Zdravíčko! Sušenkožrout se konečně dokopal k opsání třetího dílu naší telenovely. Tento je přímo zlomový! Maya Mary Sue (pro zkratku "Maya Sue") si bude muset poradit s úplně novým nebezpečenstvím a potká technicky pohanského krále Křesťana! Snad si na tomhle napínavém příběhu smlsnete stejně, jako si nechala chutnat glosátorka.

Napsala - Azerethia (12-13)

Oglosovala - Azerethia (16)

Cesty jinými světy – díl 1.

(Kapitola III. – Spousta vaty a dva noví idioti do party)

Kapitola III. - O tom, jak se kupa hnoje v pořádku dostala do města

Čest a sláva inteligentním konverracím („konverzace" - rozhovor, „konve-r-race" - násilná asimilace v konev). Mezitím co jsem se ztrapňovala, Shis trénovala řečnění ve svém úchvatném monologu: „Jak úžasní jsou tikiri" (É. Úžasné. „ta" tikiri, ne „ten" tikiri), takže neměla na ostražitost, nebo o naší bezpečnost ani pomyšlení, něco se za námi plířilo, nabíralo tvar a chystalo se vyskočit, a pěkně bolestivě nás zabít, zotročit, nebo cokoli jiného, aby nám to ublížilo. (Když pomineme to, že je to interpunkčně celé blbě, dovedl by mi někdo udělat rozbor souvětí?)

To něco byla černá, bertvará, velká, páchnoucí, hnusná kupa hnoje, ale nikdo z nás tomu nevěnoval žádnou pozornost. (Protože něco „černého, velkého, beztvarého a páchnoucího" je učiněná definice nenápadnosti.)

Řekla bych, že jsme byli jako očarovaní tím hnusem, ale pravda byla, že jsme nebyli jako očarovaní ale očarovaní. (Tuhle větu si vytisknu, nechám zarámovat a někam si ji pověsím.) (O.K., teď, když se rahojila ta boule, mě zase víc než pravda bolí ta facka, co jsem dostala od Shisiných čarovných schopností, které byli teď zrovna asi vypnuté. Kde má tygrošakalka kourla, když je potřebujeme? (Taky by mě zajímalo, kam toho kourla strčila.) )

V dáli se objevilo město, které lemovalo obrovský hrad. Hrad byl přenádherný. Všechno bylo zdobeno červenými vlajkami s černými meči a bílou holubicí. Vlajka krále Christiana a královny Elenis. Vlajka celého Laharského království. (= Sarahskoelsijské říše. Navíc, nechci svému mladšímu já kazit radost, ale popsaná vlajka patří Anardu, ne Saraže.) Pochopila jsem, že se nacházíme v královském městě Enya city.

„My jen tak vletíme do hradu?" zeptal se nan Smith.

„Ano, král Christian je moudrý a tikiri rcela respektuje." Modrý? (Není divu. Z toho by zmodrali i ti nejlepší z nás.) Tak to bude nějaký stařec, nuda.

Město bylo nádherné.

Sshi-Shi se tvářila jako vřdy povýšeně, ale pan Smith se tvářil jako blbec, ale já a Theo jsme si museli přípomínat, ať zavřeme ústa. („Hej, Theo. Čelisti k sobě.") Kupa hnusu za námi takové problémy neměla, neboť neměla ústa. To už se ale proměnila ve vojáka Sarahské armády, aby s námi pronikla do hradu. (A ten voják bez úst musel vypadat trošku divně...)

Hrad zevnitř byl ještě úžasnější než z venku. Stěny byly z křišťálu, bylo to tu obrovské, vysoké, široké a celkově velkolepé, muselo tu být 1000 chodeb (Omyl, holka. 998.) a pokojů (A krom toho, podívejte se na tu větu pořádně. Pokud by se dalo předávkovat slovesem „být"...)! Jak tady najdu proboha nějakého senilního králíka! Z prominutím krále. („Au," zaúpěl pravopis sklíčeně.)

„Takže Mayo, jděte s Theodorem najít krále a vysvětli mu naši situaci. („Hej, výsosti! Já jsem nějaká vyvolená a jdu zachránit svět. Jen abys to věděl.") Já jdu navštívit jednu svojí starou kamarádku."

Super, tak si toho starého králíka najdu sama.

Ale ještě dotaz: „Shis, kolik je ti let?" (Nádherně nám to navazuje, co?)

„Jsem mladá, ještě mi není ani 300. Je mi teprve 299." (Někde jsem slyšela, že na posedlost devítkami pomáhá rozmarýn.)

Já: 299 let?

(Shis: Ne, minut.)

Shis: No a co?

Já: Stařeno...

