Tanjiro křečovitě držel volant a rychle kličkoval ulicemi města, zatímco na tváři měl naštvaný výraz plný obav.

Vůbec se nezajímal o to, že málem srazil každou popelnici na rohu a prostě jel dál.

Zastavil až před svým domem. Vyběhl z auta a vytáhl klíče. Doslova je vrazil do zámku a odemkl. Zpod trička vytáhl zbraň a vběhl do kuchyně.

Nikdo tam nebyl. Ani Muichiro, ani ta osoba kterou slyšel v hovoru.

Podíval se na otevřené okno a sevřel pěst. Vytáhl mobil a dál si ho k uchu ,,Aoi!"

,,Ano?" ozvalo se po chvíli.

,,Byla tu!"

,,Byla? Jako Kanroji?!"

,,Ano. Zmizela a není tu ani Muichiro!"

,,Cože?!"

Tanjiro už chtěl vyběhnout ven, ale všiml si pramínků černých vlasů, které byly na podlaze za kuchyňským ostrůvkem.

Stačilo mu udělat pár kroků, aby uviděl černovláska bezvadně ležet na zemi. Byl bledý jak stěna a z úst mu stále tekla pěna.

,,Muichiro!" vykřikl, odhodil telefon a klekl si vedle něj. Položil si jeho tělíčko na klín a zatřásl s ním ,,Muichiro! Muichiro, prober se! Mluv na mě!" zakřičel hystericky.

,,Tanjiro?! Tanjiro co se děje?!" ozvalo se z mobilu, který byl pohozený pod stolem.

Rudovlásek opěrné položil chlapce zpět na zem a natáhl se pro mobil ,,Mám ho! Leží v bezvědomí, ale zraněný není!" vyhrkl.

,,Zavolej Shinobu, ona ti poradí!"

Tanjiro přikývl a típl hovor. Vytočil jiné číslo a dál si mobil nahlas.

,,Copak se děje Tanjiro?" ozval se milý hlas z telefonu.

,,Kanae, to jsi ty, Aoi ti určite řekla že má Kanroji něco v plánu. Už tu byla a našel jsem tady Muichira v bezvědomí! Co mám dělat?"

,,Dobře, vypadá nějak neobvykle? Je třeba bledý nebo má nějakou ránu na hlavě?"

Tanjiro si ho pořádně prohlédl ,,Je bledý a má pěnu u pusy, víc nevidím"

,,Mohla by to byt otrava. Je kolem nějaké nedojedené jídlo nebo pití?".

Rudovlásek se podíval a uviděl na lince dva hrnky. Vstal a přičichl si k tomu ,,Je tu hrnek něčeho, ale nemá to žádnou divnou vůní".

,,Ne všechny jedy ucítíš. Dostaň ho do postele, vezmu sestru a za chvíli tam budeme" řekla a přerušila spojení.

Tanjiro vzal Muichira do náruče a vyšel nahoru do ložnice. Položil bezvadné tělo do postele a přikryl ho peřinou. Zničeně si sedl vedle postele a snažil se uklidnit.

Mísil se v něm vztek, ale taky strach. Strach o nebohého černovláska, kterého do toho zatáhl. Vyčítal si že ho nevzal sebou. Nemuselo se to stát. Mohl za to on.

Postavil se a stoupl si k oknu, kde nedočkavě vyhlížel nějaké auto.

Z nedočkavého stepování ho však vyrušilo jeho mělké dýchání. Přiskočil k posteli a položil mu ruku na čelo.

Úplně hořel. Po čele mu tekly kapičky potu a jeho dech se výrazně zrychlil.

Tanjiro se rozběhl do koupelny kde popadl hadr a strčil ho pod ledový tok vody. Slabě ho vyždímal a vrátil se do pokoje. Položil ho Muichirovi na čelo zatímco doufal že se tu ty dvě brzy objeví. Klekl si vedle postele a se slzami v očích ho pozoroval.

Bylo to jakoby měl kvůli Tanjirovi smůlu. Myslel si že ho zachraňuje, přitom ho jen vystavil dalšímu nebezpečí.

Rozezněl se zvonek.

