Severus ležel ve své velké posteli, odkopal ze sebe svou saténovou peřinu. Díky Potterovi mu bylo pořád horko, chtěl cítit chladný vzduch svého sklepení. Kvůli Potterovi nemohl pořádně spát, pořád si přehrával v hlavě scénu z lektvarové učebny. Jak se tiskl na Pottera, cítil jeho chvění, jeho překrásnou vůni vanilky, frézie a čokolády, jeho chuť po těch zpropadených žabkách, když zatínal své prsty do toho jeho krku, když si označil celý jeho krk, když viděl ty smaragové oči plné touhy. Když si vzpomněl jak Potterovi šeptal do ucha a on se tak krásně roztřásl. Severus si povzdechl, vstal a dal si rychlou studenou sprchu. Když se dosprchoval, oblékl si své černé roucho a rozhodl se opravit eseje od bandy těch tupohlavců. Při opravování třetí eseje, která patřila rudému tupounovi mu něco nesedělo, minule mu dal Hrozné a najednou má na Vynikající? Severus rychle našel práci Grangerové a Pottera. Jistě ten spratek mu to dal opsat. To si Potter neuvědomuje, že takhle se nic Weasley nenaučí? I když to by chtěl asi po Weasleym moc, když se jedná o samostatné uvažování. Severus začínal být naštvaný. Kvůli Potterovi visí jeho sebeovládání a kontrola na vlásku, vždyť se na něj vrhl jako hormony pohánějicí puberťak. V noci nemohl spát, pořád viděl to andělské tělo, ty smaragdové oči rozostřené touhou, tu jeho hloupou chuť čokoládových žabek, kterou cítí ještě teď na jazyku. Ty jeho malinové rty, které si říkali o to aby do nich vplul a vzal si je za své. Ještě mu rezonovaly v mysli Potterova slova, že to chce aby si ho vzal. Severus musel najít každou zpropadenou unci svého sebeovládání, jinak by Pottera povalil klidně i zem a vzal si ho. Severus odložil eseje s tím spratkem, kterého má stále v hlavě ani není schopen nic opravit. Uvědomuje si vůbec Potter co s ním dělá? Severus se podíval ze svého okna na vodní svět v jezeře. Připadal si jako nějaký živočich z jezera, který by bez jezera nepřežil, protože Potter se stal jeho jezerem. Severus se zhrozil, jak mám jít po takových pocitech na shromáždění? Nesnášel shromáždění, ale poprvé se na něj těšil. Byl zvědav, zda Lupin dodrží slovo, které dal Potterovi. Pokud tam bude, tak bude velice rád, aspoň vmete Potterovi jeho naivitu do tváře. Jediné, co ho na tom bude mrzet, že Potter bude smutný. A nemohl se dočkat, pokud tam ten špinavý vlk bude až z něj ucítí Pottera. Ten vlk si ani neuvědomuje, že Potter mu začíná patřit. Že se mu pomalu a jistě odevzdává duší, tělem i srdcem a je to opojné jak Ambrosia. Jediné z čeho měl strach byl Pán zla, jen hlupák by z něj neměl strach. Až se dozví co s Potterem dělá bude potěšen a brzy bude chtít Pottera zlákat na jeho stranu, ale to nikdy nedovolí. Potter se bude muset pořádně naučit nitrobranu a pak by mohli zničit oba dva. Toho starce i Pána zla, i když si to maluje příliš růžové. Spíš sám zemře. Severus zanechal pochmurných myšlenek a šel na snídani. Opravdu by měl se sebou něco dělat, vždyť se těší až uvidí Pottera. Ten spratek mu převrácí celý svět. Severus si sedl na snídani na své obvyklé místo, zhnuseně se podíval na všechny stoly kromě své koleje, v ústech cítil stále chuť čokoládových žabek. Draco upíral své oči na obvyklé Potterovo místo, který tam ale nebyl. Rudý tupon se cpal a Vševědka četla knížku. Severus se zadíval pořádně na Grangerovou, vypadala hrozně. Byla celá rozcuchaná a opuchlá. Severus se pro sebe usmál, nejspíš ji Potter už řekl, že ho nesmí ohmatávat. Severus upil své kávy, Grangerová začala nenápadně koukat na jeho místo a propalovala ho nefalšovanou nenávisti. Severus se na Grangerovou ušklíbl a zvrátila pohled do talíře. Severus nevěděl, kde se v něm brala ta iracionální nenávist k ní, nejspíš protože mu trochu připomínála