,,Ty jsi fakticky magor, Azulo."

,,Už to tak bude," potvrdila Azula.

Bylo půl druhé ráno a oslava se už pomalu chýlila ke konci. Dvě dívky šly chodbou, tedy, první tak nějak šla, čas od času udělala krok vedle a ta druhá šla těsně vedle ní, připravená zasáhnout, pokud by náhodou zakopla.

Ty Lee nebyla ten typ člověka, na kterého by alkohol měl nějaký silný vliv. Navíc vyrůstala s šesti sestrami - pěti staršími než ona sama - takže pochopitelně měla v zásobě nejen znalosti toho, jak zamaskovat pach alkoholu, když se po půlnoci plížíte domů, ale hlavně pak, jak pít, aby jste nestrávili další den s hlavou v kýblu.

Azula byla naopak ten typ člověka, který by se snad dokázal opít i z plechovky nealkoholického piva.

Ty Lee po ní hodila postranní pohled a snad už popadesáté zavrtěla hlavou.

Když si na oslavě, na které už začínala zábava jít do kytiček, všimla, že do sebe Azula kopla několikátou ohnivou whiskey a snaží se něco nesmírně důležitého vysvětlit Sokkovi, raději jí odtamtuď vytáhla a teď jí doprovázela do jejích komnat.

Protože jedno ze základních pravidel přátelství zní: Dáš pozor na zlitého kamaráda a vždy se ujistíš, že dorazil domů. A Ty Lee byla dobrá kamarádka.

,,Pořád jsi princezna," namítla Ty Lee a naznačila strážím, aby otevřeli dveře do kamarádčiných komnat - dávno se naučila, že jen kvůli nim nemusí ztišovat hlas -, ,,čekala bych, že budeš pít o trochu...no, vznešeněji."

Dveře se za nimi zabouchly a Azula se uchechtla.

,,Na to seru."

Nikdy neměla moc potřebu mluvit sprostě. Ne až tak proto, že by byla princezna, ale spíš proto, že pokud se někomu vysmějete do ksichtu bez použití jediné nadávky, je z toho hromada plusových bodíků respektu a pro váš terč je to mnohonásobně ponižující.

,,Fajn. Trefíš do ložnice?" zeptala se Ty Lee, ale nezastavovala se, dokud ke dveřím ložnice nedošly.

,,Hmh."

,,Hmh ano, nebo hmh ne?"

,,Hmh."

,,Teď už to děláš naschvál," obvinila Ty Lee Azulu a postavila se před ní se založenýma rukama. Azula se ušklíbla.

,,Tuto možnost nevylučuji."

,,Jsi strašná."

,,Já vím."

Obě dívky byly chvíli zticha a jenom se vzájemně dívaly do očí. Tentokrát to byla překvapvě Ty Lee, kdo první uhnul pohledem.

Na Azuly pronikavém pohledu, přetékajícím samolibostí, bylo něco co jí, i když byly mladší, vždycky úplně uhranulo, jenže jakmile se zaměřil na ní, měla hned tendence rychle se podívat jinam. Něco podobného se jí dělo, když byla zamilovaná do jednoho kluka v cirkuse - jenže, tohle byla úplně jiná situace. Přece nebyla zamilovaná do svojí dlouholeté kamarádky ne? To dávalo přeci rozum. Jenom jí vždycky neskutečně obdivovala.

Azuly pohled najednou zvážněl.

,,Chci si s tebou o něčem promluvit," řekla a postrčila dveře do svojí ložnice, ke kterým dosud stála zády, ,,ale bude lepší, když se na to posed-posadíme."

Došla ke svojí posteli, ve které by se klidně vyspali tři dospělí lidé, aniž by o sobě věděli, na kterou se jakž takž posadila a poplácala na místo vedle sebe.

,,Spíš si měla na mysli, že bude lepší, když se ty posadíš," neodpustila si Ty Lee s úsměvem a posadila se vedle ní. Azula její poznámku ignorovala.

Chvíli si jí měřila pohledem. Těžko říct, jestli se nad něčím rozhodovala, nebo se snažila zaostřit.

,,Musíš mi slíbit, že to nikdy nikomu neřekneš."

