Muichiro otevřel oči a okamžitě ho oslepilo přímé světlo. Křečovitě sevřel oči a pomalu se posadil. Každá rána na jeho těle ho šíleně pálila a ještě k tomu ho hrozně bolela hlava, jakoby měla každou chvíli prasknout.

Až po chvíli si však uvědomil pár věcí. Seděl na posteli a přestože nic neviděl přes umělé zářivky, slyšel několik lidí jak spolu o něčem mluví.

Chtěl slézt z postele, ale zábranily mu v tom kožená pouta která měl na rukách a nohách. Každý opasek byl delším řetězem přikovaný k jedné z nohou postele. Mohl se pohybovat, ale z postele se nedostane.

Najendou však všechno utichlo a bylo ticho.

Z nějakého důvodu chlapec cítil, jakoby se všechny ty osoby v místnosti otočily na něj.

,,Akce!" ozvalo se z ticha.

Muichiro vůbec nechápal co se děje, ani kde je takže jen vyděšeně koukal kolem.

Konečně někoho uviděl. Nebo jako nevěděl jestli je to dobře, ale aspoň ví kde ta osoba je.

Přes světlo ho špatně viděl, ale byl to kluk, který mohl být o pár let starší jak on. Měl rudé vlasy a krásné vínové oči. Na čele byla velká jizva, nebo znaménko a na uších se mu houpaly květinové náušnice. Oproti černovláskovi, který byl stále jen v bílé tenké košili, on byl oblečený ve volné mikině a černých teplácích. V jeho tváři spočíval velmi zvláštní výraz a pomalými kroky si to kráčel k vyděšenému chlapci.

Muichiro ani nemrkl a už byl přišpendlený na posteli, černovlásek se nad ním s úsměvem skláněl.

,,Hee, nic jsem neudělal a ty vypadáš jako bych tě vraždil" ušklíbl se a pohladil ho po tváři.

Černovlásek se snažil vyprostit, ale stále na něj částečně fungovalo to sedativum. Vyděšeně si prohlédl jeho klidnou tvář. Nerad to přiznával ale ten kluk byl tak krásný a přitažlivý, až se trochu začervenal.

Rudovlásek si toho všiml a přechytil si obě jeho ruce do jedné. Vyhrnul mu košili pod bradu a studenými prsty přejel po jeho hrudníku. Docela ho překvapily rány a množství jizev které uviděl. Moc si tím však nelámal hlavu. ,,Jsi roztomilý když se snažíš vzpírat, ale odsud se jen tak nedostaneš" zavrněl mu do ouška a kolenem se mu otřel o rozkrok.

,,N-ne... Prosím ne, nechte mě být..." zavzlykal vyděšeně a začal sebou všemožně házet.

Ten kluk se trochu zarazil nad tím jak byl roztomilý když plakal. I tak neměl problém se nad ním udržet protože jeho vyhublé tělíčko proti němu nic nezmohlo. Jen se ušklíbl a volnou rukou chytil jeho bradavku a začal za ní tahat ,,Shh, notak, když přestaneš plakat, užiješ si to víc špunte" špitl a začal ho líbat na krk.

Muichiro tiše vzdechl, ale stále nedokázal kontrolovat slzy strachu které mu klouzaly po tvářích.

Rudovlásek si rozepl kalhoty a na jeden příraz do chlapce vnikl až po kořen.

Menší chlapec vykřikl bolestí a prohl se v zádech, biť mu nepraskla páteř. Pálilo ho to jako čert, ale přestože se bál, nebylo to tak hrozně v porovnání s muži se kterými obvykle spí.

Kluk nad ním začal hned přirážet a sám u toho vzdychal. Opět se chlapci přisál na krk a začal ho líbat a kousat.

•°•°•°•°

,,Stop! Hotovo!"

Rudovlásek seděl na posteli s hrnkem čaje a jen pozoroval okolí. Byl nahý ale měl přes záda přehozenou deku.

Výrazně umělé zářivky už byly vypnuté a odhalily Houfek lidí a dvě filmovací kamery.

Stejně mu po chvíli ujel pohled na spícího černovláska, který vedle něj spal, opírajíc se o jeho rameno. Po celém těle měl kousakne, značky a menší modřiny, plus starší zranění. I slepý by musel vidět jak se i ve spánku klepal zimou. Chlapec mu položil ruku na čelo a zamračil se ,,Hej, Tomioka!" zakřičel.

Ze skupinky vyšel černovlasý muž a za ním muž též s černými vlasy. Byl menšího vzrůstu, možná o trochu vyšší než Muichiro, měl roušku přes tvář a jeho oči zářily dvěma barvami, žluté a zelené.

,,Ano Tanjiro?" optal se otráveně jako vždycky.

