Tanjiro černovláska pořádně zachumlal do peřiny a se spokojeným výrazem ho pohladil po tváři. Stoupl si na nohy a rozhlédl se po svém pokoji. Byla už taková tma že sotva viděl okraje nábytku. Nahmatal složku kterou předtím odhodil na zem a přestěhovala se na druhou půlku postele. Vytáhl mobil z kapsy a zapl baterku, aby si posvítil na papíry. Na přední straně byla fotka Tokita a pod tím jeho jméno. Otevřel složku a začal si číst jeho údaje.

Jméno: Tokito Muichiro
Pohlaví: muž
Narození:16.4. 2006
Výška: 164 cm
Váha (k datumu 25.5. 2021): 45.5 kg

Další papír chvíli zmateně projížděl pohledem, než mu došlo co na něm je. Byly to informace koupi.

Den: 2.11. 2019
Kupující: Akaza ...
------
Informace kusu:
Jméno: Tokito Muichiro
Narození: 16.4.2006

Fotka která na papíře byla byla sice černobílá, ale Muichiro na ní vypadat ještě mladší.

Dál listovat v papírech než našel velmi podivný papír s několika zápisy.

List hříchů

12.2 - opakované křičení ze spaní

26.2. - uhodil klienta

28. 2. - Hádá se s klientem

5.3. - neuposlechl klienta

10.3. - uhodil klienta

24.3. - hádá se s klientem

1.4. - drzý k Mistrov, neuposlechnutí rozkazu

Takovým způsobem bylo popsáno několik dalších papíru.

Začínal pomalu chápat proč se omlouval za každou blbost. Zarazil se však na úplně posledním zápisu.

15.9. - pokus o útěk

Byla u toho přiložená fotografie. Měla špatnou kvalitu, ale i přesto rozpoznal o co sa jednalo.

Na té fotce byl určitě Muichiro. Ležel na zemi v kaluži krve, přičemž on sám byl pokrytý rudou barvou. Rány po biči, rozdrásaná kůže jako od nějakého zvířete. Nebyl si tím jistý ale pozoroval i něco jako semeno.

Se zatajeným dechem si fotku prohlížel. Byla sice zatmavlá, ale ty krásné dlouhé vlasy s konečný zbarvenými do modra rozpoznal moc dobře. Nevěřil že tělíčko v krvi z fotky právě leží vedle něj.

Opravdu se snažil držet, aby něco nevzal a nevyhodil to z okna.

Zároveň ho znervózňovalo že právě tohle byl poslední zápis. Byl ten trest tak hrozný, že potom Muichiro všechno vzdal? Na dalších papírech jsou jen recenze zákazníků. Tanjiro neměl žaludek je číst tak jen pár projel pohledem.

Nechutné.

A hlubokým nádechem složku zavřel a položil jí na noční stolek. Opatrně zalezl pod peřinu a začal pozorovat měsíc který si vesele svítil na noční obloze. Pomalu zavřel oči, když v tom něco zaslechl. Zpozorněl a hned mu to došlo.

Vzlyky.

Otočil se na Muichira a posadil se, aby mu viděl do tváře.

Černovlásek ve spánku tiše vzlykal a plakal.

,,Muichiro...” špitl a chtěl ho pohladit po vlasech, ale on se v tu chvíli bleskově vyhoupl do sedu. Pořád však spal. Tanjiro si k němu klekl ,,Shhh, neplač a jdi zase spát” zašeptal trochu pobaveně a utřel mu slzy z tváří.

Muichiro pomalu a nepatrně zavrtěl hlavou ,,M-mistr... Bude... naš... naštvaný...” zamumlal unaveně zatímco mu po tvářích dál tekly slzy.

Tanjiro překvapením ztuhl. I když spí tak jen myslí na toho maniaka. Zdá se mu něm. Možná se jeho mozek vyrovnává s tím, že je od něj konečně pryč.

Opatrně si ho přitáhl do pevného objetí a začal ho hladit po vlasech ,,Neboj. Už je to v pořádku, Akaza už na tebe nikdy ani nesáhne...” zašeptal konejšivě.

Černovlásek chvíli něco neslyšně mumlal než napětí v jeho těle ustalo a on zůstal bezvládně ležet v Tanjirově objetí.

Rudovlásek mu párkrát prsty projel vlásky a opřel svou hlavu o tu jeho ,,Nikdy na tebe nikdo nesáhne... O to se sám postarám...”

•°•°•°•°

Muichiro otevřel oči a zadíval se do bílého stropu. To co ho vzbudilo byly sluneční paprsky které na něj přes okno prosvítaly. Zmateně se rozhlédl přičemž se vyhoupl do sedu.

Nebyl to sen?