To se něco dovím, pomyslela si Ty Lee, která předpokládala, že půjde jenom o nějaké opilecké kecy, nebo, nedej Agni, o nějaké filozofické teorie, ke kterým měl v tomhle stavu silné sklony například Zuko a už jich slyšela víc, než by bylo zdrávo.

,,Jasně."

,,Myslím to vážně."

,,Přísahám na svou čest."

,,Dobře," přikývla Azula, která nejspíš nepochytila Ty Leein pobavený tón. Pak se zhluboka nadechla.

,,Já...na tom našem malém výletu, jsem měla hodně času přemýšlet o věcech a tak," začala pomalu, ,,hlavně o sobě. No a došla jsem k tomu, že..."

Na chvíli se zarazila, jakoby nevěděla, jak to sformulovat.

,,Víš, jak jsem nikdy nevynikala ve flitro-flirtování s klukama?"

Ty Lee přisvědčila.

,,No prostě...tam kde jsme byli jsem si někoho našla. Hezkej, nejspíš prachatej a navíc i tak nějak...společensky přijatelnej. A i tak to prostě...nesedělo. Nic zvláštního jsem k němu necítila...chápeš?"

,,Myslím, že jo."

,,A takhle to dopadne vždycky se všema klukama...Ty Lee?"

,,Hmh?"

,,Já si myslím, že se prostě nedokážu zamilovat. Aspoň ne tak jako ty, nebo Mai se Zukem. Prostě to nejde."

Azula se tvářila, jakoby jí minimálně sdělila, že má nevyléčitelné stádium rakoviny, nebo něco podobného.

Ty Lee musela uznat, že se jí ulevilo. Upřímně se bála, že půjde o něco vážného. Položila jí chápavě ruku na rameno a povzbudivě se usmála.

,,To je v pořádku Azulo. Prostě nepatříš mezi lidi, kteří se zamilují na první pohled. Někdy to chce čas a jednou se někdo najde, věř mi. Každý se dokáže zamilovat... alespoň myslím."

Azula se zamračila a zpomaleně odmítavě zavrtěla hlavou.

,,Ty to nechápeš, Ty. Já to zkoušela...tolikrát...navíc si prostě...si prostě ani nedokážu představit, že bych byla s klukem. Já jsem opravdu úplně bezcitná zrůda."

Ty Lee byla na chvíli sticha. Na jednu stranu jí to přišlo všechno trochu komické, protože Azula nasadila výraz, jakože nemá daleko k pláči a vůbec, a ta Azula kterou znala by nikdy takhle nepřehrávala. Na druhou stranu, jí chtěla dát nějakou dobrou radu nebo cokoliv, protože sakra, Azula vypadala, že nemá daleko k pláči a ona nesnášela jí takhle vidět.

,,Nemluv takhle o sobě," řekla pak, ,,a navíc, tak se nikdy nezamiluješ, no a co? Alespoň ti nikdy žádný blbeček nezlomí srdce, ačkoliv si nedokážu představit, že by byl někdo tak odvážný, aby se o to pokusil."

Azula ze sebe vydala zvuk, který by se dal při dobré vůli nazvat smíchem.

Chvíli tam seděly v tichu než Ty Lee téměř zašeptala: ,,Ale jsem ráda, že jsi se mi svěřila, víš."

,,Jo. Já taky."

Ty Lee poplácala svojí kamarádku po rameni a vstala k odchodu. Bylo zaraceně pozdě a zůstat tu ještě chvíli, nejspíš by usnula. V tu chvíli jí ale Azula chytila za zápěstí.

Překvapeně se na ní otočila.

,,Mohla by...vadilo by ti tu dneska zůstat?" zeptala se Azula upřímně s pohledem upřeným do jejích očí.

Ty Lee se rychle rozhlédla po pokoji jakoby něco hledala, mezitím co se rozmýšlela. Snažila si moc nevšímat Azuly ruky na svém zápěstí, která jí jistým způsobem trochu rozrušovala.

,,Tak jo," přikývla, ,,ale žádný tulení se, táhne z tebe alkohol."

,,Beru na vědomí."

Ani jedna z nich neměla v tuhle denní dobu energii na to, převlékat, takže si prostě v tom, co měli na sobě vlezly pod deku, ležely naproti sobě a dívaly se vzájemně do očí. V soutěži ,kdo první uhne pohledem prohrává' si Azula mohla přičíst další bod.

