Harrymu se zdál krásný sen, nádherné jemné ruce na jeho těle, dvě onyxové oči plné vášně a chtíče, horká ústa, polibky po celém těle, na krku, tváří, hrudi, prstech, uších, ty krásné tenké rty a zase ty temné oči a pohled, za který by zaprodal duši a najednou ho probudilo lomcování.. „Harry, vstávej!! Pojď na snídani!" Harry se probudil, rozlepil rozespalé oči a podíval se na narušitele toho krásného snu, byl to Ron. Samozřejmě, kdo jiný. Včera musel narušit polibek a teď ten krásný sen, paráda. Harry se rychle oblékl a šel s Ronem na snídani. Měl obaby z toho jestli je Snape už u stolu, je relativně pozdě, tak tam být nemusí. Harry se cítil rozpačitě, nevěděl jestli chce aby tam Snape byl nebo ne. A děsil se pondělí, obzvlášť lektvarů. Jak se bude chovat až uslyší ten hlas, díky kterému se dostáva do kolen a co teprve pondělní nitrobrana. Harry nevěděl ani, jak se dostal ke kolejnímu stolu, ale věděl, že se nedokáže podívat k učitelskému stolu. Harry se styděl, bál a cítil také vzrušení. Radši se pustil do snídaně a koukal na svá vajíčka, u nich alespoň neměl tolik různorodých pocitů. „Harry, posloucháš mě? Musíš dnes vypsat ten konkurz na famrpál! Zmijozelští už mají tým a dneska budou trénovat." Ron se na Harryho díval s panikou v očích, ale i tak mu to nezabránilo se ládovat obloženými chleby. „Ehm, jasně Rone, včera před spaním jsem ho už vypsal je na nástěnce nemohl jsem usnout. Konkurz bude zítra." Ron se tvářil úlevně a pustil se do dounatu. „Hámo,to jhe buper!" Harry se podíval nechápavě na Rona, opravdu mu nerozumí, když má plnou pusu jídla. Ron dožvýkal svůj dounat a zapil ho dýňovou šťávou, opravdu Ronovi stravovací návyky by vyděsily i Voldemorta. „Kámo, chtěl jsem říct, že to je super. Doufám, že se udržím v týmu. Ty Harry, asi si Snapea včera večer pěkně dožral, nespustil z tebe od začátku snídaně oči. Pěkně jsme to tomu umaštenci natřeli, určitě tě chtěl držet celou noc, bastard jeden!Na mě si ten netopýr nepřijde." Harry se odvrátil od vajíček a podíval se na učitelský stůl, měl strach, že v onyxových očích bude výsměch, ale byly plné vášně jako včera v noci a jako v tom úžasném snu. Harry se začervenal a sklopil zrak k talíři. Tomu pohledu teď čelit nemohl. Harry byl naštvaný na Rona, pořád jen urážel Snape a Harrymu to strašně vadilo. Sakra, ještě minulý rok by k Ronově urážce vymyslel další, co ten Snape s ním dělá? „Rone, neříkej mu umaštenec, víš kolik nás to stálo bodů a zapomněl si na trest? A není to bastard, opravdu mi pomáhá." Ron hodil na Harryho pohled děsu a naštvanosti. „Jasně, teď ti pomáhá. Smažeš pět let jeho chování k tobě! Nechci se hádat, kvůli Snapeovi. Já mu prostě nevěřím a tečka. Ty bys neměl taky. Je divné, že ti pomáhá a nelíbí se mi to, určitě má něco za lubem, bojím se o tebe.!" Harry by rád věděl co má Snape za lubem, pokud se to týkalo polibků, doteků a vášnivých onyxových očí. „Neboj Rone, dám si na něj pozor, jo?" Ron souhlasně kývl hlavou a vrátil se ke svému talíři, opravdu co se týče jídla, tak Ron nemá konkurenci, je jako černá díra, která pohltí vše v dohlednu. Harry dojedl a vrátil se do společenské místnosti psát úkoly. Ve společenské místnosti bylo opravdu rušno, bratři Creeveyové se rozhodli, že převezmou místo dvojčat a dělali tam nehorazný hluk. Ginny se dívala jako by ji Harry utopil koťata, na to fakt neměl. Harry si vzal tašku s učením a rozhodl se jít k jezeru. Venku bylo stále krásně a do knihovny nemohl, musel dát Hermioně čas.

