Ohayo mina-san!
Mám tu pro vás zcela nový příběh, doufám že se vám bude líbit <3

Předem bych chtěla upozornit že tu bude více sexuálního contentu než v mých příbězích bývá, proto všichni co to moc nemáte rádi, doporučuji vám jiný příběh.

Vy co na to nemáte věk. Hej, já vás vidím! Pro vás to platí taky <3

Moc doufám že vás tento příběh bude bavit a budou na něj dobře ohlasy

So enjoy the story ❤️

•
•
•

,,Ty jsi opravdu kvalitní kousek, tak mi ukaž kolik toho vydržíš..." ucedil oplzle muž a pohladil rozklepaného chlapce po tváři.

Černovlásek se na něj se slzami v očích díval a chvilkami hypnotizoval tenkou bílou košili, kterou z něj muž před pár chvílemi strhl.

Muž si ho přetočil na čtyři a sám si sundal kalhoty i s trenkama. Nasměroval se přímo proti němu a bez jakékoli přípravy do černovláska vnikl.

Chlapec vyhekl bolestí a zaryl nehty do bílého prostěradla.

Muž ho pevně chytil za boky a začal tvrdě a nemilosrdně přirážet.

Černovlásek zabořil hlavu do prostěradla aby utišil vzdechy a vzlyky které nekontrolovatelně vydával. Muži se to však nelíbilo.

Popadl ho za vlasy a donutil ho zaklonit hlavu ,,Chci tě slyšet vzdychat jakobys měl duši vypustit" Sykl mezi vzdechy a výrazně zrychlil.

Chlapec začal vzdychat hlasitěji aniž by se o to pokoušel. Bylo to jakoby křičel o pomoc. Šlo to samo.

Muž bůh ví odkud vytáhl menší bičík a několikrát ho švihl přes záda a zadek.

Černovlásek mezi vzdychy vyjekl bolestí prohl se v zádech, přičemž se snažil udržet na tenoučkých loktech.

On však nepřestával, ba naopak ještě přidal. Trošku se sklonil a přitáhl si vzdychajícího chlapce za vlasy k sobě ,,Šetří síly štěně. Ještě jsme ani nezačali..."

•°•°•°•°•°

,,Muichiro"

,,Muichiro!"

,,Vstávej Muichiro!"

Černovlásek unaveně otevřel oči a spatřil nad sebou žlutovlasého kluka ,,Zenitsu..." vydechl a zničeně si promnul obličej.

On se usmál ,,Vstávej. Mistr potřebuje pokoj vyčistit. Navíc za necelou hodinu je oběd, musíš se dát do kupy" řekl a pomohl mu se posadit.

,,To je tolik hodin?" zamumlal Muichiro a podíval se na své nahé tělo. Bylo poseté modřinami, cucfleky a ránami po biči. Také zaschlé bílé fleky a krev.

Zenitsu mu podal bílou košili která byla hozená vedle postele ,,Ale slušně tě zřídil..." přiznal lítostně.

,,Bývá to i horší a ty to víš..." odvětil a hodil na sebe bílou košili.

,,Pojď, pomůžu ti se umýt" navrhl Zenitsu a i přes bolestný stén ho vytáhl na nohy.

Až teď bylo pořádně vidět, že je černovlásek o dost menší a vzhledově mladší.

Muichiro si bolestí málem ukousl jazyk. Zadek ho pálil a bolel podobně jako celé jeho tělo.

Zenitsu si jednu jeho ruku dal kolem ramen a společně vyšli na chodbu.

Byla to delší chodba s rudými stěnami a několika dalšími dveřmi. Z některých pokojů byly slyšet vzdechy a vzlyky, což nebylo v tuhle dobu zvyklé.

,,Ještě v tuhle dobu někdo pokračuje?" optal se Muichiro docela překvapeně a snažil se nesoustředit na každý krok který byl nesmírné peklo.

Zenitsu zavrtěl hlavou ,,Asi kolem osmé ráno přišla nějaká opilá banda a chtěli několik z nás na dvaceti čtyř hodinovku. Víš že to Mistr v tuhle dobu nedovoluje, ale nejspíš nabídli spoustu peněz" vysvětlil a šel s ním dál.

