Harry se díval z ochozu věže na nebe, slunce se schvovalo za deštivý mrak a studenti se trousili do Prasinek. Harrymu přišlo, že díky Removým slovům se i jeho slunce schovávalo pod dešťovým mrakem. Harry si sedl do výklenku a díval se jak dešťové kapky zkrápějí školní pozemky. Začínal už vát chladný podzimní vítr, který se Harrymu usazoval na duši i srdci. Harry nechápal proč a kdy začal mít tak hluboké pocity pro Snapea, ale měl je právě usazené na duši i srdci. Kde se teď proháněl chladný podzimní vítr a Remova slova... Nikdy tě nebude milovat...
Harry si povzdechl a vytáhl si z džín dopis od Rema. Musel si ho přečíst znovu, nechápal Rema. Ano, snažil se ho napsat laskavě, ale to ho tak málo zná, že neví jak mu ty řádky dokáží ublížit? A Sirius? Jak by ho dokázali vrátit? Proč o tom neuvažoval Remus už tehdy? Slyšel u oblouku hlasy společně s ním a Lunou, ale mohl by mezi těmi hlasy být i Siri? Harry si moc pamatoval, ty hlasy a byly děsivé. Vždyť ty hlasy je táhly právě do toho Závoje. Byl to temný, zlovolný šepot. Harry se díval na dopis a začaly mu téct slzy, které se vpíjely do toho nažloutlého pergamenu. Harry začal litovat, že si nevzal hábit. Byla mu zima. I když mráz, který kosil jeho srdce byl horší. Severus Snape. Co o něm ví? Zná jeho vůni po pergamenu, skořici a lektvarových přísad. Jeho smyslný jazyk, který umí rozehrát v jeho ústech symfonii. Jeho jemné a teplé ruce, které svým dotykem dokážou být jak něžné stejně i drsné. Jeho hebké vlasy, které jsou snad protkány hedvábím. Jeho onyxové oči naplněné touhou, ve kterých jsou chycena noční oblaka s kupou hvězd. Co o něm, ale ví? Že Harryho chránil od prvního ročníku. Že se přidal k Volemortovi, když byl mladý. Proč se k němu přidal? Proč se pak přidal k domnělé straně světla a stal se špehem? Proč byl ve vzpomínce ve Snapeově myslánce jeho otec takový zbabělec a zaútočíl v přesile? Proč se tak nenáviděli? A co mají spolu za minulost? Harry si prohrábl vlasy a stoupl si na ohoz, dešťové kapky mu padaly do vlasů, stékaly mu po tváři a mísily se se slanými slzami. Harry už ani netušil jak dlouho tam stál a pozoroval školní pozemky a  déšť se mu vpíjel  do celého těla. Nejspíš už bylo dlouho po obědě, ale jeho nohy se bály jít do sklepení za Snapem. Harry se zhluboka nadechl toho vlhké vzduchu s příměsí vůně starého kamene. Harrymu začala být velká zima a svět měl v mlze. Harry si sedl zpátky do výklenku. Pamatoval si Snapeova slova, že má jít za ním pokud se bude trápit, ale nedokázal tam jít. Harry zavřel oči a snažil si vybavit ranní sen a Snapeovu vůni. Najednou ucítil tu dobře známou podmanivou vůni pergamenu, skořice a lektvarových přísad. Už asi i blouzní.  „Pottere, já opravdu nevím, jak si s takovou to inteligencí dokázal tak dlouho přežít. Neřekl jsem ti snad, že pokud budeš z Lupinova dopisu rozrušený, máš přijít za mnou? Nebo to tvá hloupá makovice nepobrala?"   