Harry se díval z okna pomalu vycházelo slunce nad obzor a paprsky se odrážely na jezerní hladině, která vypadala jako by byla z čirého křišťálu. Harry se protáhl a zívl, v noci toho moc nenaspal. Připadal si jak posedlý, skoro celou noc hypnotizoval  plánek v ruce a díval se kdy se Snape vrátí z té skupinové terapie vraždícího sociopata. Měl o Snapea strach. Harry věděl, že je to zbytečné a Voldemort mu nic neudělá, neseuknete si pravou ruku, když ji potřebujete. Ale i tak se o něj bál. Byl to paralizujicí strach a Harrymu došlo, že mozkomor už nebude jeho bubákem. Snape se vrátil teprve až ve tři ráno a Harry spal pak jen dvě hodiny. Teď už bylo sedm a Harry seděl na parapetě okna, kde strávil noc s plánkem a přemýšlel. Celou dobu co se díval do plánku, po očku pozoroval noční oblohu. Harry si přál spatřit padající hvězdu, měl by totiž krásné přání, aby byli se Snapem navždy spolu. Bez Brumbála a Voldemorta. Jenže žádná hvězda za celou nespadla, nebo ji Harry nespatřil. Teď se probouzelo slunce, které vykukovalo z červánků a Harry věděl, že žádné  hvězdy dnes už nespadnou. Harry si celou noc přehrával večer se Snapem dokola a dokola. Nemohl spát, cítil se tak roztodivně. Zavřel oči viděl Snapea, jeho onyxové oči protkané samotnou temnotou s tím plameným chtíčem, na rtech a v ústech cítil jeho dravý jazyk, který Harryho dostal až do nebes. V hlavě slyšel jeho sametový hlas a to jak řekl, že jeho. Harry si šáhl na modřinu na rameni a pohladil ji. Nevěděl proč, ale miloval tu modřinu. Jak to že umí být Snape tak jemný i drsný zároveň? Proč když mu Snape zašeptá do ucha začnene se třást? Proč když se ho dotkne zastaví se mu srdce vzápětí začne zběsile bít, jako kdyby chtělo vyskočit z hrudi? Proč musí pořád na něj myslet? Vidět ho když zavře oči? Z Harryho zamyšlení nad svými roztodivnými pocity ho probral Ron. „Kámo, jdeš na snídani nebo budeš zírat celé ráno z okna?" Harry si promnul oči a usmál se. „Jasně, vezmu si tašku a jdem. Mluvil si s Hermionou včera večer? Nebo tě bude ignorovat u snídaně jako mě?" Ron protočil oči a zrudl. „Kámo, mě bude ignorovat hodně dlouho, narozdíl od tebe. Včera večer, když si byl pryč, jsme se chytli skrz prefektské povinnosti. Neptej se radši."  Harry si povzdechl mrzelo ho, že Hermiona se pohádala ještě víc s Ronem a teď si nemá pořádně s kým promluvit. Harry by s ní rád mluvil a pomohl ji. Jenže zrovna on jako jediný nemůže odstranit ten smutek z mandlových očí. Harry si vzal tašku a odešel s Ronem na snídani. Na snídani Hermiona nebyla a Harry doufal, že tam byla dříve. Harry s Ronem si šli sednout na svá obvyklá místa, Ron se začal cpát dýňovými paštickami a začal mluvit se Seamusem o famfrpálu. Harry si dal ovesnou kaši s jahodami a milované sirupové košíčky a byl duchem mimo. Harry se totiž musel neustále nenápadně dívat  k učitelskému stolu, ale Snape na snídani ještě nebyl. Harry se nimral v kaši a přemýšlel o Snapeovi. Proč první co dělá je, že ho hledá a pokukuje po učitelském stolu? Proč na něj pořád myslí? Proč chce aby v jeho polibku a objetí byl uvězněn navždy, aby se ho všude dotýkal a jeho vůně je to nejkrásnější co kdy cítil? Harrymu zaskočila kaše v krku. Není to láska? Harymu právě došlo něco, co si ani v nejdivočejších snech nepředstavoval. Harry se začal hystericky smát a ovesná kaše se převrhla na stůl. Zamiloval se do svého učitele lektvarů a obrany. Zamiloval se do smrtijeda a špeha. Zamiloval se do nejnenávidenější osoby na škole po Filchovi. Zamiloval se do pravé ruky Voldemorta a do největšího nepřítele Siriho. Zamiloval se k sakru do Severuse Snapea. Život je opravdu ironická svině, když toto uvědomění máte u snídaně a dávíte se přitom ovesnou kaší s jahodami. Ještě na začátku léta by se tomu  Harry vysmál, ale teď ne. Jediné co Harryho zajímalo jestli to cítí Snapea stejně. Co když ne a je to hloupá hra? Ne, to je hloupost to by se tak nechoval. Přece by nikdo nemohl předstírat tolik vášně a starostí. Ron se zděšeně díval na Harryho jako kdyby byl blázen a on blázen nejspíš je díky Snapeovi. „Kámo, dneska si fakt divnej. Jsi v pohodě. Vypadáš zařazeně, je to kvůli Hermioně?"  Harry se zarazil a prohrábl si vlasy.  „No od všeho trochu, znáš to. Voldemort, ředitel, Remus.."  Harry nechtěl Ronovi lhát, ale věděl jak by reagoval, kdyby mu řekl do koho je zamilovaný. Harry se zamyslel nad Remem, když se na něj vymluvil u Rona. Co asi dělá? Pomohl už vlkodlakům? Harry měl i o Rema strach, co když mu Malfoy něco udělá? Harry se nemohl dočkat až mu předá Snape Remův dopis a přečte si ho. Harry se podíval k učitelskému stolu a Snape už upíjel svou ranní kávu a onyxové oči se na něj dívaly se stejnou touhou jako včera. Harry se pousmál a vrátil se k talíři se sirupovými košíčky, ovesné kaše měl pro dnešek dost.