Zastavili se až u dveří s nápisem "zákaz vstupu", které Zenitsu otevřel a hned se ocitli na úplně jiném místě. Byla to zašedlá chodba s ponurou atmosférou a jen pár dveřmi.

Vešli do těch nejbližších, což byla hnusná zatuchlá umývárna s několika sprchama bez závěsu a čehokoli jiného. Jen na věšáku visel jeden ušmudlaný ručník.

,,Tak pojď, ať už to máš za sebou" povzdechl si blonďáček a posadil ho na umělohmotnou židli která byla pod sprchou.

Muichiro si sundal košili a odhodil ji dál, aby nebyla mokrá ,,Nemusíš mi pomáhat, zvládl bych to sám..." zamumlal zatímco trpěl bolest zadku která se v sedu moc nezlepšila.

Zenitsu se pobaveně ušklíbl ,,Já vím, ale měl bys šetřit síly, vypadáš dost unaveně. Navíc takhle to bude rychlejší" řekl a zapl studenou sprchu. Nebylo to tak, že by ho chtěl trápit, ale tady tekla jen studená voda.

Menšímu chlapci se okamžitě začaly zimou drkotat zuby a do tváře mu spadla zplihlá ofina, ale i tak se ani nepohl. Věděl že lepší to už nebude.

Blonďáček ho pořádně umyl od zaschlého semene a krve ,,Vstávej, ještě tě vymyju ze zadu".

Muichiro jen zničeně přikývl, otočil se a zapřel se rukama o kachličky na stěně, přičemž se sotva držel na nohách.

,,Zatím zuby" řekl omluvně a strčil do něj dva prsty, aby ho roztáhl a všechno mohlo ven.

Chlapec bolestně zasyčel a cítil jak z něj všechno vytéká ven. Jak semeno, tak krev.

Zenitsu vypl vodu, přehodil přes třesoucího se chlapce ručník a posadil ho zpět na židli. Počkal až se usuší a podám mu bílou košili.

,,Díky..." povzdechl si Muichiro a oblékl si své oblečení.

,,Ještě neděkuj, víš co ještě musíme" odpověděl mu a vytáhl ho na nohy. Pomohl mu se dobelhat k dalším dveřím. Za těmi byla místnost, která se nenápadně podobala množírně zvířat.

Snad dvacet matrací po pěti vedle sebe v rozích. Každá matrace měla jmenovkou a malou krabici připomínající noční stolek vedle sebe. Jedna skříň a žádné okno. V některých postelích se někdo líně povaloval a někteří seděli na zemi a povídali si. Jak holky, tak kluci. Všichni ve stejných krátkých košilích jako chlapci.

Oba se přesunuli do jednoho rohu kde byla jen jedna postel obsazená. Seděla na ni dívka s tmavými vlasy sepnutými do ledabylého culíku a jakmile je uviděla tak se na ně usmála ,,No konečně vy dva. Za chvíli bude nástup" zazubila se.

,,Když bude nástup kde jsou ti dva?" optal se Muichiro a kývl k prázdným matracím.

Zenitsu ho posadil na matraci a protáhl se ,,Jsou na té rychlo akci jak jsem ti říkal po cestě" vysvětlil a vytáhl zpod krabice desinfekci.

Černovlásek jen kývl a lehl si na břicho.

Blonďáček mu vyhrnul košili a odhalil jeho záda plná modřín, ran od biče a škrábanců. ,,Kanao tahle desinfekce je prázdná, nemáš u sebe nějakou?" optal se a položil lahvičku na zem.

Dívka kývla a vytáhla stejnou lahvičku ,,Ten na tebe nebyl zrovna měkký. Jak moc tě to bolí?".

,,Sama víš že to bývá i horší. Navíc ta dezinfekce bude pálit třikrát tolik jak ta rána samotná..." zamumlal Muichiro do polštáře.

,,Víš že musíme. Kdyby se nám do těch ran dostala infekce a poznali by to klienti, mistr by zuřil. Znáš ta dvě hlavní pravidla. Umýt se a ošetřit se" povzdechl si Zenitsu a začal mu na rozdrásaná záda stříkat obsah lahvičky.

