Harry seděl u večeře a přehazoval si bramboru na talíři z jedné strany na druhou, nevěděl jestli je víc nadšený, vzrušený nebo vyděšený. V jeho nitru se tyto pocity střídaly právě tak jako pozice bramboru na talíři. Za nedlouho si k Harrymu přisedl Ron, který byl ještě naštvanějsí než ráno po Obraně a byl celý rudý. „Kámo, jak ho nesnáším. Bastard jeden odpornej, vždyť teď už s Filchem a tou jeho vypelichanou potvorou trávím víc času než v Nebelvírské věži. A až zjistí, že jsem mu neodevzal esej o kletbách protože jsem ji zas od tebe obšlehl k tomu měsíci mi napaří ještě týden. A co mi řekl o tom, že postrádám intelekt. Bych mu ukázal pud sebezáchovy. Kéž bych na toho parchanta mohl poslat nějakou kletbu, třeba slimáky!" Harry nevěděl co na to říct. Nelíbilo se mu jak Ron urážel Snapea, na druhou stranu chápal Rona a jeho rozhořčení, měsíc u Filche je opravdu velmi krutý trest a Snape ho tam posílal neustále. Harry si přestal hrát s bramborem a snažil se v hlavě vytvořit diplomatickou odpověď, opravdu se nechtěl hádat s Ronem, stačila mu Hermiona. „Rone mrzí mě tvůj trest s Filchem. Jestli chceš půjdu ti pomoct až mi skončí trest. Víš, ale Snape má pravdu. Ne v tom co říkal o intelektu, to v žádném případě! Myslím tím, že prostě ti jen chtěl ukázat, svým způsobem, že se opisovánín nic nenaučíš a zabránit ti v tom. A Rone, pamatuješ jak to dopadlo se slimáky a Malfoyem? Určitě nechceš aby se to opakovalo. Víš co příští úkol uděláme společně,jo?" Ron se poškrábal na hlavě a jeho rudý obličej začal blednout. „Kámo, v žádném případě mi po jeho trestu nechoď pomáhat. Stejně nejspíš budeš třídit ty jeho hnusy do rána. Jo, možná máš pravdu s tím učením, ale musí to dělat takhle? Ten bastard se v tom vyžívá! Jsem rád, že nemusím dělat záchody jak chudák Ginny, má od včerejška týdenní trest. Jsem zvědavý co na mě Filch zase nachystal. A neříkej, že tě nesere, že ti ten parchant dal trolla a trest? Vždyť si nic neudělal! A Harry, nezapomínej, že u Malfoye sem měl zlomenou hůlku." Ron se pustil do karbanátku s kaší a s ne tak velkou chutí, jak je u něj obvyklé. Co mohl Harry říct Ronovi, že je mu to jedno? Že se nemůže dočkat až za pár minut opustí síň a půjde na trest a v hloubi duše doufá, že ho povalí Snape zas na Malfoyovu lavici? Harry si prohrábl vlasy a odpověděl. „No ten trest mě zas tolik neštve, protože mi předá dopis od Rema a trolla jsem si zasloužil. Protože když ho máš ty za opisování, tak je fér abych ho měl i já, ne? Rone, Snape je jeden z nejsilnějších čarodějů i kdyby se ti na něj podařilo nějakým zázrakem seslat slimáky, co by tě od něj tak mohlo čekat? Mimochodem byla dneska vůbec Hermiona na nějakém jídle?" Ron se rozhlédl po kolejním stolu, jako by to Harry celou dobu u večeře nedělal a odpověděl. „Kámo, ty si případ, není fér abys měl trolla! Ale představa, jak Snape dáví do kýblu slimáky je fakt parádní! Hermiona nejspíš drží dietu, poslední dobou se chová jak vyšinutá hysterka. Možná nějaký ženský věci nebo to zase bude něco skrz skřítky. Vždyť víš jaká je, až bude mít hlad přijde." Harry si povzdechl nechce zatahovat Rona do problému, který má s Hermionou, ale jak někdo může být tak natvrdlý a málo empatický? To nevidí, že se Hermiona celý týden trápí? Harry se vrátil k talíři a své bramboře, bude muset nějak vyřešit Hermionu. Ale co ji říct aby to nezhoršil? Jak ji může pomoct? Najednou ho začal štouhat Ron vidličkou do ruky a zašeptal. „Harry, podívej se nenápadně k učitelskému stolu, před chvilkou přišel Snape na večeři a kouká se na mě. Ten bastard se mi vysmívá. Parchant