Tanjiro však vedle něj neležel. Postel byla prázdná. Opatrně seskočil na zem a okamžitě ochutil bolest ze včerejška. I kdyby byl Tanjiro sen, Tomioka a Akaza očividně byli zcela reální.

Pomalou a bolestivou chůzí vyšel z pokoje a první nakoukl do pracovny. Prázdná. Pomalu sestoupil schody a nakoukl do kuchyně. Konečně ho uviděl.

Stál u plotny a něco vařil zatímco ve sluchátkách poslouchal hudbu.
        
Chlapec chvíli přemýšlel co mu má říct.

Má se mu vrhnout kolem krku jako nějaká vlhká třináctka? Nebo mlčet?

Než se stihl rozhodnout, Satan rozhodl za něj, protože zase zakopl o kytku která tam stála.

Kdo tu pořád ty kytky strká?!

Keramický květináč se rozbil a hlína se rozsypala na podlahu.

Tanjiro se překvapeně otočil.

Muichiro zase viděl problém ,,O-omlouvám se! Já to hned uklidím!” vyhrkl a začal střepy spolu s hlínou shrabovat na hromadu.

,,Ne Muichiro! Pořežeš se!” vykřikl Tanjiro a rozběhl se k němu. Avšak místo toho aby ho vytáhl na nohy ho povalil na zem a pevně ho objal.

,,T-Tanjiro?” zakoktal nervózně Muichiro zatímco se jeho tváře měnily v rajčátka.

Vyšší chlapec mlčel a ještě pevněji si ho k sobě přitiskl.

Nechtěl mu říkat, že stále prožívá depku z toho co se v noci dočetl.

Po chvíli sevření povolil a klekl si ,,Promiň...” omluvil se a oprášil jeho ruce od hlíny.

Černovlásek byl však tak nervózní, že mu málem vyskočilo srdce z těla. Nevěděl co mu říct. Pořád se nedohanl k odpovědi. ,,N-nebyl to sen co se stalo? Opravdu jsem teď...”

,,Ano. Mám tvoje papíry nahoře a ten maniak ti už nic neudělá” odvětil s úsměvem.

Muichiro nevěděl co říct. Srdce mu málem puklo radostí a chtělo se mu brečet. Už jen z principu že to pro něj někdo byl ochotný udělat. Věděl že v tomhle stavu nic smysluplného neřekne. Nakonec ho prostě objal kolem pasu ,,Děkuju...” špitl a po tvářích mu začaly klouzat  slané slzičky.

Tanjiro se překvapeně zarazil, ale po chvíli se usmál a objal chlapce na zpátek ,,Nemáš za co. Jsem rád že jsi v pořádku” odpověděl. Vyskočil na nohy a pomohl i Muichirovi. ,,Snídaně je skoro hotová, ale asi ti první dám nějaké normální oblečení” řekl a pobaveně si černovláska prohlédl.

Muichiro se podíval na svůj fit a hanbou se málem propadl. Stál před ním úplně nahý, jen měl přes rameno přehozenou jeho košili kterou mu dal včera. Celý zrudl a ve dřepu se schoulil.

Jak si mohl nevšimnout že je skoro nahý?

Tanjiro ho jen pobaveně pohladil po hlavě.

•°•°•°•°•°

,,Tanjiro?” nahodil černovlásek zatímco se hrabal v míchaných vajíčkach pred ním.

Chlapec zvedl hlavu a tázavě se na něj podíval.

,,Jak to teď bude? Nechci tu oxidovat a otravovat tě celé dny” špitl nejistě.

,,Prosimtě Mui,” povzdechl si Tanjiro ,,Kdybych tě tu nechtěl tak tě nechám na té skládce, takže tak vůbec nepřemýšlej. Ale přemýšlel jsem co s tebou přes den protože příští týden už budu muset do školy. Myslím že nebude problém tě vzít sebou. Když si s ředitelem promluvím, možná tě zapíše do mé třídy” odpověděl a u toho pojídal snídani.

Muichiro překvapeně zamrkal. Nebyl si jistý jestli se chce vrátit do školy. Bude to několik let co tam byl naposledy. Navíc na něm určitě půjde vidět že nedokončil ani základku.

Rudovlásek si všiml jak moc nad tím přemýšlí. ,,Neboj. Budu ti tam pořád na blízku” usmál se jemně ho chytil za ruku. ,,Každopádně. Asi pojedeme dnes nakoupit, protože nám dochází jídlo a musím ti koupit nějaké oblečení a potrebné vecí” zamumlal zamýšleně.

,,A-ale to bude hrozně moc peněz. Nemusíš za mě tolik utrácet...” špitl nejistě.