,,Hmmm."

,,Co, hmmm?" zeptala se Ty Lee.

,,Tvoje oči."

,,Co je s nimi?"

,,Máš opravdu hezké oči," začala Azula lehce zasněným hlasem, jakoby mluvila v polospánku, tak, že si mohla rovnou přičíst další bod.

,,Šedá. Moc lidí s šedýma očima neznám. Je to šedá jako...jako...jako chladně ocelová králosvká bitevní loď.
Něco co vidí naši nepřátelé předtím, než se utopí v nekonečné hlubině oceánu, nebo je vlny neroztřískají o skály."

Chvíli bylo ticho a pak Ty Lee vyprskla smíchy.

,,Promiň, ale...to byl kompliment?" zeptala se hraně flirtovacím hlasem a nadzvedla obočí, ale pak propadla záchvatu smíchu.

Azula zůstala v klidu a jen pozorovala svojí smějící se kamarádku. Koutek úst se jí pomalu zvedl v úsměvu.

,,Hmh. A taky se hezky směješ."

Ty Lee se najednou utišila, jakoby jí něco na kamarádčině hlasu zarazilo. Nebo možná šlo o ten lehký úsměv? Nebo o tu upřímnost v očích, když to řekla?

Sklouzla pohledem k její ruce, která byla jen nepatrný kousek od té její vlastní.

Jak...jak hodně špatně by teď bylo chytnout princeznu za ruku? Jenom tak protože...to kamarádi někdy dělají, ne? Není to proti nějakým nepsaným pravidlům? Nenaštvala by se?

Pomalu naznačila pohyb k její ruce.

Azula neváhala ani vteřinu, chytila jí za ruku a promotaly si prsty. Její dlaň příjemně hřála, nejspíš díky častému ovládání ohně.

Ty Lee cítila, jak jí stoupá horkost do tváří, když vzhlédla ke svojí kamarádce. Její pronikavé, jantarové oči zářily a ona v tu chvíli úplně zapomněla na svět kolem.

° ° °

Dny a týdny pomalu plynuly v duchu chladnějších a o něco deštivějších období roku a čas jakoby se najednou zastavil.

Jedinou větší události byla svatba Zuka a Mai, která ale proběhla v klidu, bez žádných velkých oslav a po předešlých zkušenostech raději i bez alkoholu.

Azula se pořád soustředila na trénink, ovšem teď měla na starosti i šikanování mladého Avatara na tréninkovém placu.

Musela uznat, že to dítě nadání má - ještě aby ne, když byl Avatar - a dokonce se i rychle učil. Jen jí připadalo, že jeho přístup je jaksi...laxní, jakoby trénink vůbec nebral vážně. Udělal chybu v sestavě a místo toho, aby zahanbeně začal odznovu, se jenom opravil a pokračoval dál, jakoby se nechumelilo. Jakoby mu chyby vůbec nevadily.

Po několika společných hodinách a několika rozhovorech došla k názoru, že to nejspíš bude tím, že je Vzdušný nomád a praktikuje nějakou jejich divnou teorii, a tak to nechala být.

Čas od času také Azula pomáhala Zukovi ve věcech ohledně jeho vlády.

No, pomáhala bylo možná až trochu přehnané slovo. Někdy si k ní Zuko poraženecky přišel pro radu, protože přeci jen, byla na vládnutí Národu ohně dlouho připravovaná a on místo toho ztrávil roky někde na moři.

Jejich vzájemná spolupráce, dalo-li se to ta nazvat, byla pořád ale nejistá, bylo mezi nimi dost zamlčených a neprodiskutovaných věcí a čas od času mezi nimi nastávalo trapné ticho, takže přítomnost toho druhého nijak zvlášť nevyhledávali.

A samozřejmě, Azula trávila hodně času s Ty Lee.

Byl to jeden z těch pošmurných dnů, kdy bylo jen otázkou času, kdy se spustí jemné mrholení, ovšem i přesto byli obě dívky venku a procházeli se královskými zahradami.