jeden!" Harry se odvrátil od své brambory a podíval se na Snapea, jeho onyxové očí byly plné touhy se zlověstným příslibem. Harry nevěděl jestli se těšit či děsit Snapeova trestu a co si on představuje pod pojmem alternativní trest. Harry se vrátil raději k bramboře aby uklidnil své rozbouřené emoce a odpověděl Ronovi. „Nemyslím si, že by se ti vysmíval, Rone. Podle mě je to typický pohled určený Nebelvíru." Harry doufal, že tato odpověď Rona uspokojí a nevšimne si, že se začíná chvět očekáváním. Ron se podíval znovu na Snapea, který se už mluvil s Křiklanem. „Když myslíš, kámo. No nic, musím pomalu za Filchem, uvidíme se v ložnici a přežij to s tím parchantem." Ron ani nedojedl jídlo což se snad nikdy v historii bradavické éry nestalo. Harry si pomyslel, že Filch a jeho kočka musí být hrozným trestem a byl rád, že u něj nemá trest.

Harry stál před lektvarovou učebnou, zbývala mu minuta do zahájení trestu. Cestou do sklepení přemítal, co alternativní trest pro Snapea znamená. Harry doufal, že trest bude zahrnovat Malfoyovu lavici, polibky, doteky a šeptání Snapeova sametového hlasu do jeho uší. Harry se zhluboka nadechl, nechtěl se tolik třást očekáváním a otevřel dveře. Snape seděl za katedrou a opravoval eseje a Harryho nijak nezaregistroval. Harry si prohrábl vlasy a rozhodl se na sebe upozornit. „Hmm, ahoj tak jsem tady." Snape vzhlédl od esejí a v onyxových očí se jiskřila touha a ve tváři měl pobavený výraz. „Ahoj Pottere, běž ke svému stolu. Máš tam už nachystané přísady, které máš tak rád. Očistíš, otrháš a nasekaš je a buď na ně prosím jemný. Oba dobře víme, že umíš být velmi jemný. A Pottere doufám že sis nemyslel, že tě nechám bez trestu?" Snape na něho hodil svůj pobavený úšklebek a Harry se držel aby neodsekl, protože takhle si trest nepředstavoval. „Ano, pane." Harry šel ke svému stolu a měl tam hlávky pískavic, bylo jich tak sto. Ten parchant se mu vysmíval! Harry si moc dobře vzpomněl na pondělní lektvary a na Snapeovy poznámky na jeho účet ohledně téhle debilní přísadě. Harry naštvaně popad tři pískavice a koukl na Snapea, který ho ignoroval a opravoval eseje. Harry byl opravdu naštvaný, je mu tu buší srdce jako splašené, chvěje se, je vzrušený, vždyť dnes zjistil, že se do toho parchanta zamiloval. A Snape si v klidu opravuje písemky či eseje. V Harrym to vřelo, popadl pískavice a šel je omýt kartáčkem od hlíny do umyvadla. Takhle pokračoval i se zbytkem pískavic a když je měl už po hodině umyté, tak jeho naděje pohasínaly. Harry se rozhodl, že se do konce trestu na Snapea ani nepodívá. Když ho takhle mučí a nebude myslet na jeho dravý jazyk, krásnou vůní a podmanivý hlas. Prostě ho vytěsní z mysli a bude myslet jen na ty pitomé pískavice. Harry začal otrhávat lístky pískavice, ty které se měly sekat do lektvaru trhal se zuřivostí a představoval si zas Snapea a u těch, kde měly listy zůstat v celku se snažil být co nejjemnější. Asi po další hodině a půl měl všechny listy otrhané a pustil se do sekání. Po dvaceti minutách sekání za sebou ucítil podmanivou vůni pergamenu, skořice a lektvarových přísad. Jeho pravé ucho zahřál teplý dech a uslyšel ten nejkrásnější sametový šepot. „Pottere, kdybych ti nezadal trest nic by ses nenaučil. A to bych nechtěl já ani ty, Pottere." Harry se celý rozehvěl a začaly se mu třepat ruce. Harry se zhluboka nadechl té podmanivé vůně, která otupovala jeho smysly a pevněji uchopil nůž. Harry najednou ucítil horký vlhký jazyk na svém uchu a zase uslyšel ten nejkrásnější sametový šepot. „Pottere, celý se chvěješ, třepou se ti ruce. Nepamatuješ si co jsem