Harry se přetočil v posteli, ve tři ráno se probudil od té doby nemohl pořádně spát. Myšlenky mu běhaly od dnešního konkurzu, k Snapeovi, Voldemortovi, Brumbálovi a Removi. Harry vykouzlil Tempus, bylo sedm ráno a za hodinu, bude konkurz a první trénink. Harry z toho měl strach, nebyl jako Wood, který znal každou taktiku ani jako Angelina, která se stala Woodem v sukni. Harry vstal z postele, oblékl si famrpálový dres, na snídani neměl chuť. Ron nejspíš už cvičil a Harrymu záviděl, že nemá žádnou zodpovědnost. Harry věděl, že je to jen famfrpál a neměl by se trápit tak bezvýznamnou událostí, měl by ho trápit Brumbál, Voldemort, to, že se cítí jako idiot, když vidí Snape, a ne hloupý famfrpál. Jenže, Harry famfrpál miluje a nechce to zkazit, nechce zkazit výběr hráčů, své vedení a zmařit šance Nebelvíru na pohár. Možná je to dětinské, ale je to Harryho bezpečný přístav a nechce si ho zničit. Harry vyšel z ložnice, ve společenské místnosti bylo mrtvo, nejspíš všichni byli na snídani, teď by tak rád mluvil s Hermionou. Ano, Ron je Harryho nejlepší přítel, ale o vážných věcech se s ním bavit nedá. Harry si povzdechl, je druhý den bez Hermiony s už mu chybí. Otevřel portrét a vyšel z něj pravou nohou, pro štěstí. Na famfrpalovém hřišti byl akorát Ron. Harry se usmál, protože se z něj začal pomalu stávat druhý Wood. Harry šel do šatny, rozhodl se, že si nechá v týmu Katie a Rona. Takže bude konkurz na dva střelce a dva odrážeče. Harry zavřel oči a přemýšlel, chtěl si vymyslet řeč, ale neměl analytické myšlení. Prostě bude improvizovat, vždycky mu vše vyšlo, když byl přirozený. Z Harryho myšlenek ho probral hluk, Harry vykouzlil další Tempus bylo osm, čas na to buď se stát tím nejhorším kapitánem Nebelvíru nebo tím lepším. Harry vyšel na hřiště a zmrazil ho šok, na tribunách seděla spousta lidí, jako kdyby bylo famfrpálové utkání, fakt paráda. Ron byl celý zelený, začala ho nejspíš chytat tréma, ale neměl důvod bude v týmu. Na plácku bylo tak třicet studentů. Harry si stoupl do prostřed plácku, nadechl se z hluboka ranního vzduchu a začal.  „Ahoj lidi, jsem nový famfrpalový kapitán našeho týmu, hledám do týmu dva odrážeče a dva střelce. V našem týmu zůstane na postu střelkyně Katie Bellová a na postu brankáře Ronald Weasley. Rozdělte se do dvou skupin, ti kteří se chtějí úchazet o post odrážeče se postaví nalevo, ti kteří chtějí post střelce napravo. Přeji všem hodně štěstí. Rone a Katie pojďte za mnou."  A bylo to, Harry věděl, že to nebyla žádná úvodní řeč hodná Harryho Pottera, tak jak si ho představují ostatní, ale byla to řeč, která představovala pravého Harryho. Za Harrym příběhl Ron, který už nebyl tak zelený a nadšená Katie. Katie hned spustila. „Harry, moc děkuju, že jsi mě nechal v týmu! " Harry se usmál, vždyť Katie byla v týmu, dřív jak Harry a byla výborná střelkyně. Ron se jen usmál a poplácal Harryho po rameni. „Takže Rone, ty jdi do brány. Katie, ty vyzkoušíš střelce, budete střílet na Rona, jak vidím jejich tam sedmnáct, prober je a až budeš mít tak pět nejlepších zavoláš mě, ano?"  Ron letěl k brance a Katie se zářivé usmála a odpověděla  „Jasně, kapitáne."  a utíkala ke střelcům. Harrymu zbývali odrážeči, naštěstí díky Dobbymu měl trénink ve vyhýbání potlouků. Došel k odrážečům byl rád, že tam byli i známé tváře jako Seamus a Creeveyovi  „Ahoj lidi, tak je vás tu třináct, uděláme to jednoduše. Každý má na odpal tři pokusy, když přehodíte půlku hřiště, tak jste v druhém kole. Tak začnete na co čekáte."  