Chlapec tiše zaskučel a mezi prsty začal drtit ušmudlané prostěradlo.

Kanao si klekla vedle jeho matrace a opatrně ho pohladila po vlasech ,,Mistr by ti mohl dopřát pár dnů volna. Takhle vypadáš každé ráno když máš nějakou akci" povzdechla si.

,,To neudělá. Muichiro má nejvíc stálých zákazníků a Mistr by přišel o spoustu peněz" namítl Blonďáček a dál mu pečlivě čistil záda a stehna.

,,Kdybychom tu aspoň byli dobrovolně a dostávali za to peníze. Ale tohle se spíš podobá trhu s lidmi" zamumlala otráveně a dál si zaujatě hrála s jeho dlouhými vlasy.

Muichiro zkřivil obličej bolestí když se Zenitsu dostal na místa která ho nejvíce bolela ,, Nevím proč to furt řešíte. Víte že s tím nic neuděláme a očividně já jediný jsem se s tím smířil..." zamumlal unaveně.

Zenitsu položil desinfekci na zem ,,Ukaž ruce".

Chlapec si sedl a vyhrnul si rukávy dlouhé košile. Obě zápěstí měl do ruda sedřené od pout.

Blonďáček mu to rychlé postříkal desinfekci a obvázal špinavým kusem látky ,,Měl jsi pravdu. Obvykle to míváš horší" přiznal a definitivně odložil desinfekci.

,,Ale pořád to má hnusné!" opáčila Kanao ,,My dva máme po včerejšku jen pár značek a kousanců, zatímco jeho chce každé sadistické prase a vyžívá se v jeho roztomilosti" zakoupila očima a přejela prstem po černovláskově tváři.

Muichiro je však přerušil ,,Než začněte hádku, já se půjdu dospat. Vzbuďte mě až bude nástup" odvětil unaveně a rozvalil se tak jak mu to jeho bolavé tělo povolilo.

Ti dva ho chvíli beze slova pozorovali.

,,Hee, to je zvláštní že kdykoli vás tři vidím, tak on spí" ušklíbl se hnědovlasý klučina, který se u nich objevil. Měl krásné smaragdové oči a celkově byl docela pohledný

Kanao se na něj otočila ,,No jo. Ale zaslouží si spánek. Je tu nejmladší a má nejméně času z nás všech, nebo ne, Subaru?" pozvedla obočí.

,,V Jeho kůži si vlastně říkám jestli mu máme co závidět. Je oblíbený, ale každý den má minimálně jednoho klienta, kdežto mně bohatě stačí to že mě jednou za dva dny za někým pošlou" zabrblal Zenitsu a mykl rameny.

Subaru jen kývl ,,Na svůj věk to nemá lehké. Ale těm mafiánům a maniakům co Mistrovi platí to očividně nevadí" povzdechl a zhnuseně zakoulil očima.

Kanao si k Muichirovi opatrně sedla a začala ho vískat ve vlasech ,,Docela mu přeju aby si ho koupil někdo, kdo se o něj bude starat lépe než lidi tady".

,,Pf, zrovna za něj by dal Mistr takovou cenu, že by si ho nikdo nekoupil. Všichni víme kolik z něj má peněz" odfrkl si Zenitsu a posadil se na svou matraci

Subaru se k nim naklonil ,,Doufám že náš Mistr pojde hnusnou smrtí. Bastardi který tu tak týrá mladé lidi si nic jiného nezaslouží" zasyčel naštvaně a sevřel pěst.

,,Subaru! Pojď sem na chvíli!" ozval se hlas nějaké slečny.

Chlapec si povzdechl ,,No nic, Tami mě volá. Rád jsem s vámi po dlouhé době pokecal" usmál se a odběhl pryč.

Kanao se téměř okamžitě naklonila k blonďáčkovi ,, Teď jsem si vzpomněla že jsi mi nedopověděl to co jsme včera probírali. O Subaru" špitla tiše.

