*Ahojte. Díky moc za víc jak 3,5k přečrení a přesně 372 hvězdiček!!! Jste fakt úžasní četnáři, hlavně @EvolutionCzech, který si pročetl během pár dní celou povídku a hvězdičkoval, co se dalo :D. Díky všem takovým i ostatním! Další zvratová kapitolka. V další kapitolce čekejte důsledky, které ovlivní celý budoucí děj :).*

Doktor byl překvapený a Idris po mě házela pohledy, které byly zabijející a zároveň... vděčné.

,,No, já nevím... asi je lepší být doma. Je tam jedna osoba, na které mi opravdu záleží." Poškarbal se na zátylku. Snažil se tím zakrýt strach v očích. Strach z čeho?

,,Tak dobrá..." Idris vstala a šla do řídící místnosti. Já šla napřed s ní, někdo ji musel utěšit.

,,Idris,  poslouchej. Je to jeho volba." Ona se zastavila, otočila se na mě a strnule kývla. Nic víc.

,,Když budu vědět koordináty, zavezu ho domů." Kývla rameny a naznačila tím tak, že náš rozhovor je za námi.

,,Jak chceš." Pak mi na rameno dopadla něčí ruka.

Polekaně jsem nadskočila. ,,Bastiene, tys mě vyděsil." Idris ztuhla a přidala do kroku, aby unikla doteku jeho druh ruky. Šaty se za ní vlnily a její bosé nohy dupaly po podlaze. Byla zády, a tak se nám ze zorného úhlu ztratily její modré prameny vlasů lemující jí obličej.

,,Co jí je?" Nasměroval ke mě otázku, když byla Idris za rohem a zavřeli se za ní dveře od řídicí místnosti.

Zaváhala jsem. Mám mu říct, že ho má ráda? Asi ne, na to si musí přijít sami. ,,Asi se jí nelíbí, že odcházíš."

On kývl. ,,Mě také ne, ale domov je domov," zamumlal potichu a zahladěl se na zeď, kterou jsme míjeli. Přitom tam nebylo nic zvláštního.

,,Kde je Doktor?" Zeptala jsem se ho, abych změnila směr nám oběma nepříjemné konverzace na jiné téma.

,,Prý přijde za námi." Kývla jsem ma srozuměnou a naše konverzace zamrzla na mrtvém bodě.

Vešli jsme do řídící místnosti. ,,No konečně, startujeme!" Idris roztáhla své útlé bílé paže a motory se daly do práce. Já se ujala mačkání čudlíků a hýbání páčkami na panelu a pak se ke mě přidala i druhá osoba.

,,Připravená na přistání?" Usmál se na mě z opačné strany Doktor.

,,Já ano. A Idris?" Ta jen kývla a stála schválně zády k Bastienovi. Drtí jí to. Tak dlouho byla sama. Asi pro ní musela být rána, když jsem se v TARDIS objevia já a odcizila jí Doktora. Ale asi to chápe a vycházíme spolu jako kamrádky, podle všeho. Možná, že proto má vzhled dvacetileté dívky, aby smazala a přešla co nejvíc rozdílů mezi námi.

Lehce to houplo a mě se zvedl žaludek. Potlačila jsem nutkání zvracet. ,,Jsi v pořádku?" Chytil mě okolo pasu a zahleděl se mi do očí. ,,Jsi nějaká bledá."

,,Je mi fajn." Byli vidět, že si to nemyslí, ale nechal to být. Radši mě popadl za ruku a táhl ke dveřím.

,,Jdeme vyprovodit Bastiena." Otevřel dveře a Bastien vykročil do luxsně zařízeného bytu v mrakodrapu ze skla a namodralého kovu. Stáli jsme v pokoji, co vypadal jako nějaká přijímací či konferenční místnost. Bylo to tu moderně zařízené do žluté barvy. Přesto to působilo celé tak nějak... chladně.

Nadechl se a pomalu vydechl. ,,Tak jsem konečně doma." Ve dveřích se objevila dívka v zelených šatech ke kolenům. ,,Můj bože, Basi, já se tak bála!" Vykříkla a padla u kolem krku. 

,,Ehm, Basi," Idris si to neodpustila, ale v hlase nebylo žádné pobavení, ,,to je tvoje...?" Bylo v tom nevyřčené slvo holka, které změnilo její sarkasmus za smutek. Radši jsem svoji poznámku o tom spolkla a čekala na jeho reakci.

,,To je Windsay, moje sestra."

,,Dvojče," doplnila ho enrgeticky. Jak jsem mohla přeslechnout tu podobu! Oba dva mají havraní vlasy a stejně řezané rysy, i když Windsay trochu jemnější. Bastien je možná trochu menšího vzrůstu, ale to mu na kráse neubírá.

Odtrhla se od Bastiena a s vřelým ,,Těší mně!" si nás prohlížela. Pak se zastavila na mě a v jejím výrazu jsem zaslechla ostych. ,,Ty máš poněkud divný oči. Jakobys byla..." Ošila se, jakoby jí bylo sedm a ne dvacet jako Bastienovi.

Mávla jsem nad tím rukou. ,,Nejsem slepá, je to na dlouhé vyprávění."

Její zajem ale upoutala TARDIS. ,,Co to je?"

,,Já." Idris využial situace, aby ji zmátla. Whindsay vykulila oci a Bastien se ušklíbl.

V nastalém tichu jsem zaslechla blížící se postavu, typovala bych to na muže kolem pětačtařicítky. Měl na sobě oblek šedé barvy a v hnědých opravdu krátkých vlasech ani jedinou šeď. ,,Bastiene, někdo sem jde."