Harry vytáhl camrál na potlouk si ještě s nimi netroufl. Stoupl a díval se, jak se po jednom střídají. Přes hřiště jich přehodilo camrál jen pět. Harry se podíval na tribuny, ani nezaregistroval, že je ještě víc plná a byli tam i zmijozelští. Harry zakroutil hlavou, doufal když konkurz vyhlásí na poslední chvíli tak tu nebude obecenstvo, ale bradavická šeptanda  nezklamala. Harry poděkoval osmi vypadlíkům a rozloučil se s nimi. Harry se podíval na Rona jak to zvládá a chytal bravůrně, Katie tam měla už jen deset střelců, mezi nimi byla i Ginny. Harry si musel přiznat, že ji v týmu moc nechtěl protože poslední týden byla šílená, ale musí ctít fair play. Harry vytáhl kufr s míči a začal s pěti zbylími  „Vás pět se kvalifikovalo do dalšího a posledního kola, ten kdo mě trefí potloukem je v týmu, rozumíte?"  Všichni uchazeči se tvářili vyděšeně a Colin vypadal jako by Harry pošlapal jeho sny.  „Ale Harry, to není bezpečné, co když ti ublížíme?"  Harry se musel zasmát, už tolikrát byl po famfrpálu na ošetrovně, že to nemělo cenu snad komentovat.  „Coline, famfrpál není bezpečná hra. A vy se musíte naučit trefit letící cíl. Protože jako odrázeč máš shazovat z košťat protivníky, teď jsem tvůj protivník já, tak nasedněte na košťata, nelétejte do zóny střelců. Až zapískám tak začnem.“   Harry osvobodil zmítajicí se potlouky, zapískal a rozletěl se. Ve vzduchu ho čehral vítr, miloval ten pocit. Harry si po chvilce připadal jako myš, kterou honí pět koček. Vyhýbal se, dělal klíčky, vruty a finty, během toho si všiml, že bere Seamuse sice se zatím netrefil ani o píď, ale měl dobrý odpal. Po půl hodině byl už znuděný, sice byli vždy blízko ho zasáhnout, ale pořád to nebylo ono. Harry začal létat pomaleji, aby měli šanci přece jen zametáky a komety na kulový blesk nemají. Po chvilce zpomalení najednou uslyšel prásk, ucítil velkou bolest na hrudi, do žeber ho strefil potlouk a slyšel jásot Colina. Harry odpískal konec a všichni uchazeči klesli k zemi a pochytali potlouky. Harry sletěl za nimi a rozhodl se ignorovat bolest, zažil horší.  „Všichni jste byli úžasní, ale mám místo jen pro dva z vás, prvním je Seamus Finnigan a druhým je Colin Creevey, který mě trefil. Smaž si ten omluvný výraz z obličeje, Coline. Chtěl jsem abys mě strefil. Moc děkuji všem za účast a snahu. Coline, Seamusi pojďte se mnou ke střelcům, jde se vybrat zbytek týmu a vítám vás v nebelvírském týmu."  Harry podal Seamusovi i Colinovi ruku a Colin ho i objal, což bylo velmi bolestivé. Harry se s Colinem a Seamusem přesunul, ke střelcům, nakonec tam byli jen tři a mezi nimi i Ginny. Katie se usmála a podala hlášení  „Harry, ostatní byli fakt hrozní. Ten velký je Cormac, je v sedmáku se mnou a je z nich nejlepší, však uvidíš. Ta černovláska je Shanon a je fakt dobrá, no a třetí je Ginny, ale moc toho teda nepředvedla."  Harry se na všechny tři podíval dlouhán vypadal trochu znuděně, černovláska nadšeně a Ginny naštvaně.  „Díky Katie. Takže, ještě jednou ahoj, z vás tří vyberu dva na post střelce. Je to jednoduché, máte každý pět střel kdo strefí gól, nebo bude k němu nejblíž bude v týmu. První začne Cormac pak Ginny a nakonec Shanon."  