Dny ubíhaly a všichni se postupně připravovali na slavnosti vítání jara. Zdobily se ulice, chystala se hromada jídla. Až mi z toho všeho šla hlava kolem. S Oliverem jsme samozřejmě pomáhali s čím jen se dalo. Sarah s ostatními dívkami mě naučili stužkový tanec na který jsme dokonce měli speciální šaty, které pro nás ušila matka Sarah. Než jsme se nadáli uběhly tři dny jako voda a byl tady den kdy se již od rána slavilo vítání jara. Započalo to slavnostním proslovem a pak pokračovalo prodejem na místních trzích. Všichni byli spokojení a šťastní. Radovali se a oslavovali, společně popíjeli, jedli a povídali si. V předvečer pak nastal čas pro stužkový tanec. Všechny vybrané dívky včetně mě na sobě měli speciální šaty. Byly duhově zbarvená, člověk na nich našel snad každou barvu, kterou si jen dokázal představit, ale nebyly nijak moc křiklavé, byly jen světlounce pastelové. Korzet měl šněrování na zádech, kde se jen zlehka uvazoval bílou stužkou tak, že i přes to byly záda lehce vidět. Šaty byly jen z lehkého materiálu několikrát vrstveného na sebe, rukávy začínaly těsně nad loktem a dlouhé byly tak, že lehce přesahovaly přes dlaně. Připadala jsem si jako duhová víla. Vlasy jsme pak měli všechny lehce natočené a do nich zapletených několik květin. Mezitím než jsme se my dívky připravily, chlapci vztyčili očištěný, vysoký a úzký kmen stromu na jehož konci bylo nahoře připevněno jedno menší kolo z koňského povozu ozdobené několika květinami a stužkami. Několik delších barevných stužek pak viselo volně dolů. Jakmile byl kmen upevněn, přešly jsme k němu všechny dívky a každá z nás vzala do ruky konec jedné z barevných stužek. Polovina z nás do pravé a polovina do levé a hned nato rozezněla místní skupina hudebníků své nástroje. To už byl čas na náš tanec pro přivolání jara. Místní to brali jako oslavování nového života, spojení které vzniká z čisté lásky. V rytmu hudby jsme se tedy s dívkami rozpohybovaly některé směrem doprava a jiné na druhou stranu, vždy když jsem se míjela s jinou dívkou jsem střídavě buď sama zvedala stužku výše a nebo jinou stužku podlézala. Takhle jsme se postupně točili do kola a občas i zároveň kolem své osy a na kmeni stromu jsme tak vytvářeli nádherný barevný obrazec. Neskutečně jsem si to užívala. Byla to taková krása, všechny ty barvy a ti lidé. Ostatní vesničané nás vesele pozorovali a tleskali a zpívali do rytmu hudby. Nic takového jsem nikdy nezažila. Periferně jsem si všimla, že i Oliver nás pozoruje, hlavně tedy mě. Netvářil se tak vesele jako ostatní, ale lehký úsměv na rtech měl a to mi prozatím stačilo. I ten mu ale z tváře zmizel, když se vedle něj postavila jedna stařenka, která i když už měla nějaké ty roky, měla své šedivé vlasy sčesané do vysokého drdolu a v něm měla vpletených několik květů, které jí tam dali nejspíš její vnoučata, sama pak na sobě měla slavnostnější hnědé šaty, zdobené místy krajkou a kolem pasu uvázanou zářivě bílou krajkovou zástěru. Postavila se těsně vedle Olivera a začala na něj mluvit. Neměla jsem tušení co mu říkala, ale oba se po celou dobu rozhovoru dívali na mě.