Vzhledem k tomu, že cestovali přes území Vzdušných nomádů, rozhodli se nakonec to vzít i malou obklikou přes Jižní vzdušný chrám, odkuď - jak Azula pochytila - Avatar nejspíš pocházel.

Ten byl z toho tak nadšený, že lítal na svém kluzáku sem a tam a dokonce si i se Zukem dal zápas ve vzdušné kopané na trávou zarostlém hřišti a ani mu nevadilo, že Zuko vzduchu nevládne.

Jinak se nedalo říci, že by jejich cesta byla nějak příjemná.

Ne, že by došlo k nějakým potyčkám nebo hádkám, to překvapivě ne, ale pokud byli všichni čtyři pohromadě nastalo trapné ticho, které se nezdálo mít konce.

Azule to dávalo spoustu možností k tomu, být sama se svými myšlenkami a to pro ní pořád nebyla úplně nejhezčí záležitost. Nakonec si vzala Zukův vázaný scénář k nějakému dramatu, který si Zuko vzal na cestu sebou, ale byl až moc nadšený a rozrušený, než aby se do něj opravdu začetl.

Když tedy konečně zahlédli pevninu, všem se dost ulevilo. Kromě snad Aanga, který během návštěvy chrámu získal pořádnou dávku optimismu, která se ho poslední dny odmítala pustit ani na minutu.

Přistáli v přístavním městečku, s úmyslem nechat výpravu do Hira'a až na ráno, vzhledem k tomu, že slunce se již sklánělo k obzoru.

Aang a Katara už byli převlečení v oblečení Národa ohně, Aang si jenom uvázal čelenku a Zuko si přehodil přes hlavu tmavě rudou kápi. Bezpečnosti nebylo nikdy dost, zvlášť, když jste byli jedněmi z nejdůležitějších lidí na světě a navíc na vaši samotnou existenci panovaly pořád rozporuplné názory.

Rychle se jim podařilo sehnat milého, ale upřímně i trochu jednoduššího farmáře, který jim za malý příplatek slíbil, že se o jejich chlupatou hrochokrávu postará.

Oni sami se ubytovali kousek dál v jednom z hostinců. A protože nechali mluvit Zuka, dostali samozřejmě jeden pokoj. Díky-Agni, ale se čtyřmi postelemi.

Zuko, Katara a Aang šli do města na nějaké trhy, které zahlédli při cestě sem a Azula zůstala na pokoji sama. Žádná výhra to nebyla, ale alespoň už nemusela trpět Aangovo broukání a pískání, Katary podezřívavé pohledy a Zukovu existenci. A nebo miliskování Katary a Aanga. No fuj. Jak to jen někomu může přijít romantické?! Vlastně i samotné pojetí romantiky je dost odporné.

Zamyslela se nad tím.

Ne, nejspíš to odporné nebude, když to každému, kromě ní, odporné nepřipadá. Mai se jako malá taky vždycky šklebila, když viděla někoho se líbat a teď je schopná si strkat se Zukem na veřejnosti jazyky do krku.

Možná ještě nepotkala toho pravého. Ano, tím to je, ještě nepotkala toho pravého kluka.

Usoudila, že nemá nic důležitého na práci a šestnáct je dost vysoký věk na to, aby si někoho našla - byť jen na chvíli - a tak dostala opravdu geniální nápad. Rozhodla zajít do baru vedle, který také patřil k hostinci.

Pamatovala si nějaké taktiky od Ty Lee a byla přesvědčená, že už vypozorovala nějaké i sama. Jasně, tenkrát na Lávovém ostrově se jí to nepovedlo, ale to byla mnohem mladší a stejně nejspíš určitě udělala nějakou pitomou chybu. To už se teď nestane.

Vstoupila do baru a jako první si objednala panáka něčeho ostřejšího, aby to nevypadalo, že sem jde za jedním určitým cílem, a aby si dodala trochu odvahy (ne, že zrovna ona by to potřebovala).

