Auto zastavilo a oba chlapci vystoupili.

Tanjiro se rozhlédl a spatřil Tomioku, který se opíral o černé auto kousek od nich. Chytil Muichira za ruku a hned ucítil, že už se strachy klepe. Rozešel se směrem k němu a snažil se potlačit svou touhu mu jednu natáhnout.

Muž si jich okamžitě všiml a neudržel úsměv ,,Jsem rád že nejdete pozdě" pronesl a odhodil cigaretu na zem.

,,Hmmm" zabručel Tanjiro otráveně a zastavil se asi dva metry od něj. Pomalu pustil chlapcovu ruku. Smutně se na něj podíval a pokusil se o něco jako povzbudivý úsměv.

Muichiro se zhluboka nedechl a vyděšeně si stoupl vedle černovlasého může.

Tomioka se ušklíbl ,,Na viděnou Tanjiro. Třeba se zase někdy uvidíme" zamumlal a pohledem mu naznačil ať už konečně zmizí.

Tanjiro zatnul obě pěsti, frustrovaně se otočil a odešel ke svému autu. Naposledy se na vyděděného chlapce smutně podíval, nastoupil do auta a odjel.

Černovlásek vyděšeně sledoval auto než úplně zmizelo z dohledu.

V tu chvíli ho všem Tomioka přimáčkl na zadní dveře auta.

,,Myslím že můžeme vyrazit ne?" pronesl, popadl ho za paži a hodil ho na zadní sedadlo. Sám si vlezl do zadní části a zaklepal na přepážku která rozdělovala přední a zadní část auta ,,Jeď!" křikl na bůh ví koho a s oplzlým úsměvem se nad Muichira sklonil. Ten vyděšený výraz a tělíčko třesoucí se strachem ho nutilo pokračovat. Chytil mu obě ruce a hltavě si přivlastnil jeho rty.

Muichiro se opět neodhodlal k ničemu jinému než k tichému vzlykání. Cítil že volnou rukou mu začal šmátrat po hrudníku. Ty doteky nebyly tak nepříjemné. I když se snažil představovat si že je to Tanjiro, stejně to bylo stejně nepříjemné. Měl studené prsty které ho na kůži pálily jako žhavý hrot cigaret nebo zápalek.

Tomioka z něj strhl Tanjirovo volné oblečení a pobaveně se podíval na vyhublé tělíčko pod ním. Postavil si ho na čtyři a rychle si rozepl pásek. Přitáhl si Muichira za vlasy až vyjekl bolestí a nahl se k jeho uchu ,,Snaž se vzdorovat a každou chybičku nahlásím. Akaza trestat umí" zavrněl a na jeden příraz do něj vnikl.

Černovlásek vykřikl bolestí až se mu málem podlomily ruce o které se opíral.

Zase byl zpět. Ten svět kde nesmí protestovat. Může jen křičet, vzdychat a plakat.

Slzy které se mu kutálely z tváří dělaly na potahu auta jeden vlhký flek za druhým a dlouhé černé vlásky mu padaly do tváře. Chvílemi se prohýbat v zádech div si ji nezlomil.

Muž zrychloval aniž by bral ohled na Muichira, který bezmocně vzlykal a křičel bolestí. Naopak ho pevně chytil za boky a začal s ním dorážet proti sobě.

Muichira už z křiku bolely hlasivky, ale nemohl si pomoct. Bolest byla hrozná. Tak moc že nehty které se mu zarývaly do boků až do krve oproti tomu byly jako lechtání. Po chvíli si však uvědomil, že už nejlehčí na čtyřech ale leží na zádech. Ani se nestihl pořádně nadechnout a opět bolestivé vyhekl.

Tomioka si sundal kravatu a svázal chlapci ruce. Hned na to se nad něj naklonil a zakousl se mu do krk, div se nedostal až pod kůži. Mezitím stále nemilosrdně přirážel a užíval si kontrolu kterou momentálně nad černovláskem měl.

Chlapec vykřikl bolestí jak jeho zuby dráždily jeho krk až po chvíli ucítil jak mu něco teplého kape po krku. Krev, geniální.

Bolest procházela jeho tělem ve vlnách snad každou vteřinu.