Ron létal nad brankovištěm a pochytal tři střely od Cormaca, od Ginny chytil všechny střely a od Shanon chytil dvě. Harry byl potají rád, že Ginny to dnes nešlo, opravdu zní neměl dobrý pocit a věděl, že kdyby byla v týmu tak by to nedělalo dobrotu.  „Tak jak vidíte, je to Cormac a Shanon, gratuluji a Ginny mrzí mě to."  Ginny naštvaně odhodila koště a s pláčem utekla. Ron přiletěl dolů a Harry měl obavy z jeho reakce, naštěstí se Ron za Ginny omluvil a uznal, že tu byli lepší hráči. Harry seznámil tým navzájem a naplánoval další trénink na sobotu ráno. Tribuny se vyprázdnily a Harry si uvědomil, že je čas oběda. Harry šel s klukama do šatny, když si vyslékal dres, všiml si velké podlitiny na žebrech. „Hej Rone, až se dosprchuješ běž na oběd beze mě, půjdu na ošetřovnu. Jak mě trefil potlouk trochu to bolí. A ještě léčivá kouzla z knížky dobře neovládám, tak nebudu riskovat samoléčbu.". Ron vykoukl ze sprchy a měl vyděšený výraz.  „Ty kámo, to nevypadá hezky, vážně nemám jít s tebou?"   Harry se podíval znovu na svůj hrudník, přes celá žebra měl fialovou podlitinu ve tvaru potlouku.  „Ne běž na oběd a nejspíš mě tam madam Pomfreyová zdrží, tak mi něco malého vezmi, jo?"  Ron se zazubil, souhlasně kývl s vrátil se ke sprše. Místo uklidnění a euforie, kterou Harry zažíval ve sprše vždy po famfrpálu, zažíval mučení. Vodní kapky mu přišli jako dýky a při mýdlení myslel, že vypustí duši. Harry se dnes poprvé těšil na ošetřovnu od slavné Lockhartovy léčby. Harry vylezl ze sprchy, oblékl se a ploužil se na ošetřovnu, na to že bylo půl druhé odpoledne se cítil jak vymačkaný citrón.

Harry se dobelhal na ošetřovnu, na nemocničních lůžcích nikdo neležel a madam Pomfreyho si četla Týdeník Čarodějky.  „Ehm, dobrý den, madam Pomfreyová. Omlouvám se, že vás ruším, ale na famfrpalovém konkurzu mě trefil potlouk a trochu to bolí." Madam Pomfreyová zvedla hlavu od týdeníku a přísně se na Harryho podívala.  „Dobrý den, pane Pottere, dnes je váš rekord, ještě neskončil první školní týden a jste zde, tak si sedněte na postel a sešlu diagnostické kouzlo."  Harry si sedl na postel a madam Pomfreyová mávla hůlkou,šla pro něco do skladu a během toho nadávala na hrozné sporty a kdyby bylo po jejím, tak by je zrušila. Madam Pomfreyová se vrátila s kelímkem s mastí a dvoumi lektvary.  „Pane Pottere, nechápu co jste dělal, ale máte zlomené tři žebra, svlékněte si hábit a převlečte se do pyžama namažu vám podlitinu, pak vypijete kostirost a uspavací lektvar, bez diskuze, ano?"  Harry se převlékl a košili od pyžama si nechal rozepnutou, madam Pomfreyová ho začala mazat mastí, která krásně voněla po mátě a anýzu.  „A madam Pomfreyová, budu moct zítra na vyučování, že ano?"  Madam Pomfreyová se usmála a odvětila  „Pane Pottere, za to léto jste se vůbec nezměnil. Většina studentů tu chce zůstat co nejdéle a vy byste odtuď nejraději utekl. Zítra vás pustím na odpolední vyučování. Teď vypít oba lektvary a hajdy spát. Vaše tělo si musí odpočinout po takové ráně."  Madam Pomfreyová Harymu domazala mast na hrudi, dala mu vypít kostirost, který bohužel nezměnil chuťové vlastnosti od druhé ročníku a pak do sebe chrstl uspavací lektvar. Harry se zahrabal do peřiny, cítil jak mu težknou víčka, opravdu si ještě ráno nepředstavoval takové zakončení neděle a pak usnul.