Harry seděl ve společenské místnosti a snažil se soustředit na pojednání o té debilní pískavici pro Snapea, ale nemohl se soustředit byl naštvaný, nešťastný, vystrašený sám ze sebe, ze Snapea a vzrušený. Harry dopsal poslední větu, hodil pojednání do tašky a šel do ložnice. Ve společenské místnosti byl akorát Dean a pár prvňáčků. Harry nechápal, proč se s ním Dean nebaví, vždyť jak mohl za to, že se rozešel s Ginny? Dal Ginny jasně najevo, že o ní nemá zájem. Vždy s Deanem skvěle vycházel a teď je to v troskách, už ho ani nepozdraví. V ložnici si vzal Pobertův plánek a chtěl najít Lunu, s ní by si mohl promluvit o tom jak se cítí, Luna by ho nikdy neodsoudila, od cesty z vlaku s ní pořádně nemluvil. Chtěl ji říct o Vodemortovi, o všivém Brumbálovi a hlavně o Snapeovi a ještě to ani nestihl. S Hermionou o Snapeovi mluvit nemohl, protože je nešťastná, právě kvůli němu a tomu co k němu cítí. Luna byla zakreslena na plánku s havrasparkými ve sklenících, určitě měla hodinu bylinkářství. Harry si povzdechl, protože než skončí Luna bude už u Snapea. Harry schoval plánek a rozhodl se jít na Astronomickou věž. Harry miloval tu věž, vždy když byl zmatený či nešťastný ten pohled z věže přinášel konejšivou útěchu. Harry vylezl z ložnice, měl ještě hodinu čas na Snapea a vydal se na pochod na věž. V půlce cesty uslyšel jak ho někdo volá,otočil se a byla to Hannah Abottová. Hannah byla docela milá blondýnka, s trochu větším nosem a měla krásné oči v barvě rozbouřeného moře.  „Jé ahoj Harry, před chvilkou jsem přijela do Bradavic, protože jsem byla ve Finsku na pohřbu. Chtěla jsem se zeptat jestli bude zase Brumbálova armáda?" Harry, když jen to uslyšel slovo z jejich úst zmrzly mu kosti, byl takový hlupák, nebetyčný idiot.. Brumbálova armáda, radši by objal Bellatrix, než měl cokoliv společného s Brumbálovou armádou, proč museli vymyslet tak debilní název?  „Mrzí mě to s tvojí babičkou a armáda už nebude, máme na Obranu Snape a musím přiznat, že je brilantní. Lepšího učitele jsme neměli, bylo by to zbytečné a koukni se pořádně na neverbální kouzla a štíty, ať nečistíš s Filchem hrad."   Hannah pokročila obočí a zamračila se.  „Díky Harry, babičku jsem ani pořádně neznala, ale Snapea si jako brilatního a nejlepšího učitele představit fakt nedokážu. Ale brzy to zjistím na hodině. No nic, musím za Erniem kvůli prefektuře. Zatím ahoj."   Harry se na Hannah usmál a mířil si to do věže. Když došel do věže, věž byla opuštěná tak jako vždy, sedl si do výklenku a koukal se na slunce, které se schovávolo pod temným mrakem. Harry se nadechl vůně věčerního vzduchu, zavřel oči a přemýšlel. Mrzelo ho to s Hermionou, Harry doufal, že se z toho brzy dostane. Teď věděl, že to tak jednoduché nebude, byl nešťastný zní, že se tak trápí. Proč ji nemůže opětovat city? Jako normální šestnáctiletý kluk, ne on musí mít rozporuplné pocity pro svého profesora lektvarů a obrany. Dneska ho Snape vytočil, opravdu se choval jako parchant, ale Harry věděl, že takový úplně není. Viděl ho už pod tou maskou a věděl, že musí vidět víc, nemůže si pomoct. Harry se podíval na hodinky ještě půl hodiny. Bylo mu mizerně, podíval se do dálky a z obzoru už vykukovali červánky, Harry by se chtěl stát tím červánkem a rozplynout se v nebi, byl bez rozpoluplných pocitů a problémů. Z čista jasna ucítil ruku na rameni a zvedl hlavu a byl to Malfoy, to mu nemůže dát pokoj ani ve věži?  „Ahoj Pottere, přemýšlíš nebo se kocháš jako já ?"  Harry si povzdechl opravdu na toho rozmazleného, arogantního prince neměl náladu.  „Dá se říct že přemýšlím a kochám se zároveň. Co tu děláš ty? Chodím sem dost často a nikdy jsem tě tu neviděl?"  