,,Odkud máš toho kluka. Vidím že to není herec a strach který že mě měl byl opravdový...." zamumlal otráveně a povrchně pozvedl obočí.

Tomioka zakoulil očima ,,Rejža chtěl někoho, či strach bude co nejreálnější. Žádný s přihlášených herců se mi nezdál, tak jsem navštívil Akazu a jeho podnik" odpověděl bez zájmu.

Tanjiro zakoulil očima ,,To už chápu jeho tělíčko..." zamumlal si spíš pro sebe a pořádně ho přikryl pod deku která je oba chránila před chladem. Poté zvedl hlavu ,,Ale neříkej mi že jsi takové vemeno, že sis nevšiml že má horečku...." Sykl a otráveně se na něj podíval.

,,Ale uvědom si s kým mluvíš, Tanjiro" Sykl vytočeně ,,A co že má horečku? Koupil jsem ho na tři dny a neměl jsem čas čekat. Je pravda že jsem nečekal že už dneska stihneme všechno, ale teď už je to jedno. Na ty zbylé dva dny ho půjčím kolegům, jak viděli jeho výkon řekli že si klidně připlatí..." odfrkl otráveně a otočil se k odchodu.

Tanjiro koukal na ty dva jak odchází a pak rychle přejel pohledem na klapající se tělíčko vedle něj. Nakonec jen vytočené zasyčel ,,Tomioka, pojď sem ještě na moment...".

Muž se s otráveným výrazem otočil a tázavě pozvedl obočí.

,,Koupím si ho na ty zbylé dva dny" Štekl po něm.

Tomioka překvapeně pozvedl obočí ,,A proč bys to jako dělal?".

Tanjiro zakoulil očima ,,Do toho ti nic není. Doneste mi někdo můj batoh z šatny" řekl otráveně.

Tomioka kývl na může vedle něj a naznačil mu ať pro to zajde.

On jen kývl a po chvíli přišel s černým batohem který Tanjirovi podal.

On si ho převzal a začal v něm něco hledat. Po chvíli vytáhl pouzdro na brýle, otevřel ho a vytáhl tlustou roli bankovek kterou po muži hodil. ,,Drobný si nech..." ucedil bez zájmu a položil si batoh pod nohy.

Muž se na něj podezřívavě podíval ale nechal to být. Jen líně kývl a otočil ,,Dnes už nic nebude! můžete jít všichni domů!".

Tanjiro položil hrnek na zem a otočil se na spícího Muichira. Opatrně si ho položil na klín a přikryl ho dekou. Vzal ho do náruče a rozešel se pryč. Nebylo to pro něj nic těžkého, protože měl dokonale vypracovanou postavu takže mu vyhublý člověk jako on nedělal problém. Vešel do místnosti která byla jeho provizorní šatna. To slovo provizorní je dost podstatné. Vlastně to byla prázdná místnost a věšákem židlí a stolem. Položil nahého chlapce na židli a přesunul se ke svým věcem. Oblékl si kalhoty tričko, boty a s mikinu v ruce se vrátil k Muichirovi, který se bez přívalu tepla, které mu dávalo Tanjirovo tělo, klepal jak osika. Opatrně mu oblékl tmavě zelenou oversized mikinu a znovu si pořádně prohlédl jeho obličej. Rychle se profackoval a vrátil se zpět ke svým věcem. Přehodil si batoh na záda a podíval se na čas. 23:46. Povzdechl si a dal si mobil do kapsy kalhot. Vzal spícího Muichira do náruče, zkontroloval že tu nic nenechal a odešel.

Na place už bylo posledních pár lidí takže jen prokličkoval ven, proběhl dlouhou chodbu, seběhl několik pater a objevil se venku.

Spokojeně se nadechl čerstvého nočního vzduchu a rozhlédl se. Sem-tam projelo nějaké auto a všechny výlohy už byly zhasnuté. Teplota byla příjemná, taková normální letní noc.

Tanjiro se rozešel dál než došel k černému autu na kraji vozovky. Pomocí klíčků odemkl a otevřel zadní dveře kam si odhodil batoh a následně na sedadlo opatrně posadil černovláska, kterého následně připoutal pásem. Sám usedl za volant a nastartoval. Ujistil se, že v zrcátku vidí i Muichira a rozjel se.

•°•°•°•°

Muichiro unaveně rozlepil očka a hned se do něj opřela bolest celého těla, zadku nemluvě. Bylo mu špatně, bolela ho hlava a hlavně mu byla hrozná zima. Hned mu došlo že má asi chřipku ale to byl teď jeho poslední problém. Rozhlédl se kolem a uvědomil si že sedí v autě, které stojí na místě. Překvapil ho fakt, že byl připoutaný jen bezpečnostním pásem a nebyl víc svázaný. Taky ho překvapila mikina kterou měl na sobě. Zmateně se rozhlédl a uviděl rudovláska, který stál zády k autu a nejspíš kouřil elektronickou cigaretu.