Druhý krok, najít vhodného kandidáta.

Rozhlédla se po baru, až jí zrak utkvěl na jednom mladíkovi. Věk tak kolem dvaceti, rozepnutá košile, aby byly vidět jeho vypracované svaly, tupý ksicht a nagelované vlasy, jeho oblečení vypadalo docela draze a byl obklopen partou asi šesti lidí - s jednou výjimkou dívek - kteří se smáli jeho vtipům.

Vtipný, pravděpodobně z bohatší rodiny a po všech stránkách společensky přijatelný. To by šlo.

Krok číslo tři, nenápadně se dostat k jeho skupině (a smát se všem jeho vtipům, i když nejsou vtipné!)

Světe div se, dařilo se jí.

Kluk, který se podle všeho jmenoval Lee, si jí všiml a netrvalo ani patnáct minut a pár trapných vtipů, následovaných neupřímným smíchem, a kluk měl ruku kolem jejího pasu a věnoval pozornost jenom jí. Ostatní dívky, které se předtím snažily zaujmout jeho pozornost se mohly užrat vzteky, což Azulu přirozeně těšilo ze všeho nejvíc.

,,Takže, jak se jmenuješ, kotě?"

,,Azumi."

,,Hmh," přitakal s pohledem pořád upřeným na ní a pak se k ní naklonil tak, že na tváři cítila jeho horký dech, který lehce zaváněl alkoholem.

,,Co by jsi řekla na to, si najít nějaké klidnější místečko, Azumi?" řekl a ušklíbl se.

Přikývla a neodpustila si jeden vítězný pohled směrem ke skupince dívek. Tentokrát si vedla mnohem lépe, než na Lávovém ostrově!

Klidnějším místem měl Lee na mysli
svůj pokoj. Zamkl je vevnitř a potom došel k Azule, která tam jenom tak stála.

,,Jsi nervózní, kotě?" zeptal se a znovu se ušklíbl způsobem, o kterým si zjevně myslel, že je neskutečně sexy, ale vypadal spíš, jakoby ho bolely zuby.

Azula měla chuť mu něco odpovědět, ale i ona se svými chabými znalostmi co se flirtování týče věděla, že v téhle situaci se sarkasmus moc necení. Takže raději nasadila vyzývavý pohled, který odchytila od dívek v baru, a zeptala se: ,,Měla bych?"

Došel k ní a spojil jejich rty. Azula si sama pro sebe pomyslela, že líbání obecně je velmi přeceňovaná záležitost. Mít něčí jazyk v puse je spíš nehygienické a odporné, než aby to byl námět na stovky romantických básní.

Ale neodtrhla se, ani nic neřekla. Bylo jen dobře, že nic nezvyklého necítila. Bez pocitů je všechno jednodušší.

Začal se jí dotýkat.

Při prvním doteku sebou cukla, ale vypadalo to, že si toho nevšiml. Nebylo to moc příjemné, ale tohle se asi musí nějak přetrpět. Až když ucítila jeho ruku pod svým tričkem, se mu vysmýkla.

,,Co to děláš?"

,,Co asi?" zeptal se, zjevně lehce zmatený její reakcí, ,,Copak si nechceš užít trochu srandy?"

,,Myslela jsem si, že jsme si užívali srandu předtím."

Jakmile zaznamenala jeho výraz, došlo jí, že zjevně řekla něco špatně. Zdálo se ale, že kluk to nechal být, a znovu se k ní přiblížil.

,,No jasně, ale teď jde o jinej druh srandy. Nemusíš se bát, v tomhle jsem fakt dobrej."

Poslední větu řekl téměř konejšivým hlasem a pohladil jí palcem ruky po jenné tváři. Nevěděla, jestli má víc chuť se začít smát, nebo znovu ucuknout.

