*Ahojte. Tuhle kapitolku jsem sem musela přidat. V téhle kapitolce trochu zpomalíme děj, ale zároveň ho popstrčíme vpřed... Jinak, díky moc @fantasy011, která je snad ten nejlepší četnář! První hvězdička k nové kapitoly je pořád od ní! Díky to moc. Má úžasné povídky s Doktorem, kdyby někdo náhodou... ;D.*

Idris se líně protáhla, přičemž mi připoměla kočku, která se ráno rozhoduje, jak stráví horký den, jestli ve stínu, anebo bude číhat na neopatrné sýkorky. Zívla. ,,No... mám málo energie na to, vytvářet velké prostory. Budu ráda, když dám jeden malý pokoj."

Bastien nad tím pokrčil rameny, načež se mu roztáhly koutky. ,,Fajn. Ale chci větší část postele." Doktor se za mnou usmál a jeho smích mi zase způsobil ten pocit, který je pro mě vrchol blaha. Přitáhl si mě blíž a zesílil obětí.

Idris se rádoby uraženě otočila a kráčela do chodeb. ,,Tss... Ti roztahaní hejskové." Bastien si prohrábl rukou vlasy a zasmál se. Měl celkem pěkný smích, ale na Doktorův úsměv to nemá. On je můj gentleman, který je pro mě nejvíc ve vesmírné nicotě. Jeho náruč je pro mě bezpečí.

Přejela jsem prstem po panelu, u kterého jsme stáli. ,,Takže, teď jsme tu zbyli už jen my dva." Poznamenala jsem očividný fakt s hraným nezájmem.

Kývl a jeho objetí nepovolovalo. ,,Jdeme spát?"

Usmála jsem se. Pak mě napadla otázka, na kterou bych ráda znala odpověď. Stejně si přeju, aby řekl to jediné. ,,Co je tvůj sen?"

Odpověď přišla okamžité a bez váhání. ,,Ty." V tu chvíli jsem zapoměla na veškeré nebezpečenství v celičkém vesmíru. Celá moje existence byla závislá na jeho. Ve vyslovení tohohle slovíčka se skrývalo splnění snu. Mého nejdokonalejšího snu. ,,Teď jsem uspal tvoji zvědavost, jdeš spát i ty?"

Moje koutky se roztáhly do širokého úsměvu, jako vždy, když mě potěšil, nebo rozsemál. Dělal to celkem často a moje duše vždycky zpívala radostí a nálada se mi otočila o tři sta šedesát stupňů. Za to může on, zase. V duchu jsem si pobaveně povzdechla. ,,Nechce se mi jít spát samotné." Zasmala jsem se, otočila se k němu a políbila ho na čelist a on přehmátl rukama na moje boky. Nechala jsem mu prostor na vyřešení mého rébusu, který byl jasný.

V jeho očích se bleskla láska a touha. ,,No dobrá." Naklonil se k mému ušnímu lalůčku a pak mi zašeptal do ucha správnou odpověď.

,,Jdeme spolu?" Vesele jsem kývla a nechala starosti daleko za námi v prázdných dlouhých a nekonečných chodbách lodi.

V posteli ze mě neuvěřitelnou rychlostí svlékl veškeré oblečení a já mu to oplatila. Ladně mě položil na přikrývku a nepřestával mě líbat. Otevřela jsem stavidla, která moje emoce většinou usměrňovlala, a nechala pocity volně plynout. Jeho polibky mi posévaly krk a pak přešel i níž, až k mým prsům. Zasténala jsem a on se ponalu vracel zpět.

Pomalu jsem se blížila k vrcholu skály tempem udávaným tlukotem našich srdcí. Před tím, než jsem skočila tam dolů, nechala jsem ze rtů splynout jeho jméno. Jeho pravé jméno.

On skočil hned za mnou a dopadli jsme společně, naprosto uchváceni druhým. Nechala jsem se zabalit do jeho náruče a slyšela, jak říká: ,,Jsi moje všechno a zároveň nejsi moje. Miluju tě."

Políbila jsem ho tam, kam jsem dosáhla a nechala mu na hrudi stopu mých rtů. Cítila jsem, jak se mu dech na malou chvilku zastavil. ,,Miluju tě. To bylo nádherné." Vymanila jsem svojí ruku ze sevření a hladila ho po vlasech. Jeho dech se stal mělčí a pak se zase prohloubil. Salstně vydechl a já se usmívala. Projížděním prstů mezi jeho hustými hnědými vlasy jsem ho ukolíbala ke spánku jako malé dítě a pak jsem se také nechala zavést jeho klidným dechem do říše snů.

...

Vzbudilo mě horko. Odložila jsem jeho ruku z mých boků a opatrně jsem vstala. Povedlo se mi ho nevzbudil a on se ze spaní usmíval. Pak jsem ale moji tichou nenápadnost pohřbila hluboko, hluboko do sebe, jelikož jsem ve skříni hledala oblečení. Nechci ho vzbudit, říše snů je přece jenom v některých lepší než realita, ale nemohla jsem najít moje oblíbené tričko.

Když jsem si ho na sebe po pracném hledání oblékala, zavrtěl se. Pak zašeptal ty kouzelná slůvka. ,,Miluju tě, Rheo."

Zahřálo mě u srdce. Neodolala jsem a přišla k němu a dala mu pusu na čelo. ,,Já tebe taky, Doktore. A nikdy nepřestanu." Zavrtěl se a pak jsem opustila místnost. Šla jsem do kuchyně udělat nám snídani. Mám hlad ako vlk. Vešla jsem a dovnitř a moje smysly omámila vůně zeleného čaje.

