Teď, když obě dívky věděly, co k sobě cítí, se vlastně ve své podsatě nic nezměnilo.

Ze začátku se do jejich vztahu prokradla jakási opatrnost a nervozita, kdy se obě snažily vyhýbat jakékoliv situaci, která by mohla jen naznačit, že by tu druhou mohly mít rádi víc než jen jako kamarádku a v tomto velmi nepřekvapivě vynikala převážně Azula.

Ty Lee Azulu nechtěla ztratit jenom kvůli tomu, že by to snad necítila stejně. Azula Ty Lee nemohla ztratit a v tuhle chvíli byla odhodlaná si city k ní odnést až do hrobu, raději, než jejich vztah znovu zničit.

Svého přesvědčení se nevzdaly, ovšem, počáteční opatrnost brzy zmizela.

Byly chvíle, kdy měly pocit, že to ta druhá cítí stejně. Byly chvíle, kdy byly jen kousek od toho, se konečně té druhé svěřit.

Jednoho večera, kdy se všichni Zukovi přátelé sešli na společnou večeři a následné vykecávání až do noci, stály ty dvě venku na balkóně, se sklenkou předraženého vína v ruce a pozorovaly hvězdy. Pojmenovávaly společně souhvězdí, smály se a Azula - i přesto, že si pořád nebyla jistá ohledně těch všech věcí kolem romantiky a tak - si pomyslela, že jestli tohle ta romantika je, tak je to stejně hloupé a přízemní, jak si myslela. A že  už asi chápe, co s tím lidé pořád mají.

Ty Lee zničehonic položila Azule hlavu na rameno a ta si po krátkém zaváhání také opřela hlavu o její. Notnou chvíli tam takhle stály, a když se od ní bývalá akrobatka zase odtáhla a pohlédla jí do očí, výraz v jejím obličeji princezně rozbušil srdce a na malou chvíli byla téměř přesvědčená, že ta věc je vzájemná, a že na ní možná přecijen nebyla Ty Lee celou dobu tak milá jenom proto, že to má v povaze.

Vypadalo to, že chce Ty Lee něco říct, už otvírala ústa, ale najednou, jakoby sama sebe zarazila a odvrátila pohled.

,,Chtěla jsi něco říct, Ty?"

,,Já...chtěla jsem ti říct, že," Ty Lee se zhluboka nadechla, ale než stačila vyslovit to, co měla na jazyku, byla přerušena někým jiným.

,,Tak tady jste," řekla Mai, která se náhle zjevila zpoza rohu a úplně tím rozbila celou atmosféru.

Došla k nim, opřela se o zábradlí vedle Ty Lee a začala si stěžovat na Toph se Sokkou, kteří údajně něco vyvedli se skleničkami a jaký je ,tam vevnitř' bordel.

Fakt díky, Mai.

° ° °

Suki se snažila ze všech sil soustředit svojí mysl na trénink.

Většinou trénovaly všechny bojovnice spolu - byla to tradice, dodržující se od založení Bojovnic Kyoshi - takže když Suki řekla, že půjdou cvičit, měla Ty Lee, jakožto jediná další členka v okolí, prostě smůlu. Alespoň na sobě tedy protentokrát nemusely mít tradiční oděv.

Ne, že by tedy Suki rozrušovala samotná Ty Lee. Ne, ta rozhodně ne.

Nepatřila sice mezi lidi, co by se učili nějakým zázračným tempem, ale na druhou stranu měla opravdu oko na detaily, které většinou musela jiným opakovat a opravovat několikrát, a během tréninku už byla dávno schopná se Suki držet tempo, takže to většinou byla i zábava.

To, co vůdkyni Bojovnic Kyoshi ve skutečnosti dopalovalo, byla drahá princezna Azula, která je pozorovala a ještě předstírala, že šla kolem jenom náhodou, jen tak se zastavila a podstatě je sleduje s naprostým nezájmem.

Suki nebyla ze zásady největším fanouškem tohohle páru, spíš jeho hrdým odpůrcem, ovšem její mírně perfekcionistická část nesnášela vidět dva lidi, co jsou do sebe zamilovaní až po uši, ale jsou až moc hloupí na to, aby si to vzájemně řekli a tak vedle sebe jenom tak postávají s výrazem, že je ten druhý vlastně moc nezajímá, a když si myslí, že se nikdo nedívá, tak toho druhého nenápadně pozorují pohledem, jakoby neměli daleko od toho, ho začít uctívat na plný úvazek.