Z nějakého důvodu si v tu chvíli vzpomněl na Tanjira. Jak se ráno probudil v jeho náruči, ale také na jejich první setkání. Už tehdy mu jeho doteky byly o něco příjemnější než obvykle. Tak moc se zapřemýšlí že úplně prestal vnímať čas. Možná dokonce i bolest.

,,Opravdu se vyplatí si za tebe připlatit" vzdychl Tomioka a prudce ho zatáhl za bradavku.

Muichiro jakoby se probudil z transu a prohl se v zádech. Už přestal počítat jak dlouho to pokračovalo.

Mohlo to být deset až dvacet minut, zároveň klidně dvě minuty.

Cítil že se do něj černovlasý muž už několikrát udělal a semeno smíchané s krví bylo po celém zadním sedadle.

Najednou Tomioka zastavil. Prsty si pročesal vlasy a upravil si tmavé sako. Zapnul si kalhoty a posadil se ,,Za chvíli tam budem. Protože se nic nepokazilo nebudu hlásit nic negativního. Tak si utři ty ubulený oči" Sykl otráveně a vzal si zpět svou kravatu.

Muichiro se rozklepaně schoulil do klubíčka a začal si pohrávat s tenkými prstíky. Kdyby se na něj někdo podíval bez kontextu, první co by ho napadlo je že utekl z psychiatrické léčebny.

Auto zastavilo.

Muž vystoupil a chlapce nechal v autě. Ten mohl jen přes okno pozorovat jak se baví s Mistrem.

Po chvíli kecání se oba rozešli k autu. Akaza otevřel a hned si černovláska prohlédl. Postřehl samozřejmě ušpiněné sedadlo. ,,Ven, pohni!" okřikl ho.

Muichiro vylezl z auta a rozhlédl se. Poprvé viděl jak ta budova vypadá. Byla to obyčejná bílá budova. Okna. Dveře. Avšak nedokázal si tak malý domek spojit s vnitřní rozlohou chodeb a pokojů. Ulice byla docela obyčejná. Začínalo se už stmívat a jeho nahé tělo ofoukl mrazivý větřík.

Akaza něco dořešil, popadl ho za zápěstí a táhl ke vchodu.

Naposledy pohlédl na Tomioku který je jen znuděně pozoroval než zmizeli ve dveřích.

Sešli po nějakých schodech dolů a ocitli se v chodbě kterou už Muichiro poznal. Než se nadál stál v jeho kanceláři.

,,Jakpak bylo venku ty tři dny?" optal se ho klidně a začal podepisovat několik papíru které měl na stole.

Chlapec jen nejistě přikývl.

,,Užil sis to natáčení? Nejspíš se už ven nikdy nepodíváš tak si ještě zavzpomínej jaké to bylo" Sykl a dál se soustředil na papíry před ním.

Muichiro jen smutně sklopil hlavu. Zase myslel na Tanjira a na to že už ho nikdy neuvidí.

V tu chvíli se otevřely dveře a nakoukl Yanmaru ,,Akaza. Ten opilec z pokoje 23 tu holku málem přizabil. Leží v bezvědomí. Co mám udělat?".

Černovlásek se vyděšeně otočil. Jakou holku? Stalo se něco Kanao? Nebo Tami?

,,Neřeš to. Nech ji ležet. Když pojde, smůla" odsekl Akaza a dál studoval papíry před ním.

Muichiro naštvaně upřel pohled na muže za stolem ,,Jak to můžete takhle říct?!" vyhrkl naštvaně.

Akaza zvedl hlavu ,,Cos to řekl..." optal se klidně.

,,To jí tam necháte v klidu umřít?!" zakřičel a hned si dal ruku před pusu. Teprve teď si uvědomil co dělá. Křičí na Mistra.

Muž se zvedl a s vytočeným pohledem k němu nakráčel. Se shora se na něj podíval a vnitřně si vychutnal Stach v jeho očích. ,,Nechám. Nelíbí se ti to?" zamumlal a za pas si chlapce přitáhl k sobě ,,A copak s tím asi uděláš..." ušklíbl se a pevně sevřel jeho krk.

Muichiro se strachem nedokázal pohnout. Věděl že je zle a moc dobře si uvědomoval že před ním stojí úplně nahý, což je nejhorší kombinace.

