Komtesa Marie seděla na své velké měkké židli a tváře si ovívala vějířem. Vysoká bílá paruka jí začínala tlačit a v honosných růžových šatech jí bylo příšerné vedro. Přestože byl taneční sál plný hostů – velice vážených a známých hrabat, hraběnek a jejich dcer nebo synů, Marie se nudila. Z ovívání jí začalo bolet zápěstí. Zoufale si odfoukla, zavrtěla se na židli a vzala vějíř do druhé ruky. Její pozornost si získal mohutnější mladík, který šel ladným krokem směrem k ní. Pozvedla vějíř až těsně pod své oči a dívala se na něj s širokým pobaveným úsměvem. Byl nasoukaný do vybledle hnědých kalhot, které vypadaly, že mu každou chvíli prasknou a vestička stejné barvy natěsno obepínala jeho větší břicho. Alespoň sako mu sedělo správně přes ramena. Komteska se snažila nesmát, ale rty se jí do úsměvu roztahovaly samy.

„Sir Damon," pronesla vážně, přestože se stále culila za vějířem, „nějak mi unikl váš příchod."

„Za to vaše přítomnost se nedá přehlédnout, komteso," klekl si před ní na jedno koleno a ona k němu natáhla pravou ruku.

Jeho rty se jen lehce otřely o její ruku, vlastně jí ani hřbet dlaně nepolíbil, a přesně tak to bylo správně. Jakmile se trochu narovnal, položila svou ruku zpět na opěrátko pohodlného křesílka. Ruku s vějířem spustila trochu níž, aby jí bylo vidět do tváře.

„Jsem ráda, že jste dorazil," špitla.

„Je to váš bál komtesko," usmál se na ní, „nemohl jsem nedorazit a nechat si tak ujít pohled do vašich krásných modrých očí. Jsou jako dvě studánky."

Marie se snažila věnovat pozornost všem těm lichotivým slovům, která doléhala k jejím uším z úst toho mladého budoucího hraběte. Velmi se snažila, ale když pohledem zabloudila k otevřeným vchodovým dveřím, lichotky se proměnily v nedůležité mumlání alespoň pro ni. Nemohla odtrhnout oči od mladíka, který právě proklouzl do místnosti v doprovodu dvou mladých mužů. Zastavil se hned poblíž dveří a pohledem zkoumal sál. Byl oblečený celý v černém. Dokonce i vlněný klobouk, který měl nasazený na hlavě a nakloněný do čela, byl černý, lemovaný bílými peříčky. Marie jím byla okouzlená, přestože mladík působil smutně, což bylo snad způsobené barvou jeho oděvu. Zrovna, když už od něj komtesa chtěla odtrhnout zrak, mladý muž se podíval jejím směrem a jejich pohledy se setkaly. Zalapala po dechu a začala si horlivě ovívat obličej vějířkem.

„Marie?" uslyšela své jméno a shlédla.

Sir Damon, křestním jménem Oliver, před ní stále klečel a evidentně si všiml, že mu komtesa nevěnovala pozornost.

„Omlouvám se, Olivere," začervenala se, „udělalo se mi na chvíli nevolno."

„To nevadí," pronesl mladík s úsměvem, ale Marii neunikl náznak smutku v jeho tváři, „věnujete mi tanec, komtesko?"

„Jistěže, sire," natáhla k němu ruku a on jí za ni vzal, „velmi ráda."

Mávnutím složila vějířek a odložila ho na křesílko. Poté se už nechala odvést na taneční parket mezi plno ostatních tančících párů. Oliver jí uchopil do správného tanečního držení, ona se mírně zaklonila a během další chvíle se už nechávala vést po parketu. Ladnými kroky se proplétaly mezi dalšími tanečníky v rytmu skladby hrané smyčcovým kvartetem. Marie vnímala, že od ní Oliver nespustil oči od té doby, co vstoupili na parket. Oči na ně upíraly také některé taneční páry, ale to jediné, co zajímalo Marii, byl onen mladík, kterého spatřila u dveří. Toužila se k němu dostat blíž, zjistit o něm víc. Třeba si s ním během večera i zatančit.

První část mého už delší dobu dopsaného příběhu :)

Pokud se líbilo, prosím napište komentář a třeba i nějaké to hodnocení a kritiku, beru všechno :)

Pokračování již brzy, 

Aerstea :)

P. S.: Obrázky nevlastním ;) pouze půjčeno :)