Snažila se Ty Lee přesvědčit, že by to měla Azule říct, jenže v tomhle ohledu to bylo jako mluvit do zdi.

A tak se Suki, která se - několik týdnů po tom, co se jí Ty Lee svěřila - na to už nemohla dívat, nakonec rozhodla vzít věci do vlastních rukou a trochu je ,pošoupnout' tím správným směrem.

,,Ty Lee, cvič teď chvíli sama, prosím."

Ty Lee přikývla a pokračovala.

Suki pomalu a nenuceně došla až k Azule, která stála opřená o sloup kolonády, lemující rozlehlé místo, dříve nejspíš stavěné jako nádvoří, ovšem dnes ho využívali k tréninku.

,,Zdravím, princezno," pozdravila a postavila se vedle ní.

Co to do mě zase vjelo za nápad, dohazovat jednu z mých kamarádek nepříteli? pomyslela si a přistihla se, že je sama sebou trochu zklamaná.

Ovšem, teď už to úplně nešlo vzít zpátky.

,,Také tě zdravím, Suki," odpověděla Azula úsečně, ,,potřebuješ něco?"

Suki rozložila vějíř a začala se jím líně ovívat.

,,Ano. Nejsem psycholog, ale mám takový pocit, že by jste si s Ty Lee měly něco říct," rozhodla se jít přímo k věci.

Suki si všimla, že ačkoliv Azula zanechávala pořád stejný výraz, do jejího postoje, jakoby se vkradla jakási opatrnost a hodila pohledem po Ty Lee, která k nim momentálně cvičila zády.

,,Nevím, o čem mluvíš."

Takže postup ignorace? Ne, že bych zrovna od tebe očekávala něco lepšího.

,,Chtěla jsem jen říct, že základem dobrého vztahu je komunikace. Když si dva lidé něco zamlčují, klidně i z dobrého důvodu, protože se bojí, že by pravdou ublížili, nebo ten vztah zničili, tahle snaha bývá vždycky kontraproduktivní. Nikdy to mezi nimi nemůže fungovat," řekla a pak se otočila pohledem na Azulu, která se pořád dívala někam před sebe.

,,Ber to, jako dobrou radu do života od zkušenějšího," dořekla s náznakem úsměvu, protože si byla docela jistá, že Azula je starší, ale co tak slyšela, nikoho předtím neměla a nemohla si pomoct nevytáhnout, že je v něčem napřed.

Bylo vidět, že se Azula nadechuje k nějaké nepěkné odpovědí, ale zarazila se.

,,Jakého...vztahu?"

,,Jakéhokoliv."

Ticho.

,,Naznačuješ tím něco?"

Přesně tak, protože kdybych to řekla na přímo, tak by jsi to popřela a možná by jsi se mě pokusila zabít.

Suki malým švihem zápěstí složila vějíř, otočila se k Azule a mírně se k ní naklonila, byť z toho neměla moc radost. Poklepala jí složeným vějířem na rameni a malinko jí škodolibě potěšilo, jak téměř neznatelně ztuhla, jakoby snad očekávala boj.

,,Já nic nenaznačuju, princezno. Pouze pozoruji a vidím. Vidím, že ty a Ty Lee si musíte něco říct. Tečka."

Otočila se k odchodu, ale ještě se na chvíli zarazila.

,,Mimochodem," řekla a naposledy s Azulou navázala oční kontakt, ,,ještě pořád jsme se nedomluvily na té odvetě. Moje chuť vytřít s tebou podlahu zatím nezmizela, takže až to budeš cítit stejně, můžeš se za mnou kdykoliv stavit."

Vrátila se za Ty Lee s neskutečně hřejivým pocitem na srdci, že se jí podařilo zmást Azulu, která nejspíš teď přemítá, jestli Suki náhodou neví.
Jenom doufala, že to bude stačit.

° ° °

Určitě jenom blafuje. Nic neví a má ze mě jenom srandu, snažila se Azula přesvědčit sama sebe.

Samozřejmě, o tom, ,divném pocitu, který se popisem sice podobá tomu, jak Mai mluvila o lásce, ale pořád to může být něco jiného, že ano, přecijen Ty Lee je holka a to je prostě...složitý' Suki vědět rozhodně nemohla. Vždyť sama si to uvědomila...no, nebylo to dlouho a byla si dost jistá, že to na ní poznat není.

