Harry se oblékal ke snídani, zadíval se z okna na pozemky, ranní rosa se díky slunečním paprskům třpytila v trávě a luční květy se komíhaly ve větru do prosluněného rána. Harry se z hluboka nadechl vzduchu byl tak rouztoužený a vzrušený, dnes je konečně středa. Bude mít Obranu se Snapem a večer nitrobranu. Harry se nemohl dočkat večera a připadal si jako struna, která čeká až ji nějaký virtuóz rozechvěje. Kéž by ho rozechvěly ty jemné teplé dlaně a prsty, které mu stíraly slzy z tváře. Harry si nedokázal představit jak bude večer probíhat, jestli se Snapem bude mluvit v klidu nebo se budou hádat. Jen doufal, že si Snape nebude myslet, že ten polibek byl chybou. Vždyť ho políbil Snape a pro Harryho to chyba rozhodně nebyla. Harry se včera dostal z té hrozné bolesti, kterou prožíval večer a mohl se věnovat před spaním nitrobraně. Nechtěl zklamat Snape. Díky rozhovoru s Lunou byl zase šťastný, ale věděl, že to bude muset skrývat, obzvlášť před Hermionou. Proč něčí štěstí může druhému tolik ublížit? Harry opravdu nechápal, kde se v něm rodí tak silné city pro Snapea. V hlavě mu stále dokola zněla ta jeho krásná slova, vyřezaly se mu hluboko do srdce a Harry věděl, že tam už navždy zůstanou, jako by je Snapem vyřezal tím neostřejším nožem. „Kámo, právě si snažíš oblíct kalhoty na ruce. Co s tebou je?" Harry se podíval na svou levou ruku, kterou měl v nohavici. „Já se zamyslel víš. Ehmm nad Remem a tak." Harry nemohl říct Ronovi, že začíná mít hluboké romantické pocity pro Snapea, nepochopil to. Proč mu srdci začne plapolát plamínek, když myslí na Snapea? A proč, když je v jeho blízkosti jeho srdce hoří žárem? „Kámo, nechceš pomoct s oblíkáním? Teď si rveš zase druhou ruku do nohavice. Prosím tě pohni, nebo Seamus vyžere všechny čokoládový muffiny." Harry se podíval na pravou ruku a měl ji v nohavici. Sakra, co s ním ten Snapea dělá? Harry se díky lamentování Rona oblékl a byl rád, že si sbalil tašku s učením včera před spaním, protože právě teď byl opravdu mimo. Harry došel na snídani a Ron si běžel sednout rychle k Seamusovi, který uzmul celý tác s muffiny. Opravdu, jak malé děti pomyslel si Harry. Harry si sedl ke stolu a dal si lupínky, na muffiny ho přešla po pozorování Rona se Seamusem chuť. Harry vzhlédl k učitelskému stolu a právě k snídani přicházel Snape. Snape si sedl ke stolu se stoickou ladností, spražil všechny stoly, kromě zmijozelského pohrdavým pohledem a pak se podíval na Harryho. Harry se zadíval do těch onyxových očí a viděl v nich tu spalující touhu a velku starost. Harry by se chtěl té touze oddat a tu starost z těch očí vymazat, nebo aspoň nebýt její velkou součástí. Snapeův pohled byl elektrizující a pro Harryho se v té chvíli zastavil čas, raději se rychle vrátil k talíři aby nikdo nepoznal, že důvodem proč si cpe ruce do nohavic je Snape. Najednou ucítil dech u svého ucha a známý arogantní hlas mu zašeptal do ucha. „Ahoj Pottere, opravdu se mi nelíbí, jak se na tebe můj kmotr dívá. Co ta sobota? Už ses rozmyslel?" Harry se podíval na Malfoye, ten měl ve tváři svou arogantní masku a Harry opravdu neměl na něj náladu. Proč se staral o to, jak se na něj Snape dívá? Nemůže se na něj skrz to obořit, nechce aby nic poznal a moc dobře si pamatoval co řekla Luna, o té ceně a večeři. Ale nechtěl jít na tu večeři sám, když tam každý někoho bude mít. Hermionu opravdu vzít nemůže a s Malfoyem se mu tam nechtělo, ale ještě se nerozhodl. Protože toužil po informacích o Removi a věděl, že pokud se zeptá Snapea, nic mu pořádně neřekne, dokud nebude mít perfektní nitrobranu. „Řeknu ti to po Obraně, jo? Pořád jsem se ještě nerozhodl." Malfoye se přezíravě usmál a odešel. Harry dožvýkal své lupínky a s Ronem odešli na Obranu.