Lily. Jenže Lily znal od dětství a i když mu vzala Jamese, nedokázal ji nenávidět. Teď byl tak rád, že s Jamesem to dopadlo tak tragicky a díky čoklovi se začali nenávidět. Teď bude mít, vlastnit a podrobovat si něco mnohem čistčího, půvabnějšího a nevinnějšího, bude mít jeho syna a dokud bude dýchat nenechá ho odejít. Severus si vzal toust a podíval se zas k nebelvírskemu stolu. Potter nebyl zatím na snídani, nejspíš díky Grangerové je smutný. Severus hodil Vševědce pohled plný opovržení a šel se podívat, kde se ten idiotský spratek utápí v depresi. Severus by neřekl do Grangerové, že je taková mrcha a bude Pottera citově vydírat. Už ta Potterova včerejší vzpomínka, když cítil jeho emoce v té chvíli, chtěl Grangerovou rozsápat. Všiml si i jak v úterý na večeři vypadal, byl naprosto zničený. Proč umí být silný, jak nikdo koho zná a zároveň tak slabý? Dokázal čelit Pánu zla s grácií, co mu závidí samotný Brumbál a vlastní přátelé ho dokáží porazit na kolena. Severus dřív nebyl tak sobecký, přenechal Lily Jamese. Ale teď věděl, že Pottera už nikomu nedá, nikomu. Nikdy nevěřil na báchorky náctiletých nanynek o spřízněné duši, ale s Potterem na Severuse ta hloupá spřízněnost přímo křičela. A to si nenechá nikým vzít, ani samotným Potterem. Severus věděl kde Pottera hledat, díky jeho pravidelnému přívalu vzpomínek. Severus moc dobře věděl, že se bude utápět v depresi na Astronomické věži. Severus vyšel na věž a uviděl Pottera s Abottovou, jedním z mála inteligentních Mrzimorů. Měli obyčejné kouzlo proti vyrušení, takže ho musela seslat Abottová. Severus se schoval do stínů a zlomil kouzlo. Když zaslechl co Potter říkal, dostal strašnou zlost na Grangerovou, ale na druhou stranu ho zahřálo co říkal o něm. Že ho má rád a brzy ho bude Potter milovat. Severus asi neměl poslouchat, ale byl Zmijozel a nemohl toho nevyužít. Severus vrátil kouzlo a odešel se připravit na první hodinu. První hodina dne nebyla tak zlá, měl prvňáky z Obrany a mohl je formovat od základu. Bylo opravdu smutné, že byli lepší než někteří studenti z vyšších ročníku. Na další hodině měl bandu tupohlavců z pátých ročníku. Na tuto hodinu se vyloženě těšil, až té zrzavé opici dá co proto. Nárokovat si Pottera svatební smlouvou a ještě chtít mu dát lektvar lásky, opravdu odporné. Kdyby to věděl Pán zla, tak by nad jejich domem už viselo znamení zla a zrzavou opici i s matkou kvočnou by měla v moci Bella a Macnair. Pán zla bytostně nenáviděl lektvary lásky a Severus byl vždy zvědavý proč, ale zatím to nezjistil. Na Weasleyové si opravdu vybil frustraci, sebral ji padesát bodů a díky své drzosti dostala zadržení s oblíbeným Argusem. Severus bude muset sdělit tomu motákovi, aby ji dal drhnout záchody. Severus ani nevěděl co jedl k obědu, v ústech ještě slabě cítil chuť čokoládových žabek. Stále mu sjížděl zrak k nebelvírskému stolu, Potter nebyl ani na obědě. Severus zuřil, že ten spratek hladoví. Severus dojedl svůj oběd a mrzelo ho, že odpoledne nemá už žádné hodiny. Jinak by zas připravil Nebelvír o body a dostal ho k nule. Severus byl ve svých komnatách a pořád musel myslet na Pottera, rozežíral ho celého jako mor. Když zavřel oči viděl ty krásné smaragdy naplněné touhou. Severus protřepal hlavu s rozhodl se jít do své soukromé laboratoře, přípravou lektvarů se uklidní. Dnes ho čeká shromáždění a ještě musí s Potterem promluvit. Severus se rozhodl připravit si další zásoby bezesného spánku, poslední dobou se musel uchýlit k tomu to lektvaru častokrát. Díky zelenookému nebelvíru, který rušil jeho spánek velmi erotickými sny. Severus udělal osm flakónu lektvaru a nastal čas večeře. Severus věděl, že v šest hodin Potter dorazí i s dopisem pro toho vlka. Jak nenáviděl Lupina. Severus