Ale ač si Suki vymýšlela, nebo ne, byly věci o kterých Ty Lee neřekla.

Pozorovala velitelku bojovnic, jak jí předvádí nějaký chvat a Ty Lee ho poté opakuje. Když si Ty Lee všimla Azuly pohledu, usmála se na ní a mrkla jedním okem a Azula se pousmála zpátky.

Nikdy neřekla Ty Lee o tom, co opravdu dělala na tom útesu a kolikrát se o to předtím i potom pokusila. Jenže, to Ty Lee, stejně jako to, co k ní opravdu cítí, prostě nesměla vědět. Čím delší doba od té chvíle utekla, tím jistější si tím byla. Co by si o ní kdokoliv pomyslel, kdyby to věděl? Že je ve skutečnosti slaboch, co hledá jednoduchou cestu? Nebo, že to měla udělat, protože by bez ní bylo líp?

Pokusila se ty myšlenky odehnat.

Byla ještě jedna věc, kvůli které Azula v tomhle směru pořád neměla tak úplně čisté svědomí - tedy, nebyla pořád úplně přesvědčená, jestli nějaké vůbec má, ovšem to byl nejlepší způsob, jak popsat její momentální situaci.

A to taky Suki nemohla vědět. Jediný, kdo by potencionálně mohl, byla Mai a ty dvě se moc nemusely, takže nepředpokládala, že by si něco takového řekly. Jejich vztah nikdy nebyl nejlepší, ale rozhodně mu nepomáhal fakt, že když se Zuko s Ursou vrátili do paláce, Kyi se Zuka zeptala, jestli jsou se Suki pár, a když řekl, že ne, a že už má snoubenku, odpověděla, že doufá, že se s Mai rozejdou a dá se dohromady se Suki, protože by spolu byli údajně roztomilí (a svého přesvědčení se dosud nevzdala). Všechno řečeno přímo před Mai.

Ale nechtěla riskovat a Suki navíc měla pravdu.

Jakmile Ty Lee docvičila, odchytila si jí a okamžitě šla k věci: ,,Musíme si promluvit."

,,Oh...je to důležité?"

,,Ano."

,,Tak dobře, tak...půjdeme ke mně?"

,,Dobře."

Došly do pokoje, který Ty Lee využívala vždycky, když byla v paláci, aniž by prohodily jediné slovo. Usadily se na polštáře k nízkému stolu, na místa vedle sebe, ale natočené čelem k sobě a chvíly bylo jenom ticho.

,,Takže...?" vyzvala jí Ty Lee zvědavě, ,,Co tak důležitého máš na srdci?"

Azula zavřela oči a pomalu se nadechla vydechla. Když je zase otevřela, nedívala se už na svojí kamarádku, ale až příliš pozorně pozorovala krajky ubrusu na stole.

,,Něco jsem ti...neřekla."

Ty Lee jenom naklonila hlavu mírně na stranu a čekala, jak bude Azula pokračovat.

Celá situace byla pro princeznu prostě a jednoduše divná. A trapná. Dobře, příčilo se jí to, přiznat, že udělala chybu, ale vždycky to dokázala. Jenže tohle bylo jaksi...osobní.

,,Pamatuješ si ten den, kdy jsem za tebou přišla do cirkusu, aby jsi se ke mně připojila při hledání Iroha a mého bratra?"

Ty Lee přikývla.

Už to tu bylo zase. Zase si chvíli žila v předstírání, že je všechno kolem dokonalé a růžové a opět jí dohnalo něco z její minulosti, aby jí připomnělo, co je i přes to všechno pořád v hloubi duše za člověka. A možná to bylo dobře.

Všechno na ní řvalo, ať je zticha. Protože, ať už věděla o čem mluví, nebo ne, Suki měla pravdu v tom, že se bojí, že by pravdou jejich vztah zničila... bojí se, aby jí Ty Lee už nikdy neviděla takovou jaká byla. Ne, jaká je.

Znovu se zhluboka nadechla a vydechla.

,,Já...to já jsem tenkrát donutila toho chlápka, aby ti podpálil záchranou síť a vpustil dovnitř divoká zvířata, aby jsi si myslela, že to on schválně přehnal představení kvůli návštěvě princezny a odešla jsi se mnou. Nechtěl to udělat, ale přirozeně neměl na výběr."

