Varování 18+

Ron je vážně zraněn a při závěrečné bitvě a jediné, co mu může ještě pomoct jsou slzy fénixe. Jenže jediný člověk v okolí, který jej vlastní je Snape. Zdědil ho po Brumbálovi.
Hermiona ho prosí, aby Ronovi pomohl. Je natolik zoufalá, že mu slíbí naprosto cokoli, aby jejího milého zachránil. Snape tedy využije situace ve svůj prospěch, a když se situace uklidní, vymáhá po Hermioně splacení dluhu. Za slzy fénixe se s ním musí vyspat.

***

Spěchali na ošetřovnu, Ron ztrácel vědomí, byl na tom hodně zle. Zasáhla ho nějaká kletba černé magie, která ho užírala zevnitř. Hermiona držela svého přítele pod Mobilikorpem, aby s ním mohla manipulovat.

Na ošetřovně nebylo k hnutí. Závěrečná bitva v Bradavicích si vyžádala mnoho obětí a zraněných.

" Madam Pomfreyová!" křičela Hermiona zoufale. Nikde tu ženu nebylo vidět. Nakonec se vykoukla zpoza plenty a když viděla zlaté trio mířila k nim.

" Co se mu stalo?" zeptala se.

" Bojoval hned vedle s McNairem, nevím co na něj vrhl za kletbu. Před chvílí byl ještě vzhůru, ale strašně křičel.

Poppy vykouzlila provizorní lehátko a ukázala Hermioně, aby ho na něj položila. Poté začala s diagnostickými kouzly.

" Merline!" vyjekla Poppy zděšeně.

" Co mu je?" vykřikla Hermiona i Harry.

" Je to velmi černá magie. Je mi líto, nemohu mu moc pomoct. Ta kletba ho užírá zevnitř zaživa. Jediné, co by mu ještě pomohlo jsou slzy fénixe," vzlykla Poppy

" Ale Fawkes odletěl po Brumbálově pohřbu," namítl Harry.

Nejednou se na ošetřovně objevil Snape. Živý a zdravý. Harry to nechápal. Vždyť ho viděl v podstatě umřít. Nedokázal tam ale vydržet do poslední chvíle. Potom co mu dal vzpomínky, utekl.

" Vy žijete?" vykřikl Harry. Snape se u nich zastavil.

" Očividně, Pottere," řekl Snape a se zamračeným výrazem sledoval Weasleyho.

" Jak?" nechápal Harry.

" Fénix přiletěl na poslední chvíli," odpověděl Severus prostě.

" Mohl byste ho zase zavolat? Ron potřebuje pomoc, prosím," vrhla se na něj Hermiona zoufale. A Snape si ji se zájmem prohlížel.

" Nevím jak, nevolal jsem ho," řekl Severus popravdě. Věděl, že mu ho Brumbál odkázal, ale předpokládal, že když odletěl, že už ho neuvidí.

" Zkuste to prosím, udělám cokoli jen mu pomozte!" Plakala Hermiona. Harry se zamračil protože viděl zablýsknutí ve Snapeovo očích. Tohle se mu nelíbilo.

" Skutečně cokoli?" zeptal se Severus a zadíval se Hermioně do očí. Těžko říct, jestli prohlédla co tím myslí, ale váhavě přikývla.

Severus se soustředil a pokoušel se navázat spojení s fénixem. Jako jeho majitel by toho měl být schopen. Skutečně se mu to po pár minutách povedlo. Přikázal mu, aby za ním přiletěl. Neměl by být moc daleko. Byla to sotva půl hodina, co mu pomohl.

Fawkes se skutečně nacházel poblíž, v Zapovězeném lese. Výzvu svého pána sice nerad, ale poslechl a vznesl se k nebi. Letěl k hradu a přistál na okně ošetřovny. Bylo rozbité, takže mohl vejít dovnitř.

