Harry ležel v posteli a pozoroval svůj rudý baldachýn, nevěděl ani jak se včera večer dostal do Nebelvírské věže a postele. Byl tak vzrušený a poblouzněný ze Snapea, ale taky naštvaný na Brumbála a než usnul přehrávál si Snapeovu verzi smrti toho citrónofila za pomocí kyseliny. V noci se mu po dlouhé době zdála hrozná noční můra o smrti Siria, od té doby co se Voldemort dozvěděl, že je Harry jeho vnuk, se Harry mu nic špatného nezdálo. Až do teď. Viděl zas ten závoj a Siriovy šedomodré oči, které byly plné světla, tepla a života pak zhasly. Byly zahlcené temnotou a slyšel ten odporný smích Bellatrix. Harry se rouzkoukal po ložnici, všichni ještě hluboce spali, přece je teprve pět ráno. Harry se rychle vyhrabal z postele a šel do sprchy. Pustil si teplou vodou a pramínky vody smývaly jeho pochmurnou náladu. Proč se chvilku cítí, jako by mohl vyletět vzhůru do nebes a vzápětí je stržen na zem? Teplé pramínky vody chlácholily nejen tělo, ale i mysl. Harry se začal mydlit, podíval se na svou pravou paži a měl tam modřinu, kterou mu udělal Snape při líbání. Harry se usmál, díky té modřině věděl, že to není sen, ale krásná realita. Harry vypl sprchu, osušil se, snažil se zkrotit své černé vlasy, ale jako vždy to bylo zbytečné. Potichu vešel do ložnice, oblékl si uniformu, nachystal si tašku na dnešní vyučování, vzal si dopisní sadu a šel do společenské místnosti. Společenská místnost byla tak brzo ráno pustá, v krbu se mihotal plamen a vydával teplo. Harry si sedl před krb, ještě byl rozechvělý ze sprchy a teplo, které vycházelo z krbu ho uklidňovalo. Vytáhl pergamen, obálku, inkoust a začal psát.

Drahý Reme,

Moc mi chybíš. Mrzí mě, že jsme se v pátek viděli tak krátce a nestihl jsem ti toho tolik říct, opravdu je toho tolik. Asi největší novinkou je, že jsem minulý pátek použil stínovou magii a odzbrojil spolužáka. Až se vrátí Brumbál, profesor Snape se s tím všivákem domluví a začne mě ji učit. V nitrobraně se trošku lepším, ale mám pro tebe i horší zprávy. Nevím jestli to víš, ale Brumbál dokázal zastavit tvé opatrovnictví a mými opatrovníky se stali Weasleyovi, dozvěděl jsem se to včera od Snapea na nitrobraně. Mám se prý tvářit nadšeně, ale jak bych mohl,když vím co vím. Budu se muset moc přemáhat až budu mluvit s Brumbálem. Nenávidím ho! Mám z toho rozhovoru strach, že něco pozná a provede mi nitrozpyt. Jinak prosím, buď opatrný. Nejspíš víš, že v řádu si na seznamu nepřátel a jde po tobě Moody. Kdyby se ti cokoliv stalo, zničilo by mě to. Jak to vypadá na druhé straně? Co Malfoy? A co vlkodlaci? Ronovi a hlavně Hermioně se nelíbí co děláš. Doufám, že ti nevadí, že jsem se jim svěřil, ale nemohl jsem na to být sám. Mám o tebe strach, dej si prosím na ně pozor. Vím, že co píšu je hloupé a si zkušený a nenecháš se napálit ani využít, věřím ti. Ale znáš strach. Moc mi chybíš a budu čekat na tvou odpověď. A profesor Snape měl pravdu, Brumbál mi od úterý kontroluje poštu, ale stejně je to zbytečné, kromě tvých dopisů mi nic nechodí.

S láskou, tvůj Harry

Ps. Je fajn, když nic nemusíme psát v šifrách.