ti řekl na první hodině lektvarů? Že když budeš potřebovat pomoc, tak mě máš zavolat? Přece nechceš aby ses zranil." Harry se začal ještě víc třást, byl tak vzrušený. Snape se na něj ze zadu přitlačil celým tělem a dal své ruce na Harryho a začal sekat pískavici. Harry se začal chvět ještě víc, cítil Snaepovo tělo, jeho vlasy ho šimraly do krku, teplý dech u pravého ucha ho hřál. Snapeova podmanivá vůně ho ještě více otupovala a z rukou se do celého těla dostávalo brnění ze Snapeova dotyku. Harry nedokázal dál sekat listy pískavice a uvolnil ze své ruky nůž. Harry zas uslyšel ten sametově hedvábný šepot. „Pottere, doufal jsem, že tě má přítomnost a pomoc uklidní a dokončíš svůj trest v klidu. Očividně jsem se mýlil." Harry ucítil teplý jazyk na uchu a jemné kousnutí. Harry zasténal všechny jeho smysly byly v mlžném oparu ze Snapea. Harrymu se o slovo začala hlásit erekce. V břiše cítil motýli, celé tělo mu začalo brnět a prostupovaly jím elektrické implusy. Snapea se tiše zasmál, olízl Harrymu krk a svým odzbrojujícím sametový hlasem zašeptal. „Jsi okouzlující můj Pottere, když se celý chvěješ." Harrymu se po těch slovech zastavil dech, chtěl Snapea cítit v ústech a po celém těle. Snape to vycítil, pustil Harryho ruce a prudce ho otočil, přitlačil se na něj a podíval se Harrymu do očí. Snapeovi onyxové oči byly čarokrasné s temnotou, která Harryho naprosto uchvátila. Snapea olízl Harrymu tvář a zašeptal svým sametem do Harryho ucha. „Jsi jen můj Pottere, pamatuj si to." Najednou ucítil jak mu Snape tvrdě chytl za vlasy v týlu a drtil je v sevření, podíval se Harrymu do očí a v jeho onyxových očí se zračila majetnickost. Harry ucítil teplé měkké rty a bolestivé kousnutí. Harry zasténal a Snape ponořil svůj jazyk do hlubin Harryho úst tam rozehrál svůj dechberoucí dravý tanec. Harry dal ruce do Snapeových vlasů, byly tak jemné a hebké a začal se odevzdávat pocitům v ústech a hebkosti držení Snapeových vlasů. Harry nemohl dal, vzrušení bylo vybičované po samotný okraj. Chtěl víc, mnohem víc, chtěl všechno,chtěl aby tento pocit nikdy neskončil. Najednou ucítil Snapeovu ruku, která třela jeho erekci přes kalhoty. Harry zasténal. Harry cítil jak je blízko, ještě chvilka a už naprosto propadne extázi. Harry chtěl také cítít Snapeovu erekci, Harry dal ruku Snapeovi na jeho kalhoty a když ucítil jeho penis v dlaních, cítil jak se mu splašil podbřišek. Harry cítil v podbřišku třepot motýlích křídel, chtěli uletět a osvobodit se. Harry začal stejně třít Snapeovu tvrdost jako to dělal Snape Harrymu. Snape zasténal a opustil dravý a divoký tanec v Harryho ústech. Harry začal třít rychleji, Snape začal líbat a kousat jeho krk a upevnil bolestivě své držení vlasů v týlu Harryho. Harry zasténal bolestnou rozkoší z kousání, tření a pevného držení. Snape třel rychleji a Harry také. Harry se rozhodl, že také ochutná Snapeovo ucho jako on. Nasál jeho laluček a začal cucat. Uslyšel Snapeovy vzdychy rozkoše a bylo to tak euforické. Harry se utápěl v pocitech a cítil, že brzy vybuchne jako sopka. Najednou se jeho tělem rozvavila neposatelná rozkoš. Harry vykřikl a vybuchl. Harry cítil po celém těle tu nejrozkošnější úlevu a mysli slyšel zpěv andělů. To co do teď zažil bylo ničím. Vlna rozkoše vymazala vše. Jeho vědomí bylo pryč. Najednou byl tak spokojený, šťastný a tak celistvý. Harryho tělo začalo ochabovat. Pak vykřikl Snape a zhroutil se na Harryho. Harry se začal vydýchávat a začal se červenat, rychle zavřel oči. Vždyť se teď se Snapem udělali navzájem přes kalhoty, styděl se. Zničehonic ucítil Harry teplý polibek