Akaza ho shodil na zem a začal si povolovat pásek ,,Moc sis zvykl na to být venku. Musím ti připomenout tvé postavení pod mou střechou" zasyčel a vyhoupl si jeho nohy na svá ramena.

Černovlásek vyhekl bolestí a prohnul se v zádech. Jeho vzlyky a vzdechy zaplňovaly místnost a určitě pronikaly i do vedlejších pokojů a chodby. Pomoc nebyla možná. Nikdo mu tu nepomůže. Moc dobře to věděl.

Obě jeho ruce chytil jednou rukou a do druhé vzal pásek který před pár chvílemi odhodil.

Byl to tlustý kožený pásek s masivní kovovou sponou na konci.

Začal Muichira švihat jak se mu zachtělo a vůbec se o jeho nářek nezajímal.

Chlapec vykřikl pokaždé když se kožený pásek dostal do kontaktu s jeho rozdrásanou kůži. Přestože neměl možnost se rozmáchnout spona na konci způsobovala příšernou bolest.

Najednou se za dveřmi ozval nějaký šramot.

Akaza zpozorněl a vystoupil z něj. Přitom co držel vzlykajícího a třesoucího se černovláska čekal jestli se ještě něco ozve. Když se chvíli nic nedělo opět vrátil svou pozornost na tělíčko před ním. ,,Doufám že jsi to pochopil. Pro jistotu mi vyjmenuj pravidla, která se učíte" okřikl ho a postavil se na nohy aby se upravil.

Muichiro si utřel uslzené tváře ,,K-Když vejde Mistr d-do poko-"

Muž se napřáhl plnou silou chlapce kopl do břicha ,,Od začátku!"

Černovlásek vyhekl a začal mít pocit že vyvrací to poslední jídlo co u Tanjira jedl. Dal si ruku před pusu s začal zhluboka dýchat.

Akaza se zamračil a chytil ho za dlouhé černé vlásky ,,Mluv nebo tu odpověď z tebe vymlátím!" zakřičel a znovu do něj kopl. Když ani to mu nebylo málo, několikrát ho švihl koženým páskem.

Muichiro se chtěl schoulit do klubíčka ale nemohl. Bolest byla tak příšerná že se nedokázal soustředit na slova a jen plakal hbolesti. ,,Když s-si mě někdo zaplatí, musím se d-dostat na pokoj ať jsem v jakémkoliv stavu..." zasípal a rozklepanýma rukama se chytil za bolavé břicho. ,,N-neodmlouvam a dělám všechno co je mi nařízeno. Po odchodu klienta s-se osprchuju a vydezunfikuju si případné rány. N-na pokoji nedělám ne-nepořádek..."

Muž zatáhl víc, chytil ho druhou rukou za krk a praštil s ním o zeď ,,To ještě není všechno!" zasyčel a vědomě černovláska trochu přidusil.

Muichro začal lapat po dechu a snažil se sebou všemožně šít. Nebylo to však nic platné protože jeho sevření bylo moc pevné. Pomalu cítil že mu dochází vzduch a zrak se mu zatemňuje.

Najednou však stisk povolil a on se mohl nadechnout. Dušně se rozkašlal a svalil se na zem. Vyškrábal se na lokte a překvapením se mu rozzářily oči.

Akaza seděl na zemi s rozbitým nosem a někdo na něj mířil zbraní.

Kvůli rozostřenému pohledu nejdřív osobu nerozeznal ale po chvíli mu to došlo.

Byl to Tanjiro. Určitě to byl on.

,,Myslím že by to stačilo!" okřikl ho naštvaně rudovlásek.

Akaza nechápal ,,Kdo si?! Jak ses sem dostal?! Yanmaru!" zakřičel vyděšeně a čekal až se v někdo zjeví. Nikdo však nepřišel.

,,Ta gorila má moc práce s mou sestrou" zamumlal Tanjiro znuděně.

,,Co po mě chceš?!"

Rudovlásek si starostlivě prohlédl rozklepaného Muichira na podlaze a zpět dával pozor na může před ním ,,Jaksi jsem ti přišel oznámit že si Muichira beru. Okamžitě mi dej jeho papíry" nařídil mu a otráveně ho propálil pohledem. Chtěl aby mu došlo že to myslí vážně.

