Harry se probouzel do pondělního rána a ucítil teplou, jemnou, malou ruku ve své dlani, slyšel nějaké hlasy, rozlepil své smaragdové oči a u postele viděl Hermionu a Rona. „Dobré ráno, lidi. Jak dlouho, jak dlouho jsem spal?"  a Harry se protáhl. Hermiona se usmála a odpověděla   „Harry, je čas oběda. Takže si díky lektvaru spal celý den, zavolám madam Pomfreyovou, že si vzhůru."   Hermiona odešla a Harry se posadil a rozkoukal se po ošetřovně, nic už ho nebolelo a cítil se jako znovuzrozený, a uvědomil si, že ho teď čekají lektvary a dostal strach se směsicí vzrušení.  „Kámo, ty si Hermioně nahnal strach, včera půl dne brečela ohledně, nějakého týdnu či co a jak byla hloupá. A mě sjela za to, že jsem ti dovolil hrát návnadu na potlouky a ani nevíš jak byla na celý tým protivná, jsem tu jen kvůli tobě. Chci se ji raději vyhnout, když je v ráži je fakt děsivá. Opravdu nerozumí famfrpálu. Díky tobě budeme mít neporazitelný tým, Zmijozel nebude mít šanci!"   A Ron se zazubil. Harry byl rád, že Ron je takový optimista. Najednou u něj stálá madam Pomfreyová a sesílala diagnostické kouzlo.   „Pane Pottere, jste v pořádku, vše srostlo jak má. Tak můžete jít na oběd a příště buďte opatrnější, ano? To, že jste můj oblíbený pacient  neznamená, že tu musíte být už v prvním školním týdnu."   A zářivé se usmála na Harryho, Harry měl madam Pomfreyovou, moc rád. Nikdy se neptala na modřiny, které měl po létě u Dursleyů ani na to jak zhubl, jen si něco mumlala pod vousy o hloupém Brumbálovi a špatných mudlech.  „Děkuji, madam Pomfreyová a pokusím se nezranit, ale znáte mě."    Madam Pomfreyová se usmála, kývla hlavou na souhlas a odešla.   „Harry, žádný týden už neplatí, ano? Byla jsem hloupá a už se o tom nebudeme bavit,ano?"   Hermiona vypadala hrozně, měla zarudlé oči od pláče a její střapaté kaštanové vlasy byly ještě více nezkrocené, než je u ní obvyklé. „Samozřejmě Hermy, a nic to nebylo. Neměla si se zbytečně trápit.". Hermiona se usmála a zavrtěla kaštanovou hlavou na souhlas. Harry se převlékl do uniformy a vzal si tašku s učením, kterou mu vzal Ron. Společně cestou na oběd řešili co se událo v hodinách a Harry zjistil, že o nic nepřišel. Profesor Bins vyprávěl zase o skřetím povstání a Péči o kouzelné tvory neměli, protože Hagrida pokousal hafoň. 

Ve Velké síni bylo rušno, právě bylo pravé poledne a na obědě byla snad celá škola. Když rozrazili dveře celá síň na Harryho upřela zrak a nebelvírští začali jásat, jako by se Harry utkal se smrtonoškou. Harry měl velký hlad, od sobotní večeře nic nejedl, ale nejraději by se otočil na podpatku, hlad ne hlad. Hermiona chytla Harryho za ruku odtáhla ho ke stolu a všechny spražila zlým pohledem. Ron se na Harryho omluvně podíval a sedl si raději k Seamusovi. Hermiona nabrala Harrymu jídlo, jako by nebyl dostatečně soběstačný a Harry měl velkou chuť mlátit hlavou o stůl, nesnášel když se o něj Hermiona tak starala.  „Harry, měl bys vědět, že na ošetřovně byl Snape, nesl tam madam Pomfreyové nějaké lektvary a vypadal opravdu děsivě, od včerejška strhl celkem 65 bodů Nebelvíru a když jsem tě na ošetřovně držela za ruku, podíval se na mě jako by mi ji snad chtěl useknout. Stalo se mezi vámi něco? Něco si mi slíbil, že než si s ním ehm cokoliv, víš co!Rozmyslíš si to aspoň týden!"   