Tanjiro vyskočil na nohy a doslova sprintoval dolů. Otevřel dveře a tam stálý dvě tmavovlasé dívky.

Ta menší z nich měla sepnuté vlasy a v ruce měla kufřík.

Druhá měla dlouhé rozpuštěné vlasy.

,,Tak kde je?" zeptala se ta menší.

Rudovlásek přikývl a zavedl je nahoru do ložnice.

Menší dívka si chlapce projela pohledem a začala se hrabat v kufříku.

,,Tanjiro, to je ten Muichiro o kterém mluvila Aoi?" zeptala se s úsměvem ta vyšší.

Chlapec přikývl a otočil se na tu menší ,,Shinobu, bude v pořádku?" zeptal se zatímco si nejistě pohrával s prsty.

,,Doufám. Měla by se zavolat sanitka, ale to nejde. Nemůžeme jim všechno vysvětlovat a zaplést se s policií" zamumlala a vytáhla dvě lahvičky a jednu injekční stříkačku. Vytáhla Muichirovi ruku zpod peřiny a zkontrolovala jeho tep. Poté nabrala kapalinu do stříkačky a celý obsah mu stříkla do ruky.

Tanjiro jen koukal co dělá u toho se dost stresoval.

,,Neboj, Shinobu to zvládne. Bude v pořádku" usmála se.

Rudovlásek se zhluboka nadechl ,,Díky Kanae..."

Shinobu zavřela kufřík a otočila se na ty dva ,,Udělala jsem co jsem mohla. Byl to silný jed takže nevím jestli to úplně zabere..." odvětila podala Tanjirovi lahvičku s nějakou tekutinou ,,Kdyby dostal nějaký záchvat, dej mu tohle. Víc toho pro něj neudělám"

,,Děkuju... Rozhodně ho nenechám zemřít..." zamumlal frustrovaně.

Kanae se usmála ,,Ale je roztomilý. Opravdu by ho byla škoda"

,,Měl bys dávat pozor, Tanjiro. Pokud se rozkřiklo jak vypadáš, mohli by mu jít po krku aby se dostali k tobě" snažila se ho varovat Shinobu.

,,Vím. Ale nejsem si jistý že se to rozkřiklo. Dostal jsem se domů tak rychle jen proto, že mi Muichiro zavolal a já mohl poslouchat jejich rozhovor. Opomeneme to, že z něj udělala mou mladší sestru, ale podle toho co říkala ani neznala mé jméno. Nemohla vědět jak vypadám když řekla že je mi podobný"

Kanae se usmála ,,V jedné věci jste si podobní. Jste oba roztomilý, hlavně spolu!" zapěla vesele.

Tanjiro se na ní nechápavě podíval a malinko se začervenal.

Shinobu otráveně zakoulila očima ,,Nee-chan..." povzdechla si.

,,Nedáte si čaj, kávu? Přijely jste na rychlo" navrhl rudovlásek.

,,Hai Hai!"

Menší dívka si povzdechla ,, Dobře, jen dám vědět Aoi, za chvíli by se měla vrátit, tak ať není překvapená"

•°•°•°•°

Tanjiro položil na stůl hrnek s kávou a voňavým bylinkovým čajem.

,,Ty si nic nedáš?" optala se překvapeně Kanae a natáhla se pro hrnek čaje.

Chlapec neodpověděl a vrátil se zpět k lince. Otevřel lednici a vytáhl plechovku energického nápoje. Na chvíli se zastavil a zařazené energiťák pozoroval. Nakonec ho položil na linku a vytáhl láhev vodky.

Dívky ho od stolu překvapeně pozorovaly.

Tanjiro otevřel plechovku, vylil do dřezu část nápoje a dolil si to vodkou. Vzal svůj výtvor a sedl si zpět ke stolu aniž by řekl jediné slovo.

,,To není pro tvé tělo zdravé, Tanjiro!" okřikla ho Shinobu.

Chlapec jakoby ji neslyšel a hltavě se napil.

Kanae naklonila hlavu ,,Vím že se bojíš, ale když se opiješ, mohl bys mu víc ublížit" ozvala se a položila mu ruku na rameno.

Tanjiro se při jejich slovech zarazil a položil plechovku na stůl.