Když nic neříkala znovu si jí přitáhl k sobě a pokračoval. Znovu jí vlezl rukou pod tričko a ona se ho znovu pokusila odstrčit. Tentokrát jenom něco zavrčel do jejich spojených rtů a přitiskl si jí blíž k sobě.

A v tu chvíli toho měla Azula právě tak dost. Pevně ho chytila za svalnatou paži a použila svoje ovládání.

Kluk zavřeštěl, vytrhnul se jí a téměř odskočil několik kroků vzad.

,,Tak seš úplně blbá?!" ječel na ní, mezitím co si tisknul ruku těsně pod zarudlou kůží, ,,Co je s tebou špatně?!"

,,Spíš, co je s tebou špatně. Jasně jsem naznačila, že ne!" vrátila mu to.

,,Tak seš asi buzna, nebo co!" křičel dál. Pak se narovnal, došel ke dveřím, zdravou rukou je odemknul, odstoupil od nich a řekl: ,,Vypadni odsaď ty děvko přihřátá a už za mnou nikdy nelez!"

Azulu už lidé nazvali mnoha způsoby. Mnohokrát i mnohem horšími, většinou něco na způsob zrůdy, bezcitné mrchy, ale i jiných věcí, které je možná lepší nezmiňovat. Ale takhle ještě ne.

A narozdíl od jiných nadávek jí to i štvalo do té míry, že mít jen o pár mozkových buněk méně, nejspíš by ho podpálila.

,,Bude mi jedině potěšením," řekla tedy, ušklíbla se a téměř vítězně vyšla ven. Nedošla do jejich pokoje.

Chodba byla prázdná a tak se zastavila ve výklenku okna. Pozorovala ulici za hostincem a snažila se rozdýchat předchozí události. Vztek, který jí proudil v žilách a zrychlil tlukot srdce jí rychle opouštěl.

,,Debil," vydechla potichu na Leeovu adresu.

Z nějakého důvodu v ní začal klíčit pocit viny. Jistojistě Lee byl debil a všechno co se předtím stalo, bylo z devadesáti devíti celá devíti procent jeho chyba, ale... flirtovala s ním a šla s ním do jeho pokoje z jistého důvodu ne? Bylo by normální pokračovat, ale ona na poslední chvíli naprosto nelogicky vycouvala...

Položila čelo na chladnou a špinavou okenní tabulku.

Proč musí zrovna tohle vždycky zpackat?! Její perfekcionistická část jí momentálně z duše nenáviděla.

A také tu byla TA myšlenka.

TA myšlenka byla už v nějakém zapadlém koutku jejího mozku už pěknou dobu. Skládala si střípky událostí jako puzzle a tím rostla a přibývala na síle, stávala se čím dál víc jasnější, teď už do té míry, že se odvážila vylézt z podvědomí na světlo, mezi ostatní myšlenky.

A překvapovala tím, že dává smysl.

Azula nenáviděla TU myšlenku. Vším úsilím jí zakopala zase zpátky, někam do hlubin mozku, kam taky patřila, a jasně na ní nalepila pomyslnou nálepku ,Pitomost'.

Nadechla se, vydechla a vydala se zpátky do pokoje.

První, co spatřila, když otevřela dveře, byl Aang, jak sedí na stole a vášnivě pojídá z papírového kornoutu oříšky s medem. Když spatřil Azulu, zastavil se s pohledem na ní a s oříškem v ruce, na půl cesty k ústům

Chvíli se na sebe dívali a ani jeden se nehýbal. Přerušila to až Azula, která protočila očima a šla se posadit na svojí postel.

Aang se na stole přetočil, aby byl čelem k ní.

,,Škoda, že jsi nešla s námi. Mají tady moc hezké trhy a lidi jsou tady opravdu milí. Myslím, že bych tu klidně mohl žít. Kde jsi vlastně byla?"

Azula potlačila silnou chuť mu odseknout něco na způsob, jestli je teď její hlídací pes, nebo co, a místo toho prostě neutrálně odpověděla, že byla v baru.

