Zuko seděl u stolu, jenom v županu a s teplým čajem po pravé ruce.

První paprsky probouzejícího se slunce osvětlovaly jeho pracovnu. Dneska si přivstal, aby mohl dodělat nějaké nudné, ale důležité papírování ze včerejška.

Zívnul si, otočil stránku a pak si usrkl čaje. V tu chvíly uslyšel na chodbě rázné kroky, které se rychle přibližovaly.

Zvedl hlavu ke dveřím, zrovna když se rozletěly dokořán, a v nich stála jeho sestra. Naprosto bdělá, s perfektním make-upem a několika papíry v ruce, jako by bylo poledne a ne šest hodin ráno.

,,Dobré ráno, Zuzu."

Zuko si povzdechl.

,,'bré," zamumlal a automaticky kývnul na stráže, kteří nejistě postávali za ní, že je můžou nechat o samotě.

,,Něco pro tebe mám," řekla Azulu sebevědomě, na to, co zrovna psal, hodila dva papíry a pak se také posadila ke stolu.

,,Potom tvém úžasném proslovu před dvěma dny, jsem nad tím docela přemýšlela a mám plán, jak dostat ty krysy. Nebude se ti líbit samozřejmě. Jde o to, že..."

Začala vysvětlovat svůj plán a Zuko se přistihl při tom, že na ní jenom tupě civí, aniž by pochytil jediné její slovo. Jeho mozek očividně odmítal přijímat jakékoliv informace v takhle nekřesťanskou denní dobu.

,,...takže, co na to říkáš?"

Ticho. Proč přestala mluvit?

,,Uh, samozřejmě, to je úžasné," dostal ze sebe Zuko rychle, když mu konečně došlo, že mu byla položena otázka.

Azula po něm vrhla skeptický výraz, ale pak začala znovu mluvit.

,,No každopádně, dozvíš se to znovu na poradě. A tady to je propustka do vězení. Chci jít za otcem, ale vzhledem k tomu, že jsem vlastně pořád tak trochu nepřítel národa a šílenec bez práv, která by mi normálně náležela, potřebuju tvůj souhlas," zašklebila se, vstala a došla ke dveřím.

V nich se ještě otočila a dodala: ,,Pokud k tomu budeš mít nějaké námitky, dneska mě nehledej. Budu na terapii a pak mám nějaké plány. Tak se měj, Zuzu."

S tím odešla a velmi efektivně, ale ne agresivně, za sebou práskla dveřmi.

Zuko civěl na dveře, jako by mu z hlavy vysublimoval mozek.

,,Říkala něco o terapii, nebo mi jenom taky začíná hrabat?" zeptala se Mai, která vyšla z jejich ložnice a opřela se o rám dveří. Zjevně celou dobu poslouchala.

,,Já nevím. Myslím, že už tak trochu hrabe nám všem," povzdechl si Zuko, stále tak trochu zaražený.

Při pokusu prohrábnout si rozpuštěné vlasy, strčil loktem do hrnečku s čajem, který se mu vylil na oblečení.

° ° °

Hluboko pod vyhaslým kráterem sopky, na němž spočívalo Královské město, se kamennými chodbami katakomb rozléhaly tlumené kroky.

Postava v kápi zatočila za roh a došla ke dveřím, u kterých stál další člověk, zahalený stejně jako ona, ovšem narozdíl od ní byl viditelně ozbrojen - u pasu se mu houpaly dvě dlouhé dýky.

Postava došla na krok od něj a lehce nadzvihla kápi.

Jakmile pod ní dopadlo světlo, člověk u dveří se uklonil a pustil onu postavu dál - do široké místnosti vytesané do skály, kterému vévodilo provizorní pódium a za ním obraz bývalého Pána ohně Ozaie.

V místnosti bylo překvapivě dost lidí, jejich počet se odhadem blížil k padesáti a to tu z bezpečnostních důvodů nebyli všichni. Většina byla už postarších, ale bojeschopně vypadajících, našlo se ale i pár mladých tváří. Všichni vzhledem jasně patřili k Národu ohně.

