Harry ležel ve své posteli a stále cítil Snapovi rty na svých, ani nevěděl jak se do ložnice dostal. Hermiona naštěstí byla v knihovně, protože kdyby teď viděla Harryho, bylo by ji jasné co se stalo, že porušil ten hloupý slib o tom týdnu a rozmyšlení a byla by z toho ještě více smutná, než je teď. Harry teď nechtěl myslet na Hermionu. Zavřel oči a viděl před sebou ty onyxové oči s hvězdnou oblohou a v mysli mu běhaly ty krásná slova, ty nejkrásnější jaké slyšel. Dřív Harryho nejšťastnější vzpomínkou byla možnost svobody Siria a žití s ním, ale teď jsou to ty slova. Ta teplá, jemná, hebká dlaň, která stírala slzy. Ty měkké rty, ten úchvatný jazyk a jeho jemný i dravý tanec. Ty ruce na krku. Jeho nejkrásnějších vzpomínkou je Severus Snape. Harry se začal smát a plakat zároveň. Siri by Harryho i Snape zabil, jenže Siri už není. Ne, teď nesmí myslet na Siria, nesmí si zničit tu chvíli. Harry si stále přehrával ty slova a uvědomil si, že se utopil v nejkrásnějších pocitech, jaké kdy cítil, díky svému profesoru lektvaru a obrany. Ve středu s ním bude mluvit na hodině, až ve středu večer bude s ním, to je celá věčnost povzdechl si Harry. Harry se zahrabal do peřiny a nechal se unášet do říši snů, kde na něj snad budou čekat ty onyxové oči.

Harry se probudil brzy ráno, právě vycházelo slunce. Harry si pamatoval, že měl krásný sen, ale nemohl si vzpomenout jaký ten sen byl. Pamatoval si právě ty oči, o kterých snít chtěl. Harry se šel potichu osprchovat aby nikoho nevzbudil, chtěl být sám se svým povznášejícím pocitem. Sprcha byla příjemná, Harry se dotkl svého krku, tam kde byly položeny Snapovy ruce, dotkl se svých rtů tam, kde byly Snapeovy rty. Harry chtěl víc, víc cítit Snapea. Věděl, že je na to brzy, ale chtěl ho cítit všude. Harry vypl sprchu a šel se učesat, jako vždy to nemělo smysl vlasy měly vlastní hlavu. Harry se oblékl do uniformy, nachystal si tašku a chtěl odejít na snídani, chtěl být sám, ale ke své smůle vzbudil Rona a povznášející pocit se začal trošku vytrácet. „Kámo, ty si vzhůru? Počkej na mě." Harry si sedl na postel a čekal na Rona. Ron se bleskurychle oblékl a šli nezvykle brzo na snídani. Cestou na snídani doufal, že v síni bude Snape, chtěl ho vidět. Harry s Ronem vešli do Velké síně a začalo mu sběsile bušit srdce. Harry se podíval k učitelskému stolu a Snape tam nebyl. Bušení srdce ustalo a byl zklamaný. Harry a Ron si sedli k Hermioně, která četla knihu. „ Dobré ráno, Hermy. " Pozdravil Harry Hermionu a doufal, že na něm nic nepozná. Hermiona se podívala na Harryho zkoumavým pohledem. „Ahoj Harry a Rone. Harry co nitrobrana? Jak to probíhalo se Snapem?" Harrymu začalo bušit srdce, musí jí zase lhát. „Klasika nadávál mi do idotů, že jsem neschopný a mám se zlepšit." Hermiona zaklapla knížku, skousla si ret a začla Harryho pohledem analyzovat. „Opravdu? Nic dalšího se doufám, neodehrálo!? " Harry se snažil vypadat zmateně, naštěstí ho zachránil Ron. „Jako co by se mělo odehrát? Že by ho ten netopýr pochválil? U Merlina Hermiono, nech Harryho. Viděl jsem jak přišel z té hodiny. Vypadal hrozně a šel hned spát. Nech nás v klidu najíst, chováš se jak má matka!" Hermiona spražila Rona