Před učebnou byla zatím jen Hermiona, Hannah a Ernie. Hermiona jako obvykle měla zabořený nos v knize Ron šel radši za Erniem a Hannah, od konkurzu se s Hermionou částo hádali a jednou z příčin jejich hádek byl Harry. Harry šel za Hermionou potřeboval si s ní promluvit. Harrymu přišlo, jako by jejich přátelství se během posledních několika dnů proměnilo v domeček z karet, stačí malý vánek a může se definitivně zničit. Harry rozhodil kouzlo proti vyrušení a Hermiona shlédla od knihy, její mandlové oči byly ještě víc smutné, než včera. Když viděl ty mandlové oči zalité smutkem, rozhodl se. Se Snapem nic nenadělá, ale nebude ji ubližovat tím, že půjde na tu pitomou večeři s Malfoyem. Půjde asi sám. „Hermy, musíme si promluvit. Chtěl jsem ti říct, že na tu večeři nepůjdu s Malfoyem, ale ani s tebou. Tím, že bych tě tam vzal, bych vše ještě mezi námi víc zkomplikoval. Vždyť se podívej na nás, sice spolu mluvíme, ale není to mezi námi ono. Půjdu tam asi sám, nebo pozvu někoho čistě kamarádsky." Hermiona zaklapla knihu Runy a jejich využití v praxi a pokusila se o úsměv. „Já to chápu, proč nemůžeme jít spolu a jsem ráda, že nejdeš s Malfoyem. Harry, omlouvám se jak jsem protivná a tak. Snažím se z toho dostat, ale ještě nějakou dobu budu taková. Víš, to co cítím jen tak nezmizí a bolí to. Ale, teď se o tom nechci bavit, ani o něm. Stačí mi, když vidím, jak se na něj díváš. Harry, pokud na tu večeři nepůjdeš sám, tak buď opatrný koho vezmeš. " Harry se smutně usmál, chyběla mu Hermiona z minulého týdne, od té doby co se dozvěděl o jejich citech je to mezi nimi divné. „Neboj budu opatrný a pokud půjdu sám, nebudu mít sice společnost, ale pořád je to lepší než poslouchat Malfoye." Hermiona se usmála a konečně se za tím úsměvem, skrývala předzvěst opravdového úsměvu. Harry odendal kouzla proti vyrušení a Hermiona se ponořila zpět do své knihy. K učebně se sbíhali ze snídaně další studenti a mezi nimi i zmijozelští s Malfoyem. Harry se těšil až mu ten samolibý úsměv zmizí z tváře, až mu po obraně řekne, že se rozhodl a s ním na tu večeři nepůjde. Harry se podíval na dveře učebny, za chviličku přijde Snape a Harry byl vzrušený a vystrašený. Věděl, že Snape nebude na něj milý a bude takový jako vždy, ale co když toho polibku lituje? A teď bude Harryho ignorovat, než se Harry stihl podroužit do svých úvah, vyrušila ho Hannah. „Harry nevadí, když si sednu s tebou? Prý sedíte po dvojicích, které určil profesor Snape a ty si sám. A budeme asi spolu i ve dvojci na praxi,ne? Jinak Ernie ani Justin ze Snapea nebyli tak nadšený jako ty. Tak jsem opravdu zvědavá." Harry si prohrábl vlasy, nevadilo mu sedět s Hannah, ale nechtěl být s Hannah ve dvojci na praktické cvičení, chtěl být se Snapem. „Jasně, jen si klidně sedni." Harry se snažil usmát a Hannah se rozzáříla. „Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli nepůjdeš se mnou na tu Křiklanovu večeři? Včera mi poslal pozvánku, víš? Zná mamku z léčitelské asociace a když byla na škole byla v tom jeho klubu." Harry tam nechtěl být sám, tak se dlouho ani nerozmýšlel. „Jasně, rád s tebou půjdu, ale jako kamarádi. Nevadí ti to?" Hannah se usmála ještě zářivěji. „To je super. Samozřejmě, že jako kamarádi, Harry, víš kluci nejsou nic pro mě." Hannah spilenecky mrkla a Harry se usmál a pochopil, že Hannah se líbí děvčata. Hannah začala vyprávět o svém létě a o kouzelnickém společenství ve Finsku. Harry se s Hannah úplně zapovídal a setřepal ze sebe tu nervozitu před obranou. Harry si ani nevšiml, kdy dorazil Snape a otevřel učebnu. Harry s Hannah si spolu sedli do lavice a Snape celou třídu spražil svým pohledem plného znechucení a hodil na katedru opravené eseje o neverbálních kouzlech. „Děs, hrůza a bída. Jen tak jde mluvit o práci většiny z vás. Když jsem si četl například práci pana Finnigana, přemýšlel jsem o sebevraždě, abych se nemusel zmítat v té agónii, nad tím co ze své poloprazdné mozkovny dokáže vyplodit. U pana Goldsteina se zase modlím aby neměl děti, protože takový idiotismus musí být vrozený a neměl by se dál předávat. Všichni, kteří