Pro Arisu_Yaoi

Enyen:
,,Do země právě vstoupily tři nesmírně mocné bytosti." otočil se k postavě v zrcadle. ,,Hmm cítil jsem jen jednu." ,,Tak silné energie se mohou smísit navzájem pane." ,,Neříkej mi pane Annye." ,,A jak ti mám tedy říkat? Pane bože?" postava v zrcadle zavrčela ,,To že jsem bůh tolik neznamená říkej mi prostě ty." ,,Tak dobře ty." ,,každopádně vraťme se k tomu důležitému." položil si hlavu na ruce opřené o opěradla křesla ve kterém seděl a zadíval se zaujatě na Enyena. ,,Tak silné bytosti jsem ještě necítil když nepočítám tebe jedna z nich by dokonce mohla být mocnější než já." ,,To si piš já už jsem jsem tu bytost potkal a je pěkně silná a ještě větší než sílu má vůli." ,,Hmm s tou bytostí bych se rád potkal." usmál se na Enyena ,,Ale tebe se nevzdám." vytáhl ruku ze zrcadla a dotkl se jeho kůže.

Trojice:
,,Tak co hoši jak se vám tu líbí?" promluvila Paanch a otočila se na dvojici za ní. Na několik vteřin bylo ticho a pak promluvil Mijuki. ,,Hmm nepřipadá mi to nijak jiné než Pětizem." ,,Prosimtě ty nevidíš vůbec nic Pětizem je hodně jiná." zamračila se Paanch. ,,Co si myslíš Shadow?" ,,Hodně jiná" promluvil Shadow. Mijuki pro jistotu mlčel. ,,Tak jdeme to tu poznat?" Paanch vyrazila neuvěřitelnou rychlostí k předalekému městu. Její dva společníci ji následovali.

Ve městě:
Zaroku se proplétal davem lidí na tržišti a věděl že prodavač zeleniny zjistí že mu zmizela hodná část zeleniny až za hodnou chvíli. Zaroku byl hodně dobrý zloděj. Když v tom narazil do nějaké postavy. Když se otočil pohlédl do očí barvy krvavého plamene. Postava ho chytila za ruku. V tu chvíli ztratil vědomí. Postava i s ním zmizela tak že si toho nikdo nepovšimnul jen pár kusů zeleniny dopadlo na zem.

Stín:
,,Říkám že si ho nemůžeš nechat." otočil se Stín na Paanch která zaúpěla. Zrovna byla ve své polozvířecí podobě. ,,Ale mě se líbí!!!" ,,Paanch to by nebylo fér." ,,Tak co kdybysme se rozdělili a každý by si mohl dělat co by chtěl?" ,,Tak to je fér." oba její společníci přikývli a každý se vydal jiným směrem.

Na jiném místě:
Krčil se před věcí která ho tolik tolik děsila. Strachem se nemohl ani pohnout. Třásl se po celém těle a z brady mu odkapávaly kapky potu. Najednou se před ním zjevila postava s dlouhými fialovími vlasi. Sklonila se k němu a pomalu ho políbila na rty. Jeho pocit strachu pomalu mizel jako by ho ta postava vysávala. Ale pořád se nemohl pohnout. Jako by se pořád bál ale jen ten pocit vymizel. Postava se od něj pomalu odtáhla a podívala se mu do očí. Pak se usmála.

Stín:
Ai pomalu procházel kolem stromu s dlouhými černými větvemi když v tu chvíli něco zahlédl. ,,Vidím tě. Kdo jsi?" jeho hlas pronikl černou hlubinou oceánu šera. Černý havran slétl z větve a usadil se za prohlý kořen větve spadlého stromu. Pomalu otevřel ústa a zakrákal. Pak vzal na sebe jinou podobu, podobu obdobné lidské. Skoro lidskou. Na obličeji měl masku podivnou a na zádech havraní křídla. ,,Jmenuji se stín nebo mi tak aspoň říkají ale můžeš mne nazývat též Shadow. Přišel jsem abych ti dal část své moci." otočil se více k němu a pokračoval ,,Jsem strach. Ten strach co tě v noci budí. Co tě ze spánku vytrhuje. Ten strach co ho pocítíš před tím než umřeš. Před tím než pocítíš bolest. No a taky.......co shlédneš horor." jemně se uchychtnul a upřel pohledest na Aie. ,,Co je to horor?" pootočil hlavu ai až mu tenký pramen vlasů nasáklý mlhou která obklopoval vše ostatní spadl do obličeje. Oči se mu zaleskly. ,,Něco jako hodně děsivý film. Někdy hodně hodně strašidelně děsiví. Až ti z toho běhá husí kůže po holích zádech. A pot ti pomalu promáči oblečéní a pak tě zastudí na dlani kam ti steče z pod oblečení." ,,A co je to film?" ,,Záznam věcí co vidíš. Může být záznam věcí které se nikdy nikdy nestali. Nebo kreslený. Nebo úplně umělí." pak mu oči zamlžily podivným stínem minulosti. Ai se mu si nich podíval a pocítili pocit jakoby se propadal do minulosti budoucnosti a jakoby se svět převrátil. S hraným úsilím odtrhl pohled od jeho očí a zahleděl se na jeho masku pod níž se pak zas dali do pohybu jeho rty. ,,Nemám rád filmy které jsou tak dobré že je už ani nerozeznáš od reality. Ty v nihž už ani nemusí nikdo nemusí hrát nebo mluvit jelikož oni už to všechnou dokáží udělat.......tak uměle. Ty filmy ti berou hranou realitu." okolo ruky se mu obmotala vlna temnoty a položil ji Aiovi na rameno přičemž se Ai trošku zatřásl. Ne že by mu byl jeho dotek nepříjemný. Temnota začala pomalu pronikat do Aie a pak položil Stín poslední otázku. ,,A jak se vlastně jmenuješ ?"