Ty Lee se pokoušela Azulu rozesmát nějakými přihlouplými vtipy, které zjevně pochytila od Sokky. Azula byla přesvědčená, že něco tak strašného ještě v životě neslyšela - a také to pořád dokola opakovala - ovšem Ty Leeina imitace a způsob, kterým vtipy vyprávěla, jí dal někdy docela zabrat a musela se kousat do jazyka, aby se ani trochu nezasmála.  A Ty Lee si to nejspíš velmi dobře uvědomovala a rozhodně jí proto nešetřila.

,,Jestli řekneš ještě jeden, je dost pravděpodobné, že ti vzplanou boty."

,,O-ou, tak to už radši mlčím," řekla s úsměvem Ty Lee, ,,ještě mám na odpoledne nějaké plány."

,,Nahánět hezké strážce?"

,,Pfff, to tak. Všichni jsou to hrozní blbečci. Myslím, že jim na vojenské škole vymlátili mozek z hlavy."

Posadily se pod velký strom, k jezírku s želvokachnami. Jakmile je ta vodní zvířátka spatřila, jakýsi instinkt, předávající se u nich přes generace, je donutil si to s hlasitým kvákáním urychleně odplout na druhou stranu jezírka.

,,Ve městě je cirkus. Chci se tam podívat."

,,Tak hlavně znovu neuteč. Co bych tu bez tebe dělala? Aha, už vím, byla bych dosti pravděpodobně odsouzena
k doživotnímu poslouchání Aangovým výkladů o výhodách vegetariánství a prospěšnosti sezení sezavřenýma očima a nicnedělání."

Azula se zatvářila jakoby jí hodiny někdo příšerně mučil a Ty Lee se tomu musela pousmát. Opřela se zády o strom a chvíli jí jen tak pozorovala, mezitím, co Azula vedla monolog na téma, jak nechápe, jak někdo tak naivní jako Aang může být Avatar.

,,Ehm, proč se takhle díváš?"

Ty Lee si neuvědomila, že celou dobu v podstatě zírala na Azulu s téměř zamilovaným pohledem - ale jenom téměř, protože zamilovaná přeci nebyla.

,,Eee...obdivuju tě," vypadlo jako první z Ty Lee a téměř hned pocítila silnou touhu si o něco prašit hlavou.

,,V čem?"

,,Ehm," Ty Lee sklonila hlavu a nadechla se, ,,víš...dřív jsem ti trochu záviděla," začala pomalu.

Princezna se na ní tázavě podívala.

,,Myím tím, vždycky jsi byla ve všem dokonalá, vládkyně ohně, zatraceně hezká a inteligentní, přirozená vůdkyně a pořádná mrcha. Záviděla jsem ti, přirozeně, ale hlavně jsem tě vždycky neskutečně obdivovala...tedy, pořád tě obdivuju."

,,A to by jsi měla," odpověděla Azula okamžitě a hodila po Ty Lee s přimhouřenýma očima lišácký úsměv.

Ty Lee se také usmála.

Pozorovaly želvokachny, jak se potápí a zase vynořují a vzájemně na sehe kvákají, na druhé straně rybníčku.

,,Myslím, že jsem ti taky záviděla," přiznala se Azula najednou potichu, jakoby nechtěla, aby jí někdo zaslechl, i když v zahradách byly vzhledem k počasí jen oni dvě.

,,Že jsem dokázala flirtovat s klukama?" zachichotala se Ty Lee.

,,To taky," odvětila princezna a při vzpomínce na prázdniny na Lávovém ostrově, se jí přes tvář mihl náznak úsměvu a mimoděk utrhla květinu plevele roztoucí v trávě vedle ní, ,,ale...vždycky jsi byla tak...já nevím, optimistická a plná energie a tak. "

Ty Lee pohlédla na Azulu, která začala nervózně otrhávat z květiny okvětní lístky.

Ty Lee dokázala poznat, když byla Azula nervózní, i když to ostatní netušili, protože, přeci jen, znala jí už od dětství a měla nepopiratelnou schopnost číst lidi. Takže to pro ní nebylo nic nového. Jenže, vidět jí nervózní takhle otevřeně, přeci jen něco nového bylo.