U pultu stála Idris a míchala lžičkou horký nápoj. Allespoň tu nebudu sama. ,,Dobré ráno." Hned po pozdravu jsen zamířila k lednici. K mému překvapení byla plná.

Idris odpověděla na moji nevyřčenou otázku. ,,Ano, doplnila jsem zásoby." Zase mi v hlavě bleskla myšlenka o absurdnosti kuchyni, syntetizování jídla a toho všeho okolo.

Našla jsem i chléb. Namazala jsem si ho tím prvním, co jsem popadla a můj zrak se pozastavil nad plátky eidamu. ,,Jako vášně? Plátkový sýr? Tohle je vesmírná loď a tohle je tak absurdní... Pořád si nemůžu zvyknout." Ona se mé poznámce pousmála. Sedla si ke stolu za začala upíjet z hrnku.

Já a moje snídaně jsme přistáli vedle ní. ,,Ty nemáš hlad?"

Zavrtěla hlavou. ,,Já se krmím energií TARDIS. Přeci jen, pořád jsem její součástí."

Kývla jsem, ukousla jsem si ze své snídaně a snědla tak poslední sousto. Přesto jsem měla hlad. Povzdechla jsem si a opět jsem se podivila nad takovou samozřejmostí, s jakou tu ta lednička s neomezeným množstvím jídla stojí.

Šahala jsem si pro lžičku na jogurt a poslouchala Idris, která mě přejela podivným lehce nepřítomným a nezaostřeným pohledem. Zapražila jsem ji pohledem, který byl až moc reálný a zaostřený, a pak se ten pohled samovolně změnil na jednu vekkou otázku.

Zatvářila se lehce překvapeně. ,,Co je?" I když véděla, že jsem zaznamenala skenování mé osoby, hrála si na nevinnou.

,,Proč ten pohled?" Zeptala jsem se neškodným hlasem.

,,Jaky pohled? Já se takhle dívám normálně." Zasmála se tomu, ale její pohled těkal po všem, jen ne po mě.

V nastalém tichu jsem zaslechla postavu, která zavřela dveře od našeho pokoje.

,,Doktor jde sem." Oznámila mi naprosto zbytečně Idris.

,,Já vím, slyším ho." Zašvitořia jsem vesele a z hlavy se mi vykouřily všechny dosavadní pochybnosti a nespokojené myšlenky.

,,A Bastien ještě spí." Povzdechla si. ,,Proč spí tak tvrdě?"

Pak se be dveřích objevil Doktor, oblečený jako vždycky. Jediné, co  a něm byli jiné, byly jeho vlasy, trčící do všch stran. Tak sexy... Ale jeho motýlek byl nakřivo. ,,Dobré ráno, krásko." Dal mi pusu na čelo a já se zatetelila slastí a vzrušením.

Využila jsem jeho blízkosti a přitáhla so ho za kšandy. Neprotestoval a já se usmála, když mé rty našli ty jeho. Zajela jsem mu prsty do vlasů a jemně jsem mu v nich kreslila cestičky. Objal mě kolem pasu a já se nechala přitáhnout k jeho tělu.

,,Ehm... Bastien se blíži sem, a asi chce odpovědi." Promluvila vážně a pak vyprskla smíchy, načež se její slova vyplnila a Bastien vešel. Idris ztuhl úsměv na rtech a brada jí spadla až k podlaze.

Odtrhli jsme se od sebe a zaměřil se na nově příchozího. No, Bastien vypadal naprosto normálně, ale přece jen jinak. Černé triko kopírovalo barvu jeho vlasů, které byly opravdu sexy a ten úšklebek... Tak počkat, tohle jsou pocity Idris, které svoji silou pravděpodobně přesahují její vědomí a dostávají se i ke mně.

Neodolala jsem a pomalu jsem vyslala k Idris myšlenku. Je sexy, co? Ona moje pošťuchování nevnímala a nezmohla se ani na slovo. Idris? Země volá Idris! No, nejsem si jistá, jestli zrovna Země, ale já určitě jo.

,,Co se ti stalo, Idris?" změřil si jí Bastien pohledem a já pocítila naprosto bezbřehou touhu smíchanou s vášní a spojené láskou. Ty pocity nebyly moje, ale její.

Idris, tobě se líbí? Zasmála jsem s pro sebe a Doktor se ke mě zezadu přitočil se snídaní v ruce.

,,Ne!" Vykřikla to pohoršené i nahlas a Bastiren s Doktorem se na ni podívali. Uvědomila si, že mou otázku nezapřela jen ve své mysli. ,,Ehm... já... telepatická komunikace, že jo?"

Já kývla, ale myslela si své. Tobě se líbí. Idris, přiznej se!

No... Začla obracet a já pochopila, že je do něj až po uši zamilovaná.

Bastien se koukl na Doktora a já slyšela, jak na ní mrkl. ,,Takže... vezmete mě domů?" Zasmála jsem se a Idris zesmutněla a zvadla jako lilie.

Tak jsem se tedy zeptala já, když ona neměla odvahu. ,,A nechceš cestovat s námi?"

*Ahojte. Moc bych vám chtéla poděkovat za 3,25k přečtení a víc jak 320 hvězdiček!!! Jste nejlepší. Pokud byste chtěli, rozjela jsem takový pokus o fantasy story z názvem Two open books. Tak si to zkuste přečíst. (Btw, děj mám vymyšlený až do konce ;D.)*