Černovlásek chvíli přemýšlel. Měl šanci utéct. Byla tma, takže kdyby si dával pozor, nemusel by si ho všimnout. Tiše otevřel dveře auta a spustil jednu nohu na beton. Zhluboka se nadechl a vyskočil z auta ven. Chtěl se rozběhnout pryč, jenže po prvním kroku se mu zamotala hlava a on spadl na tvrdou zem.

Tanjiro se překvapeně a otočil a ihned se rozběhl k autu ,,Baka! Co si myslíš že děláš?!".

Muichiro hned věděl že je zle. Strachy se celý schoulil a rukama si zakryl hlavu ,,O-omlouvám se! Prosím odpusťte mi to!" vykřikl téměř hystericky.

Rudovlásek se na něj překvapeně podíval, bo byl jeho reakcí docela překvapený. Dřepl si před něj, chytil mu zápěstí a dal mu ruce od obličeje.

Chlapec se na něj se strachem v očích koukal, protože se bál co udělá. Přece jen ho nachytal při útěku.

,,Opatrně, mohl jsi spadnout na hlavu" odvětil klidně a prohlédl si třesoucího se Muichira před ním. Položil mu dlaň na čelo aniž by si všiml že se chlapec krátce začervenal. ,,Je ti blbě?".

Černovlásek chvíli váhal, ale nakonec opatrně přikývl. Čekal všechny možné reakce. Že ho praští, nebo ho sváže a hodí zpět do auta, ale tuhle verzi ve scénáři neměl.

,,Máš úplně nemocné oči. Pojď zpátky do auta, za chvíli budeme u mě" s těmito slovy ho zvedl a posadil zpět do auta. Hned nasedl do auta a rozjel se.

Muichiro byl pořád zmatenější a zmatenější. Měl v hlavě miliony otázek, ale byl tak unavený že sotva udržel oči otevřené.

Tanjiro ho jedním okem pozoroval ,,Klidně jdi ještě spát. Pojedeme tak patnáct minut" . Sotva to dořekl a černovlásek zase usnul.

•°•°•°•°

Muichiro se probral a zmateně zamžikal kolem sebe. Zase byl někde úplně jinde. Vypadalo to jako obývací pokoj. Ležel na velkém černém gauči, vedle byl menší skleněný stolek, velká televize. Musel uznat že větší ještě neviděl.

Pořád mu bylo docela špatně, ale zima už mu taková nebyla. Přemýšlel co má teď dělat. Zase nebyl svázaný a kolem to nevypadalo, že by někdo hlídal.

Posadil se a spustil nohy na zem. Koberec na zemi byl velmi příjemný na dotek.

Pomalu se postavil na nohy. Konečně však něco uslyšel. Nebyl si jistý ale znělo to jako třískání nádobí o sebe. Udělal pár kroků, aby se ujistil že opět nespadne a ohlédl se po nějakých dveřích. Byly tu dvoje. Rozešel se k jedním, přestože netušil kam vedou. Opatrně je otevřel, jenže v tu chvíli zamrzl na místě.

Za dveřmi stála dívka s tmavými vlasy a modrýma očima a nechápavě na něj zírala. Na sobě měla volnější černé šaty po kolená a přes sebe měla přehozenou košili.

Než stihl Muichiro něco říct, ona po něm skočila a silné ho přiklekla na zemi. Chlapec bolestně vyhekl a snažil se vyprostit, ale zjistil že to asi nepůjde.

,,Kdo jsi?! Co tu děláš?!" zakřičela a více na něj přitlačila, aby se jí dostalo odpovědi.

,,Ahhh! J-já-" začal, ale uslyšel otevření dveří.

Byl to Tanjiro který se objevil v těch druhých dveřích a nechápavě se na ně podíval ,,Aoi co to děláš? Pusť ho, takhle ho zlomíš" Sykl a šel směrem k nim

Dívka se na něj zmateně podívala a Muichira pustila.

Rudovlásek vytáhl chlapce má nohy a položil mu dlaň na čelo.

,,A vysvětlíš mi třeba kdo to je?" upozornila na sebe Aoi.

,,Můj spolubydlící na minimálně další dva dny, takže až ho příště uvidíš tak s ním prosím neházej o zem" zamumlal.

Muichiro moc nechápal, tak jen zmateně koukal na ty dva.

,,Oh, omlouvám se, myslela jsem že je to zloděj" odvětila a s úsměvem se podívala na černovláska ,,Omlouvám se, nechtěla jsem ti nějak ublížit. Nebolí tě něco?".

Muichiro na ní jen nejistě kouknul. Bolelo ho úplně všechno ale to asi nebylo kvůli ní. Nakonec jen opatrně zavrtěl hlavou.