Muichiro nevěřil svým uším. Chce ho zpět? Opravdu se to děje? Nebo už omdlel a zdá se mu to? Každopádně z toho byl absolutně v šoku že jeho srdce vynechalo několik úderu.

,,Ha! To víš že jo! Ani mě nehne!" odporoval dál.

Tanjiro mu přiložil zbraň k čelu ,,Dělej. Máš na to deset vteřin" Sykl chladně a výhružně pozvedl obočí.

Akaza se po chvíli strachy zvedl a nakráčel ke stolu. Začal se hrabat v šuplíku a vytáhl složku z fotkou černovláska.

Rudovláska si ji vzal a strčil si ji pod paži ,,Jestli se někomu o mě návštěvě zmíníš, vrátím se a ustřelím ti hlavu" odvětil chladně a vrazil mu pěstí.

Muž se složil na zem pod stůl a nereagoval.

Tanjiro hned přiběhl k Muichirovi který ho uslzenýma očkama pozoroval. Sundal si ze sebe tmavou košili kterou měl přehozenou přes tričko a pečlivě ho do ní zabalil, přestože měl celé tělo od čerstvé krve ,,Neboj, už je to v pořádku".

Muichiro tomu stále nevěřil. ,,T-Tanjiro..." zavzlykal a utřel si slzy které se mu valily po tvářích.

,,Klid, Mui. Omlouvám se že jsem tě nechal odejít, ale neboj se, už ti nic nehrozí. Vrátíme se spolu domů, dobře?" řekl s úsměvem a vzal ho do náruče. I na něm bylo vidět že se mu velmi ulevilo. Přes tenkou košili cítil jak se stále klepal strachem a jak se mu nedařilo uklidnit jeho splašený dech. Pevně ho k sobě přitiskl a vyšli na chodbu kde už stály Nezuko a Ao.

Vedle nich ležela ta gorila bez známek života.

Obě se na ně otočili a rozběhli se k nim. ,,Muichiro! Jsi v pořádku!" vykřikla Nezuko nadšeně.

,,Myslel jsem že počkáš v autě, Aoi" zamumlal zmateně Tanjiro.

Dívka přikývla ,,Chtěla jsem, ale řekla jsem si že si nenechám ujít příležitost někoho praštit" ušklíbla se.

Muichiro si stále připadal trochu omámený. Jestli je tohle sen tak nechtěl aby někdy skončil. Jen si opřel hlavu o jeho rameno a unaveně přivřel oči.

,,Každopádně odsud vypadnem. Vypadá to tady jak v laciném bordelu..." Sykl a vydal se ke schodům nahoru. Všichni vyšli na čerstvý vzduch. Byla už tma a jediné co svítilo byly pouliční lampy a večerka naproti.

,,Aoi proč jsi se tam tak zastavila?" optala se Nezuko zmateně.

Dívka naklonila hlavu ,,S někým jsem se v té chodbě potkala očima. Nikdy jsem neviděla tak krásně oči..." zamumlala zamýšleně.

Tanjiro mezitím s nepatrným spokojeným úsměvem pozoroval černovláska jak se mu klížily očka. ,,Klidně jdi spát. Musíš si pořádně odpočinout, Mui".

Muichiro zvedl hlavu a nedopatřením mu ukázal rumělce na jeho tvářích ,,J-já..." zakoktal zlomeným hlaskem, ale zase mu začala padat víčka.

Došli k autu a Aoi z Tanjirovi kapsy vytáhla klíče ,,Řídit budu já. Jestli máš nějaké námitky, zamítají se" pronesla a sedla si na místo pro řidiče.

Nezuko si sedla vedle ní a chlapci nezbylo nic jiného než si sednout dozadu. Ujistil se že černovlásek leží v pohodlné poloze na jeho klíně ,,Můžeme jet" Sykl a pořádně ho zabalil do své košile. Netravalo dlouho a Muichiro usnul. Tanjiro se spokojeně usmál a pohladil ho po uslzené tváři.

,,Jsi rád že se to povedlo?" ozvala Se Nezuko.