Harry se lekl a otevřel oči, před ním klečel Snape a v onyxových očí byla velká starost a rozčílení. Snape si sundal svůj černý hábit a přehodil ho přes Harryho. Harry se na něj podíval nechápal, jak ho Snape našel a nevěděl jestli byl rád či ne. Harry se i přes svůj mlžný opar musel zeptat. „Jak si mě našel?“ Snape Harryho chytl za bradu, druhou rukou ho pohladil po tváři a díval se svými onyxy do Harryho očí.  „Pottere, to není podstatné. Podstatné je, že ať cokoliv co ti ten vlk napsal, tak se mi s tím můžeš kdykoli svěřit. A jsi idiot! Opravdu jen člověk, který má podobnou inteligenci jako Weasley, stojí v dešti na ohozu věže a pak sedí promočený na zemi. Takže ihned vstaň! A bez řečí půjdeš do mých komnat, kde mi vysvětlíš proč po dopisu od vlka, tvůj inteligetční kvocient klesl k hodnotě, kterou oplývá bystrá mysl pana Weasleyho.“  Harry poslouchal Snapea, ale moc ho nevnímal byla mu hrozná zima a v hlavě měl mlžný opar. Snape ho zabalil do svého hábitu, ze kterého se uvolňovla ta nejlahodnější vůně na světě, seslal nějaké kouzla a vzal Harryho do náruče. Cestu do sklepení Harry moc nevnímal, jen slyšel mumlaní tím krásným sametovým hlasem něco o sptratkovi, idiotu a špinavém vlku. Najednou se ocitl ve velké posteli s černým saténovým povlečením. „Pottere, máš horečku. Musíš si vysléct šaty, zvládneš to sám?“  Harry si promnul obličej a začal se třást. Byla mu taková zima. Zkoušel si sundat mikinu, ale tělo bylo ochablé. Najednou ucítil teplý dech a teplé, jemné ruce mu sundávaly oblečení. První černou mikinu, poté tričko se zlatonkou a pak kalhoty. Najednou Harry ucítil teplý polibek na čele, lahvičku u úst a uslyšel ten krásný sametový šeptáný hlas. „Vypij to, Pottere. Je to lektvar proti horečce a hned vypiješ ten druhý. Je uspávací.“  Harry nemohl jít spát, vždyť musel  za chviku na tu hloupu večeři s Hannah. Harry se snažil otevřít oči, které se mu samovolně zavíraly. Vše bylo mlze. „Já nemůžu eeh večeře.. Hannah eeh už půjpůjdu."  Harry se pokusil vstát, ale Snape ho přidržel za ramena a svým sametem mu odpověděl. „Pottere, jestli si myslíš, že tě v takové horečce nechám jít, tak si ještě větší blázen, než za jakého jsem tě měl. Navíc si skoro nahý, Pottere. Ihned vypiješ ty dva lektvary. O slečnu Abottovou se postarám. Na žádnou večeři nepůjdeš."  Harry se snažil podívat na Snapea, ale byl v takové zvláštní otupujicí mlze. Harry byl rád, že nemusí na tu hloupu večeři. Harry jen přikývl a rtech ucítil hrdlo lahvičky. Harry otevřel ústa, zaklonil hlavu a lektvar mu tekl do útrob jeho těla. Harry ani nepostřehl, kdy ho vypil a už měl v ústech druhé hrdlo lahvičky. Harry ucítil dvě teplé, jemné ruce jak ho ukládají na postel a přikrývají peřinou. Ucítil na rtech jemný polibek, ucítil pohlazení ve vlasech a sametový šepot. „Spi, ty idiote."  Harry začínal cítit, že působí lektvar. Teplá, jemná ruka ho hladila ve vlasech a Harry usnul.

