Na nebi bylo jen pár malých, do ruda zbarvených, obláčků a byl tak vidět nádherný, letní západ slunce.

Na jednom z mnoha palácových balkonů postávala dívka, v podstatě už mladá žena, s jednou rukou opřenou o zábradlí. Její rudá, zlatě vyšívaná róba se leskla v západu slunce, stejně jako havranní vlasy, které měla svázané v dokonalém drdolu. Pozorovala západ - něco jí připomínal.

Od té chvíle uběhl jenom týden a přeci se to zdálo jako věčnost.

Večer před osudným dnem si promluvila s Avatarem, aniž by mu přirozeně jen naznačila o krapet víc, než potřeboval vědět, a krátce po poledni druhého dne už ona, Aang a Ty Lee seděli na Appovi. Ti dva samozřejmě neměli nejmenší tušení a s hromadou námitek si nakonec nechali zavázat oči. Ty Lee protože šlo o překvapení a Aang proto, že nehodlala riskovat, že se nějak prořekne.

Snad polovinu cesty Aang žertoval o tom, že kdyby před lety věděl, že se jednou v budoucnosti nechá zcela dobrovolně unést princeznou Národa ohně, raději by zůstal zamrzlý v ledovci. I přes všechny jeho vtipy, narážky a otázky od nich obou, se jim z Azuly o povaze jejich výletu nepodařilo vydolovat ani slovo.

Když dorazili na místo, vyvedla je ven a až pak jim povolila rozvázat si šátky.

,,Tady je fakt nádherný výhled!" vyhrkla hned Ty Lee a nadšeně se rozhlížela všude kolem. Byli docela vysoko, slunce začalo zapadat a odráželo se od mořské hladiny na obzoru, takže to tu vypadalo jak v pohádce.

,,Jsme na území Vzdušných nomádů," všiml si Aang, ,,a musíme být u severních hranic, takže tamto moře už je Národa ohně."

Azula potvrdila jeho domněnku přikývnutím.

,,Ano. A vzhledem k tomu, že můj bratr vrátil všechno území národům, kterým patřilo před válkou, platí tady i teoreticky zákony Vzdušných nomádů. Pokud je tedy nehodláš jakožto poslední z nich měnit, Avatare."

,,To opravdu nehodlám," zavrtěl rychle Aang hlavou, zjevně se snažíc přijít na to, kam tím Azula míří.

,,V tom případě...," nedořekla Azula a otočila se na Ty Lee, která se, když zachytila její pohled, přestala nadšeně rozhlížet a opětovala jí ho. Azula udělala malý krok směrem k ní, vzala obě její dlaně do svých a věnovala jí ještě jeden pohled, než pokračovala.

,,Ty Lee, pamatuji si, jak jsi, když jsme byli menší, věčně básnila o tom, že si přeješ, aby tě jednou nějaký chlapec romanticky požádal o ruku při západu slunce a potom jste se oddali bez přítomnosti zbytečného publika - aby ten moment patřil jenom vám.

No, já nejsem chlapec a nejsem si ani jistá, zda-li jsem nějak romantická, ovšem...," pustila její ruce a sáhla si do kapsy, odkud vyndala sametovou krabičku. Poklekla na zem a pak vzhlédla, aby se setkala s Ty Leeinýma překvapením rozšířenýma očima.

Otevřela krabičku a odhalila rudý zásnubní náhrdelník s narůžovělými kamínky.

Proti své vůli nervózně polkla, než se zmohla na další slova. Samozřejmě, že měla nasazenou svojí sebevědomou masku a snažila se vyznít, že jí na Ty Leeině odpovědi až tolik nezáleží, ale přesný opak byl pravdou.

,,...jsem si jistá, že tě mám ráda. Takže, Ty Lee, vzala by jsi si mě?"

Ty Lee stála s rukou na ústech, neschopná slov. Aang, stojící vedle nich vypadal, že mu mozek právě vypověděl funkci.

,,Samozřejmě, byl to jenom takový nápad a-"

Ty Lee padla na kolena, přitáhla si jí do objetí a následně umlčela polibkem na rty.

,,To víš, že si tě vezmu, hlupáčku," zasmála se potichu, když se od sebe odtáhli a bylo vidět, jak se jí lesknou oči.

Obě vstaly a Azula, snažíc se tvářit, že jí to vůbec nerozrušilo, se otočila na Aanga, kterému div nevypadly oči z důlků.

,,Takže...vy dvě," těkal pohledem z jedné na druhou, ,,celou dobu...no jasně. To dává smysl. Wow. To je super! Ne vážně, to je fakt skvělý!"

Rozzářil se jako sluníčko.

,,Tak proto jsi se mě tenkrát vyptávala v knihovně, aha! A já si myslel, že jsi...no nevadí. Jsem na vás dvě opravdu hrdý."

,,To je sice skvělé, ale proto tu nejsi, Avatare."

,,Ne?"

,,Ne," Azula znovu sáhla do kapsy, kde byl několikrát složený kus papíru a podala ho opět zmatenému Aangovi, ,,jakožto poslední Vzdušný nomád tu jsi, aby si nás oddal. Napsala jsem ti řeč."