,,Nemůžeš furt chodit v mém oblečení, i když jdu v něm tak roztomilý” ušklíbl se a pobaveně sledoval jak se tváře druhého chlapce plní rudou barvičkou ,,Ale jestli se necítíš, můžeme to nakoupit přes internet” navrhl a napil se kávy, kterou měl před sebou.

Muichiro jen nejistě přikývl a frustrovaně začal hypnotizovat kytku na parapetu. Ať Tanjiro řekne cokoli, ať udělá cokoli, tak se začne červenat a má motýli v břiše. Zároveň se však necítil nijak špatně. Nemohl si taky nevšimnout jak moc se za tu dobu změnil. Od doby co k němu příkráčel zpoza umělých žárovek na place. Jen při té vzpomínce mu zrudly tváře ještě více a nebyl by to Tanjiro, aby si toho nevšiml.

,,Nad čím přemýšlíš Mui?” zeptal se trochu pobaveně čímž ho vyrušil z přemýšlení.

,,Nad ničím!” vyhrkl nervózně odvrátil pohled jinam.

Než stihl Tanjiro něco říct zazvonil mu mobil. Otrávené ho zvedl ,,Aoi?”

,,Ahoj Tanjiro. Výjimečně opomenu že zase nejsi ve škole a řeknu ti něco důležitého” ozvalo se.

,,Tož přestaň mě buzerovat a vyklop to...” zamumlal otráveně.

,,Kanroji se k tobě chystá...”

Tanjiro zpozorněl a nejistým pohledem se podíval na Muichira, který se nervózně hrabal v jídle ,,Jak to víš?”

,,Mafie Kochou tam před pár dny nasadila dva lidi a tohle je ověřená informace”

,,Kdy?”

,,To nevím. Ale vzhledem k tomu že je to psychopatka s nutkáním zabíjet, to bude brzy...”

,,Ts, pošli mi její fotku, nikdy jsem s ní neměl tu čest...”

Ozvalo se tiché cvakání klávesnice ,,Máš to tam”

,,Ale vysvětli mi jak je to možné. Kolem těch dvou jsem si dával pozor. Ani Tomioka, ani Iguro nemají mozkové buňky na to mě poznat. Od smrti mých rodičů jsme se postarali že nikdo nebude znát tvář hlavy mafie Kamado!”

,,Nevím. Je možné že mají u nás špeha nebo mají jen štěstí na dobré informace. Každopádně si dávej pozor. Neměli by vědět že tam máš i někoho jiného, takže jim to může narušit plány a zároveň to může Muichira dostat do nebezpečí”

,,Nemusíš mi to říkat, vím to.”

,,A mám pro tebe ještě jednu zprávu. Máš průšvih kvůli absenci” pronesla výsměšně.

Tanjiro zakoulil očima ,,Ředitel má problém? Minule jsem mu to vysvětlil jasně...”

,,Ne říďa nemá problém. Objevila se inspekce a chtějí se postarat o tvé vyloučení. Měl bys přijet a vyřešit si to”

,,Boha môj... Dneska tam zajedu. A když už jsme u toho. Nemáš mít teď hodinu?”

,,Mám. Ale s notebookem jsem utekla do kumbálu hned jak jsem si tu zprávu ověřila. Nenápadně jsem učiteli naznačila, že pokud mě nepustí postarám se o jeho vyhazov”

,,Celá ty. Tak já končím. Díky za info” s těmito slovy zavěsil a frustrovaně do sebe hodil zbytek kávy.

Muichiro ho nejistě pozoroval ,,Stalo se něco?”

,,Ne nic, neboj. Pokud jsi dojedl, vrhnem se na to oblečení...”

Uběhla zhruba hodina a půl co na nějakém eshopu vybírali oblečení.

,,Tak líbí se ti to?” zeptal se Tanjiro a ukázal kurzorem na nějaký kus oblečení.

,,A-ano, ale je to hrozně drahé...” namítal nejistě Muichiro.

Rudovlásek přikývl ,,O to se nestarej. Myslím že by ti to mohlo stačit na dohlednou dobu. Nebo ti ještě něco padlo do oka?”.

,,N-ne... Myslím že ta hromada oblečení co je v košíku mi bude stačit...” zamumlal zařazeně a promnul si oči.

Tanjiro se ušklíbl ,,Vypadáš docela unaveně. Spalo se ti v noci špatně?” zeptal a jednou rukou ho obejmul kolem ramen.

Muichiro pokrčil rameny ,,Nevím. Spíš mě unavilo to oblečení...” odvětil jak přejetý bagrem a bylo vidět jak mu padá hlava únavou.