musel uznat, že dřív to byla spíše jen zášť. Čirou nenávist začal k Lupinovi cítit až ve třetím ročníku Pottera, když ho ten špinavý vlk učil patronovo zaklínadlo. Možná už tehdy jeho duch či srdce si uvědomovalo, že Potter Lupina zbožňuje a proto nastala ta velká nenávist, ale vždyť v té době bral Pottera jen jako otravnou povinnost. Severus si uložil flakóny do nočního stolku a šel na večeři. Na večeři ho zas otravoval ten zpropadený Křiklan, ohledně večeře. Pozval tam jen ty nejslibnější studenty a ředitelé kolejí, Severus tam z hlouby duše nechtěl jít, ale když zjistil, že tam bude Potter tak se zlomil. A teď ten dědek do něj stále něco klavíruje. Severus se podíval na nebelvírský stůl a Potter nikde, dostal na něj vztek. Svíral tak pevně vidličku až se ohla, naštěstí si to Křiklan vyložil po svém a rozhodl se oblažovat svou společnosti chudáka Poppy. Najednou se rozrazily dveře a Weasley táhl Pottera na večeři. Severus musel přidělit rudému tupounovi malé bezvýznamné plus. Severus se očkem díval po Potterovi a tento výjev mu celý den chyběl. Jeho pohyby a hlavně jeho úsměvy, které hází na své přátele. Nikdo se nedokáže tak krásně usmívat jako on. Ale dnes to vše chybí zatracená Grangerová, Brumbál, Pán zla a Lupin, kvůli nim se přestává smát. Potter jedl opravdu hladově a vzhlédl od talíře, když Severus uviděl ty krásné zelené oči musel hodit zlobný pohled. Vždyť celý den nic nejedl a někde se trápil. A Severus nevěděl jestli se víc zlobí na sebe, že mu to tolik vadí nebo na Pottera. Severus přešla chuť k jídlu už necítil v ústech chuť čokoládových žabek. Chtěl být s Potterem v komnatách, nejraději by ho potrestal za jeho idiotismus, na druhou stranu by ho nejradši vzal do postele, strhl z něj tu hroznou nebelvírskou uniformu. Olízal, políbil, pohladil, poštípal a sál by každý centimetr jeho jemné kůže. Severuse tyto myšlenky natolik vzrušily, že se decentně stáhl z večeře a šel do sklepení. Musel si dát druhou studenou sprchu dne. Po rychlé sprše si Severus oblékl už smrtijedské roucho, sedl si do křesla a začal čistit mysl od emocí. Severus se musel na shromáždění úzkého kruhu připravit. Severus se podíval na hodiny za pět minut bude šest. Severus vstal z křesla a odešel do lektvarové učebny, v duchu si poznamenal, že Potterovi bude muset ukázat i přední vchod do jeho komnat.

Severus si sedl ke katedře a čekal na Pottera, přesně v šest uslyšel klepání a Potter vešel dovnitř. Byl tak nádherný jako nějaké mistrovské dílo a byl tak nedotčený a Severus věděl, že jediný kdo to mistrovské dílo znesvětí bude on. Potter se na Severuse podíval svými smaragdy a Severus byl ještě víc naštvaný, protože tam byla krásná touha, ale velký dozvuk smutku díky Grangerové. „Pottere, proč si dnes nebyl na dvou jídlech? Laskavě mi to vysvětli, nebo ti snad stačí kyslík jako rostlinám?" Potter hodil svůj vystrašený pohled a jeho zelená barva očí křičela provinění. „Já se omlouvám pane. Prostě jsem měl špatný den a neměl jsem náladu být ve Velké síni." Potter si prohrábl ty svoje vlasy a olízl si rty. Jak může být někdo tak zatraceně nevinný, vždyť si vůbec neuvědomuje jak je to erotické? Severuse začínal zaplavovat smysly chtíč, chtěl by Pottera povalit zas na lavici, ale ještě na to nebyl čas. Musel vědět jak mu je. „Pottete, proč si neměl naládu na Velkou síň? Musíš se učit nitrobranu a pokud máš negativní emoce, tak se dají na nějakou dobu skrýt. U tebe to vždy půjde těžko, ale během jídla nebo u důležitých rozhovorů se musíš naučit ty emoce vytěsnit, ale jen po určitou dobu. Rozumíš, Pottere? Teď mi řekni co nebo kdo ti způsobil tvou nechuť k jídlu." Potter stále stál ve dveřích a začal zatínat pěsti. Severus si dobře všiml kdy to dělá, buď je