Postava v místnosti vyhledala jednu osobu -muže, se kterým celý tenhle sraz už dříve domluvila. Nebylo to těžké, stál hned pod pódiem.

Vydala se k němu.

Jakmile jí onen člověk zaznamenal, bylo divu, že nepadl na kolena.

Osoba si sundala kápi a odhalila tak svou mladou tvář, které jasně dominovaly pronikavé oči.

,,Je vše připraveno?"

,,Přesně jak jste mi nařídila. Je mi velkou ctí-" pokračoval ten člověk, ale utnula ho zvednutím ruky, aniž by se na něj dívala. Jasně mu dávala najevo, že je u ní v zajímavosti na úrovni předpovědi počasí.

Vyskočila na pódium a rozhlédla se po místnosti - jeskyni.

Tlumený hovor znenadání ustal. Všechny pohledy v místnosti byly namířené jenom na ní. Pak někoho napadlo pokleknout v úkloně a ostatní ho napodobili.

,,Jsem poctěna, že jste se zde shromáždili v tak hojném počtu," řekla a ač klidně, na jejím hlase odrážejícím se od kamenných stěn a sebevědomém postoji bylo něco tak autoritativního, že si nikdo nedovolil se ani pohnout.

Azula se usmála. Její úsměv, ale neodrážel štěstí, ale domýšlivost, uvědomění, že je v naprosté kontrole a něco, co by se dalo nejlépe popsat, jako chuť po krvi. Nebyl to příjemný úsměv.

,,Nadešel náš den. Zítra svrhneme toho zrádce z trůnu a osvobodíme našeho pravého vůdce. Našeho právoplatného Pána ohně, Ozaie."

° ° °

,,Takže, rozumím tomu dobře, že se prostě přidáš na jejich stranu a my budeme prostě muset doufat, že nás nepodrazíš?"

Azula přikývla.

,,Přesně tak."

Sokka na ní nevěřícně zíral. Pak se nadechl, vydechl a ruce, které měl položené na stole, spojil do stříšky.

,,Ne, to rozhodně ne. To opravdu nehodlám riskovat."

,,Máte na své straně armádu," podotkla Azula.

,,A taky máte mě!" ozvala se rychle Toph.

Azula na vteřinku iritovaně přivřela oči a pak přisvědčila: ,,A samozřejmě, máte tadytoho zeleného skřeta-AU!"

,,Nejsem skřet!"

,,To je velmi sporné. Každopádně," otočila se znovu na Sokku a ignorovala Toph, která si pro sebe zamumlala něco velmi nevhodného, ,,nevšimla jsem si, že by jsi ty, nebo kdokoliv jiný z vašeho avatarského fanklubu, měl alespoň nějaký jiný nápad."

Sokka se rozhlédl po všech přítomných. Bylo vidět, že se jim do rozhodování moc nechtělo. Vlastně bylo dost možné, že by Azulu kolektivně poslali s jejím návrhem někam, to by jim ale nesměly zůstávat dva dny života.

Katara se mračila jako obloha před bouří. Suki, s nic neprozrazujícím výrazem, něco šeptem řešila s Ty Lee, která se projednou, stejně jako Aang, tvářila seriózně. Zuko nervózně podupával a všechny tím akorát tak štval, Mai si se zamyšleným výrazem pohrávala s nožem. Toph se ve tváři dalo vyčíst, že podpoří všechno, co bude zahrnovat boj.

A naproti Sokkovy se o stůl opírala Azula, probodávající ho pohledem a čekající na jeho verdikt.

Sokkovi došlo, že jeho přátelé nechali rozhodnutí na něm.  Nedokázal říct, jestli tím byl víc poctěn, nebo ho to štvalo.

,,No..." začal těžce, protože přiznat té existenci před ním pravdu ubližovalo jeho hrdosti, ,,nepochybuji, že ten plán je poměrně obstojný, a je to zatím to nejlepší co máme."

Ač se to snažila sebevíc schovat, v očích se jí vítězně zablesklo.