,,Popravdě jsem nevěřila svým uším když jste mi to vysvětlovali. Opravdu doteď žil v takových podmínkách?" vydechla Aoi zatímco se soustředila na řízení.

Rudovlásek se odmlčel ,,Čím víc jsem ho poznával, tím víc mi přirostl k srdci. Teď vím že to co mi říkal nebyla lež. Je mi z toho chování psychicky na nic. Nemohl jsem ho tam nechat...ale jsem rád že už ho mám u sebe a nic mu nehrozí..." přiznal a políbil ho do vlasů.

Nezuko se usmála ,,Konečně..." vydechla spokojeně a prsty si pročesala dlouhé vlasy.

,,Co?"

,,Od smrti rodičů se z tebe stal duch bez emocí a arogantním výrazem. Konečně se chováš jako můj bráška, Tanjiro" pronesla a s úsměvem se na něj otočila ,,Jestli ti k tomu pomohl on, opováž se na něj být nepříjemný".

Tanjiro zakoulil očima a nevyjadřoval se.

,,Je pravda že seš úplně přestal smát. Asi má na tebe dobrý vliv" přidala se Aoi zatímco se soustředila na řízení.

,,Nechte mě v klidu existovat! A radši se soustřeď na řízení Aoi, nebo s námi zajdeš do příkopu!"

•°•°•°•°

,,Budu potřebovat tvojí pomoc..." pronesl Tanjiro vážně.

Nezuko naklonila hlavu ,,Pomoc?"

Její bratr přikývl ,,Jak jsem už říkal, Muichira si koupil Tomioka na natáčení. Když jsem s ním byl na scéně, Nemohl jsem si pomoct. Byl hrozně roztomilý. Zároveň se mi však poskytl pohled na jeho tělo. Jizvy. Nezahojené rány. Kousance. Modřiny. Přemýšlel jsem co s tím, tak jsem si ho od něj koupil na zbylé dva dny. Dneska ho mám však v 19.oo vracet..." zamumlal monotónně a prohrábl si vlasy.

,,Takže? Máš v plánu mu ho nevrátit a na určitou dobu ho ukrýt?" zeptala se a zvědavě ho začala propalovat pohledem

,,Napadlo mě to, ale mohlo by se u toho něco stát. Navíc si přes Tomioku nechci znepřátelit celou mafii ShiUzui. Zatím o mě neví že jim prolézám pod prsty, ale jistota je jistota." odvětil vážně.

Dívka to jen zamýšleně odkývala a čekala až se dostane k jeho pointe.

,,Až se dostane zpět do té otrokárny, vtrhnul tomu cucakovi do kanceláře. Přinutím ho aby mi ho prodal, a když bude odporovat, posunu to o level výš. Potřebuju aby ses postarala o tu gorilu co mu tam pobíhá. Pokud vím takových tupců bez mozku je tam víc, ty to zvládneš"

,,Takže si ho odneses v náručí jako porcelánovou panenku" pronesla pobaveně a zasněně si ho projela pohledem ,,Někdo se nám tu zabouch!" vyprskla v záchvatu smíchu.

Tanjiro se pevně držel, aby po ní něco nehodil ,,Kuš, Nezuko. Jen mu chci pomoct. Je moc mladý na to, aby dělal sexuálního otroka bohatým lidem. Ještě k tomu nedobrovolně. Chová se ke mě jako bych byl císař bůh ví čeho a bojí se mi odporovat. Za každou věc se omlouvá, chce spát na zemi, doslova mi řekl abych kvůli němu neplýtval teplou vodou a pokaždé když kolem něj projdu, vyděšeně mě sleduje, jakobych ho chtěl praštit. Nehledě na to že má tělíčko spojené z párátek a na celý den mu stačí půl krajíce chleba. Chci aby žil normální život a nenechám ho vrátiť se zpět do toho pekla" odsekl uraženě a odvrátil pohled.

,,Přesně o tomhle mluvím!" Zazubila se a jukla na svůj mobil ,,Každopádně ti klidně pomůžu. Napíšu Aoi ať jde s námi...

Ohayo mina-san!
Další kapitola je na světě, ale nebojte se, další kapitoly už budou klidnější. Doufám že se vám kapitola líbila!

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 12.4. 2k22
Počet slov: 2777