Zenitsu si povzdechl ,,Ty jsi vážně pro každý drb. Důvod proč má v poslední době Subaru takový vztek na Mistra je kvůli jeho sestře. Stejně jako nás sem prodali, tak sem Subaru přišel se svou sestrou. Ona se však dostala pod ruku nějakému magorovi, který ji při tom zabil a Mistr s tím vůbec nic nedělal... Ať si namlouváme co chceme, jsme jen trh s lidmi. Jsme hračky na sex pro bohaté lidí. Nemáme zde práva a stačí jedno špatně slovo proti klientovi a už máme na krku nůž. Ať už jsme tu skončili protože jsme se připletli tam kam jsme neměli, nebo nás naše rodiny prodaly pro peníze, jsme na tom všichni stejně špatně..." dokončil svůj depresivní monolog.

Kanao nad tím jen posmutněla. Věděla že má pravdu a ať se snažila jak chtěla, nic jí nepřesvědčilo o opaku. Každý den pozorovala, jak je tu mlátí za každou drobnost, nedávají jídlo, když se jim nechce a za jejich utrpení má vedení podniku spoustu peněz.

Z přemýšlení je vytrhla gorila s lidskou hlavou která stála ve dveřích. Ten muž měl na sobě černé věci a v ruce držel řetěz.

Když všichni utichli a vzhlédli ke dveřím, vešel muž v drahém saku
Měl hnědé oči a tmavé vlasy. ,,Nástup!" zakřičel.

,,Muichiro, je nástup, vstávej!" vyhrkla Kanao a násilně ho vytáhla na nohy.

Chlapec bolestně zasyčel ale následoval ji.

Všichni si klekli do řady na studenou podlahu a automaticky sklopili hlavy.

Muž se jen ušklíbl ,,Než dostanete svůj denní příděl jídla, musíme se pobavit o několika důležitých věcech. Zaprvé. Přestože máte nařízeno se po styku s každým klientem osprchovat, tak se nám ve vedlejším pokoji rozšířily blechy. V poslední době bylo spoustu velkých akcí takže všichni z vás, kdo byli v kontaktu s kusy z pokoje 4 vezmou všechny své věci a nechaj je v umývárně. Zadruhé. Přestože jste nejlepší kusy které vlastním, v poslední době bylo několik stížností. Jestli se to nezlepší všem vám snížím příděly jídla a pití. Zatřetí." muž se odmlčel a dokráčel k Muichirovi, kterému se únavou klížily oči. Chytil ho za bradu a zvedl mu hlavu ,,Hned jak se najíš, dojdeš do mojí kanceláře" ušklíbl se a vychutnal si vystrašený pohled, který mu chlapec věnoval. Nakonec se otočil na podpatku a odešel, zatímco ta gorila tam zůstala a pozorovala ostatní.

Muichirovi se už při jeho doteku rozbušilo srdce strachem, ale neodvážil se nic říct.

Uběhlo ani ne pár vteřin a do místnosti vešli dva muži, oba v maskách. Jeden nesl tác s krajíci chleba a druhý měl na tácu několik skleniček vody. Každého v místnosti obešli a hned odešli.

Mládež se zase seskupila do několika skupin a vychutnávali si svůj "oběd".

,,Co myslíš že ti chce tentokrát?" zabrblala Kanao a ukousla si svého kusů chleba.

Muichiro jen bez zájmu hypnotizoval jeho příděl ,,Asi to co vždycky..." zamumlal a promnul si unavené oči.

,,Měl bys něco sníst" napomenul ho Zenitsu a dívka přikývla na souhlas.

,,Jsi vyhublejší než rákoska kterou dostáváme za neposlušnost" dodala.

Chvíli se s ním přetahovali než ho donutili sníst celý krajíc a vypít celou sklenici té odporné vody.

Chlapec ani nepoložil prázdnou sklenici a už za sebou uslyšel cinkání řetězu. Zhluboka se nadechl a otočil se na tu gorilu co se u něj tyčila. Poslušně natáhl ruce před sebe a čekal.

Muž mu svázal zápěstí k sobě pomocí řetězu a ihned ho začal tahat ke dveřím až černovlásek bolestně hekl.

Kanao už chtěla něco říct, ale věděla že tím nepomůže ani jemu, ani sobě.

Muichiro za ním tak tak klopýtal a snažil se tak nevnímať tu bolest co mu způsoboval řetěz na poraněných zápěstí.