Už před nějakou dobou se rozhodla, že se pokusí s Avatarem alespoň nějak vycházet - nebyla hloupá, aby jí nedošlo, že mít ho za nepřítele není dobrý nápad, i když je to jenom malý naivní kluk. A navíc, něco slíbila Ty Lee, a i když se o ní dalo říci hodně věcí, svoje sliby plnila. Většinou.

Aang jí nabídl oříšky. Po krátkém zaváhání si jeden nejistě vzala. Byly docela dobré.

,,Vypadáš rozhozeně."

,,Nestojí za řeč. Jen jsem opět narazila na dalšího člověka, který mě jen usvědčil v tom, že by se měli dělat IQ testy jenom na to, aby měl člověk vůbec právo existovat."

Aang přikývl. Těžko říct, jestli souhlasil, nebo se jen snažil být dobrý konverzační partner a s plnou pusou  víc nezmohl.

Chvíli se takhle bavili. Azula za to byla ráda, poněvadž nemusela myslet na Leea a incident o pár pokojů dál.

,,Mohla by jsi mě učit?" vypadlo najednou z Aanga.

,,Co?"

,,Ovládání ohně, přeci," řekl Aang a ještě pokýval hlavou, ,,tedy samozřejmě, až se vrátíme do paláce. Zuko na mě teď moc nemá čas a já se potřebuju zlepšit. A ty jsi skvělý vládce. Stačilo by třeba jenom jednou týdně."

,,Nejsem skvělý vládce, jsem ten nejlepší," opravila Azula Aanga.

,,Samozřejmě."

Azula si ho prohlédla. Aang se snažil vypadat, jakože se na to zeptal jen tak, protože nad tím přemýšlel, ale nešlo si nevšimnout jeho najednou až příliš ztrnulého držení těla a jen pohled na něj Azule napovídal, že je nervózní, i když z jeho samotného výrazu to znát nebylo. Udělala si malou poznámku sama pro sebe.

,,Jako můj žák by jsi to měl vědět," řekla po chvíli.

Aangovi se rozzářili oči.

,,To znamená ano?"

,,Ano."

° ° °

Azula si do obličeje chrstla další vodu, aby se uklidnila. I tak se ale pořád lehce třásla po celém těle.

Zrak jí padl na zrcadlo visící nad umyvadlem, protkané černými prasklinami, které působily, jako jakési temné pavoučí sítě.

Jakmile spatřila svojí bledou a zděšenou tvář, rychle ucukla a podívala se zase jinam.

Proč se tohle muselo dít zrovna jí?

Ten večer šla spát úplně normálně, jako každý večer.

Postel v hostinci byla tvrdá, s hrubou dekou a v místnosti byli další tři lidé.
Už si zvykla spát i na mnohem horších místech, a během posledních pár dní bez rozsvícené svíčky, ale i tak dnes nemohla usnout.

Přemýšlela o Ty Lee.

Po tom večeru, kdy obě málem umrzly, spolu téměř vždycky spaly pod jednou dekou. Samozřejmě proto, že na ostrově Kyoshi byla zima, takže to bylo čistě v rámci jejich zdraví. Tak to alespoň řekla jednou Ty Lee a Azula s tím souhlasila.

Když pak pozorovala nízký bílý strop hostincového pokoje, sama sobě si přiznala, že si možná trochu přeje, tu Ty Lee byla s ní. Chyběla jí a bylo to zvláštní, protože jí lidé většinou nechyběli a už vůbec ne, když se s nimi naposledy viděla před několika dny.

TA myšlenka zase vylezla ven a Azula jí zase zakopala zpátky.

Po nějaké době opravdu usnula, ale spala neklidně. Uprostřed noci se probudila - a to byl kámen úrazu.

První, co zaregistrovala, byl bílý, špatně natřený strop.

Cítila, jak se jí zničehonic prudce rozbušilo srdce.

Hrubou deku pod prsty a tvrdou matraci, na které spala.

