Třetí den klání byla na programu střelba z luku a poté závod v jízdě na koni. Znovu jsem se tedy jako předchozí den vymluvila na nevolnost aby nikdo nepojal podezření. Jakmile byli všichni zaneprázdněni přípravami na další úkoly, převlékla jsem se, nasadila na hlavu čepec abych skryla své dlouhé vlasy a nenápadně se znovu začlenila mezi ostatní prince. Střelbu z luku jsem se začala učit v mých dvanácti, tehdy jsem Harryho přemlouvala celý podzim aby mě to naučil a nakonec po dlouhém dohadování a slibování, že budu opatrná k tomu svolil. Nakonec, ač si to nechtěl přiznat, byl pyšný na to, jak dobře mi to šlo. Otec odstartoval střelbu zahajovacím proslovem a každý z princů se šel postavit na svou značku. Všichni měli pět pokusů a tři nejlepší si mezi sebe zase rozdělili body. K závodu na koních pak ze čtyřiceti postupuje třicet nejlepších princů. Postavila jsem se na svou značku a přes rameno jsem si přehodila toulec s pěti připravenými šípy. Do ruky jsem vzala luk a šíp k prvnímu pokusu. Šíp jsem vložila do luku a napnula tětivu, všechny myšlenky jsem vypustila z hlavy a soustředila jsem se na střed terče. Tohle bude hračka, no tak Charlotto to zvládneš, dělala jsi to přece už tolikrát...mluvila jsem sama k sobě abych se uklidnila. Ještě poslední nádech a výdech. A první šíp skončil v přesném středu terče. Usmála jsem se pro sebe a sáhla si za záda pro další šíp, ten jsem pak vypustila znovu přímo do středu, kde druhý šíp protnul ten první. Podívala jsem se na Olivera po své levici, který mě propaloval pohledem. Nebyl špatný, naopak šlo mu to velmi dobře a jistě by i vyhrál, jenže já byla lepší. Ještě mi zbývali tři šípy a všechny nakonec stejně jako předchozí dva skončili v přesném středu terče. Byla jsem tedy znovu jako předchozí den vyhlášena králem jako vítěz, druhý skončil Oliver a v těsném závěsu se za námi držel Jay. Měla jsem obrovskou radost. Ihned po střelbě jsme se přesunuli ke stájím kde měl začít závod na koních. Mrzelo mě, že si nemůžu osedlat svou černou klisnu Felicity, ale věřila jsem že i s přiděleným hnědým hřebcem zvládnu závod vyhrát. 

„Tak pojď hochu, ukážeme těm princátkům co proto," povzbuzovala jsem ho ještě před startem.

 Ihned po startu jsem se dostala jasně do vedení a to i díky tomu, že mě hřebec perfektně poslouchal. Během chvíle mě ale dohnal Oliver na svém koni a po zbytek trasy se mnou držel tempo. Několikrát jsem se ho snažila setřást, kličkovala jsem, popoháněla svého koně kupředu, ale Oliver se stále držel vedle mě. Cíl už byl téměř na dosah a oba jsme chtěli vyhrát, chvíli to vypadalo, že nakonec zase zvítězím, ale nakonec k údivu všech jsme dojeli do cíle oba stejně. Já to stále nějak nedokázala pochopit a Oliver se neskutečně vztekal, neuměl překousnout, že jsme byli vítězové oba. Já ale byla i tak naprosto spokojená.

Odpoledne jsem se převlékla do černo-bílých kostkovaných šatů bez rukávů s kulatým výstřihem a s odděleným límečkem. Vlasy jsem si zepředu lehce sčesala dozadu a sepla černou mašlí. Hned nato jsem se vydala na procházku do zahrad. Chtěla jsem být chvíli sama na čerstvém vzduchu. Navíc jsem milovala sedávat v zadním altánku a jen tak si vychutnávat to ticho a samotu. Pomalu jsem se procházela zahradou a kochala se čerstvě vykvetlými květinami. Miluju vůni nově vykvetlých růží a orchidejí. Byla jsem tak zabraná do vlastních myšlenek, že jsem si ani nevšimla osoby jdoucí zamnou. Alespoň ne do té chvíle než mě dotyčný popadl za paži. 

„Kampak princezno? Není bezpečné aby jste se tady takto potulovala sama," ušklíbl se na mě Oliver. „Dovolte abych vás tedy doprovodil," pokračoval. 

„Jsme v královských zahradách tady se mi nemůže nic stát, navíc se o sebe dokážu postarat sama princi," odsekla jsem mu. 

„O tom nepochybuji princezno, ale budu klidnější když vás doprovodím," nenechal se odbít. 

„Já ale o vaši společnost nestojím princi," řekla jsem na rovinu a chtěla jsem se mu vytrhnout z jeho sevření ve kterém mě stále držel. 

„Takhle by jste se ke svému budoucímu manželovi neměla chovat" řekl povýšenecky a svůj stisk zesílil. 

„Na to, aby jste se nazýval mým budoucím manželem by jste musel vyhrát alespoň jediný z turnajů a to se zatím nestalo," usmála jsem se na něj vítězně. Že jsem to neměla říkat mi došlo ve chvíli kdy se jeho pohled z povýšeneckého změnil na velmi naštvaný, skoro až zuřivý. Přitáhl si mě za paži k sobě a chytl mě jednou rukou za bradu tak aby mi viděl zpříma do očí. 

„Budete mojí ženou ať chcete nebo ne, o to už se postarám," zavrčel na mě a pak mě prudce políbil. To už jsem ale byla vytočená i já a tak jsem mu ze všech sil šlápla podpatkem na nohu, na což mě ihned odstrčil a bolestí se mu zkřivil obličej. Své pohoršení jsem ještě dovršila pořádnou fackou, kterou jsem mu označila levou stranu tváře. 

„Opovažte se mě ještě někdy dotknout a já vám přísahám, že vás nejen nechám ihned vyloučit z turnaje, ale bez slitování vám udělám ze života peklo," vyštěkla jsem na něj a spěšně jsem se odebrala do svého pokoje. Nikdy nedopustím aby se tenhle idiot stal mým manželem.

*****

Doufám, že se příběh pořád líbí a budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu z vaší strany :) třeba jak vy si při čtení příběhu představujete hlavní postavy?