Každý rodič chce pro své děti to nejlepší, každý normální milující rodič to tak má. Mary neměla nikdy možnost zjistit, co je pro její chlapce důležité. Věděla, že její malý Dean miluje koláče, autíčka, rád sleduje Sammyho, když spinká a rád mu povídá večer pohádky. Věděla, že Sammy miluje svého bratra a jeho hlas na něj působí jako magické uklidnění. A pak umřela, a když se vrátila, byli z jejích malých chlapečků muži, kteří se obětovali jeden pro druhého i pro svět. A nevěděla o nich nic, dokonce jí zabralo chvíli je i milovat. Milovat v těchto tělech.

Postupně si všímala, chtěla o nich zjistit víc. Sammy miloval knihy, cenil si vědomostí a svým způsobem miloval i život lovce. Jeho motorem byl Deanův názor, jako by bratra zradil tolikrát, že už znovu nemohl. Dean stále miloval koláče, přidal k tomu ještě burgry a pivo. Něčím, co nemohl ztratit, byl jeho bratr – hnací síla a podpora. Byl tu ovšem ještě někdo, někdo, kdo Deana očividně stále zrazoval, ale on ho nemohl opustit ani na něj zanevřít - Anděl Páně, Castiel. Stvoření, které vypadalo jako ošoupaný účetní s hlubokýma modrýma očima. Viděla, jak na něj Dean hledí. Byla tam hluboká náklonnost, kterou neuměla zařadit, dokud neviděla, jak její starší syn reaguje, když anděl umíral. Dokud nespatřila svého mladšího syna, který se starostí shlížel nejen na zraněného, ale i na Deana, jako by věděl, že bude trpět ze všech nejvíc.

Dnešní noc byla zvláštní. Když byla dítě, slavili Vánoce jen zběžně, nikdy nevěřila v žádné kouzlo Vánoc, nikdy necítila tu atmosféru plnou radosti a naděje. Dnes ano.