisha stačila zapřít rukama o zem rovnou vedle jeho hlavy. V dlaních dosud třímala mačety, jejichž ostří teď směřovala přímo proti temeni jejího protivníka. Když jí pohlédl do očí, spatřil v nich odlesk čehosi děsivého. Hleděla na něj jako kočka na myš, kterou se právě chystá sprovodit ze světa. Nenacházel se v pozici, kdy by byl schopen se jakkoliv bránit, a ona to věděla. Byla si vědoma své moci nad jeho osudem a hodlala si tu chvíli nejistoty užít, protáhnout ji.

Na malý moment jako by se okolní prostor rozplynul a přetvořil v něco docela jiného. Jako by se již nacházeli v aréně. Byla to jen představa, ale natolik skutečná, nakolik jen mohla být. Zrychleně dýchal a čekal na rozsudek, který musel neodvratně přijít.

Přenesla váhu na jednu ruku, aby tu druhou uvolnila. Jediným hbitým pohybem přiložila ostrou čepel na jeho krční tepnu. Stačil by jen malý pohyb a mohl být všemu konec. Scházela jen tečka za nedokončeným souvětím. Jenže ona tu tečku napsat nemohla. Nesměla. Navzdory tomu, jak nehezky si s Petrem jeho mysl zahrávala, nenacházeli se dosud v aréně. A pravidla her byla jasná - nedovolují splátcům, aby si ubližovali ještě před vstupem do arény. A ona je respektovala. I přes veškerou svou hrdost si byla vědoma omezení, kterým je nutno se podvolit.

Ve stejném momentě, kdy jí začínal docházet plný rozsah platných nařízení, čímž se z jejího pohledu vytrácelo to podivné, hrůzu nahánějící cosi, uvědomil si i Petr skutečnost. Jeho dech se zpomaloval, až zastal na normální frekvenci. Prohrál, ale byl stále naživu.

Dívka mírně pohrdavě povytáhla obočí. „Vida, tak jsme se přece přesvědčili," vyšla z jejích úst další dávka jedovatosti. Hned nato se rukou, o niž se dosud opírala, vzepřela a získala tak dostatečný náklon, aby stihla zkoordinovat pohyby svého těla a vyrovnat ten zbytek. Tyčila se nad poraženým, který se doposud stihl jen opřít o lokty. „Možná byla chyba chtít se paktovat se sockama..." zamumlala si spíše pro sebe, ale dost nahlas, aby to neuniklo chlapcovu sluchu. Chtěl jí na to dopovědět nějakou stejně peprnou poznámkou, jenže ona už se otočila a zamířila jiným směrem.

Ještě chvíli zůstal pouze podepřený na loktech a hleděl do stropu, kde pohledem vraždil jakási neviditelná stvoření. Hněv v něm bublal jako láva v probouzejícím se vulkánu majícím každou chvíli vybuchnout. Aby svým pocitům alespoň částečně ulevil, prudce se posadil a oběma rukama pevně stiskl násadu trojzubce, téměř jako by ho chtěl rozdrtit. Pár sekund takto setrval, načež se rozmáchl a prudce zbraní mrštil proti lesklé zemi. Zvuk dopadu kovového předmětu ohlásil, že podlaha je schopna odrazit krom umělého světla i ve vzteku vržené zbraně.

Hněv z něj pomalu vyprchával a on si začínal uvědomovat, z jakého důvodu Trisha zvítězila v jejich malém souboji. A krátce se zarazil nad zjištěním, že onou příčinou nebyl ani moment překvapení, ani roky výcviku. Jednalo se o prostý fakt, že ona byla již od začátku rozhodnuta vyhrát. Došlo mu, že stejně tak se i on musí umět rozhodnout pro něco, co skutečně chce.

Už žádné možná. Žádné pokusím se. Je třeba si stanovit jasný cíl a ani nezavadit o myšlenku, že by onoho cíle třeba nemusel nedosáhnout. Právě teď se rozhodl. On vyhraje tyhle hladové hry. Ne díky umění zacházet s noži. Ne proto, že by měl dobrou strategii. Vyhraje, protože se rozhodl vyhrát.