na čele a otevřel oči. Do očí se mu díval Snape a jeho onyxy ho pobaveně sledovaly. Harry se začínal ještě víc červenat, nevěděl co má říct. Naštěstí ticho prorazil Snape svým sametový hlasem. „Pottere, si opravdu nádherný když se tak červenáš, ale nemusíš se stydět. Nemyslíš si, že je na to už trochu pozdě?" Harry se začervenal ještě víc, určitě teď musel mít ve tváři barvu Ronových vlasů. Snape ho stále pobaveně sledoval, hladil ho po vlasech a Harry se snažil sesumírovat adekvátní odpověď a přitom nebýt za debila. „Promiň, nezlob se. Prostě, jak bych to řekl eehmm víš, já nikdy s nikým jsem nic takového nedělal. Proto se asi trošku stydím." Snape se usmál, opravdu Snape má krásný úsměv je škoda, že se nesměje neustále. I když možná to je dobře, tohle je totiž úsměv jen pro Harryho a pro Harryho je to nejvzácnější poklad. Snape začal Harryho hladit po tváři a svým sametovým hlasem zašeptal. „Pottere si idiot. Já se nezlobím. Líbí se mi to. Dělal si někdy něco jiného, než polibek se slečnou Changovou? " Harry se cítil tak trapně, vždyť kromě Cho a Freda nedělal s nikým nic a Snapea je tak zkušený a smyslný. Harry věděl, že nemůže lhát Snape to na něm vždy poznal. „Ne i ano. Před tebou jsem se dvakrát políbil. S Cho minulý rok na Vánoce, ale to víš z nitrozpytu. A s Fredem letos v létě. Ale jejich polibky byli vedle tvých ničím." Snape dal Harrymu lehký polibek na koutek úst a vstal. Harry když necítil tu tíhu těla, která ho mačkala si začal připadat osaměle a ošizeně, jako by mu někdo něco drahocenného vzal. Snape seslal na oba očistná kouzla a odkašlal si. „Pottere, byl bych moc rád kdybys mohl zůstat a já si tě teď dovedl do komnat, ale to nelze. Už je moc pozdě. Navíc tě už hledá celá tvá hloupá kolej v čele s Weasleym, který si bude muset myslet, že jsem tě otrávil. Musíš jít, ale chci abys věděl, že nechci abys odešel. Doufám, že i se svým intelektem rozumíš co ti tím říkám." Harry chvilku v mysli přemýšlel nad tím, Snape mu asi chtěl říct, že to bere vážně, ne? Harry zakýval hlavou na souhlas. Snape přistoupil ke své katedře otevřel šuplík a vytáhl dopis od Rema. Snape přistoupil k Harrymu, chytl ho jednou rukou za bradu, zadíval se mu svými onyxy do očí a dal Harrymu dopis do ruky. „Pottere, musíš vědět, že Lupin byl na shromáždění s Luciusem, vysvětlení ti určitě napsal v dopise. Také o nás ví, cítil ze mě tvou vůni. Doufám, že tvá mysl zahlcená famfrpálem si dobře pamatuje, že kdyby tě něco trápilo, máš za mnou hned přijít. Zítra budu od oběda celý den zde v učebně opravovat eseje tvých idiotských spolužáků, pokud by sis chtěl promluvit o dopise přijď." Harryho Snaepova slova zahřála u srdce a dostala ho z počátečního šoku, že Rem byl u Voldemorta. Snape ho jemně políbil na rty a pohladil po tváři. „Dobrou noc." Harry si připadal jak zkamenělá socha a než se nadál, Snape odblokoval kouzla ze dveří do učebny a odešel se zavířením svého temného pláště do kabinetu a následných komnat. Harry stál jak v tranzu a díval se na dveře, ve kterých zmizel Snape. Harry protřepal hlavu a usmál se. Byl opravdu moc šťastný, podíval se na dopis od Rema a doufal, že vše zdárně vysvětlí a překvapilo ho, že nedostal huláka za to že, ví Snapeovi. Harry vyšel z lektvarové učebny a stále se cítil jak v mrakotách, protože posledních pár dnů mu dělá tento lektvarista ty nejkrásnější večery co v životě zažil. Harry odešel do Nebelvírské věže a věděl, že dopis od Rema si přečte až ráno, protože si nechtěl od kohokoliv zničit tento pocit z dnešního večera. Nechtěl rozbít něco tak křehkého, krásného a opojného.