Cítila jak se jí najednou zkrátil dech, až pomalu nemohla dýchat. Jakoby měla v krku kamenní a na hrudi závaží ze železa.

Před očima jako by se jí najednou promítly všechny ty dny z Ústavu, doslova fyzicky cítila utáhnuté řemeny na své kůži.

Najednou se na chodbě ozval falešný dvouhlasý křikozpěv, jak se někdo vracel, nejspíš z baru, ve značně podnapilém stavu a velmi dobrém rozpoložení.

Jakoby jí vzpomínky nazkočili zpátky, nebo minimálně získaly konečně nějaký význam. Nebyla v ústavu, byla v nějaké díře na jihu Národa ohně.

Podařilo se jí nejdřív sklidnit dech a s tím i klepání. Pomalu se posadila na postel. Všichni ostatní hluboce spali.

Nejistým krokem, jako by si taky něčeho pořádně cvakla, se vydala do koupelny, k umyvadlu s vodou a chrstla si jí co nejvíc do tváře, aby se probrala.

Utekla jsem, jsem volná, všechno je v pořádku. Všechno je v pohodě. Jenom malý panický záchvat, už jsi měla i horší.

Naplnila keramický hrníček, který stál na okraji umyvadla, po okraj vodou a pak si nahmatala pod oblečením skleněnou lahvičku s bleděmodrou tekutinou. Vyndala jí, odzátkovala a odměřila přesně dvě kapky. Pak to najednou vypila a lahvičku zase zandala zpátky.

Věděla, že tuhle noc už neusne.

Došla zpátky do pokoje a zapálila svíčku, nehodlajíc už nic riskovat.

Všichni pořád trvdě spali, Aang dokonce ve stylu hvězdice a s vyplazeným jazykem, jako nějaký pes.

Usedla k rozviklanému stolu, a z batohu vytáhla papír a něco na psaní, a dala se do práce. Když byla o půl hodiny později hotová, zavázala na dopis mašli a tiše vyklouzla z pokoje.

° ° °

Katara ten večer také neměla klidný spánek.

Odpoledne se se Zukem zdržela na tržišti o něco déle, protože byl její kamarád neskutečně nerozhodný ohledně jednoho náhrdelníku, jako takového menšího dárku pro Mai. Nakonec vybrali ten ozdobený lávovými kameny, temnějšími, než ta nejtemnější bezhvězdná noc a i tak z toho byl Zuko celou cestu zpátky nervózní, jestli vybral dobře.

Když se vrátili zpátky do hostince, přivítal jí nadšený Aang, který jí okamžitě odtáhl za dveře a prostě jen tak jí oznámil, že ho Azula bude učit vládnutí.

,,Aangu, jsi si jistý, že je to opravdu dobrý nápad?" zeptala se hlasem, který jasně dával najevo, co si o tom ona myslí a střelila vražedný pohled směrem na dveře, za kterými byli královští sourozenci.

,,Jde o člověka co se tě pokoušel zabít...a povedlo se mu to."

,,Kataro, to já všechno vím," řekl Aang vážně a přikývl, ,,taky se kolem ní pořád cítím nejistě, ale za tu dobu, co se vrátila, ani jednou neudělala nic, co by jen naznačovalo, že mi chce ublížit.  Chci to zkusit. Možná, že se opravdu snaží změnit."

,,Jistě, a já jsem vzdušný nomád," odfrkla si Katara.

Aang jí smířlivě položil ruku na ruku.

,,Nežádám tě, aby jsi jí měla ráda. Ale se Zukem to bylo úplně stejné, vzpomínáš? Snažil se mě taky chytit a zabít, nás všechny, stejně jako Azula, protože oba mají stejného otce, vyrůstali ve stejném národu, který je vychovával v tom, že je to tak správné.

Zukovi jsme dali druhou šanci. Několikrát. U Azuly jsme se o to nikdy ani nepokusili. Nemyslíš, že by to od nás bylo minimálně fér?"