,,Ale," dodal rychle Sokka, ,,nelíbí se mi to s těmi zajatci. Jsem ochotný hlasovat pro, jen když Aang bude s námi."

Všichni v místnosti, kromě Toph, zvedli hlavy.

Princezna si Sokku zamyšleně prohlédla, jakoby ho snad podezřívala, že má nějaké postranní úmysly, ovšem pak přikývla.

,,Dobrá. Rušíme část se zajatci."

,,A pokud nás zradíš, odsoudíme tě k smrti," dodal Sokka pevně, vracející jí upřený pohled.

Zuko nakrčil obočí a vypadalo to, že chce něco dodat, ale Azula ho předběhla.

,,Platí."

,,Tak tedy, myslím si, že je čas provést hlasování," pokusil se Zuko opět převzít iniciativu, ,,kdo je pro?"

Toph byla první, následovaná Sokkou. Suki a Ty Lee se na sebe podívaly a téměř unisono zvedli ruce. Nakonec se přidala i Mai.

Pět proti třem. Plán prošel. A všichni teď už jen museli doufat, že nesvěřili svojí důvěru do rukou nesprávnému člověku.

° ° °

Azula obecně měla tendence být perfektní v čemkoliv, na co zrovna sáhla, ale pokud by existovala jediná věc, ke které měla přirozené nadání a bavila jí, bylo to, kromě ovládání ohně, řešení situací, kdy mohla použít svoje nepopiratelně silné logické myšlení. A nebo někoho komandovat. Ideálně pak obojí najednou.

Nebylo tedy ani divu, že jí otec v pouhých čtrnácti letech vyslal na druhý konec světa s tím, najít a přivést Zuka a Iroha. Ani to, že byla jedním z těch mála vyvolených, kteří se účastnili válečných jednáních a rozhodovali tak o každém kroku ke konečnému ovládnutí světa.

Přeci jen, byla známá jako ta, co dobyla Ba Sing Se a to s jen jednou ztrátou na životě, navíc na straně nepřátel (a ačkoliv tento detail nebyl úplně přesný, většina lidí co věděla, se přeci jen shodla, že jedna ztráta zní mnohem lépe, než dvě. Měl s tím co hodně do činění fakt, že Long Feng, nikomu rozhodně nechyběl).

Takže něco takového, jako vést vzpouru fašistů vymytými mozky přímo na Královský palác, bylo samozřejmě hluboko pod její úroveň.

I tak si ale ten, jí velmi vlastní pocit, nesmírně užívala. Bylo to, jako hrát v divadle s ní v hlavní roli a zároveň mít kontrolu nad celou hrou a rozhodovat, jakým směrem se děj vydá.

,,Nechci být nezdvořilý, ale-"

,,Tak nebuďte."

Ukano, stojící ne-tak-úplně vedle ní, jako spíš za ní, to odvážně zkusil znovu: ,,Já...jen...jsou tam stráže. Hodně stráží. Vím, že jste říkala, že máte všechno promyšlené a nehodlám vás jakkoliv zpochybňovat, ovšem nás všechny by jistě uklidnilo vědět víc."

Azula si iritovaně povzdechla a počastovala Ukana ještě iritovanějším pohledem, jakoby se rozmýšlela, jestli ho upálí teď na místě, nebo až později.
On svůj pohled odvrátil a zdálo se jí, že nervózně polkl, jakoby mu došlo, že překročil jistou mez.

,,Dobrá," otočila se na ostatní muže a ženy, všechny zahalené v tmavém oblečení, které splývalo s temnotou bezhvězdné noci.

,,Mám v paláci své lidi, kteří se již postarali o stráže. Každou chvílí se k nám připojí můj člověk, který nám, pokud při nás bude stát Agni a to bude, oznámí, že Avatar byl zajat. Pak vyrazíme. Nějaké otázky?"

To ,nějaké otázky' vyslovila hlasem, který jasně dával najevo, že kdokoliv, kdo by náhodou nějaké otázky měl, je podle ní nenapravitelně natvrdlý idiot.

