Jmenuji se Charlotte, přesněji řečeno jsem princezna Charlotte Elizabeth I dcera královny Melissy Lydie a George Williama II. Dostala jsem do vínku bohatství a luxus, ale už odmalička jsem tuhle zlatou klec nenáviděla. Nebyla jsem princezna jako každá jiná, alespoň ne na první pohled. Je pravda, že jsem se jako jiné princezny učila slušným způsobům, etiketě, jazykům a dalším věcem o naší zemi a sousedních královstvích. Zároveň jsem se ale chodila učit šermovat a střílet z luku, to vše samozřejmě tajně, pod vedením mého úžasného komorného Harryho. Je to milý a vitální stařík se šedivými krátkými vlasy. Už od dětství jsem ho zbožňovala a potom co v období moru zemřela má matka, královna Melissa, mi byl nejlepším přítelem a taky mě jako jediný vychovával, jelikož můj otec se od toho osudného dne uzavřel do sebe a vyhýbal se mi na každém kroku. Měla jsem zároveň jedno obrovské tajemství, které nevěděl ani Harry, ať už jsem ho milovala sebevíc, tohle tajemství jsem nemohla svěřit ani jemu, už jen proto že jsem věděla, že by to rozhodně neschvaloval. Ale teď zpátky do přítomnosti. Stojím teď ve svém pokoji, před obrovským zrcadlem a prohlížím si jak mě dnes komorné upravily. Dlouhou dobu se mnou otec nepromluvil ani slovo, až před týdnem si mne nechal zavolat do své pracovny, kde mi oznámil, že je čas rozšířit naše království, že prý pro dobro naší země se musím co nejdříve vdát. A přesně z toho důvodu uspořádal několika denní klání o mou ruku. Samozřejmě, že jsem nebyla nadšená. Jistěže jsem protestovala a snažila se mu to všemožně rozmluvit. Jenže všechny mé pokusy byly marné. A tak tu teď stojím, ve svých tmavě modrých šatech se spadlými rameny a rozšířenou sukní. Své dlouhé kaštanové vlasy mám natočené a ve vlnách spadající na má ramena. Na hlavu jsem si ještě nasadila svou diamantovou korunku a psychicky jsem se připravovala na nadcházejících několik hodin. 

Dnes se měl konat první den klání a započít měl uvítacím plesem pro prince, kteří se toho všeho rozhodli zúčastnit. Měla jsem nutkání se zase svléknout a prostě se na všechno vykašlat, jenže to nemohu otci udělat, i přesto, že se více než 10 let choval jakoby žádnou dceru neměl, pořád to byl můj otec. Navíc už není nejmladší a někdo musí nastoupit na trůn místo něj a já nechci zklamat ani jeho, ani náš lid. Udělala jsem poslední hluboký výdech a nádech, když na mé dveře zaklepal Harry. 

„Srdíčko, je na čase aby ses přivítala s princi," usmál se na mě povzbudivě, věděl že je tohle celé pro mě jen utrpením. 

„Tak pojďme ať už to mám za sebou" oplatila jsem mu úsměv a vydala se s ním směrem k tanečnímu sálu. 

Již z dálky bylo slyšet jak muzikanti hrají, ale také konverzace které mezi sebou vedli samotní princové. Otec již seděl na druhé straně sálu na svém trůnu. Já čekala za dveřmi za kterými se nacházelo schodiště vedoucí do tanečního sálu. Pod schody již byli shromážděni všichni princové, snad ze všech koutů světa. Bavili se mezi sebou a skoro si ani nevšimli Harryho stojícího na nejvyšším schodu aby mne mohl ohlásit. Několikrát si lehce odkašlal než mu přítomní věnovali plnou pozornost. 

„Princezna Charlotte Elizabeth I z Palmarolu, dcera královny Melissy Lydie a George Williama II z Palmarolu," dokončil svou klasickou uvítací řeč, ihned nato otevřeli stráže dveře za kterými jsem čekala a teprve tehdy jsem mohla vstoupit do místnosti. 

Oběma rukama jsem si přidržovala šaty, abych si je při scházení schodů nepřišlápla. Hlavu jsem měla hrdě vztyčenou nahoru a koutkem oka jsem se snažila nenápadně rozhlédnout po všech přítomných. Samozřejmě, že všichni upírali svůj pohled na mě a doprovázeli mě s ním až na druhou stranu sálu, kam jsem došla abych mohla usednout vedle otce. Ještě předtím mě však čekala moje vlastní řeč. 

„Vítám Vás v našem království drazí princové, děkuji, že jste někteří vážili tak dalekou cestu aby jste se mohli ucházet o moji ruku. Vdát se ale mohu jen za jednoho z Vás a o tom, který to bude rozhodne několika denní klání, které započne zítřejším ránem. Jako první bude na řadě souboj s meči. Přeji Vám všem hodně štěstí a doufám, že se dnes budete skvěle bavit," dokončila jsem svůj proslov a ještě předtím než jsem se usadila vedle svého otce, jsem udělala přivítací pukrle, načež mi jej princové oplatili poklonou. 

Muzikanti znovu začali hrát a já měla možnost si konečně pořádně prohlédnout přítomné prince. Je jich tu nespočet z několika různých zemí světa, napočítala jsem pár z nich kteří byli celkem ucházející, třeba bych si mezi nimi nakonec i mohla vybrat svého nového krále. Dál jsem se rozhlížela po místnosti, když se můj zrak střetl s jiným uhrančivým pohledem. Byli to pronikavé oříškově hnědé oči do kterých jsem teď hleděla. Princ jenž byl jejich vlastníkem, postával v rohu místnosti a bez okolků na mne zíral. Rozhodla jsem se, že si ho tedy pořádně prohlédnu. Na sobě měl skvěle padnoucí, tmavě modrý oblek se znakem svého království. Vlasy krátce střižené v barvě dubového dřeva. Na tváři mu pohrával škodolibý úšklebek. Skvěle, tohle bude určitě jeden z těch namyšlených princátek, kteří si libují v luxusu a střídání lehkých ženštin. Zamračila jsem se na něj a pohled přesunula na druhou stranu místnosti. Tohle bude ještě dlouhý večer.