*
Severus seděl na posteli vedle Pottera, hladil jeho deštěm zvlhlé chaotické vlasy, políbil ho na ty malinové rty a nasál tu opojnou vůni vanilky, frézie a čokolády a opájel se jí. Po nějaké době si stoupl a pozoroval spícího Pottera, musel si tu chvíli užít a vtisknout si ji hluboko do paměti. Severus nevěděl jestli je rozčílený víc na toho idiotského spratka v jeho posteli, na vlka nebo na sebe, že doručil Potterovi ten proklatý dopis. Ale musel v hloubi duše uznat, že díky špinavému vlkodlakovi má v posteli hříšně nevinné tělo a nádhernou podívanou. Severus zvedl Potterovy šaty, ani ty nejsilnější kouzla je nedokázaly vysušit, jsou promočené na kost. Jak si mohl Potter myslet, že ho nenajdu? Každý má v Bradavicích své místo, které dokáže zmírnit žal. Nebelvírští mají famfrpálové hřiště nebo školní pozemky u jezera, mrzimorští kuchyň či skleníky, havraspárští knihovnu. A když ze svého sklepení potřebují zmírnit svůj žal zmijozelští je to Astronomická věž, protože i zmijozelští chcou občas uniknout chladu ze sklepení a podívat se k nebi. Potter je opravdu zvláštní, že takový Nebelvír jako on, zbožňuje tu věž. Severus svíral v ruce Potterovy džíny a všiml si, že z kapsy vyčnívá dopis. Proklatý dopis od toho špinavého vlka! Severus by nebyl Zmijozel aby si dopis nepřečetl. A Severus začal číst. Ani ten nejnadanější malíř by nedokázal ze své palety s pomocí štetce vtisknout barvy na plátno jakou měla Severusova tvář měnnost odstínů. Od červené, přes fialovou do bledé. Severus zuřil, nevěděl co ho rozčílilo víc jestli debilita vlkodlaka z vysvobození mrtvoly Blacka nebo jeho slova o něm. Taková sprostá lež. Copak Potter nevidí co pro něj dělám? Vždyť pro nikoho nic takového nikdy neudělal a pro někoho jiného ani neudělá. Opravdu Potter je idiot! Dvě věci trápily Severuse. To, že Potter je možná tak naivní a bude chtít mrtvolu Blacka zkusit zachránit za cenu sebe samého. A James Potter. Severus se trochu bál. Chtěl říct, že měl s Potterm skoro celý pátý ročník poměr a myslel si, že ho miloval. Ale mnohem později, až by bylo jejich spojení pevnější. Ne, teď. Severus věděl kde Lupina najít. Bude si muset s Lupinem dlouze pohovořit aby nestrkal ty své špinavé tlapy na něco, co už je dávno jeho. Na Pottera. Severus rychle napsal vzkaz Křiklanovi, že on a Potter nepřijdou na večeři protože má trest. Abottové napsal, že bude ochuzena o Potterovu společnost, díky jeho debilitě a má trest. Minevře napsal, že Potter měl vizi od Pána zla, je u něj pod lektvarem a protože Potter nechtěl být na ošetřovně. A on sám mu musí kontrolovat mysl a bude u něj do rána, přidal ještě pár vět o otravných spratcích. Severus byl moc rád, že Brumbál se nakonec vrací až v pondělí, jinak by oficiálně Pottera u sebe nejspíše mít nemohl. Minevra vzkazu určitě uvěří, protože jen jediné podle nebelvírských Potter nenávidí víc, než Pána zla a svého učitele lektvarů a obrany. Je to ošetřovna. Severus hodil vzkazy do krbu a poslal je všem zmíněným. Oblékl si svůj černý hábit, do kterého si zabalil Pottera a odnesl do sklepení. Severus se vyloženě těšil až vůně Pottera, toho špinavého vlkodlaka praští do čenichu. Nabral do rukou letaxový prášek, promnul ho v dlaních a představil si, že je to Lupinův kostní prach. Severus hodil letaxový prášek do ohně s destinací Malfoy Manor a těšil se na rozhovor. Malfoy Manor bylo honosné sídlo podobné Riddle Manor, jen bylo trochu víc okázalejší a světlejší. Narcisa měla ráda světlé barvy a sídlo tomu přizpůsobila. Severus byl v hale Malfoy Manor a Narcisa upíjela červené víno, četla si francouzský obdobník Týdeníku čarodějky a vzhlédla ke krbu.  „Ahoj, Severusi. Hledáš Luciuse? Můžeš jít do ložnice pro hosty, cestu znáš. Je tam s Lupinem. Musím uznat, že ty si měl aspoň úroveň."  Severusovi nikdy Narcisa nevadila, neměla lehký život sice žila v bohatství a přepychu, ale v manželství bez lásky.  „Děkuji, Narciso. Nebudu tě zdržovat."  Narcisa se vrátila ke své skleničce vína a časopisu. Severus znal Malfoy Manor jako své boty, kolikrát tu byl by ani nedokokázal spočítat. Ať jako nepřítel, přítel, kmotr či milenec. Severus vyšel z krouceného mramorového schodiště a odešel do protilehlé chodby kde byla Luciusova pracovna. Pracovna byla spojena s pokojem pro hosty spojovacími dveřmi. Pokud by člověk tento konkrétní pokoj chtěl obývat, musel by být Luciusovým milencem. Severus vešel do pracovny, bylo to jediné tmavé a temné místo na Malfoy Manor. Byla tu až příliš kýčovitá knihovna z ebenového dřeva, kde se daly najít knihy, které se věnovaly té nejtemnější magii. Stůl měl Lucius taktéž s ebenového dřeva s vyřezávánými hady. Ano,někteří zmijozelové neuměli být kreativní. Stěny byly obloženy ebenovém dřevem, jediná světlá věc v této temné pracovně byl krémový koberec s vysokým chlupem. Severus zaklepal na spojovací dveře. Nejraději by tam vtrhl a vlkovi urval hlavu za ta slova co napsal Potterovi, ale chtěl se ušetřit podívané mezi vlkem a Luciusem. Ještě nevečeřel a nechtěl si zkazit chuť k jídlu. Severus znovu zaklepal a použil svůj vražedný hlas, kterým tak rád děsí tupohlavé studenty. „Lupine hned vylez a dojdi sem, osamotě! Potřebuji si s tebou vyjasnit pár věcí!"  Po chvlice vylezl Lupin v  černém županu s erbem rodu Malfoyů. Severus rozhodil nejsilnější kouzla proti vyrušení a podíval se nenávistně na vlka. Lupin už v Severusových očí nemohl klesnout níž.  „Severusi, co potřebuješ? Špatné zprávy, že?“  Lupin se usmíval, kdyby jen tušil co ho čeká. Severus k němu přistoupil blíž aby si všiml Potterovi vůně. Lupinovi oči vzpláli hněvem. „Neřekl jsem ti něco, ohledně Harryho? Nech ho na pokoji, Severusi. Je pro tebe moc mladý a nevinný, zničíš ho! Doufal jsem, že můj dopis Harryho přivede k rozumu. Budu muset udělat jiná opatření!"  Severus se zasmál, tomu jak je Lupin trapný, sám tu je v Malfoyvě županu jako nějaká laciná děvka a hraje si na mravokárce.  „Lupine, ušetři mě těch řečí. Zameť si před svým prahem. Přišel jsem ti jen poděkovat, díky tvému dopisu právě Potter spí v mé posteli. Děkuji Lupine."  Lupin zbledl a z očí mu čišela zuřivost.  „Zabiju tě! Harrymu vše řeknu o tobě a Jamesovi na shromáždění!“  Severus dal v oči sloup a sarkastický se zasmál.  „Lupine si opravdu tak tupý nebo je to ještě pozůstatek otupění mysli z tvé předešlé činnosti s Luciusem? Protože už jsem ti řekl, že na to je pozdě. Potter je můj. A je mi jedno jaké lži mu řekneš, stejně jako v tvém dopise. Jsi ubožák a hlavně idiot! Opravdu si myslíš, že dostaneš Blacka zpod Závoje? To ti tvá sexuální aktivita tak zatemnila mysl, nebo se už ozvalo šílenství tvého prokletí? Asi obojí, že?  