Bylo docela...očišťující to říct nahlas, ale zároveň neskutečně trapné. Měla pocit, že má tváře v jednom ohni.

Tak. Toť konec našho přátelství. Všechno nejlepší mě samé, k dosažení nové úrovně existence, jako zrůda: nedokážu ani s druhou šancí začít odznovu, protože mě vždycky dožene něco neomluvitelného z mojí minulosti. Potlesk, prosím!

,,Já vím," povzdechla si Ty Lee.

,,Co?"

Ty Lee se na ní upřeně zahleděla.

,,Já to vím, Azulo."

Azula nervózně zamrkala a pak se zeptala jak.

,,Nejdřív mě to nenapadlo, samozřejmě," začala Ty Lee a pohlédla někam na stěnu, ,,jenže po válce, když jsi byla...pryč, měla jsem dost času přemýšlet nad věcma. Taky mi s tím trochu pomohla Mai."

,,Aha."

Ticho.

,,Pochopím, když mi to neodpustíš," pokračovala Azula, ,,mám teď odejít?"

,,Ne," zavrtěla Ty Lee hlavou, ,,už jsem ti to dávno odpustila."

Teď zavrtěla hlavou Azula, nechápavě, a pousmála se. Nebyl to ale veselý úsměv.

,,Nechápu to, Ty Lee. Jak?"

,,Taky jsem k tobě nebyla vždycky upřímná."

Azula chtěla poznamenat něco na ten způsob, že ona by přeci nikdy nikomu neublížila a už vůbec ne pro vlastní prospěch. Na to byla až moc...prostě by to neudělala. Nakonec ale zůstala zticha, tušíc, že to Ty Lee hodlá ještě nějak rozvést.

,,Víš jak jsem ti, když jsme se vrátili domů z Ba Sing Se řekla, že jsem si byla promluvit s rodiči?"

,,A to snad není pravda? Byla jsi za nimi...no, teď už dlouho ne, ale chodila jsi za nimi na návštěvu tak každý měsíc."

,,No právě....ne tak úplně. Já..." Ty Lee malinko znachověly tváře studem a náhle jí také zaujal ten stejný ubrus, jako před chvílí Azulu, ,,já jsem za rodinou nikdy nešla. Od té doby, co jsem utekla k cirkusu jsem je neviděla. Tuhle kapitolu života jsem už měla dávno zavřít, ale nikdy jsem k tomu nesebrala odvahu.

A čím dýl to trvalo, tím hloupější mi bylo říct někomu pravdu. Takže...takže to teď prostě používám jako výmluvu, když potřebuju být chvíli jenom sama se sebou," zamumlala poslední větu.

Bylo by poměrně hloupé tvrdit, že Azula nerozuměla pocitům ostatních lidí. Ona jim ve skutečnosti rozuměla velice dobře, jen na ní většinou neměly žádný vliv, nedotýkaly se jí, nezajímaly, ale věděla, jak je využívat ve vlastní prospěch.

A Ty Lee byla i v tomhle ohledu výjimka. Když jí viděla se usmívat, chtěla se usmívat taky. Nesnášela jí vidět brečet. Nesnášela to, jak Ty Lee vypadala teď, protože viděla, že jí ta věc opravdu trápí. Jenže, opět, Ty Lee byla výjimka, protože v tomhle ohledu neměla nejmenší tušení, co s tím dělat.

,,Bojíš se, že na tebe zapomněli? Že si nepamatují jednu ze sedmi dcer, které vypadaly stejně a nejspíš už zapomněli i tvoje jméno?" zeptala se tedy, aby si ověřila svůj dohad. Znala Ty Lee od dětství, samozřejmě, že věděla, jak to bylo s jejími rodiči a sourozenci.

Ty Lee přikývla a lehce se jí zachvěla brada a v očích zalesklo. Prudce se proto nadechla a pokračovala: ,,Je to trochu hloupý, ale...už je to přes tři roky. Dělalo jim problém si mě pamatovat předtím, ale teď? Stejně si prostě myslí, že jsem mrtvá, nebo jsem nevděčná dcera a sestra, která zdrhla s nějakým klukem. Ale nedivím se jim. Ne, že bych pro ně byla něčím důležitá."

,,Ty Lee, nech toho."

