Pozemky Riddle Manor byly oblklopeny noční temnotou a z obzoru padala k zemi hvězda. Severus se zadíval na hvězdu a měl hloupé sentimentální přání, aby jednou s Potterem mohl žít daleko od těchto problémů. Ale věděl, že dnes ani zítra to nebude, teď jim musel čelit. Severus doufal, že dnes nebude potřebovat smrtijedskou masku, dnes nechtěl mučit mudly. Ne, s chutí čokoládových žabek na rtech. Severus vešel do Riddle Manor. Je opravdu zajímavé, že tak krásná stavba je sídlem největší zkaženosti kouzelnického světa. Jediné plus, které mají smrtijedi nad fénixovým řádem je, že opravdu nejsou pokrytci. Takový Pán zla si na nic nehraje, ukazuje svou pravou tvář a není pokrytecký jako ten všivý dědek. Šílená Bella miluje mučení vinných i nevinných a vyloženě si to užívá, za to takový Moody si hraje na protřelého bystrozora, který nenávidí smrtijedi a opovrhuje jejich chováním. To, že rád po Pánově pádu, mučil malé děti smrtijedů a plno nevinných vydal mozkomorům je přece v pořádku, je to člen světla, není vůbec pokrytecký. Opravdu jedna seberanka je horší než druhá. Severus vešel do jídelního sálu. Jídelní sál byl krásný oválný  s
leštěnou nefritovou podlahou, okolní stěny měly typickou stříbrozelenou tapetu s motivem hadů a uprostěd místnosti byl velký mahagonový oválný stůl. Severus si sedl na své místo vedle Luciuse, který byl ve velmi dobré náladě a to se Severusovi nelíbilo.  „Luciusi, mám pro tebe dopis pro Lupina od Pottera."  Severus vytáhl dopis a chtěl ho předat Luciusovi, ten se vypočítavě usmál a odpověděl.  „To nebude potřeba, po večeři přijde. Předej mu ho sám." Severus schoval ten hloupý dopis zpátky do kapsy k smrtijrdské masce. Severus se vždy vyznal ve svých emocích, ale právě teď měl protichůdné pocity. Měl radost, že tu ten špinavý vlkodlak je, věděl to. Na druhou stranu byl naštvaný, že vlk slíbil  Potterovi jen jednání s Luciusem a nedodržel to. Severus věděl, že ten emotivní nebelvír z toho bude nešťastný. Jediné plus je, že to bude on, kdo bude Pottera utěšovat. Bude svědkem jak z jeho smaradgových očí stékají slzy, bude stírat ty průzračné slzy z jeho andělské tváře a bude mu šeptat slova útěchy, které ho tak krásně rozechvějí a líbat jeho tvář. Ano, Severus byl sobec. Nechtěl Pottera nešťastného, ale neskonale se těšil na tu úchvatnou podívanou. Kdo by řekl, jak mu může být vlk prospěšný. Jídelní sál utichl od mumraje a klevetění smrtijedů. Pán zla právě vešel do sálu, měl na sobě zelenou róbu v barvě Potterových očí a jeho nenávistné rudé oči házely potěšený záblesk. Smrtijedi vstali jako nějací loutkoherci. Bella měla svůj výraz bezmezné oddanosti, Lucius nahodil svůj podlezavý pohled a Severus měl  stále na tváři svou pověstnou kamenou masku. Pán zla pozvedl čiší a na všechny se usmíval. „Moji milování, sezval jsem vás abychom oslavili úspěch. Podařilo se nám zničit registrační zákon a máme nového vůdce vlkodlaků, který si cení krve našich dětí. Připijme si.“  Úzký kruh si připil a začal mumlat, ano Fernir je velmi hořkou pilulkou. Bella byla celá dychtivá a přihlásila se o slovo.  „Můj Pane, kdo je to?"  Pán zla se ještě více usmál a napil se vína. „Má drahá Bello, je to bývalý člen fénixová řádu, jeden z nejbližších mladého Harryho. Je to Remus Lupin. Opravdu je přínos pro naši věc a i v budoucnu, nám bude užitečný. Moji milování, zatleskejme Luciusovi. Díky jeho přesvědčovacímu talentu, máme tak cenného spojence."  