Harry čekal před učebnou na Hermionu, která měla právě Starodávné runy, sám nechápal jak to zvládá s deseti předměty, i Harrymu stačilo osm předmětů a měl co dělat, ještě nestihl ani vyhlásit famfrpálový konkurz. A Mcgonagallová se na poslední hodině tvářila vyloženě naštvaně. Harry přemítal, jak si promluvit s Hermionou, ale v hlavě měl Snapea s debilním Malfoyem. Proč? Kéž by se mohl vrátit do léta! Tyto pocity ho štvaly, proč se mu nemůže líbit Hermiona, která je úžasná, krásná a chytrá. Ne musí se mu líbit Snape, který je asi tak citově přístupný jako horský troll. A nemůže říct Hermioně, "promiň líbí se mi náš učitel lektvarů a obrany"  vždyť se mu před Snapem líbila Luna, proč se mu nemůže stále líbit? Harry si povzdechl, žije opravdu v kruté realitě a dveře učebny se otevřely a vyšla z nich Hermiona s ostatními. Malfoy si ho přeměřil pohledem a Harry rychle šel za Hermionou, na žádného Malfoye neměl naládu. Stačí, že mu v hlavě vězí starý Malfoy.  „Harry, to je úžasné, že si na mě počkal. "  Harry se hořce usmál, úžasná ta konverzace rozhodně nebude a šel s Hermionou do nedaleké prázdné učebny. Hermiona se na něj koukala svými mandlovými kukadly, které byly plné naděje a Harry tu naději musí rozšlapat a jen doufat, že o Hermionu nepřijde. Harry rozhodil tlumící kouzla na dveře, nadechl se a spustil.  „Hermy, nevím jak začít, ale dozvěděl jsem se, že se ti líbím, je to tak?“  Hermiona se na Harryho podívala přísným pohledem a odpověděla „Harry. Ne, ty se mi nelíbíš. Už od minulého roku, jsem do tebe zamilovaná a si idiot, že sis toho nevšiml!"  Harry si povzdechl, nemohla ta věta končit u nelíbíš? Musela pokračovat dál?  „Hermy, já tě mám moc rád, si pro mě nejdůležitější člověk na světě, ale nejsem do tebe zamilovaný. Mrzí mě to, chtěl bych být do tebe zamilovaný. Beru tě jako svou sestru, si má spřízněná duše, ale nedokážu cítit, to co ty. Omlouvám se, nenávidím se za to, že nedokážu opětovat tvé city. Hermy, nemůžu tě kvůli tomu ztratit, prosím!"  Hermioně se kutálely slzy po tváři. „Harry, samozřejmě mě neztratíš si taky moje spřízněná duše. Jen jsem doufala, že v tom nejsem sama. Nikdy tě neopustím, jen nechápu co na ni vidíš?"  Harry nechápal o čem mluví, co na kom měl vidět, o Snapeovi nemluvila tak o kom? Ginny dal jasně najevo,že oni nemá zájem, Luna..Hermiona mluvila o Luně. Harry se chtěl zasmát, ale v téhle situaci to bylo krajně nevhodné. „Hermy, s Lunou nechodím a nebudu. Ano, líbila se mi po debaklu s Cho, ale teď už ne. Je to jen kamarádka." Hermiona se na něj podívala s nechápavým výrazem  „Pokud to není Luna, tak kdo Harry? Nejsem hloupá, tvé úsměvy u jídla, někdy nás ani neposloucháš, v hodinách  býváš občas mimo, kromě těch Snapeových, tak kdo Harry. Zasloužím si upřímnost."  Harry nevěděl co má Hermioně říct, uběhl ve škole týden a začal mít pocity pro Snapea, vždyť jen když si to pomyslí je to hrozné a když to vysloví nahlas bude to tak reálné. „Hermy, ano někdo se mi líbí, ale nemůžu ti to zatím říct. Sám nemůžu uvěřit, že k té osobě začínám mít tak silné pocity, nechápu to. Až budu připraven to vyslovit nahlas, řeknu ti to jako první."  Hermiona si setřela slzy do hábitu a odpověděla  „Je to Malfoy, že? Pořád se na tebe dívá, úplně tě hypnotizuje a dneska si s ním seděl u snídaně a smáli jste se prý, je to on?"  Harry by se možná urazil, kdyby Hermiona nevypadala jako slzavé  údolí, Malfoy? Ne, že by nebyl krásný, ale jeho osobnost opravdu není okouzlující a tak Hermioně odpověděl.  „Hermy, není to Malfoy, opravdu. Chce se jen přátelit."  Hermiona se zasmála a odpověděla.  „Harry, ten se chce mnohem víc, než tvé přátelství. Bože!! Je to Snape, že jo? Pořád se na tebe dívá u jídla, ty si toho nikdy nevšimneš, protože u jídla si většinou mimo. A hodiny, nechal tě samotného v Lektvarech a v Obraně je s tebou ve dvojci on. Je to on? Jak dlouho to k němu cítíš Harry, ty?" Harry by se nejraději někam zahrabal, proč musí být Hermiona k sakru tak inteligentní!? Harry se nadechl z hluboka vzduchu a dal se do vysvětlování  „Ano, je to Snape. Nevím proč, sám to nechápu. Nebo to možná chápu, ale ještě to nedokážu popsat. Něco cítit jsem asi začal po setkání s Voldemortem, chtěl jsem aby mě začal vidět jinak, než mého otce. Pak začla škola a ty pocity se staly hlubší a ve středu po hodině nitrobrany, jsem si uvědomil, že ho začínám mít opravdu rád romantickým způsobem. Odpusť mi, Hermy."  Hermiona vytřeštila oči a odkašlala si   „Nemám ti co odpouštět, Harry. A svým způsobem tě chápu, je tvůj protipól. Ty si takový čistý a nevinný a on je temný a děsivý, svým zvláštním způsobem. Myslím si, že ho taky přitahuješ. Harry ty jeho pohledy, teď dávají smysl jsou plné chtíče. Harry pokud si s ním začneš je to nebezpečné. Nechci znít jako Ron, ale je to Zmijozel a jejich motivace, nejsou vždy čisté. Navíc je to profesor, sice to není zakazané, student může mít mít poměr s profesorem od patnácti, ale vhodné to není. A taky je  mnohem starší a myslím si, že pro někoho takového jako ty není vhodný, je až moc temný Harry. Slib mi, že než cokoliv s ním začneš, budeš o tom aspoň týden přemýšlet! Slib mi to Harry."   Harry vnímal, co Hermiona řekla, ale jediná informace co zaregistroval a zavrtala se do mozku a v srdci zapříčinila zběsilé bušení, že je to nejspíš oboustranné.  „Slibuji, Hermy."  Hermiona Harryho objala a bylo to mrazivě krásné objetí, protože jedna naděje byla rozhraná na malé kousky a druhá naděje začla jasně plát. Hermiona si utřela zbytek slz a smutně se na Harryho podívala.   „Harry, teď potřebuji jen týden bez tebe ano? Jen týden, musím vše vstřebat a neboj neopustím tě." Hermiona zvedla svou tašku plnou učebnic a knih, sundala tlumící kouzla a odešla. Harry nebyl rád, že nebude moct týden mluvit s Hermionou, ale musí jí dát čas. Harry se usmál, protože přece jen měl radost, určitě neztratí Hermionu a dnes večer ho čeká Remus.

Harry seděl ve společenské místnosti a psal pojednání do Obrany o štítech, Ron hrál šachy se Seaumesem a Ginny se na Harryho dívala přímo nepříčetně. Harry se radši soustředil na úkol a po nějaké době ho vytrhla z psaní o zrcadlovém štítě ruka na zádech.  „Harry za 20 minut je půlnoc, běž si obléct plášť,já budu před buclatou dámou a řeknu heslo, kdyby něco budu kontrolovat plánek, jo? A Harry ty už máš ten úkol skoro napsaný, můžu si ho půjčit? "  Harry se usmál bylo mu hned jasné, když se podíval na Rona, že bude chtít opsat úkol.  „Klidně si úkol opiš, jen trochu změn věty, ať to Snape nepozná. A kdybych byl dlouho na jednom místě nebo v úzkých dojdi tam, jsi přece prefekt. Díky Rone."  Ron se rozzářil jak vánoční stromeček, že nebude muset vypisovat úkol z vlastní hlavy a poděkoval Harrymu. Harry si šel do ložnice pro plášť, navlékl si ho, Ron ho pustil portrétem a Harry se dal na první noční cestu tohoto roku po Bradavicích. V hradě bylo absolutní ticho, cestou Harry potkal Protivu, který si prozpěvoval nějakou sprostou písničku a zaplul do učebny formulí dělat nejspíš nějakou neplechu, Harry byl opravdu rád, že nemá  v pondělí formule a nezjistí co tam Protiva narafičil za žertík. Školní pozemky byly poklidné, v Hagridově srubu se nesvítilo, tak Hagrid nejspíš je U Prasečí hlavy nebo spí pomyslel si Harry. Harry opatrně došel k vrbě mlátičce, opravdu tu vrbu nemá rád použil zmrazovací kouzlo a vešel do chodby, ze které Siri vyšel s nadějí na svobodu, ale díky Pettigrewuovi se ji nedočkal. Harry zašeptal do hůlky Lumus a šel dál tou tmavou chodbou, na jejím konci ho čeká chroptící chýše a v ní Remus.