Tanjiro zakoulil očima ,,Každopádně co tu dneska děláš. Myslel jsem že přijdeš až ve středu" odvětil tázavě.

Dívka přikývla ,,Chtěla jsem se na něco zeptat, ale jak tak koukám tak to počká" usmála se a podívala se na hodinky.

,,Mám skoro hotovou snídani, takže jestli chceš můžeš zůstat a najíst se s námi" navrhl Tanjiro

,,Ne děkuji, ale už jsem jedla a potřebuju zařídit i něco jiného" řekla a vytáhla z kapsy svazek klíčů a hodila je rudovláskovi.

Tanjiro je chytil a překvapeně se na ni podíval.

Aoi se ušklíbla ,,Nechals je v zasedačce. Tak se mějte!" zamávala jim a zmizela v chodbě.

,,A já se divil jak se sem dostala..." zamumlal a podíval se na Muichira ,,Jak ti je?".

Chlapec přemýšlel co má říct. Na takovou otázku se ho dlouho nikdo neptal, kromě Kanao a Zenitsu. ,,N-no...".

Tanjiro si povzdechl ,,Pořád máš teplotu. Dáš si něco k jídlu a pak ti dám nějaké prášky" s těmito slovy ho chytil za zápěstí a odtáhl do vedlejší místnosti kde byla kuchyně.

Byl tam také velký stůl s šesti židlemi.

Rudovlásek ho posadil na židli a odešel k plotně. Vzal talíř plný palačinek a položil to před chlapce ,,Vem si kolik sníš , v některých je Nutela a někde meruňková marmeláda, dej si co chceš" řekl, sedl si vedle něj a natáhl se pro palačinku.

Muichiro se na to jídlo nejistě podíval ,,P-pane... Kde to jsem? A co b-bude dál?" špitl nejistě.

,,Jsi u mě doma. Vím odkud jsi, znám Akazu a jeho podnik. Předpokládám že o tom co se dělo včera ti taky nikdo nic neřekl" povzdechl si a chlapec jen zavrtěl hlavou. ,,Zcela jednoduše jsme točili filmy pro dospělé. Neber si to zle, jel jsem podle scénáře. Domluvil jsem se s tím co si tě koupil a zbylé dva dny budeš bydlet tady" vysvětlil dál si vychutnával palačinky.

Muichiro překvapeně zamrkal ,,A vy se nebojíte že uteču?" zeptal se opatrně.

Tanjiro se na něj pobaveně podíval ,,Máš chřipku a bolí tě celé tělo. Navíc máš tak slabé tělíčko že tě přemohla i holka. Nebo si snad myslíš že bych tě měl prostě svázat a hodit do sklepa?"

,,J-já jen-"

,,Už nemel a dej si nějaké jídlo. Pak ti pomůžu se umýt a pořádně ti ošetřím ty rány" skočil mu do toho.

Chlapec chvíli váhal, ale nakonec vzal palačinku a začal jíst. Nesnědl ani půlku a už nemohl.

Tanjiro ho zaujatě pozoroval ,,Nedivím se že jsi tak vyhublý když nesníš ani celou palačinku... Jedl jsi tak i u toho zmetka?" pozvedl obočí

Muichiro nejistě zvedl hlavu ,,N-no, Mistr nám dával přiděly jídla každý den" špitl nejistě.

,,Kolik?" Sykl rudovlásek nepříčetně.

,,Půlku krajíce chleba a hrnek vody..."

Tanjiro se na něj překvapeně podíval ,,Denně?" optal se a chlapec jen nejistě kývl. Sevřel pěst, ale snažil se udržet si klidný výraz ,,Dojez aspoň tu jednu palačinku a pak na mě zavolej, odběhnu si nahoru" řekl monotónně, popadl svůj mobil který měl na stole a odešel.

Muichiro ho nechápavě pozoroval a pak se podíval na tu palačinku. Vůbec na ni neměl chuť, protože byl nacpaný a ještě se necítil úplně dobře. Nechal tedy palačinku palačinkou a rozhodl se jít za ním. Bylo mu ale blbé na něj volat. Zvedl se ze židle a šel ke dveřím kterými Tanjiro odešel. Rozhlédl se a uviděl před sebou schody do patra. Přidržel se zábradlí a vyšel nahoru. Objevil se v dlouhé chodbě s několika dvermi

Ohayo mina-san,
Po pár dnech tu mám novou kapitolu, takže doufám že se líbí.

Vždycky když zpětně čtu své příběhy, přijdou mi hrozně kruté, ale bohužel, co s tím už.

Nevím co jiného vám sdělit, než, uvidíme se u další kapitoly

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 25. 3. 2k22
Počet slov: 2588