Ublížíš mu

Zhluboka se nadechl, křečovitě sevřel plechovku a vší silou jí hodil dřezu.

Dívky leknutím nadskočily ale neřekly ani slovo.

,,Promiňte..." bylo to jediné co vyšlo z jeho úst když si zoufale schoval tvář do dlaní.

Kanae se povzbudivě usmála ,,Neboj. Věřím že bude v pořádku"

•°•°•°•°•°

,,Zlato!"

Ružovovlasá slečna se s úsměvem otočila ,,Lásko!" vykřikla a skočila menšímu černovlásému muži kolem krku.

Obanai jí obejmul na zpět ,,Našla jsi to, Mitsuri?"

Ona se odtáhla a otráveně zavrtěla hlavou ,,Nic. Nenašla jsem nic a ještě mě tam vyrušila jeho mladší sestra. Připravila mě o poslední pytlík toho jedu od Sanemiho..." zamumlala a zakoulila očima.

,,Cože? Postaraly jsme se, že Kamado Nezuko bude mimo, jak je to možné?"

Mitsuri pokrčila rameny ,,Nevím. Ale tohle rozhodně nebyla ta Nezuko kterou jsi mi ukazoval. Ta holka kterou jsem potkala měla dlouhé černé vlasy s azurovými konečky a pronikavé tyrkysové oči. Byla rozkošná ale nohy i ruce měla poseté modřinami a jizvami" odpověděla zamýšleně a unaveně si protáhla tělo.

,,Jsi si jistá že to byla holka? Zjistila jsi jméno?" ozvalo se jim za zády.

Oba se překvapeně otočily za hlasem, jehož majitele poznaly.

Byl to Tomioka a vedle něj stál muž s bílými vlasy a jizvami na tváři.

,,Co je to za blbý dotaz?" odsekla podrážděné.

Obanai naklonil hlavu ,,Víš něco co my ne, Sanemi?".

Bělovlasý muž se ušklíbl ,,Dá se to tak říct. Zjistili jsme adresu muže, který vede mafii Kamado. Dokonce i jeho sestru, která místo něj řeší všechny veřejné akce. Jeho jméno však nevíme... To jsou informace které jsme věděli než k nám přišel jistý Akaza. Myslím že ho všichni znáte..." pronesl klidně a začal si pohazovat s nožem.

,,Ten co vlastní tu otrokárnu s nezletilými?" nahodila.

Tomioka přikývl ,,Nedávno jsem si u něj koupil jednoho kluka na pár dní kvůli projektu. Měl jsem tam ještě jednoho herce který si toho kluka vzal na zbývající dny domů. Pět hodin potom, co jsem ho vrátil zpět mi volal Akaza. Někdo mu vtrhl do kanceláře a požadoval papíry toho chlapce. Byl to kluk s rudými vlasy a květinovými náušnicemi. Mířil na něj zbraní. Samozřejmě, Akaza je posera a vyhověl mu"

,,Proč nás zdržuješ tak zbytečným příběhem, Tomioka?" odsekla Mitsuri otráveně.

,,Podle popisu té holky která byla v tom domě to odpovídá na toho chlapce. Pokud to tak je, známe jméno hlavy mafie Kamado, jeho vzhled a taky to, že se k nám dostal dost blízko na to, aby způsobil únik informací se kterým jsme nedávno bojovali"

Obani, který jen celou dobu zamýšleně hypnotizoval podlahu se konečně ozval ,,Tanjiro... Takže jeho pravé příjmení je Kamado. Máš ještě někde papíry o koupi toho kluka? Mohlo by se to hodit..."

Tomioka přikývl a vytáhl složku ,,Mitsuri, je to ta osoba která byla u něj v domě?" zeptal se a podal jí složku s fotkou černovláska.

Ona si to prohlédla a přikrčila nos ,,Je to on. Kdo by řekl že to byl kluk kterému bude za chvíli šestnáct... Kde jste celou tu složku vzali?"

,,Akaza za námi přiběhl s prosíkem abychom spojili síly. Vrátíme toho kluka zpět Akazovi a díky tomu budeme moct Kamada vydírat. Nevím proč to Tanjiro udělal, ale musí mít k tomu klukovi něco cítit a jen tak se ho nevzdá" promluvil konečně Sanemi.