,,Táta jde z práce. Měli byste jít. Díky moc, jsem vám zavázán." Začal nás strkat zpět směrem do TARDIS a my se s otázkou a v případě  Idris i s lehkým smutkem v očích nechali.

,,Těšilo nás." Houkla za ními Windsay a Doktor jí to zdvořile oplatil.

,,Nám také bylo ctí, dámo, pane." Usmál se a s klidem zaklapl dveře. Moje otázka vykreslená v očích mu stačila na to, aby začal vysvětlovat. Tady totiž něco nehraje.

,,Předstíráme, že odlétáme. Jenže tu zůstaneme neviditelní. Chci vědět, co se to tam odehrává a proč se nesmíme potkat s jejich otcem."

,,Souhlas." Kývla Idris a v očích se jí objevila jiskřička naděje, že se nakonec třeba Bastien vrátí.

,,Rheo, pomůžeš mi? Stačí jen nakonfigurovat přesměrování enregie do neviditelných zářičů."

,,Jasně." A už jsem zadávala příkazy do příslušné části panelu. Když jsem potvrdila příkaz, Idris na chvlinku zprůhledněla a pak se zase objevila.

,,To musím ještě trochu pročvičit." Pokrčila rameny.

,,Podívejte." Doktor sledoval obrazovku s jednolitým výrazem ve tváři. Idris i já jsme k němu přišli a ona zalapala po dechu.

,,Ne!" Výkřik se odrážel ode zdí. Já se snažila soustředit a rozeznat obraz na obrazovce, ale obrazovku jsem slyšela špatně. Jen rozmazané šmouhy.

,,Co se tam děje?" Nasměrovala jsem svůj pohled na Doktora, který pochopil, že z obrazovky moc moudrá nebudu a popadl mě za ruku. Navedl mě ke dveřím a pootevřel je.

Ta scéna byla neuvěřitelná. Windsay ležela na zemi na boku a z úst jí tekla voda. Ne, bylo to červené.

Dala jsem si ruku před pusu a málem se mi nepovedlo udusit výkřik. O to větší šok jsem zažila, když se Bastien postavil před sestru a schytal pěstí do břicha při snaze bránit jí.

Od vlastního otce. ,,Musíme jim pomoct." Během této věty jsem už otevřela dveře naplno.

,,Ano, msuíme." Idris neváhala a vyšla do místnosti. ,,Jak se opovažujete?! K vlastním dětem!"

Užuž by tak jednu schytala od jejich otce, ale já jsem strčila do něj a rána Idris minula. Jenže jsem jí dostala já. Pěstí do břicha, to nepřeju nikomu.

,,Ne! Zbláznila ses?! Teď, když jsi..." Zarazila se a zbytek věty zůstal skryt v její mysli.

Hekla jsem a ucítila křeč v zasaženém břiše. Svinula jsem se do klubíčka. Teď ne, nesmím podlehnout bolesti tak moc, musím jim pomoct.

Doktor byl ale chytřejší a vytáhl psychopapír. ,,Proč to děláte?"

Muž si přečetl nápis a ztuhl. Pak se jen sebtal a odešel. Jako duchem nepřítomná mrtvola, která jen plní dané úkony. Vlastně, doteď nepromluvil ani slovo. Spíš nechal muvit své činy, pomysela jsem si hořce. ,,Jste v pořádku?" Otázal se všech okolo a všichni kývli, i já. ,,Takže vás dostaneme do nemocnice, nebo něčeho podobného."

Windsay se zvedla do sedu a hekla. ,,To těžko, jsme tu naším nevlastním otcem zamčení." Bastien se na důkaz tohohle ušklíbl.

Idris spadla brada až na zem. ,,Proč?"

,,Nevíme, ale děje se to už od našich patnácti, co nás adoptoval, protože naši rodiče zmizeli. Od té doby dostáváme jen jídlo a obečení, chodíme do školy, ale s ním se moc často nevídáme. Když už, tak..." Bastiem si přidřepl ke své sestře a setřel si pramínek krve u úst. Udělalo se mi mdlo.

,,Už pět let." Kývla Windsay a stekla jí slza. ,,A my nevíme proč." Bastien jí pomohl vstát a setřel ji slzu z tváře. Je tam jedna osoba, na které mi opravdu záleží. Jeho sestra, to kvůli ní to všechno podstoupil.

Podlomila se mi kolena a v tu chvilí jsem na chvíli přestala slyšet okolí a vlastně ho i jakkoliv vnímat. Doktorovu náruč jsem cítila jen spíš intuitivně. Věděla jsem, že tam bude. ,,Co ti je, Rheo?"

Chtěla jsem mu říct, že jsem v pořádku a že se mi nic nestalo, ale křeče v mém břiše tvrdily něco jiného. Ani jsem nemohla promluvit, jak jsem k sobě tiskla čelisti. ,,Aaeeh..." vydla jsem za sebe jen vzdech.

,,Musí do TARDIS, hned!" Vykřikla Idris a Doktor mě vzal do náruče. Jeho teplé ruce a hrudník mě zahřívaly. ,,Honem! Dělěj! JInak..." Idris promlouvala, jakoby věděla, co se děje. 

Poslední, co jsem před odplutím do tmy zaslechla, byla jeho slova. ,,Drž se, prosím lásko."

*Ahojte. Co se asi děje? Proč to Idris ví jako jediná?*

GERONIMO!!!