,,Klidně se prospi, včera jsi to měl těžké. Každopádně já teď budu muset na chvilku pryč, něco si vyřídit. Vrátím se do hodinky, tak si mezitím odpočiň” usmál se a postavil se na nohy ,,Kdyby někdo zvonil, tak mu neotvírej dobře? Já mám klíče takže se neboj že se nedostanu zpět”.

,,Ale co když tě někdo bude shánět?”.

,,To neřeš. Když neotevřeš, tak mi ten někdo zavolá a já mu řeknu že nejsem doma. Kdyby se něco stalo, nechávám ti v kuchyní můj druhý mobil. Teď si lehni a odpočívej” řekl a pomocí síly ho donutil si lehnout na gauč. ,,Až se vrátím, pustíme si nějaký film” odvětil a pohladil černovláska po tváři.

Muichiro jen nejistě přikývl a v tichosti pozoroval jak rudovlásek odchází.

•°•°•°•°

Chlapce probudil zvuk zámku, který šel z chodby. Došlo mu že Tanjiro už musí být doma. Byla to sice jen chvilka ale už ho chtěl zase vidět. Vyskočil z gauče a vykoukl na chodbu. Avšak ten s kým se setkal pohledem nebyl Tanjiro.

Byla to žena s dlouhými růžovými vlasy a krásnyma zelenýma očima. Překvapeně na něj zírala stejně jako on na ni.

,,K-kdo jste...” zamumlal vyděšeně a pomalu začal couvat.

Žena si ho zmateně prohlédla a nahodilá úsměv ,,Omlouvám se! Jsem... Kira! Jsem sousedka od vedle a chodím sem jednou týdně zalévat květiny. Mladý soused se mi zmiňoval že tu u něj přebývá nějaká slečna, úplně mi to vypadlo z hlavy!” řekla a začala se smát.

Muichiro podezřívavě přimhouřil oči. Přespává, slečna? Něco tu nehrálo.

,,Pokud ti to nevadí, udělám nám čaj! Popovídáme si jako holka s holkou, co ty na to? Ráda se o drahém sousedovi dozvím klepy!” vypískla nadšeně, popadla zmateného chlapce za zápěstí a odtáhla ho do kuchyně. Napustila do konvice vodu a otočila se zpět na Muichira ,,Můžu vědět tvé jméno?” zeptala se s úsměvem a opřela se o linku.

,,Muichiro...” odpověděl nejistě a očima se zaměřil na telefon, který byl na stole.

Ona jen naklonila hlavu ,,Docela nezvyklé jméno... Vypadáš docela mladě, nejsi jeho neteř nebo mladší sestra?” ptala se dál.

Chlapec nejistě přikývl ,,J-jsem jeho mladší s-sestra...” odvětil nejistě a využil čas kdy se otočila, aby se natáhl pro mobil.

,,Chápu. Jste si docela podobní.” usmála se a nalila horkou vodu do hrnků s pytlíkem čaje.

Muichiro zapnul telefon a rychle začal hovor. Vypnul zvuk, aby neslyšela vyzvánění a schoval telefon pod ubrousek.

Ona si vytáhla z kapsy sáček a nenápadně ho vysypala do jednoho z hrnků tak aby to Muichiro nepostřehl. ,,Kolik si dáš cukru?” zeptala se aniž by s otočila.

,,Jen trochu...”

Žena vzala oba hrnky a jeden podala chlapci ,,Vypadáš docela vyhuble. Pořádně se napij, dala jsem tam víc cukru takže tam budeš mít hodně kalorii” usmála se přitiskla mu hrnek k ústům.

Muichiro překvapením nestihl zareagovať a nezbylo mu než něco spolknout. Voda však byla horká. Odstrčil ji pryč a dál si ruku před pusu aby udržel kašel. Měl spálené rty i ústa.

,,Promiň zlato! Neuvědomila jsem si to!” vyhrkla a a položila mu ruku na rameno.

Chlapec se chvíli přestal soustředit na bolest a uvědomil si, že se mu začala motat hlava. Za chvíli se přidala i nevolnost. Opřel se o stůl a nechápavě se na ni podíval.

Žena se jen bláznivě usmála ,,Promiň zlatíčko, bohužel jsi mi malinko zkřížila plány”.

Muichiro se snažil udržet na nohou ale už se mu podlamovaly kolena. Aniž by si to uvědomil, tak mu z pusy začala téct pěna. Netrvalo dlouho a bezvládně se složil na zem.

Ona si k němu klekla a pohladila ho po tváři ,,Sayonara....”

Ohayo minn-san!

Včera byl "national anime day" takže jsem si řekla že bych mohla něco vydat <33

Každopádně ačkoli to tak nevypadá, pomalu se blížíme ke konci tohoto příběhu ;3

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 16.4. 2k22
Počet slov: 2410