" Fawkesi!" vykřikla Hermiona a hnala se k němu společně s Harrym. Pták si ho pamatoval. Snape mu beze slov a předal informací aby pomohl zrzkovi. Fenix se posadili Harrymu na ruku a ten ho odnesl k Ronovi. Pták si zrzka prohlížel a pak začal svůj žalozpěv. Slzy mu kapaly přímo do Ronovi rány na břiše. Během několika minut se Ron probral.

Hermiona se mu vrhla kolem krku a políbila ho na rty. Harry Ronovi zmáčkl ruku. Poté odnesl fénixe ke Snapeovi.

" Pane Pottere," přikývl Severus a převzal si Fawkese. Načechral mu trochu peří a pak mu zašeptal, že může odletět. Fénix se vznesl a uletěl okem pryč.

Hermiona pustila Rona a šla ke Snapeovi.

" Dekuji vám, profesore," řekla.

" Řekl bych že skutečně máte zač a nezapomeňte, že mi něco dlužíte," řekl Severus temně a Hermiona zamrkala.

" Co budete chtít?" zeptala se tiše.

" Přijďte dnes večer do mého domu, vše se dozvíte tam," řekl Severus. Hermiona se zatvářila zaskočeně.

" Ehm, dobře," řekla trochu přiškrceně.

Vyhlídka, že bude zavřená u Snapea doma nebyla moc lákavá, ale dlužila mu a za Ronův život byla ochotná podstoupit cokoli. Tedy aspoň si to myslela.

Napsal ji na pergamen adresu a vyšel z ošetřovny. Pomoct ostatním profesorům. Nejdřív jim ovšem musel vysvětlit, jak to bylo s jeho úlohou ve válce. Minerva se tvářila dost podezřívavě a dokonce ho dotáhla k Brumbálovo obrazu a ten jí všechno potvrdil. Poté ho konečně vzala na milost a nebavila se s ním už tak úsečně.

***

Severus se přemístil k sobě a začal připravovat dům na dámskou návštěvu. Díky Merlin za kouzla. Přípravu měl hotovou během několika minut. Poté začal přemýšlet, co uvařit k večeři.

Zajímalo by mne, jestli si vůbec uvědomila, co po ní chci.

***

" Co ti řekl?" zeptal se Harry, když odcházeli od Rona.

" Chce, abych se k němu potom přemístila a poví mi to tam," pokrčila rameny.

" To se mi moc nelíbí," zamračil se Harry.

" Ani mě ne, ale co můžu dělat?"

" Nechoď tam," navrhl Harry.

" To nejde, dlužím mu za Ronův život. Víš přeci, že je to v kouzelnickém světě závazek," zavrtěla hlavou.

" Myslíš, že to může vymáhat?"

" Mohl by, sice jsme nestihli sepsat žádnou smlouvu, ale i ústní dohoda lze vymáhat když na to má svědky."

" Děsí mě, co po tobě bude chtít."

" Tak to jsme dva. Ale Věříš mu teď ne?"

" To že byl na naší straně celou dobu to ano, ale to, že je křivák a navíc Zmojizel, nemůžeš popřít," namítl Harry.

" To je fakt. Dám si pozor," mrkla na něj Hermiona.

" Kdyby něco, použij minci," pousmál se na ni Harry. Naposledy ho objala a vyrazila k bráně, aby se přemístila.

***

Zaklepání na dveře mu ohlásilo, že už dorazila. Šel jí otevřít. Byl oblečen vcelku elegantně.

" Dobrý večer," pozdravila ho a Severus přikývl.

" Nepohrdla byste teplou koupelí a výměně šatů?" zeptal se, když zhodnotil její zjev. Přišla v tom v čem bojovala. Podívala se na sebe a musela uznat, že vypadá příšerně. Oblečení na několika místech roztržené, krev prosakující skrz látku vlasy ulepené, rozcuchané. Špinavá, zpocená.