dodala Hermiona šeptem, když Harrymu podala talíř. Harry se zadíval na ten salát co mu dala, v duchu si povzdechl neměl nic s žaludkem aby mu dala tohle králičí jídlo. Harry přemýšlel, co ji mohl říct “....... víš jak jsem ti v pátek řekl, že do tebe nejsem zamilovaný, no tak večer jsem se hádal se Snapem a málem se políbili..... "   Harry začal raději lhát. „Ne Hermy, nic takového co myslíš se nestalo. Jen mě chytl v chroptící chýši s Remem a zuřil, že kdyby mě chytl Brumbál, tak by mi provedl nitrozpyt."        Harry nechtěl Hermioně lhát, ale věděl, že by jí to v tuto chvíli moc ublížílo a to nechtěl. Hermiona se podívala k učitelskému stolu a otřepala se.  „Harry, opravdu se netěším na lektvary. Vypadá dost naštvaně a kouká se na tebe a dokonce i na mě jako by nás chtěl nějak ošklivě potrestat."  Harry se podíval na Snapea a ten pohled by mu záviděl i Voldemort, raději se odvrátil k tomu odpornému salátu s řepou, teď už necítil vzrušení z lektvarů ale strach. Ke konci oběda, kdy do něj chtěla Hermiona nacpat zase něco s řepou, protože je prý plná vápníku a zinku a je to prospěšné na kosti, si k nim sedl Colin, který byl bledý jak smrt.   „Harry, moc se omlouvám, že si kvůli mé hlouposti skončil na ošetřovně, jsem na nic a zbytečný." Harry se podíval na Colina a byl zděšený tím co říkal, Colin je vždy veselý kluk a teď vypadal jako stín svého já.   „Coline, co to plácáš? Budeš úžasný odrážeč! Já chtěl abys mě trefil! V žádném případě to nebyla tvoje hloupost, že jsem skončil na ošetřovně, ale má. Jak si prosím tě přišel na takový nesmysl, že jsi zbytečný? Umíš nádherně fotografovat a celá kolej tě má moc ráda a váží si tě, jako tady já a Hermiona, že Hermy? Řekl ti někdo z koleje něco ošklivého?"   Hermiona souhlasně přikývla a Colin se trošku usmál.   „Díky, Harry. Ne z koleje nikdo, jen jsme měli dnes spojené lektvary s Mrzimorem, protože havraspárští mají zas nějakou knižní akci s Kratiknotem. A Snape byl trochu v ráži, když se mi nedařil lektvar, minulý týden jsem totiž roztavil kotlík."   Harry pokl a Hermiona měla ve tváři výraz paniky, Harry se zlobně podíval na Snape a ten se ušklíbl a s výměsným úšklebekem se vrátil ke svému obědu.   „Coline, a co ti tak hrozného řekl, že si bledý jak smrt?"  Colin se nadechl a otřásl se.   „Že, když se konečně zbavil Nevilla, tak jsem se musel objevit já. Že jsem zbytečná lidská existence a sova s dopisem pro mě měla cestou raději havarovat, protože jsem leda tak dobrý na schazovaní lidí z košťat a pár dalších věcí, ještě jsem dostal Nebelvír zas na nulu. A to jsme měli v sobotu 120 bodů."  Harry byl naštvaný na Snapea, jak může něco tak ošklivého říct, uvědomil si, že lektvary i nitrobrana večer budou peklem. Harry chtěl Snape nakopnout, ale zároveň políbit, protože věděl, že byl tak naštvaný skrze Harryho pobyt na ošetřovně.  „Coline, to co říkal Snape je blbost, víš jak nesnáší Nebelvír, nejspíš ho štve, že Zmijozel bude mít velkou konkurenci, jo?"  Colin se usmál a pustil se s chutí do jídla a Harry s Hermionou se na sebe soustrastně podívali a odešli na lektvary.