Katara si povzdechla.

,,Aangu, to je sice moc hezké a já to chápu, ale nesmíš zapomínat, že Azula není Zuko. Možná jsou sourozenci, ale jsou to úplně jiní lidé. A Azula je... je to psychopat."

Aang se zamračil.

,,To jsou velmi silná slova Kataro. Vždyť jí ani neznáš."

,,No, znám jí dost dobře na to, abych věděla, že jí baví ubližibat lidem," řekla tvrdě, ale pak zase svůj hlas sklidila.

,,Ale jak myslíš, Aangu, nebudu ti v tvém výcviku bránit. Můj názor na to znáš."

S tím se vrátili do pokoje.

Katara byla naštvaná. Nebyl to takový ostrý nával vzteku, ani bublající hněv, tenhle byl naprosto chladný. Byla to čirá nenávist.

Trvalo jí dlouho než usnula.  Vzbudilo jí až vrznutí židle, jak jí někdo až moc prudce odsunul, následované tichem, jak se nejspíš onen člověk přesvědčoval, že nikoho nevzbudil.

Malinko otevřela jedno oko a ve světle z ulice, tlumeném závěsem, spatřila Azulu, jak zhasíná svíčku, poté váže nějaký srolovaný kus papíru a nenápadně se plíží z pokoje.

To byla pro Kataru poslední kapka.

Nenáviděla Azulu. Nenáviděla jí tak, jak to jen bylo možné. Ta dívka zabila Aanga, několikrát se je pokoušela zabít všechny, buďto s chladnou vypočítavostí, nebo šíleným úsměvem na rtech, jakoby jí to i vyloženě dělalo radost. Manipulovala s nimi. A najednou si tu s nimi cestuje po Národu ohně, jako jediná ví kam jdou, zničehonic Aang přišel s tím, že bude jeho učitelka a ještě se plíží po nocích z pokoje.

Katara se vyhrabala zpod deky a vydala se za ní.

Dost dobře si uvědomovala, že se chová trochu dětinsky, ovšem chtěla jí přistihnout při činu. Šlo o bezpečí jich všech, ne?

Sledovala jí po schodech, ven z hostince a poté večerním městečkem. Kde z jakého lokálu se ještě svítilo, někde hrála hudba, ale na ulicích bylo téměř prázdno, takže si držela dostatečný odstup a čekala na vhodnou chvíli.

Došly až k přístavní části města, jehož kraj byl postavený v mělčině na dřevěných molech, a z jedné strany se rozpínalo široké moře. Vypadalo to, že Azula přesně ví kam jde - k věži s doručovacími jestřáby, která se tyčila nad většinu ostatních budov.

Katara už neměla trpělivost.

,,Azulo!"

Princezna se zastavila a pak se pomalu otočila. Vypadala naprosto klidně, jakoby si neuvědomovala, v jakém je průšvihu. Možná, že se jí snažila provokovat.

,,Taky zdravím, Kataro," řekla klidně.

Ano, rozhodně snažila.

Katara se zastavila zhruba pět kroků od ní a hleděla jí upřeně do očí.

,,Takže se plížíš ven po nocích? Jaké geniální vysvětlení pro to máš?"

,,Nemohla jsem spát. A hádám, že ty také ne, když máš náladu na to mě stalkovat."

,,Myslíš si, že ti na to skočím?" odsekla Katara a sklouzla pohledem k srolovanému papíru, který měla Azula v ruce a zpátky. Pořád byla naštvaná, ale byl tu i jistý pocit zadostiučinění, že z tohohle se Azula nevymluví.

,,Někomu jsi psala, že? Nech mě hádat, nějakým svým spojencům, aby jsi jim oznámila, že Pán ohně není ve městě. Možná Ozaiova společnost? Vždycky mi to tvoje malé představení tenkrát přišlo až moc čisté," poodešla dopředu, ,,ale víš co? Je to stejně jedno. Protože mám jasný důkaz. Po nocích se plížíš pryč, aby jsi posílala dopisy. To snad už bude Zukovi stačit, aby s tebou konečně něco udělal."