Sám si viděl jak Black zemřel! Nezemřel v Závoji, ty idiote! Ale na Avadu od Belly! A kdyby se ti i tak zázrakem podařilo Blacka vytáhnout, bylo by to jen tlejicí tělo!! "    Lupin se roztřásl a sedl si na gauč.  „To nevíš, Severusi. S Nottem to prostudujeme. Slyšel jsem tam hlasy, když jsem bojoval na ministerstvu, ta možnost tu je!"  Severus pozvedl obočí se ještě více rozesmál.  „Lupine, víš k čemu sloužil Závoj? Nebo ti to Nott či Pán zla zapomněli říct? Závoj kdysi sloužil k popravě těch nejhorších čarodějů. Dnes je Azkaban a polibek. Dřív byl Závoj. Určitě tušíš, čí hlasy si tam slyšel. I když Blacka nemám rád, nebyl vrah ani špatný člověk, pokud by zázrakem přežil Avadu, což dokázal jenom Potter. Určitě by nezůstal v Závoji, ale jeho duše by šla dál! A i kdyby se Black vrátil, což je nemožné. První by zabil tebe, že si se zaprodal a chtěl si zaprodat i syna Jamese a Lily. Hnusíš se mi Lupine. Myslíš, že Black by chtěl žít, kdyby věděl za jakou cenu bylo jeho nepravděpodobné vzkříšení? Ty si nemyslel, že Lupine? A nutit Pottera aby šel na shromáždění ve výročí smrti Jamese a Lily je odporné. To ti nedošlo, že to tě Pán zla zkouší? Že zkouší co je pro tebe Potter schopný obětovat. Myslel jsem, že ti na něm záleží. Očividně jsem se mýlil. Záleží ti jen na sobě! "  Lupin  celý zbledl a chytl si hlavu do kolen.  „Severusi, myslíš, že jsem se upsal zbytečně? Já jen chtěl Siria zpět a když mi Lucius řekl o Nottovi, nepřemýšlel jsem. Chtěl jsem aby se vrátil."  Severus si prohlížel Lupina, kdyby ním nebyl tak zhnusen, možná by mu bylo i líto. „Tvá sebelítost mě nedojme Lupine. Nejsi první co naletěl Pánu Zla. Řeknu ti jediné, pokud se v příštím dopise neomluvíš a nenecháš nás v klidu, tak tě zničím! Buď věrný Potterovi a nebuď hlupák. " Lupin vstal a podíval se do plamenů v krbu.  „Omluvím se a nechám vás být. Ale Severusi, pamatuj pokud mu ublížíš tak tě opravdu zabiju a nebude to planá výhrůžka!"  Severus pokroutil jen sarkasticky hlavou jediný kdo za tím ublížil Potterovi je Lupin. „Beru na vědomí a očekávám, že budeš stále vůdcem a neohrozíš se. I když bych byl velmi potěšen tvou  smrtí, tak Pottera by tvá smrt zlomila. Sbohem."  Severus zrušil kouzla proti vyrušení a odešel z pracovny, v hale se rozloučil s Narcisou a letaxem se přenesl do svých komnat. Severus hned jak se vrátil si nalil skleničku whiskey a na jeden lok ji vypil. Těšil se do ložnice, do své postele. Severus otevřel dveře a zhluboka se nadechl té opjoné vůně vanilky,frézie a čokolády. Ta vůně ho dokáže uhranout. Rychle se vysprchoval, oblékl si pyžamo a opatrně lehl si do postele. Tiše si přitiskl k sobě to dokonalé tělo a nechávál se unášet tím teplem  a vůní do nebe. Severus věděl, že dnes  nepotřebuje žádný bezesný lektvar, nic se mu zdát nebude. Protože jeho sen právě spal vedle něj, on ho držel v objetí a nikým si ten sen nenechá vzít. A pak že se sny neplní, protože Severusovi se jeho sen právě splnil. Severus políbil to spícího anděla na ucho a pomalu začal usínat.