" Ano, děkuji," přikývla. Navedl ji nahoru do patra do koupelny. Koulzlem pustil vodu a naházel do koupele několik hojivých a uklidňujících přísad. Zatím ho sledovala ostřížím zrakem. Když už se chtěla zeptat, co si pak má obléknout, přeměnil Severus jeden župan na pěkné červené šaty. Ještě vykouzlil toaletku, kde se mohla potom upravit. Bylo zde vše co by mohla žena potřebovat pro perfektní make-up a úpravu vlasů.

" Oh, děkuji," řekla Hermiona zaskočeně. Potom Severus odešel s Hermiona na dveře zakouzlila zamykací kouzla. Severus by je jen tak nepřekonal.

Opatrně se svlékla. Měla dost zranění, která si v průběhu boje nestihla zhojit. Na levé paži měla ošklivou spáleninu. Na břiše řeznou ránu, ne nijak hlubokou a na stehně hlubší. Použila hojivé kouzlo. Ale i to nebylo úplně ideální. Neměla sebou už žádný lektvar, ale díky tomu, že Snape jí do koupele přisypal několik hojivých složek tohoto lektvaru, by se mohly její rány zhojit zcela. I když ta popálenina byla dost ošklivá. Možná bude potřeba ještě hojivá mast.

Naložila se do vany a uvolnila se. Začala se mýt. Bylo příjemné se zbavit se vší té špíny na těle i ve vlasech. Když vylezla z vany, vypustila ji a kouzlem vyčistila. Omotala se osuškou a vlasy stáhla do turbanu z ručníku. Sedla si k toaletce a začala se krášlit. Poté se věnovala svým dlouhým kaštanovým vlasům a nakonec se šla obléknout.
Mrkla na sebe do zrcadla vypadala celkem dobře na to co dnes prožila, i když kruhy pod očima stejně prozrazovaly, jak moc je unavená.

Konečně vyrazila z koupelny plná očekávání, co po ní Snape vlastně bude chtít. Sešla schody a v obývacím pokoji Severus vykouzlil kulatý stůl se židlemi a bylo prostřeno k slavnostní večeři. Hermiona překvapeně zamrkala.

Snape jí celou dobu do šla po schodech sledoval, moc jí to slušelo. Došla až k němu a obočí pozvedla v němé otázce.

" Posaďte se," vyzval jí a ona poslechla.

" Profesore..."

" Již nejsem vás profesor, říkej mi Severusi," požádal jí a rovnou přešel k tykání.

" Ehm dobře... Severusi," zčervenala, bylo zvláštní mu takhle říkat. Pousmál se.

" Zřejmě si říkáš, co po tobě vlastně budu chtít, Hermiono," řekl Severus.

" Ehm pořád jsem nepřišla na nic..." přiznala popravdě. Rozhodl se ti říct bez obal. Neměl rád okolky.

" Je to prosté, strávíš dnešní večer a celou noc se mnou a uděláš vše co po tobě budu chtít," řekl Severus prostě. Hermiona na něj zírala.

" Když říkáš vše... Myslíš..." Zašeptala nedokázala to ani vyslovit.

" Tvá dedukce je zcela správná," řekl Severus pobaveně.

" To nemyslíš vážně, že ne?" řekla Hermiona zděšeně.

Přece s ním nebude mít sex. Vždyť se s Ronem teprve dnes políbili. Neměla žádné zkušenosti a on po ní chce tohle?

" Věř, že mluvím zcela vážně," řekl Severus a vilným pohledem jí sledoval. Hermiona zrudla.

" Profesore..."

" To jsme již řešili..." zamračil se muž.

" To prostě nejde..." zašeptala v očích se jí zaleskly slzy.

" Zdá se ti jedna noc za život kamaráda hodně?"

" Ale..."

" Víš, že smlouva mezi námi je závazná, i když byla sjednána jen ústně?"

" Vím," hlesla.