Nepřekvapí vás asi, ře jsem dostala vrdušnou facku. (slovo „vrdušný" označuje zřejmě objekt, pro který není možné dýchat, pakliže se zrovna nevrtí.)

Shis: Abys věděla, my tikiri dozpíváme ve věku 300 let. (Chudáčci! Dokážete si představit si tři století nepřetržitě prozpěvovat?)

Já: Přestaň s těmiím fackováním vzduchu. (Ona nefackuje vzduch, ale tebe, kamarádko.)

Shis: Byla bys raději kdybych tě za každou drdrzost proměnila v koš na obpatky? (Pokud jsou „obpatky" něco čokoládového, proč ne.)

Já: Ne, vlastně se mi pohlavky celkem líbí, miluju facky.

Shi-Shi odešla doprava ke dveřím označeným výrazným písmenem G („G" jako „Grandiózní klišé") a já se vydala r-šnek-vně (Nezlobte se na mě, ale to se vážně nedá za „o" považovat.).

Sledoval mě voják který smrděl jako nepříliš originální kupa hnoje („Hej! Mně jako nevadí, že snídáš štěňata, ale nejseš vůbec originál!") Pak jsme s hnojákem zabočili doprava. (Jedna otázka...kde nechala Thea se Smisíkem?)

Vešla jsem do obrovském místnosti. Uviděla jsem sedm 7 trůnů (Takže jich vlastně viděla 49.), několik krásně zdobených stolů a-

„Ahoj, přines nám jídlo" promluvil jeden z muřů, kteří seděli u stolů.

„Williame, to není služka!" okřikl ho jiný, černovlasý, modrooký, velice pohledný a ne o moc starší než já. (Protože každá postava má nad hlavou cedulku s věkem.)

„Moc se vám omlouvám, má paní." omluvil se (Ne! Já bych podle „moc se omlouvám" řekla, že poděkoval!) ten první (A ještě pro informaci. To, že to není služka, ještě neznamená, že jí princ musí vykat a oslovovat „má paní".), kterému spadaly bílé vlasy až po hruď, i když bych mu věk hádala tak na 25 let.

„Zdravím, jmenuji se Maya Jangová a vážně nejsem služka." podravila (Pozdravy vyšly z módy, potřebujeme něco dravějšího.) jsem je.

Byli oblečeni HEZKY (toto slovo třikrát obtáhla), ne prostě, ale ani jeden neměl korunku. Pravděpodobně to byli nějací důstojníci z armády. (Tipuji to na důstojníky z pekařství.) Pořádně jsem si osazenstvo u stolů prohlédla. (No tak...vždyť už na ně zíráš dost dlouho.) William seděl naproti toho černovlasého, ktérém černé vlasy po ramena padaly do očí (Chudák.). Onen modroočko se držel za ruku s pravděpodobně jeho ženou. Uř od prvního pohledu jsem jí záviděla její krásu. Měla na sobě jednoduché černé šaty a měla bělostné vlasy spadající (Dobrá, ale můžete mi vysvětlit, proč jim všem ty vlasy padají? A co "splývat" nebo "dosahovat"?) ař po pas. Bejla na ní divná jedna věc. Ona celá svítila! (Znáte film Hvězdný prach? Je to vážně dobré – a moje třináctileté já to milovalo. Milovalo to tak, že si do vlastní povídky ukradlo vzhled hlavní hrdinky.) Smála se vtipu který pravděpodobně řekla řena naproti ní. Ta byla černovlasá a vypadala jako dvojče modroočka.

„Pomóc! Koní mě rdivočelá kuře!" (Neboj, kamaráde. Tebe už dostatečně zkonila autorka.)

někdo vběhl do místnosti a za ním v závěsu slepice s naštvaným výrazem. Ten někdo maěl o něco kratší vlasy plavé než modroočko a byl taky dvakrát širší než on. Tlouštík byl o něco starší než ostatní v místnosti, kolem 27 let. (Willovi je mimochodem 29. Ale matematika mi nešla už tehdy...) Král Christian? (Tady vidíte v praxi mentální degeneraci starých aristokratických rodů.)

„Pokusil jses tu slepici sníst rařiva?" reptali se dvojčata modroočci unisono. (Češtin mého třináctiletý já nebýt až tak dobré.)

Mezitím co se společenstvo bavilo slepicí, která neúnavně proháněla tlouštíka po místnosti, se opatrně a tiše přikradl Theo. (Dovedete si celou tu scénu představit?)

„Našla jsi krále?"

„Ne, zkusíme se zeptat jich, jestli ho neviděli." („Určitě s ním nemají nic společného, protože je úplně normální svačit uprostřed trůnního sálu.") odpověděla jsem mu šeptem.

Připlířili (Co to „plířit" znamená, to nevím, ale tipuji to na něco s pilíři.) jsme se blíže ke stolu. Slepice přestala honit tlouštíka (To je jasné, chtěla si vychutnat ten napínavý moment!).