,,No to je hrozné, posílám dopis. Jak jsem si to jen mohla dovolit?"

Katara věděla, že jí to Azula dělá schválně. Ale i tak v ní vřel vztek. Udělala několik krok dopředu, až stála jen kousek před ní.

,,Nejde jenom o tohle a moc dobře to víš. Celou dobu bylo jasné, že máš něco v plánu, od té doby, co jsi se záhadně objevila při oslavách Slunovratu. Ale já nedovolím, aby ti cokoliv prošlo, je ti to jasné?" téměř zavrčela

,,Co bych tak plánovala?" rozhodila Azula rukama, téměř znuděně. Ale Katara nebyla hloupá, všimla si, že její slova měla nějaký účinek. Jinak by z ní měla legraci, vysmála by se jí do ksichtu. Ale místo toho začínala zaujímat obranou pozici. Zajímavé.

,,Nedivím se ti, že mě podezříváš, Kataro, ale jsi na špatné stopě. Kdybych vás chtěla zabít, nebo převzít trůn, už bych to udělala. To už jsme si vyjasnily, ne?"

,,V tom případě mi vysvětlíš co tady děláš?" zeptala se Katara a ušklíbla se. Držela princeznu v šachu a neskutečně si to užívala.

,,Do toho ti upřímně vůbec nic není," odpověděla Azula a i když se snažila znít, že jí je to jedno a Katarou opovrhuje, z jejího tónu šlo znát, že se začíná bránit.

Katara věděla, že teď je její chvíle.

,,Opravdu? No, já si myslím, že mi docela je něco do toho, jestli plánuješ zabít Zuka. Nebo Aanga. Nebo nás všechny."

,,Ubezpečuji tě, že momentálně nemám vraždu v plánu."

,,Ale já ti nevěřím!" vyhrkla Katara, ,, protože tobě se prostě věřit nedá! Vážně si nemyslíš, že budu věřit takovému psychopatovi?"

,,Nežadám tě aby-"

,,Tak mi ukaž ten tvůj dopis, jestli jsi nevinná? Komu jsi psala?"

Ticho. Stály jen krok od sebe a propalovaly se vzájemně pohledem. Katara si zaznamenala, že je, byť jen o pár centimetrů, vyšší, a potěšilo jí to.

Azula si jí prohlédla a pak si odfrkla.

,,Ty Lee. Psala jsem Ty Lee."

,,No jistě," začala Katara ironicky, ,,horší lež jsi si vymyslet nemohla. A já slyšela, že jsi v tom údajně dobrá. Kdyby jsi psala Ty Lee, neschovávala by jsi to. Rozhodně by jsi se neplížila po noci, jako nějaký zloděj, hmh? Takže si vymysli nějakou lepší lež prince-"

,,Měla jsem panický záchvat a potřebovala jsem něco na odreagování, stačí?!" vyjela najednou Azula a v očích jí vzplál plamen. Na jednu malou chvíli Kataře ironicky připomněla Zuka a jeho agresivní výbuchy, když do něj někdo - většinou Sokka - nepřestal rýpat.

Jenže narozdíl od Zuka, se rychle sklidnila, jakoby si uvědomila co řekla a že na ní zvýšila hlas - to v těchle debatních hrách znamenalo prohru.  Semkla pevně svoje rudé rty, udělala krok zpátky, založila ruce na hrudi a odvrátila zrak. Nebýt situace, Katara by měla radost z toho, jak zahanbeně na chvíli vypadala.

Mohla...mohla by říkat pravdu?

Katara se zarazila. Lidé si takové věci nevymýšlí. Ne lidé jako ona. Byla zavřená v Ústavu. Zuko o ní několikrát řekl, že je magor, totálně šílená - no, v pořádku rozhodně nebyla.