Zírala před sebe. Nemohla uvěřit tomu, jak byla bláhová. Ale byla Nebelvír a ti z boje neutíkají. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Koneckonců co je její panenství oproti záchraně života. Zítra ráno odsud odejde a už si na to nikdy nevzpomene. A pak může s Ronem začít nový život. Nikdy mu o tom neřekne a Harrymu také ne. Chtěl by Snapea zabít. Ne, že by si to za tohle nezasloužil, ale nechtěla, aby Harryho zavřeli do Azkabanu.

Otevřela oči a zadívala se na něj. Trpělivě čekal na její odpověď.

" Dobře," řekla po chvíli a Severus přikývl. Poté mávl hůlkou a na stole se objevilo jídlo. Pečená křepelka se šťouchanými brambory glazovaná culiulka a polosladké červené víno.

" Nejdřív si dáme večeři, co říkáš?" zeptal se a ona přikývla.

Po výborném jídle Severus nechal kouzlem zmizet stůl a vrátil obývací pokoj do původního stavu.
Teprve teď si Hermiona všimla, že za pohovkou je obří knihovna od stropu až po zem nacpaná knihami. Rozešla se k nim a očima přelétla tituly. Samé známé knihy, staré a vzácné. Severus přistoupil těsně za ní. Ale nedotýkal se jí. Hermioně se zježily chloupky na těle.

Co to se mnou je? Přeci mě tak nerozhodí jeho přítomnost?

" Působivé že?" řekl a v jeho hlase zaznělo pobavení. Chvíli netušila o čem to mluví, než ji docvaklo, že pravděpodobně o knihách.

" To ano," řekla trochu přiškrceně.

"Pokud bys měla zájem, mohl bych ti jednu dvě půjčit," řekl Severus blahosklonně.

Otočila se na něj a hrudníkem do sebe narazili. Zrudla a chtěla uskočit, ale pevné paže jí v tom zabránily. Zrychleně dýchala, její ňadra se tiskla k Severusovu hrudníku. Líbilo se mu, jak z toho byla v rozpacích.

Poté si všiml popáleniny na její ruce a zamračil se. Sledovala jeho pohled a došlo jí, že se mu její ráda nelíbí.

" Přinesu hojivou mast," řekl tiše a zmizel. Téměř jí vadilo, že jí pustil.

Vrátil se s dózou plné hojivé masti. Hermiona jí chtěla použít sama, ale Severus ji posadil na pohovku a sedl si hned vedle ní. Zabořil prsty do masti a jemně ji začal vtírat na spáleninu. Trochu se zamračila nebylo to nic příjemného, ale po chvíli začala působit analgetická složka masti a dalo se to snést. Když skočil, kouzlem si očistil ruce a dózu položil na stolek vedle.

" Lepší?" ujišťoval se Severus.

" Ano, děkuji," řekla Hermiona a Severus přikývl.

" Chceš ještě víno?" zeptal se Severus a Hermiona příkývla.

Připadalo jí lepší být v náladě, když se chystala přijít o panenství s mužem, kterého znala donedávna jen jako svého profesora.

Severus jim oběma nalil a poté si spolu nezávazně povídali. Ptal se Hermiony na její plány do budoucna a ona ze slušnosti ptala na totéž. Nejradeji by však utekla. Čím více hodiny ubíhaly, tím ve větším stresu byla. Viděl jak se jí třásly ruce, stejně jako že se ošívá a snaží se vtisknout na druhou stranu pohovky.

Přisedl si blíž k ní, neměla kam uniknout. V jejich očích vyčetl strach. Pohladil ji po tváři a ona zachvěla se. Rozhodně to nebylo vzrušením.

To se brzy změní.

Pousmál se a přitáhl si ji za zátylek k sobě a políbil ji. Nebyl to žádný cudný polibek. Líbal ji hladově a vášnivě dokud se konečně nepodvolila a nezačala mu polibek nesměle oplácet. Celá se mu v náruči uvolnila. Poté Severus polibek zjemnil.