Malfoy si přisedl vedle Harryho a podívál se do dálky. „Pottere, já vím, že jsem rád chodíš. To, že jsi mě tu neviděl, neznamená, že sem občas nechodím. Dobře se tu přemýšlí, že? Pottere, ty si opravdu šílený, takhle se nechat honit potlouky. Na tribuně většina tvých fanynek, málem dostala infarkt, když tě Creevey trefil. Kvůli tomu aby ses zbavil fanynek si ze sebe udělal terč na potlouky?"   Harry nevěděl jestli se smát nebo být naštvaný.   „Víš byl to prostě nápad, v tu chvíli se zdál dobrý a nelituji toho, roznesem vás zase na kopytech."   Harry se usmál sice na Malfoye neměl naládu, ale aspoň nemyslel na vše okolo.  „To si myslíš Pottere, jednou tě na lopatky položím."   A Malfoy chodil na Harryho pohled, který se mu absolutně nelíbil. Harry zakroutil hlavou, copak toho nemá dost? Brumbál, Snape, Voldemort, nešťastná Hermiona a Rem..   „Malfoyi, ne že bych se s tebou nechtěl bavit, ale nemám moc náladu. Navíc musím za Snapem."   Mafoy vstal a  nabídl pomocnou ruku Harrymu. „Doprovodím tě ke kmotru, tedy jestli smím?"  Harry si pamatoval, co mu řekl Snape o Malfoyovi, ale byl na Snape pořád naštvaný, tak přikývl, přijal ruku, vstal a šli společně do sklepení.

Cestou do sklepení mu Malfoy vyprávěl něco o tom, jak byl v létě ve Francii a Harry to vnímal na půl ucha. Cesta do sklepení, mu přišla  nekonečně dlouhá i krátká, každým krokek se blížil do ráje či pekla. Najednou uslyšel Malfoyovu otázku. „Ty si měl hrozné léto, že?"  Harry se chtěl od plných plic zasmát, protože léto bylo hrozné i skvělé, poslední dobou se mu čím dál víc stíraly hranice protikladů.   „No, nedá se to jednoduše popsat. Aspoň, že ty si měl hezké léto."  Malfoy se začal smát a odpověděl   „Chápu tě, kdyby se mi stalo co tobě, asi bych to také jednoduše nepopsal. Pottere, psal mi otec v neděli ráno, kdybys chtěl něco vědět o Lupinovi, dám ti vědět, tedy pokud chceš? Možná bych po tobě za to něco málo mohl chtít."   Harry se zarazil a rozhlédl se, byli před učebnou. Jasně, že by chtěl vědět o Removi, ale co za to by chtěl Malfoy? Měl vědět, že za tou jeho rozmluvou něco bylo.  „Co by si za to chtěl?"  Malfoy složil ruce v bok a povýšeně na Harryho podíval.  „Slyšel jsem, že nejdeš s Láskoradovou na tu večeři ke Křikalanovi, chci aby si šel se mnou. A budeš za to mít veškeré informace o Lupinovi, dám ti čas do středy aby sis to rozmyslel Pottere."   Harry přemýšlel, nevěděl co dělat, chtěl informace o Removi, ale věděl že by to ublížilo Hermioně, kdyby šel s Malfoyem.  „Rozmyslím si to, po obraně ti dám vědět ano?"  Malfoy se vypočítavě usmál.   „Dobrá Pottere, ve středu. Měl bys jít už za kmotrem, ať tě zbytečně nečeká. Ve středu Pottere."   A Malfoy zmizel do útrob sklepení. Harry se podíval na hodinky, bylo sedm pět, to nebude dobré a vešel do učebny.

Snape seděl za katedrou a opravoval práce ve svitu pochodní a svíček, ohnivé odlesky se zračily v jeho očích a odrážely se v jeho antracitově černých vlasech. Snape zvedl hlavu a s lhostejným pohledem oznámil.  „Jdeš pozdě, Pottere. Myslel jsem, že ti ten potlouk zlomil žebra a nebo tě trefil i do hlavy, že neumíš hodiny?"  Harryho zlost se dostala na bod varu a přesně věděl, jak Snapea ještě víc vytočit, což teď opravdu moc chtěl.  „Omlouvám se pane, zdržel jsem se s Dracem."  Harry se v duchu usmál a pomyslel a máš to ty parchante. Snape Harryho propálil  velice rozzlobeným pohledem.  „Pojďte do mých komnat Pottere! Doufám, že jste cvičil, dnes vás nebudu šetřit."  Snape vstal od stolu otevřel až příliš silně dveře, které se otřásly v pantech a vešel do tmavé chodby, která vedla do jeho komnat. Harryho následoval a uvědomil si, že asi neměl zmijozelského hada, dráždit bosou nohou.