Harry dopsal dopis, zapečetil ho a schoval ho do kapsy v hábitu. Vytáhl si z tašky rozepsané pojednání pro Snapea a pustil se do úkolů. Společenská místnost se začala probouzet a nad pergamenem se mu objevil stín. Byla to Hermiona, dnes vypadala ještě hůř, než včera. Její mandlové oči byly opuchlé, nejspíš od pláče a vlasy měla mnohem  rozježenější než obvykle. Harry ho to zabolelo u srdce. Opravdu ho bolelo, že je příčinou opuchlých mandlových oči a rozježených vlasů.  „Dobré ráno, Harry co tak brzy? Jaká byla s ním nitrobrana?"  Co mohl říct? Že zase zažil, jeden z nejkrásnějších večerů i ohledně tak debilních zpráv, díky tomu starému manipulátorovi? Že, včerejší líbání ho zaneslo do ráje? Že patří Snapeovi? Ne nic ji z toho nemohl říct, prozatím. Harry si odkašlal a odpověděl.  „No dokázal jsem Snape vyhodit z hlavy, sice až po nějaké době. Takže mini úspěch a řekl mi znepokojivé zprávy, ohledně toho co ředitel teď dělá."  Hermiona ho zkoumavě pozorovala.  „Aha, co jsou to za zprávy?"  Harry rozhodil kouzlo proti vyrušení a spustil. „Hermy, Brumbál dokázal nějak zastavit Removu žádost o opatrovnictví a mými opatrovníky jsou Weasleyovi, poslal na Rema Moodyho a kontroluje mi poštu. O opatrovnictví Weasleyů ještě neříkej Ronovi, chci aby se to dozvěděl od svých rodičů.“  Hermiona vytřeštila oči a objala Harryho, objetí bylo krásné a teplé a Harry věděl, že bude na nějakou dobu poslední, dokud Hermiona nevěnuje srdce někomu jinému, někomu kdo si její srdce zaslouží. Harry se vymanil s objetí, začínal mít výčitky svědomí, kvůli Snapeovi  „Hermy, víš neměli bychom se teď objímat. Nechci ti způsobovat větší bolest."  Hermiona se na něj zařazeně podívala a přimhouřila oči.  „Jistě a to máš ze své hlavy, že? Aspoň si schov ty svoje trapné výmluvy, jak je to pro mé dobro. Nejsem hloupá, Harry! Viděla jsem jak se na mě díval na ošetřovně! Zakázal to, že Harry? Myslel sis, že jsem na včerejší Obraně nepoznala, že se mezi vámi něco odehrálo? Vaše pohledy mluví za vše! Dal si mi slib Harry, týden! A porušil si ho!"   Harrymu přišlo jako by mu Hermiona slova zabodla střep do srdce a srdce mu začalo krvácet.  „Hermiono, ano něco proběhlo. A ano, nelíbí se mu když se mě dotýkáš. Ale ten tvůj slib jsem prostě dodržet nemohl, nešlo to.A nedělám to jen, protože se mu to nelíbí! Dělám to hlavně proto, aby si se z toho dostala a když se budeme stále objímat, bude to ještě pro tebe i pro mě horší. Myslíš si, že mě nebolí jak teď vypadáš? Myslíš si, že jsem šťastný? Ničí mě to, Hermiono! Tvoje vyčítavé pohledy, tvůj smutek, tvá bolest. Ničí, mě být její příčinou. Omlouvám se, ale nemůžu srdci poručit, stejně jako ty. Jdu na snídani, promiň."  Harry rychle vzal tašku,nacpal do ní pojednání a odešel pryč. Nevěděl kam jít, Velká síň byla poslední místo kam chtěl jít. Chtěl být jen sám, rozhodl se jít na Astronomickou věž a v duchu doufal, že tam nebude Malfoy, protože pokud by měl nějaké hloupé řeči, asi by si dal seskok. Harry běžel chodbou a narazil do hloučku mrzimorských. Vždy na snídani chodí jejich ročníky pohromadě, je to jejich tradice. Když se vyhýbal dalším mrzimorcům narazil do Hannah.  „Jé Harry, promiň. Co se ti stalo? Vypadáš hrozně, kam prosím tě letíš v takovém stavu?"  Harry se podíval na Hannah a ani její zubatý úsměv, mu nedokázal rozehřát srdce.  „Promiň Hannah, pohádal jsem se s někým, potřebuji si vyčistit hlavu a být sám."  Harry chtěl vyrazit na věž, ale Hannah ho chytla za ruku a řekla.  „Na to zapomeň, potřebuješ si promluvit! Neboj nikomu nic, neřeknu. Pojď půjdeme tam, kam tak zběsile letíš."  Hannah se usmála a Harry neodporoval, měla pravdu. Mlčky dorazili na Astronomickou věž, Harry si sedl do výklenku, Hannah rozhodila kouzla proti vyrušení a řekla. „Mluv, Harry. Nemusíš mi říkat vše. Jen mi řekni,proč vypadáš takhle."  Harry se podíval na Hannah a začal mluvit. „Víš s někým, kdo je do mě zamilovaný jsem se pohádal. Já do té osoby nejsem zamilovaný. Ale miluji ji, jen jinak. Ta osoba je nešťastná, protože začínám mít rád někoho jiného a ten jiný nechce abych s tou osobou měl fyzický kontakt. Ani já to nechci. Ale nejen kvůli tomu, že se ta osoba, kterou mám rád to neschvaluje . Ale hlavně, protože vidím jak to tu osobu, která je do mě zamilovaná bolí. A bolí to i mě takto ji vidět. A já řekl té zamilované osobě, že se přestaneme objímat a tak. A ta osoba mi vše vyčetla. A vidí jen to, že za to může ta osoba, kterou mám rád. A nechce vidět, že to není ten hlavní důvod. Asi to nechápeš, že?"  Hannah se nadechla a usmála se.  „Harry, je to trochu zmatené, ale pochopila jsem to. Nevím, kdo je ta osoba, kterou máš rád. Ale ta zamilovaná, je Hermiona, že?"  Harry se podíval na Hannah a kývl na souhlas, nechtěl jí lhát. „Myslím si, že to co jsi řekl Hermioně bylo správné. Nikomu by se nelíbilo, kdyby měl partnera, který tráví tolik času s osobou, která je do něj zamilovaná a ještě by s ní měl fyzický kontakt. A jak by se mohla dostat z toho, že je do tebe zamilovaná? Když by tě pořád objímala a tak a věděla, že tě jinak mít nebude. Harry netrap se zbytečně, chce to čas. A Hermiona se z toho dostane. Potká někoho, kdo jí dá to co ty nemůžeš a budete se pak spolu tomu smát."  Harry se podíval na Hannah, nikdy ho nenapadlo, že zrovna Hannah mu tak poradí. „Děkuju Hannah. "   Hannah se zasmála a odpověděla. „Harry, přece bych nemohla s tebou na večeři ke Křiklanovi, kdybys vypadal takhle. Snídani asi nestihneme. Pojď půjdeme na Přeměňování."  Harry se podíval ještě na dechberoucí výhled z Astronomické věže, vždy tu dokázal najít aspoň pramalou útěchu. Teď díky Hannah byla ta útěcha veliká a šlo se mu trochu lehčeji na Přeměňování.

