Harry seděl v kuchyňce, cpal se toustem a s klukama přemýšleli co řekne, nenáviděnému lektvaristovi. Od pozdravu jestli mě budeš ve škole dál srát, řeknu dědovi ať ti dá Cruciatus na další schůzce zlobivých Smrtijedů, k nazdar o velevažený sklepní netopýre, až k simulovaní k povolání a rozpálenému znamení zla na paži. Harry se aspoň trochu uvolnil a zasmál a setřepal ze sebe nervozitu, musel si přiznat, že ze Snapa měl strach, byl uzlíček nervů. Vždycky na něj působil jako červený hadr na býka, jejich vzájemná minulost nebyla idylická a od události z myslánky a ministerstva přímo katastrofální. Po chvilce se rozhodl napsat Voldemortovi dopis.

*Dráhy Voldemorte.. nene Dědečku.. to taky ne.. *po chvilce přemýšlení začal psát dopis.

Mám pro Tebe informace a chtěl bych se s tebou na něčem domluvit, nechci dále být figurkou. Určí místo a čas, přijde pro mě ten, který ti předal dopis a zaručí se neporušitelným slibem za mou bezpečnost, setkání prosím bez tvých následovníků, zúčastnit se může pouze kontakt a Vy.

Harry Potter

  Zapečetil dopis svým novým prstenem, aby si ho Snape nepřečetl a koukal se z okna na lidi, kteří procházeli Příčnou. Teď se rozhodne, kde bude jejich Vyvolený stát. Harry nechápal Voldemorta, nechtěl vyhladit mudly, ani ho nezajímala moc, vždy toužil po lásce, po bezpečí a rodině. A nikdy to neměl až teď. A chtěl za to bojovat, netoužil po válce, za svůj krátký život zažil dost, ale tak jak vychází slunce každé ráno k obzoru, tak i s takovou jistotou věděl, že válka do pár let bude, pokud bude nestranný.Harry se oblékl do hábitu co mu půjčil Fred a vzal si mnoholičný lektvar s vlasem zákazníka, který Freda naštval za urážku na cti, když si stěžoval na ceny a nevhodnost výrobků pro děti. Rozloučil se s klukama nasadil plášť, napil se toho hnusu, sice ten chlápek chutnal lépe než Goyle, ale byl to stejný hnus jako když se Petunie snažila uvařit pastýrský koláč, připalila ho, což byla Harryho chyba, kterého zavřela na dva dny bez jídla do přístěnku, protřepal  si hlavu a vyrazil do Obrtlé.

  Cestou se cítil nesvůj, svíral v kapse dopisy od rodičů i pro Voldemorta, jak kdyby na tom závisel jeho život. A závisel. Snape ho mohl ihned dovést k řediteli a ani ho nemusel vyslechnout, mohl ho vyslechnout, předat ho řediteli. Mohl ho vyslechnout a předat dopis řediteli nebo to mohlo dopadnout tak jak chtěl a z toho měl největší strach, z toho očekávání, setkání s mužem, kterého nenávidí hned na druhém místě po tom zasraným staříkovi s jiskrami v očích. A vše záviselo na muži, kterého opravdu neměl rád. Harry byl v loji, musel si to přiznat, po přemítání našel obchod a čekal.

  Snape přišel velici tiše, odkašlal si a spustil. „Dobrý podvečer pane Pottere, to vám tolik chybí má společnost , že po mě toužíte i o prázdninách? "  Snape se zašklebil a Harry měl chuť ho udeřit, nikdo ho tak nedokázal vytočit a rozdmíchat v něm tolik emocí jako tenhle had, musel se držet aby mu něco hrubého neodsekl. " Dobrý večer, pane profesore, rád bych se bez vás obešel i v létě, ale potřebuji vám něco ukázat, promluvit si a potřebuji vaši pomoc.“ Snape se na  Harryho podíval svými onyxovýma očima a analyzoval ho.“ Dobrá Pottere, promluvíme si, nedaleko je hospoda, s vaší změnou vzhledu tam zapadnete.“  Harry následoval Snapa a štvalo ho jak se mu ten parchant posmívá, kdyby šel ve své vlastní podobě na Obrtlou, bylo by to ve večerním Denním Věštci. Vešli do zaplivané hodpody sedli si ke stolu, právě teď budou mít zajímavý rozhovor a vše závisí na tom hadovi, pomyslel si Harry.