Harry s Hermionou stáli před učebnou lektvarů a Harry si připadal jak kotlík před explozí. Měl v sobě tolik protichůdných emocí. Strach z toho jak se bude chovat Snape, vzrušení z toho, když je v jeho blízkosti a zlost za to jak se choval ke Colinovi a ostatním Nebelvírům. Hermiona vypadala, že by chtěla každou chvíli utéct, což opravdu pro ni není typické. Harry si odechl, že na lektvary nechodí Ron, protože by byli nejspíš v mínusu do konce školního roku. Najednou k nim přistoupil Malfoy a usmál se.  „Nazdar Pottere a Grangerová. Jsem rád, že si v pořádku Pottere, ta rána z tribuny vypadala děsivě. Už se těším až si to na hřišti rozdáme."  a spiklenecky mrkl. Hermiona se spražila Malfoye svým hodně přísným pohledem a než cokoliv Harry stačil říct přiřítil se Snape a odemkl učebnu. Harry si šel sednout do přední lavice a litoval, že je Hermiona s Nottem, aspoň by nečelil sám tomu co bude tuto hodinu následovat. Snape ve svém černém rouchu stál před katedrou a jeho krásné temné oči vypadaly, jak kdyby v sobě měli hvězdnou noc.  „Než odstraníte stázujicí kouzlo ze svých kotlíků, odevzdejte na můj stůl pojednání o použití a vlastnostech kůži z hřímala. Pottere, doufám, že víte, že vaše debilita a následný pobyt na ošetřovně, vás z úkolu neomlouvá?"  Harry měl velkou zlost, neuběhlo ani půl minuty a už ho urážel. Harry se uklidnil aby nic neodsekl a snažil se co nejklidněji odpovědět. „Nebojte se pane, úkol mám."  Harry vyhrabal úkol z tašky a donesl ho ke katedře a propíchl Snapea zlostným pohledem, který vypadal, že se náramně baví. Harry se vrátil ke kotlíku, odstranil stázujicí kouzlo, otevřel učebnici a šel si pro další přísady. Snape si sedl za katedru, začal opravovat práce, první na ráně byla Harryho. Snape si vzal červený inkoust, ušklíbl se na Harryho a ten od přísad viděl, jak začíná škrtat s pobaveným úsměvem. Harry popadl přísady a dal se do vážení. Soustředil se na odtrhávání lístků pískavice a představoval si, že je to Snape. Najednou zaregistroval jak plísní Hermionu, která už nevypala vystrašeně, ale naštvasně a zlobně se podívala na Harryho, protože věděla, že za to může. Harry přilil do kotlíku odvar z běhnice a začal míchání. Asi půl hodinu po míchání, v době kdy se mají přidat listy z pískavice, Harry ucítil tu krásnou vůni pergamenu, skořice a lektvarových přísad.  „Pottere, jaký lektvar vaříme s celou třídou? "  Harry se nadechl té krásné vůně a snažil se klidně odpovědět. „Mnoholičný lektvar, pane." Snape se výsměšně ušklíbl a podíval se na listy pískavice, které vzal do ruky, promnul je v dlaních a zlověstně se usmál. „Ano, Pottere. Mnoholičný lektvar, nevím čím si to tyto listy pískavice zasloužili, ale pokud byste je přidal, byl by lektvar zničený. Místo zbytečného zabírání místa na nemocničním lůžku, měl byste si vytáhnout učebnici pro první ročník a zopakovat si, jak se chovat k přísadám, bylo by to mnohem smysluplnější. Ihned běžte pro novou pískavici a buďte na ni jemný a buďte tak laskav, neplýtvejte dalšími přísadami."  Harry odstoupil od kotlíku a podíval se do těch krásných onyxových očí, stále byly plné vášně ale i zloby. Harry hodil na Snapea další pohled plný zloby a šel pro další pískavici. U další pískavice si už raději nepředstavoval Snape, nechtěl udělat tomu hadovi radost a hádat se s ním. Harry přidal pískavici do lektvaru, který teď dostával  stejný brčálový nádech  jako v učebnici, zhasl plamen a zastázoval kotlík . Harry byl rád, že se blíží konec hodiny, nevěděl jestli chce Snapea zabít nebo s ním prožít ten předčasně ukončený polibek.  „Tak pokud máte všichni zastázovaný kotlík, můžete odejít. Do příští hodiny chci patnáct palců o vlastnostech pískavice, kterou tak Potter citelně zneuctil. Pottere, vy tu zůstanete!" Harry si hodil do tašky učebnici a úkol, ze kterého dostal přijatelné a měl chuť Snapea už jen zabít. Všichni už odešli kromě Hermiony, která stála u dveří.  „Slečno Grangerová, říkal jsem, že všichni už můžou odejít, nerozuměla jste? Máte něco se sluchem nebo jste tak nechápavá?"  V Harrym to bublalo a držel se zuby nehty. Hermiona se usmála na Snapea a odpověděla s úchvatnou grácií.  „Pane, musím počkat na Harryho. Madam Pomfreyová mi dala za úkol, postarat se o Harryho, jinak by ho nepustila z ošetřovny."  Snape se lhostejně podíval na Hermionu a odpověděl.  „Jistě, jak jinak, že?“  Snape se podíval na Harryho a svým sametovým hlasem zašeptal.  „Ještě jsme spolu neskončili Pottere, těšte se na hodinu nitrobrany."   A se zavířením svého černého roucha zmizel z učebny. Harry vyšel s Hermionou na chodbu a Hermiona se smutkem a výčitkou ve svých mandlových očí podívala na Harryho a skleslým hlasem odpověděla.  „Harry, zrovna teď opravdu nechápu co na něm vidíš, co má on a né já?"  Harry ji utřel slzu, která ji stékala po tváři a řekl.  „Hermy, promiň. Víš nechápu to. Odpusť mi prosím."  Hermiona zavrtěla svou střapatou hlavou na znak souhlasu a šli spolu mlčky do společenské místnosti. Harry se děsil odbití sedmé hodiny večerní a toho co se stane na lekcích nitrobrany.