„Už je to lepší?" ptal se Dean Castiela, když za nimi zavřel dveře bunkru.

„Mnohem," usmál se on. Vypadal uvolněněji než dřív, mírně se hrbil, pohyboval se přirozeně.

„Jak je možné, že ti byla zima?" zeptal se Dean, ač tušil, co se dozví.

„Jsem člověk, Deane," pronesl bývalý anděl, vzal do ruky mini burger a zakousl se.

„Má to nějaký důvod, nebo se prostě Chuck rozhodl,..." začal Dean, ale byl přerušen.

„Mohl jsem si vybrat, Deane," řekl Cas. „Otec mi poskytl dvě možnosti a já si zvolil."

„Jaké možnosti?" zeptal se lovec.

„Mohl jsem se vrátit jako anděl, být dál jeho vojákem, velet nebi a dát to tam do pořádku, vše s jeho podporou," odprezentoval Cas první možnost.

„Nebo?" Dean byl velmi zvědavý, co anděla odvedlo od této možnosti. Bylo to přeci tak jasné.

„Nebo jsem mohl být člověk, žít na zemi, omezený smrtelný život," Castiel se usmíval, když to říkal.

„Nechápu to, vždy si chtěl pomáhat andělům, dát nebe do pořádku," kroutil hlavou Dean.

„Spravit fungování nebe by zabralo dlouhou dobu, Deane, byl bych tam a... nikde jinde," snažil se mu to vysvětlit.

„Kde jinde bys měl být? Jsi anděl," pořád to lovci nebylo jasné.

„S tebou, Deane, chtěl bych být s tebou," padlý skoro vykřikl. Jak mohla být tak brilantní mysl jako ta Deanova najednou tak tupá?

„Oh," víc ze zelenookého muže nevyšlo.

„Jestli teda i ty chceš být se mnou," dodal Castiel už méně hlasitě.

„Ty..." Dean prudce vydechl. „Ty... Casi, ty blázne," natáhl k muži ruku a přitáhl si ho do polibku. No a co na tom, že to nikdy nedělal? Ne s mužem. Nikdy mu nebilo srdce tak moc jako teď. Nikdy ho nezaplavila taková vlna štěstí při pouhém dotyku rty. V jeho břiše se prala banda motýlů a svíral se mu podbřišek.

„Deane?" zašeptal Castiel rozechvěle.

„Myslel si to takhle, Casi?" zeptal se Dean také tiše. „Řekni, že chceš být se mnou takhle."

„Chci s tebou být ještě víc, Deane," modré oči pohlédly do zelených. Pohledy obou dvou zářily štěstím.

„Díky," pohladil ho Dean po tváři. „Děkuju."

Cas přitiskl své čelo k tomu Deanovu. „Tak moc jsem ti chyběl?" zašeptal jen pár centimetrů od jeho rtů.

„Koukal si v nebi na filmy, Clementine?" vypustil Dean proud vzduchu podobný smíchu.

„Cože?" Cas se oddálil a nahodil svůj klasicky zmatený výraz.

Dean se doopravdy rozesmál. „Nic," smál se. „Miluju tě."