Ty Lee k ní vzhlédla. V koutku oka se jí objevila slza, ale rychle si jí setřela hřbetem ruky.

,,Čeho?"

,,Takhle o sobě mluvit. Musíš za nimi jít."

Ty Lee si povzdechla.

,,Na to jsem až moc velký zbabělec."

Azula vstala a nekompromisně si založila ruce na hrudi.

,,Tak teď mě poslouchej, Ty Lee," začala rozhodným hlasem, ,,pokud za nimi nepůjdeš, budeš se do konce života užírat tím, že pro ně nic neznamenáš. Když tam půjdeš, buďto se přesvědčíš o opaku, nebo ne, ale můžeš to brát jako čistý fakt a posunout se dál.

Zadruhé, nejsi zbabělec. Dostala jsi se v převleku bojovnice Kyoshi do Ba Sing Se, přímo před krále a pomohla mi ho svrhnout. Na Vroucí skále jsi přede mnou zachránila Mai, i když tě to samotnou mohlo stát život. To mi nezní moc zbaběle. A nezapomínej na to, jak tě zasáhla ta výbušnina. Spoustu lepších lidí by to psychicky nezvládlo, ale ty jsi se nevzdala.

Dovoluji si říct, že jsi jeden z nejstatečnějších lidí, co znám a ač uznávám, že rodiné rozhovory můžou být občas peklo, ty už si zvládla mnohem horší věci. Tohle pro tebe bude hračka. Věřím ti."

Ty Lee si setřela další slzu.

,,Díky, Azulo," vydechla vděčně.

Azula jí podala ruku, aby mohla vstát, a ona jí přijala. Jakmile byla na nohou, pevně princeznu objala.

,,Vážně nevím, co bych bez tebe dělala, hehe."

,,Dost pravděpodobně by jsi byla jen další nevýrazná dcera nevýrazného šlechtice, jehož jméno si nikdo neobtěžuje zapamatovat, měla by jsi manžela a děti, které si taky nikdy nikdo nezapamatuje a skončila by jsi v propadlišti dějin," odpověděla Azula téměř na jeden nádech, mezitím co jí trochu neohrabaně poplácala po zádech.

U ucha jí zazněl Ty Leeina potichý smích, ze kterého jí zašimralo v břiše.

,,To byla řečnická otázka."

,,A já na ní odpověděla."

° ° °

Ty Lee stála před nádherným dvoupatrovým domem, jedním z mnoha takových v Královském městě a sevřela ruce v pěst.

Už tu několikrát takhle stála, ale většinou se na poslední chvíli otočila a odešla. Posledně dokonce zahlédla v okně svojí matku, s úsměvem na tváři a to jí vzalo odvahu úplně.

Jenže teď to bylo jiné.

Po jejich včerejším rozhovoru...ne, že by jí Azula řekla něco, co už sama netušila, jen to možná prostě potřebovala slyšet od někoho jiného. Ale hlavně, věřila jí. Její princezna, nejlepší kamarádka a zároveň tajná, trochu zakázaná láska.

Nakonec udělala těch pár kroků vpřed a zaklepala klepadlem.

Nejdřív se nikdo neozýval a Ty Lee se připravovala k rychlému ústupu, spíš než odchodu, když tu se dveře prudce otevřely a v nich stála žena v, na šlechtičnu, poměrně prostých šatech - její matka.

,,A kohopak nám to Agni-" zarazila se, když spatřila Ty Lee.

,,Ahoj, mami, ehm, to jsem já, Ty Lee," pípla Ty Lee nervózně a najednou se zase cítila jako malý školáček, který přišel domů s dalším napomenutím, ,,já...moc se omlouvám, že jsem tenkrát utekla, opravdu. Moc jsem se vám tím nezavděčila a asi jsem vám taky ublížila a hrozně mě to mrzí a prostě jsem vás chtěla vidět a-"

,,Ty Lee," vydechla její matka, přistoupila k ní a pevně jí k sobě přitiskla, jako by se bála, aby jí její dcera znovu neutekla.

,,Hej, říkal tu někdo, Ty Lee?" ozval se zevnitř hlas a brzy se objevila i jeho majitelka. Ty Lin.

Když spatřila svojí dlouho ztracenou sestru, oči se jí rozšířili překvapením a sama od sebe jí spadla brada. Pak zamrkala, jakoby se ujišťovala, že se jí to nezdá a zavolala zpátky do domu: ,,Holky, tomu nebudete věřit, ale je tu Ty Lee!"