Nikdo se v tuhle chvíli neodvážil ani ceknout a jen chlapce v tichosti litovali.

Muž ho odvlekl na chodbu a záhy se dostali do prosvětlené a vybavené části kudy procházeli zákazníci. Prošli celou dlouhou chodbu a zastavili se u dveří s nápisem "boss". Muž zaklepal a bez zájmu chlapec i s řetězy hodil do místnosti na rudý koberec.

Muichiro sykl bolestí když jeho polámané tělíčko dopadlo na tvrdou zem a vyděšeně zvedl hlavu. Věděl co co je ten člověk zač a hlavně co po něm chce.

Ten muž v saku si v klidu seděl za luxusním psacím stolem a hrabal se v papírech. ,,Muichiro, chlapče. Proč myslíš že jsem si tě zavolal co?" nasadil perverzní úsměv a vstal ze židle.

Černovlásek se už podvědomě začal třást a nejistě zavrtěl hlavou.

Muž vzal konec řetězu a přitáhl si chlapce až nepříjemně blízko k sobě ,,Rozhodl jsem se, že ti přečtu poslední recenze tvých zákazníků. Jen pojď" pronesl, popadl Muichira za dlouhé vlasy a odvlekl ho za svůj psací stůl. Sám si sedl na židli a rozklepaného chlapce si shodil na kolena k nohám. Hned na to se začal hrabat v papírech. Po chvíli vytáhl tlustou složku ze které vypadávaly nějaké papíry ,,Ach ano, tady. Tokito Muichiro, 15 let. Nejdřív jsem se divil když poptávka po tobě vzrostla, navzdory tomu že jsi tak mladý oproti ostatním. Ale nakonec to není tak zvláštní" pronesl a zatáhl chlapce za vlasy až ho donutil vykřiknout bolestí ,,Ne každý ti věnuje takové bolestné a nevinné pohledy" ušklíbl se zatímco se vyžíval v jeho vyděšeně a rozkošné tváři.

Černovlásek si i přes tu bolest nedovolil odporovat. Nechtěl si to dělat ještě těžcí než už to měl.

Najednou se ozvalo klepání na dveře a vešel blonďatý muž ,,Akaza, Z pokojů se ozývá více hluku než obvykle. Neměly bychom to zkontrolovat?".

Muž v saku vytočeně praštil do stolu ,,Zbláznil ses?! Ti ožralci nám dali skoro trojnásobek ceny za kus! Nech to být a padej, mám teď práci" zasyčel a rukou mu naznačil kde jsou dveře.

Druhý muž chtěl něco namítnout, ale radši odešel.

Konečně pustil Muichira a začal listovat ve složce ,,Tak tady máme něco z minulého týdne. Poslouchej tu citaci. Večer skvělí, ještě jsem neohl někoho, kdo by na mě dělal tak krásný vyděšený výraz plný bolestí jako tenhle chlapec. Určitě doporučím ostatním, bla bla bla" citoval a listoval dál. ,,Štěně vzlykalo přesně tak jak jsem si přál. Až budu mít chuť někoho zbít a upustit páru, za tu skvělou cenu si ho zaplatím klidně na tři dny" citoval dál s úsměvem. V jednu chvíli však jeho úsměv zmizel ,,Ale copak je tohle Muichiro? Kluk málo křičel o slitování a málo prosil a děkoval..." nenávistně se podíval do jeho vyděšených modrých očí ,,Neučím vás snad že za každou ránu se děkuje?" zavrčel a křečovitě Muichira chytil pod krkem

,,A-ano..." zasípal zatímco lapal po dechu.

Akaza se postavil a vytáhl malého chlapce na nohy ,,Je dobré že to víš a stejně jsou na tebe samé stížnosti..." Sykl a jeho stisk zesílil.

Muichirovi pomalu ale jistě docházel vzduch ,,M-mistře... P-prosím...".

,,Asi ti budu muset dát další lekci..."

Ohayo, zase já <3

Doufám že vás první kapitola zaujala a budete se těšit na další kapitoly. Jelikož je to nový příběh, brzy vám vydám i druhou kapitolu. Určitě mi pak dejde vědět vás názor <3

Vaše Anonymní Holčena ❤️