ošklivým pohledem. „Ronalde, jen mám o Harryho strach." Ron si odfrkl. „Tak ho nemusíš dusit! Si fakt hrozná a otravná. Vždyť se včera vrátil z ošetrovny, nech ho v klidu." Harry si nabral na talíř sázená vajíčka a začal snídat, nesnášel když se tak o něm bavili, jako by tam nebyl a rozhodl se ignorovat jejich hádku. Najednou Harry měl pocit, že ho někdo pozoruje podíval se k učitelské stolu, ale Snape tam nebyl. Pak ho to trklo, koukl ke zmijozelskému stolu a Malfoy ho propaloval pohledem a došlo mu, že zapomněl na tu večeři a nabídku. Harry se odvrátil k talíři, nevěděl jestli tam jít s Malfoyem, chtěl informace o Removi i po tom co o Removi řekl Snape, ale nechtěl platit takovou cenu. „Přestaňte se hádat! Potřebuji poradit, od obou! " Harry rozhodil kouzlo proti vyrušení a Ron i s Hermionou utnuli svou hádku a podívali se zahanbeně na Harryho. „Hermy, ještě jsem ti nestihl říct co se událo ve chroptící chýši. Remus bojuje proti registračnímu zákonu a zažádal o mé opatrovnictví." Hermiona se usmála a po jejím rozčílení z hádky s Ronem nebylo památky. Ron o všem věděl, tak tak zakroutil hlavou. „Řekni jí o tom úžasném spojenci, Harry. A můj taťka se nepočítá." Hermiona se zaraženě podívala na Rona a na Harryho hodila tázavý výraz. „Hermy po Remusovi, jde Brumbál za to, že neverbuje vlkodlaky. Nakecal řádu, že je zrádce, nenávidí mě, kvůli smrti Siriho a chce mě zabít. Rem aby mohl potlačit zákon se spojil s Luciusem Malfoyem." Hermiona vytřeštila oči a nadechla se. „Zblánil se? Takhle ho přece může Ty-víš-kdo využívat proti tobě." Harry se usmál teď mu připomněla Snapea. „Rem mi slíbil, že s Voldemortem jednat nebude. Bude to jen přes Malfoye." Hermiona si prospěšně odfrkla a Ron se začal cpát. „Jasně, ty si tak naivní a Remus tě teď Harry ohrožuje. Nebo se najednou chceš spojit s Ty-víš-kým?" Harry se nadechl a podíval se k učitelskému stolu Snape tam stále nebyl. „Hermiono neboj s Voldemortem se nespojím. Teď k věci Draco Malfoy mi dal nabídku, budu vše vědět co Rem dělá, jestli je v pořádku a tak. Když s ním půjdu na tu debilní večeři ke Křiklanovi. " Hermiona se zlobně podívala k zmijozelskému stolu a Ronovi zaskočila palačinka s čokoládou. „Harry, víš myslela jsem, že půjdeme spolu, když jde Lenka s Ronem. Takže, půjdeš s Malfoyem, že?" Harry si prohrábl vlasy a najednou pocítil příjemný pocit, podíval se ke stolu a byl tam Snape a svými uhrančivými onyxovými očima ho propaloval, rychle se odvrátil a začal se červenat. Hermiona se podívala také k učitelskému stolu pak na Harryho a její oči byly plné smutku. A Harryho povznášející pocit byl skoro pryč. Ron, který se vymanil ze sevření palačinky v hrdle odpověděl. „Kámo, nelíbí se mi to, ale kdybych to byl já, tak bych šel. Jeden večer s fretkou přežiješ, zažil si mnohem horší, nemyslíš Hermiono?" Hermiona se smutně usmála a přikývla. Harry byl rozpolcený mezi vším. Mezi Snapem, Hermionou a Malfoyem. Proč ráno si připadal jako by mu narostla křídla a když se díval na Hermionu tak byly zlomená. „Dal mi čas do středy, rozmyslím si to." Harry se vrátil k talíři a do konce snídaně spolu nemluvili. Harry s Hermionou byli utopení v myšlenkách a Ron se cpal.

