*Ahojte. Strašně vám děkuju. 30. kapitolka má víc než 120 reads!!! Je to pro mě obrovské číslo... Díky moc, vaše WhiteRaven_ ;).*

,,Konečně jsme tě našli." Zasupěla jsem. Honili jsem jednoho Časopána snad celým Londýnem a já lapala do svých plic drahocenný vzduch. Teď jsme se nacházeli v zapadlé uličce u Trafalgarského náměstí a konečně jsme přestali utíkat, za což my svaly poděkovaly.

,,Já nechci být mimozemšťan!" No jo, veřejnost devatenáctého století moc nedoufá v mimozemské cokoliv. A Gierre je dokonalý příklad. Malý pouliční kapsář s nohama pevně na zemi.

,,Klid. Nejsme nebezpeční." začal Doktor. Hruď se mu dmula. Taky začínal být vyřízený jako já, narozdíl od strachem a adrenlainem poháněného Gierra. Tomu divoce tloukla obě srdce a v očích měl hrůzu.

Zamyslela jsem se. Kdybych byla v jeho situaci, čím bych se uklidnila? Toť těžká otázka. Jedno je jisté; tady důkazy nepomůžou. Musíme mu ukázat, že nejsme zlí. ,,Podívej. Asi jsi neslyšel o Gallifrey, co?" Gierre zavrtěl hlavou a jeho lehce přerostlé vlasy a obečení malého městského zlodějíčka se zavlnily. Bylo na něm vidět, že teď zrovna si lidé na své kapsy a košíky dávají pozor. ,,Jasně. S tím se počítá." odbyla jsem ho jen tak, aby se neřeklo. ,,Co kdybych ti řekla, že prošla válkou?"

Kývl na znamení, že chápe. Otázka je, jestli uvěřil. A já pokračovala a dělala vše pro to, aby přijal pravdu.

Rozhodla jsem se mu říct pravdu. ,,Před nějakými časy," začal jsem neurčitě, ,,se na planetě Pánů času započala válka mezi nimi a rasou, která chtěla všemu vládnout. Byli to jakési živé bytosti v pojizdném brnění." Tardis mi je jednou ukazala ze svých vzpomínek. ,,Jsou to nelítostní zabijáci. Byli schopni vyhladit všechny do jednoho, co tam bojovali. Někdo s tím musel něco udělat, protože jestli obsadí Gallifrey, obsadí celý vesmír a byli dost možné, že ho i vyhladí. Naštěstí jeden odvážný Pán času je všechny sprovodil ze světa."

,,Má to jeden háček: ten dotyčný s nimi vyvraždil i celou rasu Pánů času. A stejně nějací Dalekové unikli." zapojil se do rozhovoru i Doktor. Doteď jen skepticky přihlížel.

,,Proč to nezměníte, když dokážete cestovat v čase?" Nepoužil dokážeme, takže nám pořád neveří.

Doktor to ignoroval. ,,To nejde. Byla zakonzervována v jiné časové linii a dimenzi tak, že se do doby časové války na Gallifrey nemůže vrátit nikdo, aby nemohl zvrátit průběh války k horšímu."

,,Třeba ti zbylí Dalekové. A přežil ten Pána času? Je sám?" Tlustá clona srachu se pomalu tencila a pod ní se skrývala zvědavost, co to dokáže a jak se liši od ostatních lidí.

,,Co znameá být Časopán?" Zrak mu při té větě sklouzl k jeho prožoupaným botám. Jestli ho dostaneme do TARDIS, musím mu najít lepší dobové oblečení.

Doktor začal Gierre poučovat. ,,Tak zaprvé dokážeš cestovat v čase a prostoru pouhou myšlenkou." Gierre jen udiveně zíral. ,,Za druhé, musíš zabraňovat všem nebezpečným událostem kdekoliv a kdykoliv. A za třetí, půjde ti o život." Gierre nabral odstín křídy. ,,Za čtvrté máš dvé srdce a větší kapacitu mozku, za páté-"

No to snad ne. ,,Dost! Zbláznil ses, takhle to na něj vychrlit!" zastavila jsem proud jeho slov. Teď bude Gierre vystrašenější ještě víc. Věnovlala jsem Doktorovi pohled typu teď je veškeré moje úsilí nevyděsit ho jako ty v háji.

Bezelstně pokrčil rameny. ,,Když pravdu, tak celou." No dobře, na tom něco bude.

Gierre se nadechl. ,,Byla jiná možnost záchrany vesmíru před těmi Daleky?"

,,Ne." řekli jsme já i Doktor současně.

,,V tom případě ten dotyčný udělal to nejlepší, co mohl." zazubil se. ,,Kdo to udělal?" Já se s otázkou v očíh otočila na Doktora, který si prohrábl rukou vlasy.

Studený podzimní vítr se prohnal uličkou a nesl Doktorova slova do neznáma. ,,Já." Smutně se usmál.

Gierre jen vyděšeně koukal. ,,Tys... tys... já nevím, co si o tom mám myslet. Na jednu stranu jsi pozabíjel všchny ty... Pány času. Jenže jsi zachránil miliardy životů. Nevím, jak tě vidět." Měl asi oblibu uvažovat nahlas. Jeho obočí se malém spojila, jak moc krčil čelo soustředěním. Vypadalo to zajímavě.

Když se na mě podíval, pokračovala jsem. ,,Jak to vypadá, nepřežil jen Doktor. Vládci Gallifrey uskutečnili plán, který nachránil nás, Časopány a Časopaní. Nevíme jak, víme jen, že se to stalo."