,,Nene!" zaslechla Ty Woo.

,,Si děláš pr-" začala Ty Lao, ale Ty Liu jí přerušila.

,,Fakticky?!"

Brzy se všechny vyhnaly ven.

Ty Lin, Ty Liu, Ty Lat, Ty Woo, Ty Lao a Ty Lum. Všech šest jejích sester, nadšených z jejího návratu se okamžitě připojilo do skupinového objetí.

,,Kde jsi byla?" vyhrkla Ty Woo okamžitě, jak se od sebe všechny odtáhly.

,,Umíš si představit, jak jsi nám chyběla?" přidala se Ty Lat.

,,Stejně zdrhla za nějakým klukem, nemám pravdu?" odfrkla si Ty Lao.

,,Děvčata, nechte jí alespoň trochu vydechnout," napomenula je matka, se slzami v očích.

,,Zrovna dnes máme rodinný sraz. Nechtěla by jsi zůstat na večeři, Ty Lee?"

A Ty Lee, které už také slzely oči štěstím, chtěla.

° ° °

Slyšela tichý šum větru v koruně stromu. Bylo příjemné teplo, ve vzduchu byla cítit sůl, kterou většinou ani nevnímala a někde poblíž dokonce zaslechla zpěv ptáka.

Azula pomalu otevřela oči.

První, co zaregistrovala bylo, že je v palácových zahradách.

A nějak ve stejnou chvíli pochytila i fakt, že usnula s hlavou položenou Ty Lee v klíně.

Natočila hlavu směrem k ní, aby jí viděla do obličeje. Ty Lee se na ní jemně usmála a prohrábla jí rozpuštěné vlasy.

Ten úsměv... ten úsměv.

V tom lehkém úsměvu bylo tolik jemnosti a spousta těch pocitů, které si tak dlouho ani nedovolila cítit a tak pro ní pořád byly nové a úplně jim nerozuměla, ale v tuhle chvíli by je za nic nevyměnila.  Byl to pro ní tak známý úsměv, že v tu chvíli Azula nedokázala pochopit, že někdy v jejím životě byla chvíle, kdy nedokázala rozlišit tenhle úsměv od falešného, který byla Ty Lee dřív nucená nasazovat - někdy i kvůli ní.

Nebylo to dlouho, co si to sama sobě přiznala, ale to nic neměnilo na tom, že byla do Ty Lee nějaký ten pátek bezhlavě zamilovaná. Jenže vesmír se zjevně potřeboval znova ujistit, zda-li si toho je vědoma.

Zvedla se do sedu a obrátila se k Ty Lee.

,,Co je? Hehe, tváříš se jako-"

V takových jejich podobných a hodně vzácných chvílích, Azule spolehlivě vypadávalo jinak úžasné logické myšlení a svět kolem, jakoby úplně zmizel.

Takže jí teď připadalo úplně přirozené a instinktivní, nahnout se k Ty Lee, položit jí ruku na tvář a políbit jí na rty.

Ani trochu nad tím nepřemýšlela. Jediné, co naplňovalo její mysl, byl ten úžasný pocit Ty Leeiných měkkých rtů na vlastních a myšlenka, proč tohle sakra neudělala už dávno.

Jakmile se ale od překvapené Ty Lee odtáhla, všechno jí zase naskočilo zpátky. Všechna ta řada důvodů, proč právě to už dávno neudělala.

Co jsem si sakra myslela, že dělám?!

,,J-Já jsem...já jsem nechtěla-" pokusila se vykoktat rychle nějakou omluvu, s rudnoucími tvářemi, rozsvícenými všemi panickými kontrolkami v hlavě a prudce rozstoucím přesvědčením, že teď to všechno opravdu pořádně zvorala.

Ale Ty Lee jenom překvapením zamrkala, jakoby se snažila přesvědčit, že se jí to jenom nezdá, chytila Azulu za límec její róby, přitáhla si jí k sobě a znovu spojila jejich rty.

Ani jedna z dívek nedokázala v tu chvíli plně pojmout fakt, že se tohle opravdu děje. A tak se rozhodly aspoň na chvíli ignorovat pitomé zákony Národa ohně, i to, co by na to řekli ostatní a snažili si tuhle chvíli prostě a jednoduše užít, protože co kdyby byla jejich poslední - co když se za chvíli vzbudí a zjistí, že to byl jenom sen.