naštvaný, vzrušený, nervózní nebo smutný. V jeho krásných zelených očí i tváří se zračily všechny ty emoce. Opravdu, Potter je nádherná otevřená kniha. „Ráno jsem se pohádal s Hermionou. Řekl jsem ji, co jste mi řekl o opatrovnictví a ty další věci a objala mě. Já ji potom řekl, že musíme omezit fyzický kontakt a naštvala se a vyčetla mi pár věcí a já ji. Ale už jsem v pořádku, mluvil jsem s kamarádkou a pomohla mi ujasnit pár věcí." Severus se díval do těch smaragdových očí a už tam pozůstatek smutku ani nebyl. Severus se nadechl, nenáviděl když z něho Potter dělal sentimentálního blázna. „Pottere, když si potřebuješ o čemkoliv promluvit, máš jít první za mnou. Protože si můj. A já nechci abys byl nešťastný. Grangerovou se netrap, musí se z toho dostat sama, čím víc ji budeš chtít pomoc, tak tím víc ji ublížíš. Potřebuje čas. Pottere, Grangerová to o nás ví, že?" Potter vytřestil ty své nádherné smaragdy a hodil ten absolutně nevinný výraz. Severus vstal od katedry, hodil nejsilněji uzamykací kouzla a umlčujicí kouzla nedalo se to vydržet. Musel Pottera cítit, mít ho než půjde na to proklaté místo, které takovou nevinnost nikdy nevidělo. Severus chytl Potterovy ruce, byly drsné od práce a otročením u těch mudlů, musel je začít hladit. Potter se nádherně roztřástl a Severusem proudila ta opojná vůně vanilky, frézie a čokolády. Je úchvatné jaký vliv může mít na Pottera. „Hermiona poznala, že se mi líbíš a po dnešní hádce poznala i to, že mezi námi něco proběhlo. Omlouvám se, ale nemohl jsem ji dál lhát. Už se mě ptala v úterý ráno, zda něco neproběhlo já ji lhal, ale během dnešní hádky jsem se ji přiznal. Jak si to poznal?" Severus se naklonil k Potterově uchu, musel ho olíznout a lehce kousnout a zašeptal svým hlasem, z kterého se Potter začal chvět. „Dnes u snídaně mě probodla velice ošklivým pohledem, Pottere. A nevadí mi to. Prozradit to nemůže, máš ji pod neporušitelným slibem. A Pottere, když jsme sami můžeš mi tykat." Severus se podíval Potterovi do těch přenádherných zelených očí a viděl tam nádhernou vděčnost a překvapení. „Děkuji, ti" Severus se na něj usmál, když děkuje je Potter opravdu rozkošný. Severus už to nevydržel, chytl Pottera a přirazil ho na zeď. Cítil to nádherné chvění, musel ho kousnout do těch malinových rtů. Potter otevřel ústa a musel si je podrobit, chuť čokoládových žabek byla zas zpět a tak opojná. Severus začal se svým jazykem dravě tančit, nechtěl dát Potterově jazyku čas na odpověď. Líbila se mu ta nevinnost toho jazyku, časem ho vše naučí. Severus si nemohl pomoct a zastenál cítil jak Potter začal tvrdnout, Potter také zastenál. Severus mu strčil dlaň do toho jeho vrabčího hnízda a začal ty hebké nepodajné vlasy hladit. Bylo to tak euforické. Chvějící tělo, nevinnost, čokoládové žabky, měkké rty, vůně vanilky, frézie a čokolády. Najednou Severusem projela bolest, znamení zla. Severus se nechtěl od Pottera odtrhnout, ale musel. Severus se odtrhl od Pottera a jeho smaragdové oči byly plné bezbřehé touhy. Možná ho poprvé Pán Zla zachránil, Severus by si ho asi brzy vzal. „Pottere, musím jít na shromáždění. Máš dopis pro vlka?" Potter se probral ze svého zasnění, vytáhl dopis a podal ho Severusovi. Severus si ho strčil do roucha k masce. Potter se zatvářil vystrašeně a řekl. „Buď opatrný. " Severus se musel smát, zatím je před Pánem v naprostém bezpečí. Severus musel políbit Pottera na čelo, políbit tu jizvu, naposledy se nadechnout opojné Potterovy vůně a odpověděl mu. „Nemusíš se o mě bát, Pottere. Dobrou noc." Severus nečekal na odpověď, rychle rozrazil svá kouzla a zmizel v chodbách hradu. Ve svých ústech stále cítil tu opojnou chuť čokoládových žabek a poprvé v životě šel na shromáždění a byl šťastný.