,,Takže nás cíl je teď ten kluk?" zeptal se Obanai a Tomioka přikývl.

,, Mám se pro něj vrátit?" ozvala se Mitsuri ,,otrávila jsem ho a bude to teď jednodušší"

Sanemi zavrtěl hlavou a chtěl něco dodat, ale v tu chvíli se z druhé strany chodby ozvaly kroky.

Všichni se tím směrem otočili a spatřili postavu celou v černém. Nepochybně měla v ruce zbraň.

,,Heh, sranda začíná..."

•°•°•°•°•

Tanjiro vyskočil z auta a uvolněně se nadechl čerstvého nočního vzduchu. Klíčem si odemkl vchodové dveře a jako první odhodil zakrvácené rukavice.

,,Už jsem tady!" zakřičel do prázdna.

Hned jak jeho hlas dozněl, po schodech z horního patra přišla Aoi s Nezuko.

,,Konečně, jak to dopadlo?" zeptala se Nezuko a s odporem zvedla ušpiněné rukavice.

Rudovlásek se ušklíbl ,,Vyšlo to, čekal jsem že to bude těžší" zul si boty a vyběhl po schodech nahoru rovnou do koupelny, přičemž ho dívky následovaly.

Odhodil svou černou zakrvácenou bundu do vany a to stejně udělal i s kalhotama.

Hned jak se na něj Aoi podívala, pohoršeně nákrčila nos ,,Kdyby jsi mi řekl že tu budeš dělat striptýz, počkala bych venku..."

,,Ale dej pokoj" zasmál se a natáhl si šedé tepláky ,,bylo tu všechno v pohodě? Jak je na tom?" zeptal se.

,,Probudil se, ale říkal že se mu motá hlava, tak jsme ho nechaly spát dál" odpověděla a protáhla se ,,Každopádně já už půjdu, jdeš taky?" zeptala se a otočila se na druhou dívku, která jen přikývla na souhlas.

Tanjiro si unaveně promnul oči ,,Děkuju za pomoc, těšte se na zítřejší zprávy" naposledy jim zamával a ony zmizely na chodbě.

Zkontroloval jestli na sobě nemá ještě nějaký flek a namířil si to hneď do ložnice.

Muichiro stále klidně chrupkal v jeho posteli a konečně vypadal klidněji.

Tiše zavřel dveře a opatrně si lehl na svou půlku postele. Jemně spícího chlapce obejmul kolem pasu a naklonil se k jeho uchu ,,Dobrou noc, Mui. Snad se mi brzy probudíš"

•°•°•°•°

,,Nii-san, já se bojím..."

,,Neboj se, když budeme dělat to co po nás chtějí, mělo by to být v pořádku!"

,,C-co když nás rozdělí? Já od tebe nechci pryč"

,,Mui, už jsem ti to řekl několikrát. Ať se stane cokoli, pořád budu s tebou a držet tě za ruku, jako správný bratr"

,,Někdo jsem jde..."

,,... Hmm vypadají oba úplně stejně. K čemu by mi to asi bylo?! Vezmu si jednoho a toho druhého si tu nechte"

,,Slyšeli jste pána! Jednoho z nich hned vytáhněte, ať pán nemusí čekat!"

,,Muichiro, ne!"

,,Nii-san!"

,,Nii-san!" vykřikl Muichiro vylekaně a vyhoupl se do sedu. Zmateně se rozhlédl kolem sebe a uvědomil si že leží v Tanjirově posteli. Přiložil si prsty na tváře a uvědomil si že pláče.

Chvíli jen zařazeně seděl než si přitáhl nohy k tělu a a schoval si tvář do kolen ,,Nii-san..."

Najednou se otevřely dveře a v nich stál zmatený Tanjiro.

,,Slyšel jsem křik, co se děje?!" vyjekl starostlivě a dřepl si vedle postele ,,Proč plačeš?"

Muichiro si jen utřel slzy ,,J-jen noční můra..." zamumlal.

,,Přijde mi že máš noční můry docela často, copak se děje?" zeptal se a položil mu dlaň na tvář.