Harry s Ronem čekali před učebnou na obranu a bavili se o sobotním tréninku a taktice. Brzy přišla Hermiona s hromadou knížek v ruce a vypadala hrozně. Její vlasy sice nebyly tak rozježené jako včera ráno, ale její mandlové oči byly zalité velkou bolesti a Harry se nenáviděl, že její příčinou. Harry chtěl jít za ní obejmout ji, pohladit a poskytnout útěchu. Ale věděl, že je poslední člověk, který by jí tolik potřebnou útěchu dokázal poskytnout. Harry si povzdechl a doufal, že ten všemi zmiňovaný čas vše spraví. Brzy přišel Snape ve svém černém hábitu a Harrymu začalo zběsile bušit srdce. Snape otevřel učebnu a zpražil všechny pohrdavým pohledem. Harry si sedl do lavice s Hannah a snažil se aby Hannah nepoznala, že když byli na Astronomické věži mluvil právě o Snapeovi. Snape si stoupl před katedru a jeho temné onyxové oči vysílaly zlobný odlesk.  „Grandiózní selhání! Jinak se tyto rádoby práce studenty šestých ročníků nazvat nedají. Pan Finnigan zase prokázal, že místo mozku se mu v hlavě prohání zlatonka a pan Thomas by se měl jít co nejdřív vyšetřit ke svatému Mungovi, protože jenom naprosto prostoduchý člověk by mohl odevzdat takovou slátaninu a nazvat ji prací. Ale představte si mé překvapení, že jsou i tací, kteří se rozhodli prověřit můj intelekt, tím že budou opisovat od schopnějších spolužáků. Pane Weasley, myslel jste si, že jsem natolik omezený jako vy, že nedokážu rozpoznat, že jste celou svou práci opsal od Pottera?" Harry se podíval na Rona, který jen zklopil hlavu a zatínal ruce v pěst. „Pane Weasley, vždy jsem věděl, že postrádáte jistý druh inteligence, ale až do teď jsem netušil, že postrádáte i pud sebezáchovy. Za opisování máte měsíční trest u pana Filche."  Ron byl celý rudý sedl si a Seamus, který seděl s Ronem vypadal úplně stejně. Harry se zhluboka nadechl protože věděl že přijde na řadu on. Snape se otočil na Harryho a v onyxových očí byl vítězný záblesk. „Pane Pottere, musím vám s lítosti oznámit, že místo Vynikající máte Trolla a dnešní zadržení v lektvarové učebně v sedm hodin."  Snape se otočil zpět k ostatním a Harry si oddychl, nemohl se dočkat svého trestu. Dnešní hodinu je učil Snape cvičit ničivé kletby na figurinách. Harry žasl nad Snapem, který přecházel přes třídu sem a tam výpravěl jim o kletbách. Ze Snape sálala krásná temná aura, která Harryho táhla jako můru ke světlu, bylo to odzbrojující. Harry si uvědomil, jak je Snapea krásný a doufal, že na trestu nebude třídit lektvarové přísady, protože by to bylo slovy Snapea grandiózní selhání. Harry jediné co chtěl, bylo podlehnout té temné Snapeově auře a celý se jí odevzdat. Celou obranu byl Harry vzrušený, nevěděl jestli chce aby hodina už konečně skončila nebo aby neskončila. Jediné co mu kazilo opojení z poslouchání toho nejkrásnějšího sametového hlasu a pozorování toho temného čaroděje, kterému začal Harry naprosto propadávat. Byly Hermioniny nenávistné  pohledy, kterými častovala Snape a zklamané a bolestné pohledy, které věnovala Harrymu. Harry málem pořádně ani nezaregistroval kdy skončila hodina, kdyby nebylo Hannah a nezačla se balit. Harry odevzdal svou práci na stůl a Snape mu věnoval pohled skrytého pobavení a zašeptal.   „Pottere, dopis dostaneš až na zadržení a nemysli si, že nenajdu pro tebe alternativní trest.“  Snape se na Harryho ušklíbl a jeho onyxové oči se mu dívaly až na dno duše. Kdyby ho Hannah nevytáhla ven aby probrali nadcházející sobotní večeři u Křiklana, nejspíš by se díval Snapeovi do očí až do trestu. Harry šel s Ronem a Hannah na formule a Harry doufal, že  se celý zbytek dne vytratí stejně rychle jako ranní rosa, která skrápí svou vláhou půdu. Protože jediné na co myslel byl trest se Snapem. Pro Harryho to byl opravdu prazvlášťní pocit, protože se poprvé Harry těšil na trest se Snapem a doufal, že ty nádherné onyxové oči budou zapáleny stejnou touhou, která mu teď svírá útroby.