,,Ne, že bych tedy chtěla být taky taková," začala rychle vysvětlovat Azula, ,,ale prostě z nějakého důvodjsem ti záviděla. A pak taky...vždycky jsi byla hezká."

Ty Lee překvapením otevřela ústa.

,,Ale-ale ty jsi přeci taky hezká! Co hezká, jsi ta nejhezčí holka, co jsem kdy potkala!"

Azula začala otrhávat okvětní lístky o něco agresivněji.

,,To samozřejmě jsem. Ale ty jsi byla vždycky hezká takovým tím...no, zatraceně holčičím a roztomilým způsobem, atojsemtizáviděla, jasné?" odsekla rychle, jakoby se toho chtěla už co nejrychleji zbavit.

Pak ještě, s odvráceným výrazem dodala: ,,A tvoje schopnost sebrat člověku vládnutí je také velmi záviděníhodná."

Ty Lee cítila, jak se jí srdce roztlouklo o něco rychleji. Azula, princezna Azula, o ní právě řekla, že je hezká a roztomilá!

Největší kompliment, který od ní předtím dostala, bylo lehce brutální přirovnání jejích očí k bitevní lodi a to, že se hezky směje, jenže to byla značně pod vlivem a ráno přísahala, že si z toho večera nic nepamatuje.

Ne, že by Azula nedokázala člověka ocenit. Dokázala, pokud byl dobrý v boji, což Ty Lee byla, nebo měl jinou vlastnost, nebo schopnost, kterou mohla využít. Vždycky šlo tedy spíš o konstatování faktů, než přímo komplimenty. Tohle nikdy.

,,No, eee, to od tebe bylo opravdu milé. Ale upřímně, heh, trochu mě to rozhodilo, hehehe."

,,Taky jsem teď rozhozená," zamumlala Azula hlasem, jakoby jí něco urazilo, odhodila otrhanou květinu a skřížila si ruce na hrudi.

Obě se snažily vyhnout očnímu kontaktu.

Jak se to stalo, že mezi nimi bylo najednou něco neskutečně nepříjemně trapného a zároveň jakési...napětí? Tohle se jim téměř nikdy předtím nedělo, ale najednou začínaly mít některé jejich společné interakce tendenci k tomu opakovaně sklouzávat. Sakra.

,,Prostě jsem chtěla říct, že kdybych byla kluk, tak bych si teď před tebe klekla a požádala tě o ruku," chtěla zakončit Azula vysvětlením svého chování, ale tradičně to ještě víc zhoršila.

,,O-opravdu?" vykoktala Ty Lee zmateně a jestli se doteď červanala, teď její obličej úplně zrudnul.

,,Ne."

,,Aha."

Kdybych byla kluk, už bych tě požádal o ruku dávno, pomyslela si Azula.

Od ještě trapnějšího ticha je zachránila Mai.

,,Ach, tak tady jsi, Ty Lee," řekla, když k nim došla a zastavila se na místě, ,,Suki tě hledá. Ne, že bych jí dělala posla, ale viděla jsem jí zhruba před půlhodinou a vypadala pěkně naštvaně."

Ty Lee, která doteď přemýšlela nad něčím nad hony vzdáleným od toho, kdy mám mít tréninky, chvíli trvalo, než jí došel obsah zprávy.

,,A doprdele, trénink!" zaklela, vyskočila a s ,díky Mai' a ,čau Azulo' odběhla pryč.

Mai jí pozorovala s nesouhlasně kroutící hlavou a pak se otočila na Azulu, která už stála vedle ní.

,,To je zase zamilovaná, nebo co?"

,,Těžko. Alespoň co vím, s žádným klukem se nevídá," odpověděla Azula a snažila se ve svém hlase zakrýt cokoliv, co by poskytlo sebemenší vodítko k tomu, o čem se tu s Ty Lee bavily předtím.

,,Hmmm. Dala by jsi si čaj?"

,,Co prosím?"

Mai si iritovaně povzdechla.

,,Taky jsi nějak zpomalená. A taky  trochu červená v obličeji, možná by jsi si měla projistou zajít za dvorním lékařem," řekla svým typicky monotónním hlasem, ,,a mimochodem, ptala jsem se na čaj. Zvu tě na čajový dýchánek."

,,Ach, ano. Ráda půjdu."

,,Fajn."