Chlapec chvíli přemýšlel jestli by měl mluvit. Nebude lepší si to nechat pro sebe?

,,Notak, Mui" naléhal dál.

Tokito na sucho polkl ,,Zdává se mi o mém bratrovi..."

,,Bratrovi?" vydechl rudovlásek překvapeně.

On jen přikývl ,,Jmenoval se Yuichiro, byli jsme dvojčata. Když naše maminka umřela, tatík si našel novou přítelkyni, ale ta nás moc neměla v lásce. Prostě tatínka donutila aby nás prodal. Bylo nám tehdy asi jedenáct. Pořád jsme měnili majitele, než náš jednoho dne rozdělili. Už to budou skoro tři roky co jsem ho neviděl..." po celý jeho monolog mu telky slzičky po tvářích až na povlečení.

Tanjiro smutně semkl rty a pevně ho obejmul ,,Shh, to bude dobré, neplač" špitl a pohladil ho po hebkých vlasech.

Chlapec se po chvíli uklidnil a rudovlásek mu utřel slzičky z tváří ,,Je ti dobře? Není ti špatně nebo tak něco?" zeptal se, načež jen zavrtěl hlavou.

,,Dobře, půjdeme udělat něco na snídani"

•°•°•°•°

Oba seděli na gauči a jedli jogurt s čerstvým ovocem. Teda Tanjiro jedl. Muichiro jedl tak napůl.

Rudovlasek se natáhl pro ovladač a zapnul televizi, ve které běžely zprávy.

,,Nekolik členů známé tokijské mafie bylo nalezeno mrtvých v jedné ze starých budov ve 13. okrsku. Je mezi nalezenými i hledaná masová vražedkyně Kanroji Mitsuri, s podezřením nad dvacet obětí a muž se kterým byl spojován bankovní únik jedné z největších japonských firem. Pachatel je zatím neznámý ale průběžně vás budeme informo-"

Rudovlásek televizi zase vypl a spokojeně se usmál ,,Takhle to má byť" zahihňal se a obejmul Muichira jednou rukou kolem ramen aby si ho k sobě trošku přitáhl.

Chlapec chvíli zpracovával, než mu to došlo ,,T-to ty?!"

,,Yep. To že se mi sem vloupala bych ještě překousl, ale to že jsem o tebe málem přišel bych jí neodpustil... Opravdu jsem moc rád že jsi v pořádku, Mui" odpověděl a lehce ho políbil na rty.

Tokito celý zrudl jako růžička a zabořil mu svou tvář do hrudníku.

Tanjiro se jen pobaveně ušklíbl ,,Copak?" chytil ho za bradu a donutil ho zvednout hlavu, aby na něj viděl.

,,Nic..." zamumlal nervózně. Zase mu bušilo srdce jako o závod. Co to je za pocit?

,,Tak nic jo?" zavrněl rudovlásek a opět přitiskl své rty na ty jeho.

Tokito sebou nejdřív překvapeně škubl, ale po chvíli se krásnému polibku poddal.

Tanjiro ho slabě kousl do spodního rtu a pomalu si ho povalil pod sebe, zatímco se mu jazykem začal vtírat do úst.

Menší mu do úst slabě vzdechnul a zoufale se snažil uklidnit nepořádek v jeho hlavě. Proč mu to najednou nevadí? Vždycky když se ho někdo byť jen dotknul, měl slzy v očích a celé jeho tělo se třáslo. Teď je to jiné. Co se změnilo?

Po chvíli ucítil, jak se hřejivá ruka vyššího chlapce probojovala pod jeho volné tričko. Nejdřív ho to překvapilo, ale rozhodl se to nechat být a dál si užíval ten nejdokonalejší polibek co kdy zažil.

Najednou však jeho ruka zmizela a Tanjiro se odpojil.

Muichiro jen nechápavě zamrkal ,,T-Tanjiro?"

Rudovlásek provinile semkl rty ,,Promiň, já jen... Chceš abych pokračoval?" zeptal se nejistě a palcem si utřel slinu ze rtu ,,Nechci být jako ti ostatní, stačí že jsem ti to musel udělat jednou proti tvé vůli..." zamumlal a zadíval se do těch krásných hlubokých oči.