Harry na Přeměňovaní už nebyl, tak nemožný jak minulý týden. Harry vytěsnil vše, ze své mysli. Bylo to na něho moc. Moc pocitů,moc problémů. Proč nemůže řešit normální problémy jako jeho spolužáci? Ne, on musí mít jizvu, být domnělou figurkou debilního starce a za dědu masového vraha, který ho chtěl do nedávná zabít. Díky svému vytěsnění, ho Mcgonagallová i pochválila za přeměnu kapesníku v křeslo a získal deset bodů. Aspoň mohl napravit běsnění Snapea na Nebelvíru. Ve Formulí i na Bylinkářství se Harrymu dařilo. Harry se rozhodl, že tuto techniku ještě využije,sice nevnímal moc Hermionu ani Rona, ale alespoň ho nebolelo u srdce, když se podíval Hermioně do očí. Vždyť taky může být snad šťastný? Harry seděl u večeře a nípal se v ní. Jedl kuře s nějakým bramborem a v ústech mu to chutnalo jako popel. Ranní povznášející pocit byl pryč. Snape u večeře ještě nebyl a když se Harry koukl k učitelskému stolu, tak ho Hermiona probodla vyčítavým pohledem. Harry si právě dával do pusy bramboru, když si vedle něj sedla Luna. „Ahoj Harry, vypadáš smutně a přitom si ráno vypadal jinak, nechceš si třeba promluvit? Máš totiž hlavu plnou strachopudů a když se je nerozeženeš, tak ti nadělají v hlavě paseku." Luna se krásně usmála. Harry se neptal co je strachopud, protože by ta informace pro něj byla stejně zbytečná. Měl v hlavě Snape, smutnou Hermionu, Rema a Malfoye. Brumbál s Voldemortem ani nepočítal ti mají v jeho mysli permanentní místo. „Jasně Luno, můžeme jít hned? " Luna přikývla a Hermiona pořád vypadala smutně. Harry chtěl jít prvně do komnaty, ale najednou chtěl na procházku k jezeru a říct Luně vše. Cestou jí řekl o létě,Brumbálovi Voldemortovi a Removi. Harry si sedl s Lunou pod košatý strom. Teď pro Harryho přijde ta nejtěžší část říct i o Snapeovi. „Luno, víš co bys řekla na to, kdybych začal cítit něco k někomu staršímu a ehm a někomu, koho lidé nemají rádi. Je temný ale svým zvláštním způsobem.?" Luna se usmála a odpověděla „Harry, já přece vím, že máš rád profesora Snapea a on tebe, podle mě budete moc šťastní." Harry se zarazil to jde na něm tak vidět? „Luno, to jde tak poznat? " Luna si začla hrát se svým náhrdelníkem se zátek od máslových ležáků. „Harry, ani ne. Ale já si toho všimla, hned od začátku roku. Jak se na tebe díval a ty na něj a teď jak běsnil, když si byl nemocný. Co se vůbec stalo, že si byl ráno tak šťastný a teď si plný strachpudů?" Harry se smutně usmál, kde začít? „Ono je toho víc, včera jsem se políbil se Snapem a bylo to krásné, nic krásnějšího jsem nezažil. Jenže Hermiona, je do mě zamilovaná a já ne. A když se na mě dívá s tím svým smutkem v očích a výčitkou, že to co bych měl podle ní cítit k ní, cítím ke Snapeovi, je to pro mě hrozné. Trhá mě to na kusy. Víš chtěl bych utéct někam a být jen s ním, nechápu proč. A dnes ráno asi něco poznala a teď se na mě dívá jako bych ji zklamal, rozdupal srdce. Je mou nejlepší přítelkyní, sestrou i spřízněnou duší a právě tím, jak je smutná mi to ubližuje. Vše mi ničí. Podívám se na ni a přijdu si jako nejhorší člověk na světě, protože jsem ho políbil a teď bude ještě Křiklanova večeře a doufala, že jí tam vezmu. Ale mám pozvání i od Malfoye a když s ním půjdu dá mi informace o Removi." Luna vytreštila oči a odvětila. „Harry, vůbec se nedivím, že máš plnou hlavu strachopudů. Já být tebou bych si nic nezabírala. Nejsi vůbec hrozný člověk, skrz Hermionu, jen jí dej čas a netrap se zbytečně. Opravdu je zbytečné aby jste byli oba nešťastní. Ty buď šťastný s profesorem, časem Hermiona pochopí, že by s tebou i tak nebyla nikdy šťastná a řekni ji časem o tom polibku s profesorem a co to podle tebe znamená a pak ji dej čas. Ke Křiklanovi ji neber, jen bys ji mohl dát falešnou naději. A s Malfoyem ti neporadím. Být tebou šla bych tam sama. Protože vše co ti o profesoru Lupinovi řekne, může být lež a to pozvání určitě není skutečnou cenou." Harry přemýšlel o tom co Luna řekla a měla ve všem pravdu. Tím, že bude z Hermiony nešťastný, tak jí ublíží ještě víc a ublíží také sobě. Harry se usmál na Lunu a cítil se mnohem lépe. „Harry, můžu taky složit neporušitelný slib jako ostatní, prosím ? Chci být také toho součástí." Harry váhal, nechtěl Luně tím slibem nějak ublížit. Ale když se podíval na ni věděl, že jí ten slib nikdy neublíží, Luna bude stát vždy za ním. A tak pod hvězdnou oblohou spolu složili slib. Díky Luně zmizela Harryho špatná nálada a vrátil se mu ten úchvatný povznášející pocit z rána a nemohl se dočkat zítřejší dne, až uvidí svůj důvod pro ten pocit, který mu dává ty křídla.