dostali horší známku než Přijatelnou, přepíší svou esej. Pokud budou zase na podobné úrovni, jako dnes budou s panem Filchem čistit hrad do Vánoc." Ve třídě bylo absolutní ticho, většina třídy pozorovala Snapea s hrůzou v očích a Seaumus vypadal jako by Snapea chtěl zabít. Harry se nebál špatné známky, protože se na té práci nadřel, Hannah se na Harryho dívala jako by se zbláznil, když básníl o Obraně se Snapem. Snape se otočil na Harryho a Hannah, Harrymu se začaly ze vzrušení třást ruce, tak je zatnul v pěst. Snapeovi oči, když se upřely na Harryho nebyly vůbec znechucené, byl v nich oheň, který Harry cítil až u srdce. „Slečno Abottová, běžte si sednout k mému stolu. Napíšete si test a podle vaší úrovně, vás přeřadím k určité dvojci." Hannah si vzala inkoust s brkem a odešla psát test. Harry nepřál Hannah špatnou známku, ale ve skrytu duše si přál aby ten test nenapsala tak dobře jako on, a nemusel být s ní ve dvojci, nechtěl přijít o Snapea. Snape dnes každého vyvolal a musel předvést pět štítu a z nich tři neverbálně. Opravdu začal chápat Snapea a jeho rozčílení nad neschopností většiny třídy, protože štíty v boji mohou zachránit život, ale asi nejspíš si nikdo z nich neuvědomoval, že možná může být brzy válka. Seamus, Anthony a Goyle šli zas k Filchovi na trest. Harrymu se podařily čtyři štíty z pěti neverbálně, sice ho Snape nepochválil, ale to by od něj opravdu ani nečekal. Snape strhl body na všech frontách, klasicky kromě Zmijozelu. Po tom začal praktický souboj, které ho se Harry nemohl dočkat. Harry se snažil co mohl, ale Snape ho zase nešetřil. Snapeův černý hábit při ladných uskocích hrál dokonalou stínohru. Harry se nemohl vůbec soustředit. Bylo to tak odzbrojujicí, pozorovat Snapea při souboji, snoubila se v něm vášeň s klidnou rozvahou. Harrymu připomínaly jeho pohyby vodní kapku, která dopadne na rozpálenou pánev, prostě Snape byl dechberoucí. Jeho antracitově černé vlasy mu vlály jako by byli uprostřed vichřice. „Pottere, soustřeď se!" Snape se sice obořil na Harryho, tvářil se zlobně, ale v očích měl i pobavený odlesk. Harry protřepal hlavou a snažil se v sobě najít aspoň jiskričku soustředění, ale šlo to těžko. Po další půlhodině byl Harry vyřízený. Snape s výsměšným úšklebkem zašeptal svým sametový hlasem. „Pottere, končíme. Zajímalo by mě, na co myslíte. Že jste dnes podal takový výkon? " Harry se začervenal, sklopil hlavu, určitě ten had moc dobře vědel na co, nebo spíš koho myslí. Harry si šel celý uřícený sednout do lavice, kde seděla už Hannah. „Harry, to jak jste bojovali se Snapem bylo úžasné, už chápu co si tím myslel." Snape si stoupl před katedru a vrátil se mu jeho pohled plný znechucení. „Pro dnešek končíme! Slečno Parkinsonová rozdejte ty parodie na esej a vyberte prosím úkoly o štítech. Na příští hodinu chci na 15 palců pojednání o ničivých kletbách a zvrácení jejich účinků! Můžete jít." Harry vytáhl své pojednání o štítech a když ho dával Pansy, měl trochu strach jestli Snape nepozná, že Ron opsal jeho úkol. Harry z eseje o neverbálních kouzlech dostal nadočekávání. Harry se usmál škoda, že mu tak nejdou lektvary. Harry když odcházel podíval se ze dveří na Snapea, který začal opravovat eseje, pokrčil obočí a na čele se mu objevila vráska, kroutil hlavou a mumlal si tupohlavci. Harry se lekl, ucítil teplou ruku na rameni. „Zapomněl si něco ve třídě, Pottere?" Harry se otočil a byl to Malfoy. „Ne, jen jsem se zamyslel." Harry za sebou zavřel dveře a Malfoy ho spražil zkoumavým pohledem. „ Jasně, tak jak ses rozhodl, Pottere? " Harry se podíval na Malfoye v jeho tváří se odrážela arogance s přesvědčením, že ho neodmítne. „No nakonec tam půjdu s někým jiným, promiň. " Malfoyovi v jeden okamžik sklouzla jeho maska, ale v zápětí se znovu vynořila. „Tvoje škoda Pottere, jsem přesvědčen, že bychom si to tam spolu velice užili. Myslel jsem, že ti na Lupinovi víc záleží. Abys toho nelitoval, Pottere." Malfoye se otočil na podpatku a zmizel v záhybech hradu. Harry se za ním díval, dostal trochu strach o Rema a doufal, že svého rozhodnutí nebude litovat.