„Modroočko, nevíš kde je král Christian VII?" následoval největší trapas mého řivota.

„Mluvíš s ním." společenstvo se začalo chechtat. (glosátorka začala mlátit hlavou do stolu) „Co potřebujete slečno Jangová?" (A všimli jste si, jak se chudák Chris nemůže rozhodnout, jestli jí vykat nebo tykat?)

(„Nový mozek," odvětila jsem upřímně.)

O co jde? Tak jsem nazvala krále modroočkem.

„Prosím jen Maya, vaše výsosti."

„Vážně nenávidím oslovení vaše výsosti. Jmenuji se Christian, to rní lépe než Modroočko." (Sakra! Teď si budu vyčítat, že jsem ho tehdy nepojmenovala „Modroočko"!)

Než jsem mu stačila odpovědět nějakou velmi inteligentní blbost, přišla do místnosti Shis.

„Chrissi, Elenis, Annoe (kánoe?), Charlie (čtěte "čárlí") (Maya čtěte "maja"), zdravím vás (a Willa nepozdravíš?), ráda vás po dlouhé době zase vidím!"

„Ahoj Shi-Shi, rádi tě po dlouhé době zase vidíme!" (Ozvěna?) pordravila královská rodina a všichni se hluboce uklonili. (A nepraštili se přitom uklánění do desky stolu?)

Shis: Tak že k věci, přišli jsme s mou chráněnkou Mayo-u, a našimi přáteli Theodorem a Johnem Smithovými abychom-

Christian: Můžu hádat? Zachránili svět. (Ten Chris bude asi jasnovidec...)

Král dostal od Shis vzdušnou facku.

Shis: Christiane, nikomu se neskáče do řeči.

Christian: Aho, Shis.

Král dostal druhou.

Shis: Shi-Shi vyslovuj pořádně Christiane! (Nevím, mému tehdejšímu já se asi moc líbilo, jak jméno "Christian" vypadá napsané...)

Ch.: Ano. (Všimli jste si, jak důležité věci tam právě řeší?)

Já: Potřebujeme povolení k výstupu na Křišťálové schodiště.

Ch.: Mám podmínku.

Shis: Co prosím? (Tuhle otázku si glosátorka pokládá u každé druhé věty.)

Ch.: Vezměte měs sebou. (Tak to je divná podmínka... Ale přísahám, že tam ta mezera vážně není!) Chci jít s vámi.

Elenis: Počkat! Když jdeš ty Christiane, jdu taky, neopustím tě! (Uvědomuješ si, holka, že k němu nejsi přivázaná?)

Ch.: Elenis, prosím, je to nebezpečné a já bych neunesl, kdyby se ti něco stalo! (Romantika jak hadr.)

Elenis: Jsem bojovnice, nic se mi nestane.

Shis: Chrissi (Kde splašil to druhé „s"?), Elenis, jděte oba dva. ("Jasně. Nechte kralování kralováním, zvedněte se a pojďte s námi na výlet.") Čím víc nás bude, tím lépe.

Ch.: Dobře, vyjdeme zítra.

Shis: Mayo, Theodore, jděte do svých pokojů.

Já: Ale my nevíme, kde to je! (Běž si pro mapu! Běž! Ne, vážně, pokud jste náhodou četli druhou verzi – visí na blogu a je jen o něco lepší – tak víte, jaký má scéna, kdy si jde Maya pro mapu, zásadní význam! Pokud ji chcete vidět, já ji oglosuji a zveřejním sem jako bonusovku.)

Shis: To je jedno, jděte tam.

Já: Dobře řekne, špatně udělá.

Shi-Shi mávla tlapkou, vzduch kolem mě za zachvěl, a rázem jsem byla od popelnice. Někdo po mě hodil slepicí. Pak mě velevážená konečně proměnil zpátky. („...a mně ta proměna vůbec nestála za popsání.")

Hnoják se mezitím připojil k ostatník vojákům. (Počkat...tam nějací byli?)

„Co si myslíš o Christianovi?" Zeptal se mě Theodor, jakmile jsme vyšli na chodbu.

Další ohromující zakončení kapitoly! Tak co? Jste taky tak napjatí, jak to bude pokračovat?

Mimochodem, rozhodla jsem se vám od teď ke každé kapitole přihazovat malý bonus:

Zajímavosti z prokletého sešitu I.

Shi-Shi není obyčejná Mary Sue. A co vás to napadá, samozřejmě, že neobyčejná Sue musí mít neobyčejný pravopis svého jména! Zatímco ostatní písmenka píšu psacím (i ostatní „s"), obě „S" ve Shisině jméně musí být psána tiskacím. Jinak to nejde.