Vrhla pohled na Ty Lee, po jejíž tváři stékala první slza štěstí a s úsměvem jí chytila za ruku.

,,É," přerušil je Aang, snažíc se upoutat jejich pozornost, ,,Azulo, já bych to udělal rád, ale pokud opravdu trváme na těch zákonech, tak Vzdušní nomádi fakticky neměli-," zarazil se, když zachytil Azuly pohled, díky kterému rychle usoudil, že možná přeci jen bude v tuhle chvíli rozumnější udělat to, co po něm princezna chce.

A tak se tenkrát vzaly. Nebylo to nijak oficiální, samozřejmě, ale těm dvěma to stačilo.

Slunce už zapadlo za obzor kráteru Královského města. Koutek jejích úst se zvlnil v náznaku úsměvu.

Nakonec přijala Zukovu nabídku a stala se šéfem špionáže. Pracovat ve stínech a dělat čas od času špinavou práci, se jí rozhodně nepříčilo. A navíc jí to i často dovolovalo na nějakou dobu vypadnout z hlavního města.

Opravdu to trvalo nějaký čas, ale postupně se se Zukem úplně usmířili a začali si důvěřovat. Později měli i legraci z toho, jak je Ozai jako malé poštval proti sobě, protože tušil, jak neporazitelní by byli společně. Dělat si legraci z jejich dětství byl jejich společný způsob, jak se přes to přenést.

Mai zůstala Mai. Možná už nebyla k ostatním tak chladná, jako dřív, ale jenom trochu. Nepatrně.

Aang se stal jejím dobrým přítelem, těžko říct jak a proč. Prostě to tak bylo.

S Katarou a Suki se pořád nesnášely a rozhodně to nijak neschovávaly. Ale dokázaly spolu spolupracovat, když to bylo nutné, a postupem času se to změnilo spíš na jistý typ přátelského škádlení...až na to, že kdyby měly tu šanci, nejspíš by bez milosti a s radostí vytřeli s tou druhou podlahu.

Se Sokkou se většinou hádali. Ani jeden z nich nedokázal vystát, že by ten druhý snad mohl být chytřejší.

Kyi Azulu z nějakého důvodu neskutečně obdivovala a nakonec se i stala její žačkou v ovládání ohně. Byla pozorný žák a učila se snad se stejnou rychlostí, jako její starší sestra.

Čas možná léčí rány, ale nejspíš ne všechny. S Ursou se Azula nikdy úplně nesblížila. Ne, že by se o to obě nepokoušely a nedosáhly alespoň toho, existovat spolu víceméně pokojně v jedné místnosti, ale pokusy o to, sblížit se na nějakou bližší úroveň většinou všechno jenom zhoršily.

Několikrát, když pozdě v noci ležela v posteli, pozorovala nebesa nad nimi a jednou rukou objímala spící Ty Lee, která měla hlavou schoulenou na její hrudi, přemítala, jestli jsou s Ursou vůbec příbuzné. Kde se stala ta chyba a proč mezi nimi jaksi chybí to pouto, které by, aspoň jak se u všech ostatních zdálo, mělo být mezi každou matkou a dítětem, ať je jejich vztah sebehorší.

Ale většinou se donutila na to myslet přestat a zbytečně si neubližovat, políbila Ty Lee na čelo a pokusila se taky usnout. Postupem času na to přestala myslet úplně a přijala to prostě jako fakt.

Někdy stále tak úplně nemohla uvěřit jak je možné, že má tohle všechno. Jak je možné, že jí dokázali odpustit i přes to, co jim provedla.
Čím si zasloužila, že se k ní neotočili zády, i když to bylo přesně to, co by jí patřilo a místo toho jí podali ruku.

Pořád byly dny, kdy se cítila příšerně, nejen proto, že byla přesvědčená, že si to všechno nezaslouží a usínala s tím stejným pocitem. Ale měla kolem sebe lidi, jen už kvůli kterým byla i v těch nejhorších chvílích schopná a odhodlaná znovu vstát.

Obzvlášť Ty Lee. Byla tu pro ní, po včerech jí objímala, nebo si hrála s jejími vlasy a nikdy jí přitom nezapomněla připomínat, jak jí miluje. Že není zklamání. Že zklamání je spadnout a už se nezvednout a ona už nesčetněkrát dokázala opak. Že není zrůda. Že není bezcitná a šílená. Že dát najevo svoje pocity a emoce z ní nedělá slabou. Že přiznat, že něco nedokáže jí nedělá neschopnou. Že ne všechno v životě je o tom, být nejlepší.

A i přes tu poslední lekci se Azula zapřísahala, že bude ta nejlepší přítelkyně ze všech, protože to byl jediný způsob, jak to všechno Ty Lee alespoň trochu oplatit.

Na obloze se objevili první hvězdy.

Za sebou uslyšela smích svých přátel a koutek úst jí znovu zacukal v úsměvu. Byla šťastná.

****************
Celkem: 78 923 slov (⁠･⁠o⁠･⁠;⁠)
Moc děkují všem čtenářům :3 A speciální díky patří flamio_1_2 ❤️