Když přestal, měla rty pěkně naběhlé. Přejel jí po nich svým palcem. Měla stále zavřené oči a tváře zardělé. Vstal a za ruku jí vytáhl do stoje. Překvapeně se rozhlédla. Měla pocit, že se při jejich polibku zastavil čas.

Bože, ten ale umí líbat. Ani s Ronem to nebylo takové.

" Pojď," řekl a vedl jí nahoru po schodech.

Následovala jej jako ve snách. Vešli do ložnice, ale než se stačila vůbec rozkoukat, přitiskl jí na zavřené dveře a znovu ji vášnivě líbal. Tentokrát mu oplácela okamžitě. Líbilo se jí to. Bylo to vzrušující. Ani si nevšimla, že jí během toho začal pomalu svlékat. Až když před ním stála jen ve spodním prádle a on si ji zálibně prohlížel, začala se cítit trochu nepohodlně. Chtěla se rukama zakrýt ale on ji je chytil a odtáhl jí na postel. Trochu před ním couvala, ale brzy dosáhla pelesti a nebylo kam utéct.

" Hermiono, uklidni se. Chci tě, nicméně nehodlám použít násilí," řekl Severus. Přikývla ale blíž k němu nešla.

" Kdybyste chtěl, už byste to udělal," řekla po chvíli.

" Bude se ti to líbit, slibuji," řekl a začal se pomalu svlékat.

Byl štíhlý, bledý a tělo měl celkem dost pokryté jizvami. Černé chloupky na hrudi,svažující se dolů pod pupík a do rozkroku, na jeho bělostné pokožce dost kontrastovaly.

Snažila se nezírat, ale ta věc co mu trčela z klína byla obrovská. Za svůj život viděla něco takového jen v odborné knize. Víc už snad rudnout nemohla.

Severus se pomalu přesouval až k ní. Objal ji a chvíli jen držel a hladil po zádech v konejšivých kruzích. Když se konečně přestala třást strachy, začal jí znovu líbat a přitom jí hladil po ňadrech. Zavzdychala, bylo to tak vzrušující. Poté ji zbavil spodního prádla.

Nejraději by se hanbou propadla, ale nestihla ani protestovat, když začal Severus rty prozkoumávat její jemnou pokožku na krku. Dělal si cestičky na tom nezmapovaném území. Když vsál její trčící bradavku do úst, prohnula se v luk a sykla slastí. Jedna ruka hnětla ňadro a druhá putovala po bříšku dolů k její jeskyňce, která dost intenzivně vlhla. Dlouhými prsty si proklestil cestičku přímo ke knoflíku touhy a když přes něj přebrnkl, Hermiona viděla hvězdičky.

Rukama tiskla prostěradlo snažíc se zachytit, měla pocit jakoby padala propastí, ale na jejím konci nečekala bolest, ale naprostá slast. Chtěla to a moc. Severus opustil její prsa a jazykem začal dráždit to nepalčivější místečko. Myslela, že omdlí. Vášeň se stupňovala až nebylo kam více vystoupat. Nakonec přepadla přes ten okraj a s radostí se řídila dolů, jak na horské dráze. Křičela, smála se i plakala téměř současně. Byl to neskutečný pocit. Když to skončilo, byla tak citlivá. Musela ho ze svého klína odehnat, nedalo se to téměř snést.

" Zdá se, že jsi připravená," zašeptal Severus.

Bude toho víc? Omdlím, umřu?

Lehce přikývla a Severus si lehl mezi její stehna. Lubrikant nebyl potřeba, byla tak vlhká, že by byl zbytečný. Přejel jí naběhlým žaludem přes pysky k citlivému klitorisu až zavzdychala. A pak už zajel do jejího svatostánku.

Narazil na odpor, který brzy překonal. Trochu se zajíkla, když to zabolelo. Zarazil se. Až teď mu došlo, že je nejspíš její první. Pokračoval až po chvíli kdy už se zdálo, že bolest necítí.