Tokito nervozitou musel odvrátit pohled. To jak se nad ním skláněl ho hrozně uvádělo do rozpaků.

Zhluboka se nadechl a přikývl.

Tanjiro si ho nejistě prohlédl, ale po chvíli se usmál a naklonil je k jeho uchu ,,Kdyby něco, okamžitě se ozvi, dobře? Hned přestanu" špitl a slabě se mu zakousl do ouška.

Muichiro překvapeně vydechl a rychle si dal ruku před ústa, jakoby se snažil zakrýt fakt, že je rudý až za ušima.

,,Notak... Chci vidět tvůj roztomilý obličej" usmál se a ruku mu přišpendlil ke gauči, aby si s ním mohl proplést prsty.

Menší si to nemohl pomoct, ale v téhle situaci vypadal hrozně hot a sexy, že se mu o tom nikdy ani nezdálo. Chtěl víc.

Volnou ruku mu zajel do rudých vlasů a přitáhl si ho zpět do polibku.

Tanjiro se jen překvapeně pousmál a více ho prohloubil. Jazykem se mu procpal do úst a začal si s tím jeho pohrávat.

Muichiro se marně snažil jeho jazyk zatlačit zpět, ale v tomhle byl vyšší mnohem zkušenější.

Chvíli si s ním ještě pohrával, než mu to dal jasně najevo. Se spokojeným výrazem se odtáhl pro vzduch a podíval se na ten jeho roztomilý, nervózní obličej. Políbil ho na krk a sám si sundal bílé tričko, které měl na sobě. Odhodil ho na zem a přísál se mu na krk. Začal jeho kůži olizovat a sát jak se mu zachtělo, zatímco mu rukou zajel pod volné tričko.

Tmavovlásek tiše vzdechl a cítil jak jeho tělem prochází další a další vlna vzrušení nezávisle za sebou. Něco takového se mu nikdy nestalo a bylo to něco úplně nového. Kdyby mu někdo před měsícem řekl, že se tohle jednou stane, nevěřil by mu to.

Rudovlásek mu přehodil tričku přes hlavu a následně ho odhodil někam ke svému svršku. Dvěma prsty se dostal za lem volných kraťasů, které mu ráno půjčil a pomalu mu je začal stahovat.

Druhý chlapec jen nervózně polkl, ale nic neudělal.

Tanjiro kraťasy nakonec úplně odhodil a naskytl se mu pohled na jeho nahé tělo. Dostal flashback na den, kdy ho viděl poprvé. Tehdy neměl na výběr, ani jeden z nich. Vzpomněl si jak se rozplakal, jen co se ho dotknul. Na čerstvé jizvy které měl na těle. Teď se jen rozkošně červenal a jeho jizvy a rány se pomalu hojily.

Protáhl mu do pusy dva prsty ,,Nasliň je" odvětil a druhou rukou ho pohladil po boku.

Muichiro ho poslechl a snažil se uklidnil své srdce, které mu z nervozity div nevyskočilo z hrudi.

Když Tanjiro uznal za vhodné, vytáhl je a druhou rukou mu přejel po hrudníku ,,Půjdu postupně, dobře?" ujistil ho a strčil do něj jeden prst.

Chlapec překvapeně vydechl a slabě se prohnul v zádech.

Po chvíli přidal i druhý a začal s nimi uvnitř pohybovat.

Muichiro vzdechl o něco hlasitější a kousl se do rtu, aby se trošku uklidnil. Hned jak ucítil že přidal i třetí prst, nehty se zaryl do povlaku gauče ,,Ahh~ Tanjiro..." vzdech a prohl se v zádech.

Druhý se jen spokojeně usmál a začal prsty pohybovat o dost rychleji. Podle intenzity jeho vzdechů, které naplňovaly místnost našel ten citlivý bod a schválně se na něj zaměřil.

Mezitím menší chlapec se z toho mohl zbláznit. To jak ho provokoval ho ubíjelo a dohánělo k šílenství

Tanjiro mezitím pobaveně sledoval, jak sebou bezmocně kroutil a volnou rukou si začal hrát s jeho bradavkou.