Přeměňovaní nějak Harry přetrpěl a přemýšlel o slovech Hannah a Hermioně. Hermiona vypadala spíš zařazeně, než naštvaně či smutně. Harry byl moc rád, že na obou předmětech co má sedí s Ronem. Ve formulích už se dostával, ze své špatné nálady. Na obědě Harry nebyl, neměl chuť k jídlu, raději si udělal všechny zbývající úkoly. Ve společenské místnosti byl dnes klid. Všichni byli na pozemcích dokud bylo krásné počasí. Harry dodělal úkoly a nemohl se dočkat šesté hodiny až půjde za Snapem. Bylo půl páté a Harry měl všechny úkoly hotové, uložil si je do tašky a šel do ložnice. V ložnici si lehl na postel a utápěl se v myšlenkách. Doufal, že když dá Hermioně čas, tak jejich přátelství té bouřce odolá. Mrzelo ho co jí řekl a, že jí vyčetl její chování, nemohla za to. Harry se podíval z okna a zmijozelští měli famfrpálový trénink, zelené skvrny se mihotali ve vzduchu a Harry se těšil na sobotní trénink až bude nový tým v akci.  „Kámo, všude jsem tě hledal? Po hodinách ses vytratil, nebyl si na snídani ani na obědě, co se k sakru děje?"  Ron stál ve dveřích a tvářil se dotčeně, nemohl říct vše co ho trápilo a nemohl mu říct ani o Snapeovi.  „Trochu jsem se ráno chytl s Hermionou."  Ron protočil oči a spustil.  „Ty taky? Dneska zas má náladu. Kašli na to brzy si ji udobříme a povinně pojď na večeři! Nechci se s ní ještě hádat u jídla, že se cpu a ty si někde hlady a nezajímá mě to."  Harry opustil svůj výhled na školní pozemky a šli na večeři. Na večeři Hermiona seděla u Levandule a četla si zase knihu. Harrymu ani Ronovi  nevěnovala jakoukoliv pozornost. Harry když viděl jídlo dostal na něj velkou chuť a pustil se do steaku, podíval se nenápadně k učitelskému stolu a Snape ho probodával opravdu naštvaným pohledem. Harry nechápal  proč Snape na něj hází takový pohled, raději se vrátil k talíři a přemýšlel, čím ho mohl tak rozlobit. „Harry, už vypsali termín do Prasinek bude to už tento víkend. Půjdeš se mnou koupit společenský hábit? Ten co mi dali dvojčata je mi už krátký."  Harry se přestal zaobírat Snapem a vzpomněl si hned na Rema, jak ještě v půlce léta se domlouvali na víkend a teď mu bylo jasné, že určitě Rema dlouho neuvidí. Chtěl by moc Rema vidět, ale nemohl riskovat jeho ani svou bezpečnost. Navíc kdyby Removi napsal aby se sešli v Prasinkách, tak by ho mohl najít řád, určitě by ho přerazil Snape a pak by Removi další dopis nepředal.  „Jo jasně, já sice hábity mám, ale budu potřebovat hodně obálek."  Ron se usmál, začal se cpát a domlouvali se kam všude spolu zajdou až budou v Prasinkách. Harry si všiml, že Snape už odešel. Harry zkontroloval čas,  blížila se šestá hodina, rychle odešel z večeře a vydal se do sklepení za Snapem. Cestou přemýšlel čím mohl Snape tak naštvat, že mu věnoval takový pohled. Ani se nenadál a stál před lektvarovou učebnou, zaklepal a s menší obavou vešel dovnitř.