Dal si její nohy na ramena a když do ní zajel hluboko vykřikla. Tentokrát však ne bolestí. Byla to slast dosud nepoznaná, jiná než ta předchozí. Silná, živočišná a tak žádoucí. Přijímala to, chtěla to. Bylo to dokonalé.

Severus zrychloval až nebylo úniku, výbuch vášně u obou nastal chvilku po sobě. Nejdřív ona a pak on.
Zhroutil se na ní a snažil se vydýchat. Byla to neskutečná jízda. Potom se rozpojili a Severus si lehl vedle ní. Vzal ji do náruče a ona se mu do ní schoulila. Hladil jí po vlasech a líbal na tvář.

" Proč jsi mi to neřekla?" zeptal se po chvíli.

" A změnilo by to něco?" zeptala se smířeně.

" Pravděpodobně ne," připustil.

" Tak vidíš," pokrčila rameny.

" Děkuji ti,"

" Za co?"

" Že jsi tak odvážná. Kdybych tohle navrhl nějaké jiné, nejspíš by utekla," řekl Severus pobaveně.

" Jsem Nebelvír, my neutíkáme," řekla hrdě.

" To jsem si všiml," pousmál se Severus. Pak je přikryl dekou a společně usnuli.

***

Ráno jí zastihlo nepřipravenou. Hlava jí bolela, vlastně celé tělo. Protáhla se zajistila, že je v posteli sama. Možná je to dobře. Řekla si. Vedle, na nočním stolku stala lahvička se vzkazem.

" Vypij to, pokud nechceš, aby tvá první noc měla následky."

Teda na tohle jsem včera vůbec nepomyslela. Odzátkovala lahvičku a podle vůně poznala antikoncepční lektvar. Ihned jej vypila.

Šla si dát sprchu a po ní zjistila, že si ji Severus včera v noci pekně označoval. Měla na svém těle několik cucfleků a otisků zubů. Zadívala se na sebe do zrcadla a zrudla při pomyšlení na včerejší noc. Bylo to dokonalé.

Ale jak jen tohle může skrýt, měla pocit, že to na ní každý musí poznat. Byla na první pohled stejná a přesto se cítila tolik jiná. V očích měla takový jas.

Po sprše si přeměnila šaty na něco přijatelnějšího. Džíny, tričko a mikinu. A pak se vydala dolů. Severus seděl u stolu a upíjel svou ranní kávu.

" Něco k snídani?" zeptal se Severus. Dělal jako by to bylo úplně normální ráno. Jakoby to co dělali v noci bylo normální.

" Ano prosím."

" Sladké, slané?" dal jí na výběr.

" Sladké," pousmála se.

Její rodiče, zubaři, by ji za to hnali. Severus jen mávl hůlkou a objevili se před ní lívance s javorovým sirupem a ovoce.
Zazubila se a s chutí se do nich pustila.

Líbilo se mu, že nedělá drahoty. Snědla celou svou porci. Pak ji podled padl na knihy, střelila pohledem k Severusovi. Všiml si, kam se dívala.

" Můžeš si vybrat dvě," pobídl jí. S úsměvem od ucha k uchu vyskočila a šla hledat nejzajímavější titul. Vytáhla dvě tlusté bichle s vzala je ke stolu.

" Dávej na ně pozor," nabádal jí.

" Neboj, umím používat konzervační kouzla," mrkla na něj. Pak mu vlepila mlaskavou pusu na tvář. Zahřálo ho to u srdce.

" Děkuju," zašeptala.

" Můžeš si přijít pro další, pokud o to budeš stát," řekl Severus.

Díval se jí intenzivně do očí a oběma bylo jasné, že nemyslí jen knihy. Zrudla a zamrkala.

" Ehm, kdy je budeš chtít vrátit?"

" Až je přečteš," mrkl na ní. Přikývla a začala se chystat k odchodu.

" Nashledanou," řekl Severus. A Hermiona ho na rozloučenou objala a políbila. To mu dávalo jistou naději.

O dva dny později mu přišla knihy vrátit. Zůstala až do rána