,,Ahh~ Ahh~ Ta-tanjiro~ Ahh~ prosím..." dostal ze sebe mezi vzdechy zatímco se snažil ovládat, jak jen mohl.

Rudovlásek se ušklíbl ,,Copak?" pronesl uvolněně a dál intenzivně útočil na jeho místo. Musel uznat že na něj byl opravdu hezký pohled. Jak se pod ním roztomilé svíjel a stále se dožadoval větší a větší pozornosti.

Muichiro se opět kousl do rtu ,,Ahh~! Pro~ prosím~ u-udělej~ Ahhhh! To!" vyhrkl a zaryl nehty do gauče.

Tanjiro se k němu nahnul a kousl ho do ouška ,,Jsi si opravdu jistý že to chceš?" špitl provokativně, zatímco si sním stále stejné pohrával.

Chlapec jen dychtivě přikývl a dál vzdychal přes celou místnost.

Ještě chvíli ho trápil, ale nakonec z něj prsty vyndal a odhodil své tepláky. Nasměroval se proti němu a pomalu do něj zajel.

Menší hlasitě vzdechl a prohnul se tak, div mu nepraskla páteř.

Tanjiro mu přišpendlil obě ruce, propletl si s ním prsty a vášnivě si přivlastnil jeho rty. Ujistil se že si zvykl a pomalu začal přirážet.

Jeho vzdechy už nedokázal utišit ani polibek a on nekontrolovatelně vzdychal přes celý dům.

Ani by se nebylo čemu divit, kdyby to slyšeli sousedé.

Oči se mu slastí protáčely a nohy se mu slabě třásly ,,Ah- ahhh~ T-Tan~" vzdychal se slzami v očích.

Odtáhl se z polibku a výrazně zrychlil, čímž donulit menšího černovláska vzdychat ještě hlasitěji a intenzivněji.

Sám se snažil držet, ale bylo to těžké. Ty jeho vzrušené pohledy a vzdechy byly něco úplně jiného, než když spolu spali poprvé. Naplňovalo ho to mnohem větší energií.

Trošku se na něj tělem položil a stále zrychloval a zrychloval.

Muichiro sebou začal slabě škubat a stále se v návalech slasti prohýbal v zádech. Už se ani nesnažil ovládat, protože věděl že to nejde.

Poslouchat jak sladce vzdychá jeho jméno pro Tanjira bylo jako dodání energie. Klidně by se na tomhle stál i závislým.

Po chvíli Tanjiro vyvrcholil a on hned po něm.

Rudovlásek se nad něj zadýchaně sklonil jazykem mu začal slízávat sliny, které mu tekly po rtech.

Muichiro hlasitě oddechoval a znovu ho políbil.

Vyšší se zapojil, ale po chvíli se svalil vedle něj. Nechal ho aby si hlavu opřel o jeho paži a s úsměvem ho pohladil po tváři ,,Jsi v pořádku?

On stále zadýchaně přikývl a jen klidně odpočíval vedle jeho krásného a hřejivého těla. I přes to že se vyspal s tolika lidmi, jejíž tváře si ani nepamatoval, si právě teď připadal, jakoby to bylo jeho poprvé. Více se uvelebil na jeho paži a trošku se k němu schoulil jako kotě, přičemž mohl poslouchat jeho bijící srdce.

Rudovlásek se pobaveně usmíval a víc si ho k sobě přitáhnul, aby ho mohl obejmout. Druhou rukou nahmatal deku, aby se mohli aspoň po pas přikrýt ,,Tak zítra zas?" ušklíbl se a víc mu rozcuchal už tak pocuchané vlásky.

Muichiro zrudl jako rajče a nervózně mu zabořil tvář do hrudi ,,H-hej!"

~

Ohayo, minna-san!
Poslední kapitola této zvrhlosti, yaay! (人 •͈ᴗ•͈)

Přesto že je to konec, možná přibude nějaká bonusová kapitola, ale až dopíšu všechno co potřebuju dopsat

Což samozřejmě znamená nový příběh, mrk mrk (^～^;)ゞ

Každopádně děkuji že jste to dočetli až sem a doufám že se vám příběh líbil, přes to jak byl šílený...

Tak u dalšího příběhu

Arigato

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 22. 4. 2k22
Počet slov: 3752