U jezera bylo krásně, vzduch voněl umírajícím zbytkem léta, slunce ozařovalo jezerní hladinu a odráželo překrásný třpyt a v dálce Hagrid něco kutil na zahrádce. Harry si sedl pod košatý strom a začal pracovat na pojednání o kůži hřímala do lektvarů. Po hodinové práci na lektvarech se vrhl na formule a přeměňovaní. Asi těsně před obědem měl všechny úkoly hotové, což Ron ocení. Když se teď Hermiona nebaví s Harrym, těžko dá opsat Ronovi úkoly, když na něj je permanentně naštvaná. Harry zavřel oči a rozhodl se vyčistit svou mysl a pracovat na zahradě vědomí. Harry třídil ošklivé vzpomínky, když najednou uslyšel známý hlas. „Pottere neměl by ses tady tak vystavovat, nebo ta hodra těch uhihňaných fanynek co tě pozoruje, dostane brzy infarkt." Harry vzhlédl a před ním stál Malfoy ve famfrpálovém dresu, podíval se okolo a hlouček čvrťaček a páťaček se krčily za kamennou zídkou, jak se Harry na ně podíval, začly se smát ještě víc. „Ahoj, no víš ani by to nevadilo, co tu děláš?" Malfoy se uchechtl a sedl si vedle Harryho „Kdyby to tak slyšel Denní Věštec! Vyvolený doufá, že fanynky dostanou infarkt." Harry se začal smát, nikdy by neřekl, že Malfoy umí být i vtipný. „Máš krásný smích Pottere, myslím to vážně." Harry vytřeštil oči, chtěl si v klidu napsat úkoly, vyčistit mysl a ne slyšet tohle. „Ehm dík,půjdu už na oběd." Malfoye se začal smát, Harry nechápal proč se tak debilně směje, nic vtipného neřekl. Malfoy se na Harryho podíval zvláštním pohledem a řekl „U Merlina Pottere, ty se červenáš! Opravdu si roztomilý, když se červenáš a bojíš se tu se mnou, si přímo k nakousnutí! Neboj, tvou čest prozatím neohrozím, měj se Pottere." Harry sledoval odcházejícího Malfoye a byl v šoku. Hermiona měla pravdu, radši na to nemyslet a šel na oběd. Na obědě se akorát sešel s Ronem, který neustále cvičil na koštěti a tajně pozoroval zmijozelské při tréninku. Ron Harrymu nadával, že je jak Hermiona. Harry mu nechtěl říkat, že když má jen pět předmětů je to mnohem snazší, ale teď se proleťet opravdu potřeboval, potřeboval si vyčistit hlavu od Snapea a i od Malfoye, tak se šel převléct do věže a šli s Ronem na famfrpálové hřiště.

Na hřišti nikdo nebyl kromě Rona a Harryho. Harry uchopil kulový blesk a cítil to známe brnění prstů, vznesl se do vzduchu a na zemi nechal Snapea, Rema, Malfoye, Brumbála,Voldemorta prostě všechny problémy, které ho poslední doubou trápily. Harry se nechal unášet svobodou a vítr mu čechral vlasy. Harry si uvědomil, jak mu to koště celý týden chybělo. S Ronem lítali několik hodin, zkoušeli různé klíčky a finty, a Harry musel uznat, když střílel na Rona, že se opravdu zlepšil a na konkurzu nebude mít konkurenci. Harry si ani neuvědomil, že je čas večeře, slétl dolů k Ronovi, který na něj křičel, že má hlad a to nejlepší jídlo bude pryč. Harry se ani nemohl převléct a osprchovat, protože Ron byl nervní měl hlad a strach, a že na něj nezbyde žádný nákyp, byla to pro Rona velká motivace k takovému spěchu, Harrymu se nechtělo jít k večeři ve zpoceném dresu, ale Ron byl neústupný a nechtěl se s ním hádat. Harry s Ronem vešli do Velké síně a zraky většiny se na ně upřely, všiml si zbožných pohledů holek i některých kluků, hladový pohled Ginny a Malfoye, a naštvaného pohledu od Snapea. Harry si sedl a povzdechl si, Ron už byl u mísy nákypem a nabíral ho na talíře. Harry si vzal talíř a začal jíst, nesnášel ty pohledy obdivu. „Rone, jak můžeš v klidu jíst? Polovina síně na nás civí, měli jsme se převléct." Ron dojedl sousto a odpověděl „Harry, bylo to buď převlečení nebo nákyp, a navíc civí na tebe. Za těch šest let sis na to mohl zvyknout." Ron se zase začal cpát a Harry se rychle pustil do jídla, chtěl být už ve sprše a pak v posteli. Ke konci večeře si k nim přisedla Luna. „Ahoj, Harry a Rone. Harry, před chvilkou tě hledal profesor Křiklan, mám ti vzkázat, že večeře u něj bude příští sobotu v sedm. Chtěla jsem se zeptat jestli nevadí, že si vezmu doprovod?" Harry úplně zapomněl na tu pitomou večeři, jenže pokud tam nepůjde s Lunou, tak s kým? S Hermionou tam nemůže, kdyby pozval Ginny její posedlost by to jen zhoršilo. Má na to týden čas, při nejhorším tam nevezme nikoho. Harry se podíval na Lunu a její ředvičkové náušnice se ji houpali v uších. „A s kým tam půjdeš?" Luna se zasněně podívala na Rona. „Rone, půjdeš se mnou na zahajovací večeři k profesoru Křiklanovi?" Harry otevřel pusu, to nečekal a Ron po zaskočení nákypu, sohlasil. Luna odtančila ke stolu a Harry se musel smát, Ronově neveřícímu výrazu a jeho reakci. „Kámo, nic neříkej!" Harry vyprskl ještě víc a v klidu se snažil dojíst večeři. Po večeři šli s Ronem do věže, který byl stále rudý a Harry potlačoval smích. Ve sprše se od srdce zasmál, opravdu Ronova reakce a takt, každá jiná by se urazila, ale tohle je Luna. Harry si po sprše oblékl pyžamo, lehl do postele, snažil se vyčlenit pár vzpomínek a když usínal, chtěl aby se mu zdálo o těch jemných rukou a krásných temných onyxových očí, protože to byl nejlepší sen, který se mu kdy zdál.