Ty Lee se malinko odtáhla a šeptem jí poprosila: ,,Řekni, mi, že se tohle opravdu děje."

Opřely se o sebe čely.

,,Dobře," Azula se nadechla, ,,tohle je realita, jsme naživu, vzhůru, sedíme v palácových zahradách, kde nás kdokoliv může vidět a právě jsme se líbaly poměrně nekamarádským způsobem."

Jakoby ta slova měla nějaký magický účinek, najednou se od sebe odtáhly, konečně si naplno uvědomujíc, co se sakra právě stalo. Azula se ani nepokoušela na Ty Lee podívat, protože věděla, že by musela uhnout pohledem. Nastalo velmi trapné ticho.

Pak Ty Lee vyprskla smíchy.

,,My jsme asi úplně blbý, že jo?" zeptala se a začala se smát.

Azula na ní hodila pohled, jakoby měla silné podezření, že z nich dvou není ona sama ta, která by potřebovala odbornou psychiatrickou pomoc, ale pak se pousmála a trapná atmosféra byla ta tam.

,,Jo...asi," potvrdila, posadila se zády ke stromu, vedle Ty Lee a spíš než si promnula rukou obličej, si ho spíš zakryla.

Když se Ty Lee dosmála, opřela se o Azulu, která zvedla ruku, aby se k ní Ty Lee mohla víc přitulit a vzala jí kolem ramen. Jenom tam tak seděly ve stínu, který vrhaly větve mohutného javoru a užívaly si přítomnost té druhé.

,,Kdy...kdy to pro tebe začalo?" zeptala se pak Azula potichu.

,,Vždycky jsem tě měla ráda jinak, než ostatní. Nedokážu ukázat na jeden určitý moment. Co ty?"

,,Lávový ostrov," řekla po chvíli přemýšlení, ,,myslím, že to byl Lávový ostrov. Tenkrát mi to nedošlo, samozřejmě."

,,Hmm...Azulo?"

,,Ano?"

,,Znamená to," Ty Lee k ní vzhlédla a potutelně se usmála, ,,že jsme teď pár?"

Pár...pár?!

,,No," Azula odvrátila na chvíli pohled, protože začínala znovu cítit horkost v tvářích, ,,hádám, že nejspíš ano."

Chvíli bylo ticho.

,,Jsi ale připravená všem lhát a porušovat zákony?" zeptala se po chvíli a podívala se zpátky na Ty Lee.

,,Zuko ten trest smrti dávno zrušil. Zrušil vlastně téměř všechny tresty smrti. A pokud jde o to lhaní...no, ehm, Suki to ví..." vypadalo to, že Ty Lee chce pokračovat, ale dávala nejdřív Azule pár sekund na to, vstřebat tuhle informaci.

Azula se na chvíli zarazila, ale pak si hraně povzdechla.

,,Ano, to vysvětluje pár věcí."

,,Jo, ehm, za to promiň, ale víš, nemusíme nikomu tak úplně lhát," řekla a zvedla znovu hlavu, aby byla na Azuly úrovni a podívala se jí do očí. Usmála se a v očích jí zahrály pobavené jiskřičky.

,,Prostě budeme jako předtím, jen..." sklouzla pohledem k jejich rukám, které ležely jen kousek vedle sebe a spojila je. Pak vzhlédla zpátky a pohnula se tak, že se jejich nosy téměř dotýkaly.

Azula cítila, jak se jí znovu rychle roztlouklo srdce, i když to nedávalo smysl, protože už přece byli několikrát takhle blízko, už se s ní líbala, byla dokonce ten člověk, který jí to naučil, takže to bylo úplně hloupé a-

,,...jen některé věci budou jenom naše," zašeptala a potom jí znovu lehce políbila. A i když si Azula byla jistá, že to vždycky tak jednoduché nebude, takové myšlenky zahnala a políbila jí zpátky, protože realita teď musela počkat.

Momentálně měla mnohem důležitější věci na práci.

***************
4000 slov :O
Also, omlouvám se za pozdější vydání kapitoly. Původně totiž měla před touhle být ještě kapitola jedna, ale když jsem jí dopsala, nějak se mi do celého příběhu nehodila, takže jsem jí nakonec ani nezveřejnila.
Also² zbývá už jen 47 dní do vydání hraného seriálu! :D