Marie si hraběte Lovelowa prohlížela trochu podezíravě. Vypadal docela mladý na to, aby už byl hrabětem. Zaskočilo ji, když ji na hřbet dlaně opravdu políbil. Rychle ruku spustila podél těla, na chvíli se zamračila a udělala krok dozadu. Samuel na ní překvapeně zamrkal – zřejmě neměl ponětí, že porušil dobré mravy.

„Jste tu sama?" zajímal se Lovelow.

„Och, ne," zamítla Marie, „sir Damon se pouze vrátil dovnitř, aby mi přinesl kabátek a mohli jsme se jít projít."

„Nechtěla byste se mezi tím jít projít se mnou?" navrhl jí.

„Někoho jste přeci hledal," připomněla mu.

Když ho spatřila, jak se vyřítil ven a křičel něčí jméno, bylo jasné, že po někom pátrá. Komtesu zajímalo, kdo byl ještě před chvílí středem jeho zájmu. Lhala by, kdyby si chtěla tvrdit, že se jí mladík nelíbí. Byl velice pohledný. V tmavě hnědých očích se i přes tmu zračila chytrost a komtesce se zdálo, že spatřila odlesk modré. Toužila sundat muži vlněný klobouk a zjistit, jaké vlasy má.

„Ano, hledal," přiznal Samuel a narovnal se do plné výšky, „ale už jsem to určitým způsobem vzdal."

„Koho jste hledal?" pátrala komtesa. „Třeba budu schopná vám pomoci."

„Nechci vás tím zatěžovat, komteso. Zbytečně bych vám kazil večer, což dělám i teď, jelikož vaše společnost je určitě mnohem lepší než jsem já," povzdychl si, „omluvte mě, že jsem vás vyrušil."

Hrabě se otočil na patě a byl na odchodu. Marie ho pozorovala, jak pomalým ladným krokem vyšel zpět po kamenité cestě, směrem k hlavním dveřím. Zhluboka se nadechla a než se stačila rozmyslet, udělala několik kroků vpřed.

„Počkejte," uniklo jí ze rtů.

Muž se na ní prudce otočil a jejich pohledy se setkaly. Komtese se najednou dýchalo o něco hůř, hrudník měla stažený úzkostí a srdce jí divoce bušilo. Přestože byla venku pouze v šatech, začalo jí být horko.

„Myslím, že jsem někoho viděla tudy procházet," poukázala rukou do zahrad, „byl ve společnosti komtesy Nikolety."

„V tyrkysových šatech?" zaujalo mladíka.

Marie mu přikývla: „Pomůžu vám je najít."

Pod botami jí křupaly kamínky, jak šli pomalým krokem po kamenité cestičce. Byla nervózní z Lovelowovi přítomnosti. On se náhle zastavil, rozepnul si sako a sundal si ho.

„Vezměte si ho," nabídl jí, „myslím, že vám poslouží víc jak mě."

„Děkuji," navlékla se do saka za jeho pomoci, „jste velmi laskavý."

Honosné šaty jí znemožňovaly, aby si sako zapnula, stejně jako to měl před chvíli Samuel, ale jí to ani zdaleka nevadilo. Vyšli dál a ona toužila navázat s hrabětem konverzaci.

„Jak daleko je vaše hrabství?" zeptala se po chvíli.

Chvíli trvalo, než se dočkala odpovědi: „Ani nevím, jestli vůbec víte, že existuje."

Odpověď ji zaskočila: „Jak to myslíte?"

„Není to nejmenší hrabství," špitl, „ale krajiny naše nejsou moc známé."

Komtesa už už chtěla říct, že ona byla již dávno seznámena snad se všemi hrabstvími a že to jeho mezi ně určitě bude patřit, když jí k uším náhle dolehl hlasitý dívčí smích.

„Komtesa Nikoleta," zpozorněla.

„Odkud to vychází?" pozastavil se Lovelow.

„Z altánku," Marie ukázala k nedalekému jezírku, kde stál dřevěný bílý altánek.

Hrabě se náhle rozeběhl k altánku a nechal stát komtesu za sebou.

„Stephane!" vykřikl hlasitě.

Komteska na chvíli stála bez hnutí, pak se ale odvážila a rychle zamířila k altánu.

Třetí část Cestovatelů v čase :) 

Pokud se líbí zanechte prosím komentář - jakýkoli :) ať už kritiku, hodnocení, cokoli :)

Díky za přečtení :)

Pokračování brzy,

Aerstea

P. S.: Obrázky nevlastním, pouze půjčené ;)