Doktor přišel ke mě. ,,Nejsme jen já a vy. Ještě je tu Master. Je to další Pán času, který bohužel přežil také. Jenže se zbláznil a chce ovládnout svět, ve zkratce řečeno. A náš úkol je, zabránit mu v tom. Tedy, kromě jiného." Smutně se pousmál. A já si vybavila jeho poslední slova při pádu z Tower Bridge. Regenerace. Teď netušíme, jakou má podobu a musíme ho zastavit. No super.

Gierre napjatě poslouchal. Když Doktor skončil, vyhrkl: ,,Jaké je naše poslání konkrétně?"

Slyšela jsem, jak se Doktor usmál spolu se mnou. Můj úsměv byl ale radostnější, nevím proč. ,,Pojď s námi." Oba jsem to řekli najednou.

Gierre jen kývl a my vyšli s ním v zádech. Je až neuvěřitelné, jak rychle zahodil svůj strach. Asi si uvědomil, že stejně ho to jednou dostihne.

Kráčeli jsme Londýnem přes Trafalgarské náměstí k Toweru, kde se lidé divili jedné modré budce na rohu ulice. Doktor ji nechal odmaskovanou se slovy. ,,Je to jedno. Stejně se dovnitř dostanu jen já a ty."

Stáli jsme před TARDIS. ,,Můžu?" Doktor kývl a já luskla prsty. Nikdy mě to neomrzí. Vešli jsme dovnitř a Gierre jen tiše zíral. Pak se pomalu rozešel do středu.

,,Řekni to. Všichni to řikají." Doktor si urovnal motýlka a přejel rukou po panelu.

,,Jak je to možný? Ona je tu elektřina." Doktor jen bezmocně rozhodil rukama a zatvářil se naoko uraženě.

,,Ja to vzdávám. Proč se vůbec namáhám? Nikdo neřekne, že je větší zevnitř!" Odfrkla jsem si.

,,No tak ted už to asi neříkají všichni." Přišla jsem k němu a chytla ho za kšandy. Jeho oči lehoučce ztmavly. Gierrovo odkašlání nás vyrušilo. Co to do mě vjelo? Bože... chovám se opravdu pitomě.

,,Jasně. Promiň." Doktor se usmál a vzal mě okolo pasu. Jeho pohled se zaklesl do mých očí vysílajíc zprávu: později.

,,Takže začneme. Jestli jsi Časopán, uslyšíš TARDIS." Měla jsem hravou náladu a chtěla jsem ho trošku potrápit.

,,Jasně. Ať sem přijde." Poznamenal.

Lehce ho vykolejila moje odpověď. ,,Už je tady."

Zase se zamyslel a obočí na jeho tváři se srazilo. Luskl prsty. ,,Jasně. Ty jsi TARDIS, že ano?"

Doktor i já jsme zakroutili hlavou. ,,Ne. Moje TARDIS je všude tady." Rozhodil jsem rukama. Uslyšela jsem smích.

Tak ty si s ním hraješ? Zněla usměvené a byla v dobre naladě.

Jo. Proč ne?

Gierre začla přecházet po řídící místnosti. ,,Takže je tady. Ty ani ty to nejste." Ukázal na mě a Doktora. ,,Co tu je ještě? Panel, místnost..." Zastavil svůj pochod. ,,Ne. Ta loď je...?"

Můžeš se ozvat i jemu. pokynula jsem TARDIS.

V mysli jsem ucítila něco jako kývnutí a pak jsem slyšela Gierrův pobavený výraz. Vůbec se nebál, byl zvědavý. Sedl si na zábradlí a poslouchal TARDIS. Já a Doktor jsme se na sebe podívali a zasmáli se. Pak si sedl do křesla a já jemu do klína. ,,Kam vezmeme Gierra?" nahodila jsem.

,,Někam do neznáma." Přiskočil k panelu a otevřel přihrádku, ve ketré jsem zaslechla kov. ,,Ty sis začal uklízet? No to tleskám." Na důkaz jsem tak párkrát učinila.

,,Jistě. Jeden pro tebe..." vtiskl mi ho do dlaní a komunikátor mě zastudil. Sevřel ajsem ho v dlani, aby se zahřál. ,,...a jeden pro tebe." Přešel ke Gierrovi a dal mu ho.

On to obrátil v ruce. ,,Takže teď budeme cestovat?"

,,Ano." kývla jsem.

On se usmál a začal se soustředit. Pak ze rozplynul ve vzduchu.

,,TARDIS! Koliks mu toho řekla?" Vyjela jsem na její vědomí i nahlas. To si snad dělá legraci!

Všechno. Mozek Časopánů je schopen přijmout velké možství infornací za krátkou dobu. Ten mladík mi ale přijde moc hrr. Kdyby měla ramena, asi by je pokrčila.

,,Kde je?" houkla jsem na Doktora.

Přitáhl si k sobě jednu z obrazovek. Zamysšeně se na ní podíval. ,,Na Lonelle."

Kývla jsem a pak si to představila. Ne, kde chci být, ale v čí přítomnosti chci být. Chci být u Gierra. Na stejném místě i planetě, ve stejné realitě. Prosím. Zatocila se mi hlava a já si sedla do křesla. Pak se všechno rozmlžilo. Jako když jsem se tehdy přenesla do Versailles.

Pak se ty šmouhy změnily a zostřily. Zády jsem se opírala o ta Gierrova. Přede mnou nebyl řídicí panel, ale malé římskě město.