Společně jsme se vydali zpátky do vesnice a zamířili jsme si to zpátky do putiky, kde jsme nechali ostatní čekat. 

„Charlotto, Olivere, vás mi do cesty poslalo samo nebe," hrnula se naším směrem žena Johna. Donna nás u sebe dnes v poledne nechala na oběd. Oba jsme na ni jen nechápavě hleděli.

„Musím upéct chleby, aby je mohl John vzít na trh a budu to mít mnohem rychleji, když mi s tím vy dva pomůžete," usmála se na nás. Mi osobně to přišlo jako skvělý nápad, sice jsem to ještě nikdy nedělala, ale ráda se naučím něco nového. Oliver se na rozdíl ode mně netvářil zrovna nadšeně a tak jsem na něj jen významně pozvedla obočí. Snažila jsem se mu tím naznačit, že tohle je přesně ta příležitost jak začít od znova a doufala jsem, že to velmi dobře pochopil, což se mi nakonec potvrdilo když Donně s povzdechem přikývl. A tak jsme společně zamířili k ní domů.

Donna nás u ní ihned nasměrovala přímo do kuchyně, tam pak smíchala veškeré potřebné ingredience a ukázala nám, jak správně zpracovat těsto aby z něj mohl být její proslavený domácí chléb. Každému z nás pak připravila jeho vlastní těsto a my se snažili napodobit její předešlou ukázku. Abych byla upřímná, nešlo mi to úplně nejlépe. Jako princezna jsem tohle nikdy nemusela dělat a tak jsem se s tím těstem bezradně plácala a místo krásně hladkého bochánku, který měl vzniknout jsem měla kousky lepkavého těsta snad úplně všude. Oliver na tom taky nebyl o moc lépe, ale alespoň nebyl tak zaneřáděný jako já. 

„S tím těstem na obličeji a všude na šatech už teď rozhodně nevypadáš jako urozená princeznička" dobíral si mě Oliver, načež jsem ho já zpražila naštvaným pohledem. 

„Ale no tak, přece teď nebudeš fňukat jako nějaká slečinka" ušklíbl se na mě a vrátil mi tak to, co jsem mu řekla venku při našem posledním rozhovoru. 

Vytáčel mě tím jak se mi posmíval a tak mě nenapadlo nic lepšího než nabrat si do hrsti trochu mouky ze stolu a rozetřít mu ji po celém obličeji. Oliver se na mě nejdřív naštvaně zamračil, ale hned nato se mu ve tváři objevil pobavený úšklebek a než jsem se nadála vrátil mi to i s úroky. Měla jsem teď mouku snad všude a on se jen smál. Tohle jsem mu nechtěla darovat jen tak a proto jsem vzala kousek těsta a hodila jej po něm, přičemž jsem se trefila přímo do jeho vlasů. On na mě jen přimhouřil oči, ale pak už jsme se oba naplno rozesmály. A tak začala naše válka s těstem. Házeli jsme jeden po druhém kousky těsta a smáli se u toho jako šílení. 

„Panenko skákavá vy jste tomu dali," spráskla ve dveřích Donna ruce a pobaveně kroutila hlavou. My dva jsme jen zahanbeně svěsili hlavy k zemi a sborově jsme se ji omluvili. Oba jsme se ihned začali nabízet, že to uklidíme a že nachystáme nové těsta ale Donna nás zastavila pozvednutím ruky. 

„Vy dva teď hlavně potřebujete dát do pořádku sami sebe," usmívala se. „Kousek za domem je malá říčka, tam se můžete oba opláchnout a měli by jste si i vyprat vaše šaty," hnala nás k východu a sama se pak s koštětem v ruce vydala zpátky do domu. 

Spolu jsme tedy sešli k malé říčce, která se nacházela několik kroků za domem. Zula jsem si boty a po několika menších kamenech jsem došla až na jeden největší uprostřed říčky. Tam jsem si nejdříve dřepla a chtěla jsem si opláchnout jen obličej, jenže když jsem se pak podívala i na své šaty došlo mi, že bude potřeba omýt i je a tak, i když jen kousek ode mne stál Oliver jsem se znovu postavila a začala jsem se svlékat, až jsem tam nakonec stála jen v tenké bílé košilce, kterou jsem na sobě pod šaty měla. Oliver to vyřešil po svém, sotva došel ke břehu říčky už se začal svlékat. Všechno oblečení naházel na jednu hromadu a na sobě si nechal jen bílé spodky. Naskytl se mi tak skvělý výhled na jeho pevné a vypracované tělo. Proboha na co to zase myslím? Zakroutila jsem hlavou a dál se věnovala umývání svých šatů. Oliver už ty své taky očistil a všimla jsem si, že mě po očku sleduje, dokonce si mě několikrát prohlížel. Snažila jsem se to nevnímat, ale moc to nešlo. Abych se zbavila toho nepříjemného pocitu a Oliverova pohledu, odložila jsem šaty stranou a vystříkla na Olivera trochu té blankytně modré vody. Nejdříve se na mě zaraženě podíval, ale o vteřinu později mu v očích zajiskřilo a on mi mé škádlení začal oplácet. Dováděli jsme tam jako dvě malé děti. Abych byla upřímná, líbilo se mi to a moc. Už dlouho jsem se takhle nebavila. Už dlouho jsem se necítila tak živá jako teď a tady.