Myslela jsem že jsem první den námluv, kdy jsem si nejvíc připadala jako zavřená v kleci našla nejlepšího přítele, který mi jako jediný rozuměl, který chápal jaké to je a který z celého toho mučení dokázal udělat zábavu. A teď? Teď mi tatáž osoba držela ostří meče u krku a pomáhal nepřátelům obsadit můj domov. Že jsem byla zklamaná? Že jsem byla naštvaná? Jo zklamal mě na plné čáře, zuřila jsem jako ještě nikdy. Jenže to co jsem cítila právě teď se ani slovy nedalo popsat.

„Jak jsi mohl jen mohl!" zasyčela jsem skoro neslyšně, jenže on mě slyšel až moc dobře. 

„Jak jsem mohl?" rozesmál se Jay. „Ty nemáš ani tušení jaké to je vyrůstat v chudobě, protloukat se každý den aby ses vůbec dožila dalšího rána. Nevíš jaké to je když se o tebe vlastní matka nezajímá a živí se jako lehká žena, když je jí jedno jestli máš co jíst, nevíš jaké to je být bastardem," zuřil. „Jednoho dne jsem toho měl dost rozhodl jsem se, že najdu svého otce a donutím ho postarat se o mě, tak jako se o mě měl postarat už dávno," pokračoval. 

Oliverův otec stál mlčky opodál a nechal Jaye mluvit. Oliver stále seděl na zemi neschopný jediného pohybu. 

„Jaké pro mě bylo překvapení když jsem zjistil, že mým otcem je samotný král Surinu. Popravdě jsem ani nečekal, že by přiznal, že jsem jeho syn, nebo mě dokonce přijal, jenže jsem se mu dokonale hodil do jeho plánu a tak jsme udělali dohodu," uchechtl se. „Já měl předstírat zámožného prince a získat si důvěru vaší rodiny, zjistit veškeré potřebné informace pro obsazení vašeho království a pomoct mu tak rozšířit to jeho, což jsi mi ty velmi ulehčila," zasmál se. 

„Bože Charlotto, jsi tak naivní a důvěřivá," pokračoval a ve mně pomalu začínala vřít krev. „Na oplátku měl ze mě otec udělat právoplatného šlechtice a prince, zajistit mi tak život jaký si zasloužím," dokončil své vypravování. 

„Tohle se nikdy nestane! Jako budoucí král vám nařizuju se dát na ústup!" zakřičel Oliver, který už stál vzpřímeně s velmi naštvaným výrazem v obličeji na okolo postávající vojáky. Jay a Oliverův otec se jen hlasitě rozesmáli. 

„Tak zaprvé Olivere, stále jsem tady králem já, takže nebudou poslouchat nikoho jiného než mě. A zadruhé až Jaye pasuji na prince, bude právoplatným následníkem on jako můj prvorozený syn," založil si král ruce na hrudi. To už byl Oliver vzteky bez sebe.     

***

Tak tady máme velký zvrat. Schválně kdo z vás to tušil? Jinak moc všem děkuju za hlasy a doufám, že se vám příběh líbí, každopádně už se pomalu blížíme k jeho konci.