Když se nedočkala žádné odpovědi, otočila se k nim zády a pohlédla na palác o ulici dál.

Netrvalo ani pět minut a brzy zaregistrovala postavu rychle mířící jejich směrem a rozhlížející se opatrně kolem sebe, jako by něco, nebo někoho, hledala.

Dva z povstalců okamžitě zareagovali, připraveni zaútočit jakmile jim Azula dá rozkaz, ta ale pouze pozvedla ruku,
naznačujíc, že nic takového nebude třeba.

Pak princezna vykročila několil kroků dopředu a nechala na sebe dopadnout víc světla pouliční lampy.

Ty Lee, vypadajíc, jako by většinu cesty běžela a až za poslední zatáčkou zvolnila krok, s sebou prudce trhla.

,,Princezno," řekla a okamžitě poklekla na jedno koleno, se skloněnou hlavou, ,,vše je připraveno.
Zajali jsme a dočasně zneškodnili Avatara a jeho snoubenku. Pán ohně ani ostatní podle všeho nic netuší."

Z jejího hlasu byla znát přímo náboženská úcta k její kamarádce a také stopa jakéhosi strachu a kdyby nebyly v téhle situaci, Azula by mohla jen žasnout nad jejím hereckým nadáním.

,,Výborně, Ty Lee," pochválila jí, naznačila, že si může stoupnout a poté se otočila na ostatní, ,,Neslyšeli jste? Náš čas nadešel!"

° ° °

Dostali se na hlavní nádvoří.

Měsíc zrovna vykoukl zpoza mraků a osvítil ho přízračně bledým světlem, dodávajícím celé scénárii pocit, že se jedná jistojistě o sen.

Azula se zastavila. I když působila klidně a rozvážně, každičký její nerv byl napnutý nedočkavostí.

,,Vaše výsosti...?" zeptal se Ukano, jakoby tušil, že tu něco nehraje.

V tu chvíli vykročili vojáci schovaní za sloupy kolonády, ohraničující hlavní nádvoří, a jako jeden muž zapálili ovládáním stojany s hořlavým materiálem, používajících se při různých slavnostech, po obvodu.

Všichni povstalci zaujali bojové postoje. Čekali ale, až jim dá jejich princezna rozkaz k útoku.

,,Co se tu děje?!" vykřikl jeden z nich.

,,Nenechte se rozhodit," pronesla Azula jakoby se nechumelilo, ,,to je jenom uvítací výbor."

Ty Lee, stojící za Azulou, která k nim pořád stála zády, našla pohledem Kataru, stojící za vojáky a pak vrhla znepokojený pohled po princezně. Mírně sevřela ruce v pěst.

Ukano zbledl jako stěna. Přeci jen neměl tak dlouhé vedení, jak se někteří domnívali.

,,Uvítací výbor...pro koho?" zašeptal, I když už tušil odpověď.

Azula se konečně otočila k němu i ostatním povstalcům s tím nejsladším úsměvem, kterého byla schopná, založila si ruce za zády a udělala dva líné kroky dozadu, jakoby se chtěla od povstalců distancovat. Ty Lee pochopila a postavila se po její pravé straně.

,,Přece pro naše drahé přátele z Ozaiovy společnosti."

Její úsměv najednou ochabl a v obličeji se jí objevilo pohrdání. Tohle si nesmírně užívala.

,,Pokud se vzdáte, nikdo vám neublíží," řekla, ,,a osobně vám boj vůbec nedoporučuji. Věřte mi, když říkám, že by byl naprosto zbytečný."

Mezi povstalci bylo ticho. Všichni byli ještě ochromeni zradou. Pak však někdo velmi odvážný, ale zároveň asi taky trochu hloupý, vykřikl: ,,Jsme oddáni Ozaiovi! Budeme za něj bojovat a za něj i zemřeme!"

Azula pokrčila rameny.

,,Vaše volba."

Dala vojákům povel zaútočit.

