Nehnula jsem se od Olivera ani na krok. Měl obrovské štěstí, že meč nezasáhl žádný důležitý orgán a také že máme tak skvělého královského lékaře. Zachránil ho na poslední chvíli. S otcem jsme si všechno vyříkali a usmířili jsme se. Měla jsem z toho obrovskou radost, konečně jsem měla zpátky svého otce. Služebnictvo začínalo pomalu odklízet škody které vojsko napáchala na našem zámku a otec s ostatními začali připravovat vše potřebné pro pohřeb všech zesnulých. Myslela jsem, že se zblázním za tu dobu co Olivera dávali do kupy. Nikdo mi nechtěl nic říct a já pořád jen přecházela sem a tam před jeho pokojem a plakala jsem. Táta mě chodil kontrolovat, dokonce se mnou i nějakou chvíli na chodbě byl. Nemluvili jsme, jen mě držel u sebe a hladil mě po vlasech. Jenže i když by se mnou chtěl být sebevíc, musel se nakonec vrátit ke svým povinnostem. Neměla jsem mu to za zlé, bylo ho teď potřeba, musel uklidnit naše poddané a uvést království zase do pořádku. Celý den jsem nic nejedla, neměla jsem na nic chuť. Srdce jsem měla jako ve svěráku, těžce se mi dýchalo, měla jsem sevřený hrudník. Až když z pokoje vyšel doktor a sdělil mi, že bude Oliver v pořádku, že se teď jen musí prospat, ale bude žít, mi spadl obrovský kámen ze srdce. Teprve tehdy se mi ulevilo. Od té doby jsem seděla v jeho pokoji a nehnula se od něj ani o centimetr. Oliver vypadal jakoby si šel jen normálně lehnout a prospat se, nebýt té obvázané rány na břiše ani bych neřekla že ještě před chvílí bojoval o svůj život. Seděla jsem vedle něj na posteli, jednou rukou jsem jej držela za tu jeho a druhou jsem ho hladila po vlasech. Hleděla jsem do jeho obličeje, tvářil se tak spokojeně. A v té chvíli mi to došlo. Že už necítím ani ždibec nenávisti. Že už v něm zase vidím toho veselého a oddaného muže a tohohle člověka už v něm vždy vidět budu. Muže, který riskoval svůj život pro mě. Muže, který se chtěl kvůli mně a svým poddaným změnit, chtěl tady být pro ně. Vzpomínala jsem na naše společné chvíle které jsme strávili mezi vesničany v jeho království. Ty vzpomínky mě donutili k úsměvu. Už tehdy mě udělal šťastnou, šťastnou a svobodnou. A kupodivu jsem se tak cítila i právě teď. 

„Charlotto" zaznělo tiché zachraptění z jeho úst. S úsměvem na tváři jsem se naklonila blíž k němu. 

„Pššt jen odpočívej," pohladila jsem ho po tváři. 

„Kdybych věděl, že se o mě budeš takhle starat, nechal bych se pro tebe pobodat už dávno," zasmál se Oliver a já nad tím jen zakroutila hlavou. 

„Koukám, že smysl pro humor jsi neztratil," oplatila jsem mu úsměv. 

Oliver zvedl svou ruku a nechal ji dopadnout na mou tvář. Zpříma mi zíral do očí a pomalu si mě přitahoval blíž k sobě. A já se nechala. Tentokrát mě nepohltila nervozita, nebyla jsem nesvá. Bylo to přesně to co jsem chtěla. Teď už mě totiž to co jsem v jeho blízkosti cítila neděsilo, já už přesně věděla co to znamená. A potvrdilo se mi to ve chvíli, kdy se naše rty střetli. Jemně a lehce mě políbil, nikam nespěchal a jen si vychutnával náš první polibek stejně jako já. Věděla jsem to, věděla jsem, že to co zrovna zaplavovalo mé tělo byla láska. Věděla jsem, že ho miluju a že právě on, je přesně ten za koho se chci jednou provdat.

*

Po Oliverově uzdravení nastal menší zmatek při přípravách na jeho korunovaci. Hodně se za tu dobu změnilo. Otec mi dal volnost a dovolil mi chodit volně mezi vesničany v obyčejných nevýrazných šatech a Oliver se ke mně rád pokaždé přidal. Dokonce jsme jeli navštívit naše přátele v Oliverově království. Moc rádi nás viděli a my jim převyprávěli celý náš příběh. Oliver se dohodl s mým otcem na příměří a spojenectví mezi oběma královstvími a slíbil pomoc při rekonstrukcích poškozených částí království. Ať už se jednalo přímo o náš zámek nebo o zničené vesnické domky. A my dva s Oliverem? Trávili jsme společně každou volnou chvíli. Byli jsme si blíž než kdykoliv předtím a stáli jsme při sobě při jakékoliv situaci. Podporovali jsme se ve všem co každý z nás dělal. Věděli jsme, že dokud budeme spolu, zvládneme cokoliv co nás v budoucnu potká. Taky jsem si uvědomila ještě jednu věc. A to, že se mé přání pronesené v magické jeskyni vyplnilo. Nyní jsem měla svobodu i lásku a přesně to jsem si tehdy přála.




***

KONEC