Severus sarkasricky zatleskal a vůbec se mu nelíbilo co slyšel. Lucius musel Lupinovi nabídnout něco moc cenného a důležitého na oplátku a to Severusovi nelíbilo. Po aplausu, který si Lucius vychutnával, Pán zla luskl prsty a objevila se večere. Severus musel uznat, že skřítci na Riddle Manor, měli mnohem chutnější jídla než  bradavičtí. Během večeře se  bavil s Parkinsonem o jeho dceři Pansy a jejím brzkému připojení k úzkému kruhu, v duchu ji politoval a doufal, že neskončí jak Bella, úzký kruh ženám moc nesvědčil. Po večeři nastalo obvyklé kolečko zdvořilostních frází a poklonků. Severus se zapovídal s Rabastanem a   Goylem o lektvarech. Goyle sice nebyl nejchytřejší, ale kde se vzala tupost jeho syna Severus nedokázal nikdy pochopit.  „Severusi, Lupin čeká na tebe v pracovně Pána, závidíš co se mi podařilo, že? I když Dracovi házíš klacky pod nohy a ztěžuješ mu úkol se s ním spřátelit. Tak jsem to já, kdo se směje. Nepříjemné, že? Brzy budu zas na prvním místě v kruhu a ty budeš jako vždy druhý. “  Lucius měl pohled naprostého přesvědčení o svém zadostiučiněním a své dokonalosti. Severus by se nejraději tomu hlupáku vysmál, ale slova mohou udělat stejnou službu.  „Jistě Luciusi, získal si špinavého vlkodlaka, jak zasloužný čin. Omluv mě, půjdu za vlkem a budu ti závidět později. Zrovna teď budu mít jiné věci na práci, až budeš u Pána na prvním místě, pošli mi ten den sovu. Oh, jen jaká škoda, že ten den nikdy nenestane, že?“   Luciusův pohrdavý výraz změkl a nahradil ho zlobný.  „Severusi, oba víme jak Potter toho vlkodlaka miluje a já už si ho skoro ohočil. A Severusi, měl by sis dát pozor na ústa, protože moc dobře od Draca vím, jak se na Pottera díváš. Víš i přes Pánův zákaz bych se mohl přeřeknout a to bys nechtěl, ne? Vlk by tvé cíle mohl trochu ztrpčit.“ Opravdu arogance Luciuse nezná hranic, v životě by se nepřeřekl. Nemá rád Cruciatus a je zbabělec. To, že má poměr s Lupinem, bylo otázkou času, Lucius má rád dominantní typy a není nad vlkodlaka v posteli. Severus nasadil výraz plný pohrdání a zašeptal.  „Luciusi, ušetři mě planých výhrůžek. Mimochodem, já sám se těším až vlkovi vmetu do tváře svůj pokrok s Potterem. Sbohem, Luciusi a pořiď si něco proti blechám, Narcisa by určitě nebyla nadšená, kdyby ji vtrhly na Malfoy Manor."   Severus viděl v očích Luciuse vztek a odešel se skrýtým smíchem za Lupinem.

Severus vešel do pracovny a Lupin seděl na gauči z hadí kůže a četl si. „Oh, Lupine rád tě tu vidím. Jen škoda, že Potter z toho nadšený nebude až mu to oznámím, ale co čekat od vlka, že? Rozhodně ne dodržení slibů. Koupil si tě Lucius i něčím jiným, než zahřátím tvé postele? Opravdu, Potter bude nadšený. Ty jsi idiot Lupine! " Lupin odložil knížku na gauč, zlobně se podíval a v očích měl čirou zuřivost vlkodlaka.  „Severusi, tobě do toho nic není. A já to Harrymu vysvětlím."  Severus se musel sarkasticky usmát.  „Jistě, vlku. Opravdu jsem zvědav, jak mu vysvětlíš, že ani ne po týdnu si se zaprodal. Určitě to bude příběh plný lásky, vášně a štěstí, který tě spojuje s Luciusem. Na zde je dopis od Pottera. Napiš rychle odpověď, nemám na tebe čas."  Lupin si vzal dopis ze Severusovy dlaně a ve tváři se mu objevil šílený výraz.  „Zabiju tě, Severusi! Proč z tebe cítím Harryho vůni? Ušetři mě lží, že je to z dopisu. Čpí z tebe, si jeho vůní celý nasáklý! Jestli se ho ještě dotkneš zabiju tě, roztrhám tě na cucky."  Severus protočil oči, opravdu neměl naládu na hloupé výhrůžky vlka a s radostí mu vmete do tváří, že na to už je pozdě.  „Jistě, Lupine. Hlavu pohodíš na pracovní stůl Pána, nohu do krbu, ruce asi necháš někde u knihovny a co ze mě zbyde, bude na podlaze, že? Lupine, dej pozor na koberec, je to oblíbená  součást Pánova interiéru, protože se Pottera budu dotýkat, jak já budu chtít. Tak si posluž, čekám."  Lupin sebral knížku z gauče a v rukou ji frustrovaně roztrhal.  „Přestaň mě pokoušet, Severusi."  Severus spustil další salvu svého sarkastického smíchu.  „Jistě, Lupine. Až přestaneš být vtipný. Protože sám víš, že mi nemůžeš nic udělat. Potter by tě za to nenáviděl! Víš proč, ze mě cítíš jeho vůni? Protože než jsem přišel na shromáždění, můj jazyk ochutnával slakdost jeho úst. Už je pozdě Lupine, je můj. A nic s tím neuděláš."  Šokovaný výraz vlka byl naprosto k popukání, Severus si tu vzpomínku uložil mezi velmi komické. Lupin se vzpamatoval ze šoku a vrátila se mu barva.  „Mylíš se, Severusi. Nedovolím to!Varoval jsem tě, Severusi."  Severus protočil oči, co by mu mohl vlk udělat? On Pottera narozdíl do krve nezrazuje jako vlk.  „Ušetři mě výhrůžek Lupine a napiš ten dopis. Za chvilku mám být v trůnním sále a zdržuješ mě."  Lupin si sedl k pracovnímu stolu Pána začal si číst dopis a pak psát. Severus byl rád, že není natolik vlk hloupý a nesedl si do křesla Pána, nechtěl by Potterovi zatím vysvětlovat jeho smrt. Severus si nalil whiskey, koukal do plamenů v krbu a nesmírně se těšil, až zas bude s Potterem. Po půlhodině mu Lupin dal dopis, propíchl ho nenávistným pohledem, nic neřekl a sedl si zas na gauč. Severus schoval dopis do kapsy a šel na audienci k Pánovi zla. Trůnní sál byl prázdný až na Pána zla a Nagini u jeho noh.  Severus se poklonil, opravdu to nenáviděl, podíval se do nenávistných rudý očí a čekal na tu otázku, která Pána zla, nejvíce zajímala. „Můj Severusi, jak pokračuješ s úkolem? A co nového u starého blázna? Stoupni si, můj Severusi. Ty nemusíš jako jediný klečet u mých noh."  Severus si stoupl, zkontroloval a zabezpečil své emoce a odpověděl. „Můj pane, s úkolem jsem na dobré cestě. Potter mě začíná mít rád a už jsme spolu měli i fyzický kontakt, polibky. Brumbál dokázal pozastavit opatrovnictví vlka ve prospěch Weasleyů, to jistě víte. Ale za cenu svatební smlouvy s Ginevrou Weasleyovou."  Pán zla spojil ruce do stříšky jeho potěšený pohled zmizel a v rudých nenávistných očí se objevila zloba.  „Jsem s tebou velice spokojen, Severusi. Doufám, že si nezapomněl na podmínku. Laskavě ti ji připomenu, můžeš být partnerem mého vnuka, ale za to se ke mě připojí. Máš čas do jeho sedmnáctých narozenin. Co se týče té smlouvy, ani nevíš jak bych chtěl poslat Bellu do jejich brlohu a nechat tam viset mé znamení, ale to bych si jen zkomplikoval situaci. Mladý Harry je má rád, že? "  Severus v hlavě přemítal má necelý rok, aby Pottera mohl naučit bravurně nitrobranu a rozehrát vlastní hru. „Ano, můj pane. Má je velice rád, bere je jako adoptivní rodinu."  Pán zla zakroutil hlavou a sarkasticky se usmál. „Ach ano, Severusi. Oba dva víme, jak Harry umí být důvěřivý a laskavý. Nic jim zatím neudělám. Můžeš jít Severusi, venku čeká Lucius s naším novým vůdcem vlkodlaků. Vím, jakou zášť chováš k Remusovi Lupinovi, nebudu tě dále obtěžovat."  Severus se uklonil a když odcházel, ve dveřích se střel s Lupinem a Luciusem, hodil na ně pohled plné lhostejnosti a opustil trůnní sál. Cestou z Riddle Manor přemýšlel o dopise, který svíral v dlani vedle své smrtijrdské masky v kapse svého smrtijedského roucha, o tom co napsal Lupin, zda mu to bude k užitku nebo mu to ztíží situaci s Potterem a přemístil se v noční temnotě na hranici školních pozemků.