Z pohledu Zarokua:
Ztěžklá víčka jsem otevíral jen opravdu ztěžka. A k čemu to vlastně je? No vlastně jo!! Když otevřu oči získám noví pohled!!! Je to tak jednoduché a je to vlastně tak lehké je jen tak otevřít a hned toho víš víc. Jéééj. Předemnou stála jakási postava. Má množství ocasů. A velké uši. Na člověka až moc velký. Asi dvoumetroví. Ne počkat to sou okna uši má jen dvaceti jedna a půl centimetroví. Nebo nějak tak. Ale ty oči poznám. Jsou to oči toho koho sem potkal na tržišti. Oči barvy krvavého plamene. Tak zářivě a zároveň........tak prastaré. ,,Heh nevím co říct." prohlásí a já z nějakého velice tajemného temného důvodu dostanu záchvat smíchu. ,,Hmm chceš zabít?" postava se nade mnou sklonila až jí krvavě rudé vlasy které na konci hořely. Tedyyyy ne ne ne. Nehořely jen se zdálo že planou, neb ale ani tím jsem si nebyl jist jelikož když k nim přilétl malí lísteček tak jaksi vzplál. ,,Jéééééj lísteček uhořééééél." neudržel jsem se. Mám totiž poněkud trošku malinko hravější povahu. Dost hodně hravou. Reakce postavy mě mile překvapila. ,,Kde? Kdee?" ,,Už uhořel." moje slova zněla velice posmutněle." ,,A kde byl?" ,,Tady." ukázal jsem prstem na místo kde měla před chvilkou vlasy. Otočila se k tomu místu a roztáhla ruce zakončené lesklými jemě narůžovělími drápy. Na konci se jejich barva měnila do jemě namodralé. Fascinovaly mě. Mezi jejími dlaněmy se začaly skládat zrnka popela ze vzduchu a začaly pomalu žhnout pak se scelily do celku a lísteček byl zpět. Z vysoké staré budovy se ozvaly nadšené hlasy ,,Lístečék!!"

Na jiném místě:
Z pohledu Mijukiho:
Pomalu jsem se od něj odtáhl a usmál se na něj. Už jsem měl hlad a tenhle člověk byl tak plný strachu! Začaly mě pomalu ovládat i trochu mé zvířecí pudy. To se mi stávalo když jsem se dobře najedl ale věděl jsem zě tomu nesmím úplně podlehnout. Pomalu jsem vzal postavu na zemi do náruče a všiml si že TO co stálo před tou postavou ze které jsem se tak dobře najedl se už pomalu začíná uklidňovat. Věděl jsem že TOMU bude ještě chvíli trvat než se vzpamatuje. Pomalu jsem se vyplížil i s tím z koho jsem se najedl ven a donesl ho do jeho stanu. Tam jsem ho položil na postel avychutnával jsem si tu pachť ve svích ústech. Hmm jak se jmenuje. Ještě jednou jsem přitiskl svá ústa na ty jeho a začaly mnou probíhat jeho vzpomínky. Nezabíhal jsem ale jen zjistil jeho jméno. Miriel Ei Zaitel. Zajímavé. Pak jsem neudržel svoje zvířecí pudy sklonil se k němu a tentokrát ho políbil doopravdy.

Z pohledu Zarokua:
Poskakovali jsme po dlaždicích které byly umístěny na podlaze. Lapal jsem rukou po lístečku který vesele poletoval po místnosti a já i ta druhá postava jsme se ho snažili chytit. Po nějakédobě se ho konečně podařilo chytit té postavě. Byl jsem z toho trošku smutný ale prostě jsem se musel zeptat. ,,Jak to děláš že lísteček najednou udělal......BUM.....a byl zpátky? To chci taky umět." ,,Hmm můžu tě to naučit ale musela bych ti dát kousek svého já." ,,Tak to udělej plošíííim." začnu na ni dělat psí očka. ,,Hmm to klidně ale nemůžu vyvrátit nějakou tu mutaci." podívám se na ní s otázkou v očích. ,,No to že budeš vypadat trošku jako já." odpověděla mi. ,,To nevadí." řekl jsem a natáhl ruku. Vložila mi do ní tu svou která planula zkrvaveným ohněm a já pocítil jak mnou projíždí vlna moci.