Katara si vzpomněla na jejich Agni Kai. Jak jí svázala řetězy a ona -

Katara věděla, že Azula nelže. Katara věděla, že je to pravda. Kataru to ještě víc naštvalo, protože to znamenalo, že ona pravdu neměla. Protože to bylo něco, co by potencionálně mohlo znamenat, že ten vrah před ní není prostě a jedoduše stoprocentní, zákeřná svině a to prostě Katara nedokázala snést. A tak dala tomu všemu vzteku konečně volný průchod.

,,A to si myslíš, že je výmluva?!" zavrčela.

,,I kdyby jsi tentokrát byla nevinná, neomlouvá to všechny ty ostatní věci, co si provedla!"

,,Přestaň na mě řvát, ty špinavá vesničanko!"

Vypadalo to, že i Azula se rozhodla kašlat na jakékoliv zásady a svojí čest a dát svému vzteku volný průchod.

,,Tak se nesnaž si hrát na to, že jsi nevinná a přestaň předstírat!"

,,Nikdy jsem nic nepředstírala!"

,,Ano? Předstíráš, že nejsi šílenec? Že nejsi to, co jsi byla před válkou? Ostatní možná zapomněli, ale já ne. Já vím kdo jsi, ty...bezcitná sadistická zrůdo!"

Těžko říct v jaké chvíli se poklidná voda oceánu změnila ve vysoké vlny, kdy se poklidný plamen v nejbližších pouličních lampách zuřivě rozpálil. Těžko říct, jestli první vyšlehl modrý plamen, nebo šlehla sprška vody, každopádně jakmile se to stalo, už to nešlo zastavit.

Azula byla zatraceně rychlá a napomáhaly jí i všudypřítomné bedny s nákladem, ale Katara měla jasnou výhodu v prostředím plném vody.

Katara vyblokovala Azuly útoky, svým vodním "chapadlem" jí chytila za ruku a praštila s ní o zem. Azula se rychle vzpamatovala a vykopla oheň, ale jenom aby odvedla pozornost od toho, že pod nimi podpálila molo. Vládkyně vody ho naštěstí rychle uhasila, ale jen tak tak, že vykryla další ohnivé střely.

Byly by bojovaly takhle dlouho a zdemolovaly by polovinu přístavu, kdyby Katara najedou nešlápla dozadu a pod botou necítila...nic. Naprostou prázdnotu.

Ztratila půdu pod nohama a začala padat.

A dopr-

Ani nestačila domyslet nadávku, protože jí chytila něčí pevná ruka na její paži. Sklouzla až k předloktí, než jí pořádně zachytila a pak už Katara najednou nepadala.

Tak nějak visela ve vzduchu, mezitím co se na ní upíral pár šokovaných zlatých očí a do předloktí se jí zarývaly nehty. Kataře sklouzl pohled druhým směrem. Dole pod ní, v lodi, ležel náklad vojenských kopí. Stačilo metr, dva, a z Katary by byl certifikovaný špíz.

,,No tak, ty pitomá vesničanko, pomoz mi trochu!"

To Kataru probralo. Podala Azule i druhou ruku a dostala se nahoru. Tam od ní ale zase rychle odstoupila. Vzájemně se probodávaly pohledem, s obou kapala voda z předešlého souboje, ale ta situace, jakoby jim vzala všechnu chuť dál bojovat.

,,Nemysli si, že tohle cokoliv mění princezno," řekla nakonec Katara tónem, který jasné říkal, že možná prodnešek končí, ale vyřízené spolu nejsou, a otočila se k odchodu.

Nevěděla co dělat.

Nenáviděla jí. A nenáviděla jí o to víc, protože jí právě dala záminku jí nenávidět míň.

**************
4139 slov. Přišlo mi, že v prvním draftu bylo nějak málo Katary - obecně v mých příbězích je málo Katary, a začíná být načase to nějak napravit, bcs Katara je prostě úžasná, ano? XD