Vojáků ale byla ale na první pohled jasná přesila - kde se Zukovi podařilo sehnat tak rychle tolik lidí, bylo záhadou, ovšem obdivuhodné to bylo - navíc, měli na své straně šílenou vládkyni země, vody, chi-blokerku, která si taky nemohla nechat ujít boj a Avatara, který stál s Pánem ohně opodál, připravený ale kdykoliv zasáhnout.

Azula samotná jen pozorovala chaos. Pozorovat chaos mělo několik výhod oproti tomu, než se ho účasnit. Mimojiné vám nehrozil zítřejší pohřeb, ačkoliv zrovna v této situaci se ani moc nedalo mluvit o pořádném boji.

Očima vyhledala jistou osobu.

Ty Lee zrovna chi-blokla jednu mladou ženu a odskočila od ní, jakoby předstírala, že s tím nemá nic společného. Všimla si, že jí Azula pozoruje a usmála se na ní. Ta se usmála zpátky.

Odehrálo se to až moc rychle.

Většina povstalců se už před chvíli semkla do kruhu, zády k sobě a jen odráželi útoky, zjevně už tušíc, že nemají nejmenší šanci.

Jeden z nich zapálil podomácku vyrobenou výbušninu, kterou měl doteď u opasku, a hodil jí směrem k nepřátelům.

Přistála hned vedle Ty Lee.

Té netrvalo ani vteřinu, aby jí došlo, co ten hořící balíček vedle ní znamená a začala rychle ustupovat. A jemu trvalo jen o chvilku déle, než se rozhodl vybouchnout a vystřelit k tomu do všech stran střepy, kterých byl kromě výbušniny plný.

Azula všechno viděla jako ve zpomaleném záběru.

Aniž by nad něčím přemýšlela, rozběhla se za svojí kamarádkou a přitom poslala stěnu ohně tam, kde tušila útočníka.

Neslyšela řev lidí, ani pokračující boj.

Dopadla na kolena vedle ní. Nehýbala se. Jen tam tak ležela se zavřenýma očima, její obvykle růžové oblečení samý prach. Odmítala se dívat na její levou nohu, která se jevila jako tratoliště masa a...sakra všude bylo až moc krve.

,,Ty Lee," zatřásla jí ramenem. Nejdřív mluvila klidně, ale s každým dalším jejím slovem dostával její hlas na jakési naléhavosti.

,,No tak, prober se. Není od tebe hezké mě takhle děsit. No tak, ty holkou blbá prober se!"

Hlas se jí zlomil. Neměla nejmenší ponětí o tom, co vlastně dělá.

Dotkla se jejího obličeje a opatrně z něj odhrnula několik vlasů.

,,Ty..."

Nehýbala se.

V tu chvíli tam přiběhla Katara a stejně jako Azula předtím dopadla na kolena.

,,A doprdele, doprdele," zaklela vládkyně vody, zatímco nechala vodu obtéct kolem svých rukou, ,,to vypadá špatně. Ale aspoň dýchá. Hlavně s ní nehýbej, mohla by jsi to ještě zhoršit. Musím jí ošetřit hned na místě. Hej, posloucháš mě vůbec?"

Neposlouchala.

,,Hej, princezno," zavolala na ní, ,,bude to nanic, ale neumře. Mohla by jsi teď prosím-" zastavila se, když se  spatřila její výraz.

Azula vstala a otočila se směrem k povstalcům. Byla doslova ztělesněním spojení vidět rudě.

Kataře se rozšířily oči a chystala se něco vykřiknout. I kdyby to ale stihla, princezna by stejně nic neslyšela.

Zvedla ruce a vytvořila tak vysokou stěnu z modrého ohně, před kterou zděšení vojáci uskakovali dozadu a uzavřela do ní povstalce.

Nikdy později nedokázala vysvětlit, jak vůbec byla něčeho takového schopná. Tak či tak, všem zděšeným přihlížejícím právě dala tu možnost, vidět její ovládání ohně naplno.

O tom ale momentálně nepřemýšlela. Nepřemýšlela vlastně vůbec o ničem.

Povstalce měla uzavřené na jednom místě a byla více než připravená je všechny sežehnout na popel.